Bolero: pokus o detektivku

15. března 2004, 00:00 - JANA JANKEOVÁ
15. března 2004, 00:00

FILMOVÁ KRIMI NEPATŘILA NIKDY K SILNÝM PARKETÁM NAŠICH TVŮRCŮ, PŘESTOŽE BYCHOM V MINULOSTI NAŠLI ZAJÍMAVÉ PŘÍSPĚVKY DO TOHOTO ŽÁNRU. FILM BOLERO REŽISÉRA F. A. BRABCE JE PROTO TŘEBA CHÁPAT PŘINEJMENŠÍM JAKO PROJEV KURÁŽE.

 

Režisér a kameraman F. A. Brabec patří k filmařům, kteří kladou důraz na obraz, kompozici, hru barev a světel (Kytice, Král Ubu, Krysař). I proto leckoho zajímalo, jak se vyrovná s tak věcným žánrem, jakým detektivka bezesporu je. Dlužno přiznat, že výsledek je poněkud rozpačitý. Režisér pracoval se scénářem ne zcela dobře promyšleným (Markéta Zinnerová) - což může být u nezávislé tvorby půvabné, u komedie třebas i záměrné, ale u detektivky doslova vražedné. Skutečný případ násilné smrti studentky na Slovensku před lety, kterým se autorka inspirovala, nepochybně mohl být zajímavým námětem. Kdyby ovšem scenáristka postupovala podle základních pravidel žánru - totiž od postupně rozplétané záhady až k drtivému a překvapivému konci. Nic z toho se ovšem ve filmu neděje. Hned v úvodních záběrech po titulcích vidíme scénu naznačeného násilí; následuje až statisticky nudný rozjezd děje, seznámení spostavami, vyšetřování a nejrůznější peripetie, líčící domácí prostředí zhýčkaných i frustrovaných studentů či pachatelů. To vše odvádí pozornost špatným směrem a likviduje jakýkoli náznak napětí. Než se dopracujeme k finále, kdy má hlavní dvojice kriminalistů dovést diváky k šokujícímu odhalení, nutí Bolero diváka pokukovat nenápadně na hodinky. A tak lze Brabcovi přičíst k dobru jen to, že se pokusil „přepsat“ text do divácky zajímavé podoby - totiž vytěžit z tématu maximum, co nabízelo. Například působivé scény tanečních čísel bolera souboru, který rovněž hraje v příběhu svou roli, zpomalené záběry nebo hru svýtvarným laděním scén a kostýmů figur. Potíž měl zjevně s vedením některých mladých neherců, kteří své party zvládli s diskutabilním výsledkem. Vzhledem k tomu, že se Bolero natáčelo v rekordně krátkém čase, není divu. Pro diváky tak zůstává největším přínosem zajímavá kamera (kterou řídil režisér sám), pár hereckých výkonů a dobrý nápad obsadit role rodičů a potomků skutečnými hereckými dvojicemi (otec a syn Švehlíkovi či otec a dcera Polívkovi). A samozřejmě hudba Jana Jiráska - pravidelného Brabcova spolupracovníka.

(Bolero, ČR, 2004, 109 min, režie F.A .Brabec, hrají: Martin Stropnický, Jiří Bartoška,Jan Potměšil, Barbora Seidlová, David Kraus, Bolek Polívka, Alois Švehlík aj.)

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Volby 2017: vše, co potřebujete vědět
Jak se rychle a snadno zorientovat v německých volbách
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Auta
Vyberte nejlepší auta roku 2018 a vyhrajte ceny za 300 000…
Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Land Rover míří také na silnice. Road Rover bude luxusní elektromobil
Test: Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G160 AWD
Retro: Lada Niva, Škoda Trekka a další socialistické off-roady
Technologie
Opera se dotýká virtuální reality. Přehraje 360° video v Oculus Riftu a dalších zařízeních
Pirátství prodejům neubližuje, ukazuje studie EU, kterou neměl nikdo vidět
Paměti DDR5 by se mohly objevovat už od roku 2019. Takt až 6,4 GHz, VRM na modulech?
Takhle bude vypadat retro ThinkPad. Lenovo jej nabídne k 25. výročí
Nové ZenFony 4 pro evropský trh jsou tu. Přinášíme podrobné srovnání
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít