Bojím se chválit, abych to nezakřikla

22. prosince 2008, 01:00 - Marcela Honsová
22. prosince 2008, 01:00

Všechny kolem sebe uznává.

Zaměstnance své firmy i kolegy podnikatele, kteří jí finančně pomáhají pořádat akce pro postižené děti. Konečně došlo i na ocenění její práce, a to nejenom jako majitelky prosperující tuzemské společnosti. Irena Ryšavá se právem pyšní titulem Výjimečná osobnost českých podnikatelek.

Mikulášskou nadílku a poté i Vánoce na zámku zorganizovala Irena Ryšavá pro děti a mladé lidi s kombinovaným postižením se stejným nadšením a elánem, s jakým se vrhá do práce. Je v ní velmi úspěšná, přestože působí v prostředí, kterému dominují muži. Je totiž majitelkou společnosti RI-STAV na Olomoucku, která se zabývá stavbami v oblasti plynárenství a vodohospodářství. Za podnikatelské úspěchy i pomoc handicapovaným získala cenu Výjimečná osobnost, udělenou Českou spořitelnou letos poprvé v rámci soutěže Česká žena – osobnost v podnikání.

„Měla jsem z ocenění radost, ale moc jsem se nechlubila, jenom kolegům ve firmě. Takovou cenu si zaslouží spousta jiných lidí, takže nemohu zpychnout a chodit s nosem nahoru. Potěšilo mě to, vážím si toho, ale život jde dál,“ míní podnikatelka, která na první pohled působí velmi vstřícně a energicky. Je zřejmé, že je zvyklá rozhodovat o firemních záležitostech a důležitých akcích a vést především mužský kolektiv. Přesto zůstává ženou, která chce a umí pomoct hlavně lidem, kteří se bez podpory neobejdou. I proto je spoluzakladatelkou obecně prospěšné společnosti Credo, která se stará o specializovanou školu pro děti s kombinovanými vadami v Olomouci.

„V současné době řešíme chráněné bydlení, což je běh na dlouhou trať. Slíbila jsem, že zajistím projektanta, abychom mohli předložit studii městu a sousedům k posouzení. Nyní je ve stacionáři Jitro, který spolupracuje s Credem, 56 klientů, kteří odpoledne odcházejí domů. Rádi bychom zařídili ubytování šestnácti lidem. Musíme počítat s tím, že rodiče postupně stárnou a my potřebujeme vytvořit postiženým i toto zázemí. Není to pro ně ani jejich nejbližší jednoduché, je to těžký život,“ míní Ryšavá z vlastní zkušenosti. Sama má totiž syna upoutaného na vozík.

Děti mi kdysi vyčítaly, že nejsem doma

V době, kdy začínala podnikat, měla malé děti. Dvojčatům Šárce a Romanovi bylo pět, staršímu Radanovi, který dnes už pomáhá ve firmě, deset. „Tisíckrát mi děti vyčetly, že nejsem doma. Strašně mě to mrzelo, ale jinak to nešlo. Asi bych to už nikdy neudělala. Ženská má být, když jsou děti menší, alespoň ve čtyři odpoledne doma. Mé děti měly babičku a tatínka, mě ne, a to bylo špatné,“ uvažuje nad začátky, kdy trávila ve firmě denně více než dvanáct hodin a většinou i víkendy.

Původně byla zaměstnána jako ekonomka, a když po mateřské nemohla najít práci, vzala uklízení. Při plynofikaci obce umožnila majitelům firmy na plynové kotle, aby je u ní doma předvedli sousedům. Posléze přijala nabídku a sama se ujala prodeje těchto kotlů. Oslovila firmy v regionu, měla úspěch a začala podnikat na živnostenský list.

„Bylo to slušně výdělečné, takže jsem posléze rozšířila služby a nabízela zákazníkům i montážní práce. V roce 1996 jsem založila firmu a rozjela stavby plynovodů, vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Na takové práce musí být odborníci a já hned v začátcích sehnala lidi, kteří své řemeslo uměli,“ vysvětluje s tím, že počet jejích zaměstnanců se pohybuje kolem pětadvaceti. Protože prý jsou schopní, nemá problémy se sháněním zakázek. K těm největším z poslední doby patří například plynofikace asi 13 obcí regionu Ruda nad Moravou za 60 milionů korun a za 80 milionů čistírna a kanalizace odpadních vod v Hustopečích nad Bečvou.

RI-STAV má v obci Střeň dílny, sklady a garáže. V pět kilometrů vzdálených Třech Dvorech novou administrativní budovu, na jejímž místě původně stávala restaurace, která po povodních spadla. „Vždy když prší nebo taje, tak mám obavy, protože Morava je kousek,“ přiznává Ryšavá.

Obrat její firmy se v začátcích pohyboval mezi pěti až deseti miliony, nyní dosahuje i ke sto milionům korun. Jediný úvěr, který si kdy za dobu svého podnikání vzala, bylo v začátcích tři sta tisíc. Zastavila dům a honem splácela. „Já dluhy moc nemám ráda. Je to veliký závazek. Ale nevím; kdybychom nutně peníze potřebovali, třeba bych do něj opět šla. Naštěstí to nemáme zapotřebí.“ RI-STAV si totiž vede velmi dobře.

Je to prima, budeme mít práce dost

Strach z krize Irena Ryšavá nemá, protože Evropská unie přislíbila Česku značné částky na čistírny a kanalizace až do roku 2013. „Dělám v oboru, který teď bude mít dlouho zelenou. Vůbec nemáme obavy z krize, spíš čekám problémy se sháněním kvalitních zaměstnanců, možná budeme muset navýšit počty. Je to prima, že budeme mít práci,“ usmívá se šestačtyřicetiletá podnikatelka, která na své zaměstnance pěje většinou jenom chválu. Oni naopak vědí, že i když zavolají o půlnoci, tak pro ně prý udělá cokoli.

„Pochopili, co chci já, a já chápu zase je. Vztahy mezi námi jsou hodně dobré. Tady v regionu není nadbytek řemeslníků ani firem. Jsou to přibližně dva roky, co si lidé stoprocentně uvědomují, že když bude firma fungovat, budou se mít i oni dobře. Navíc jsem štědrý člověk, umím lidi odměnit.“

Ryšavá je příkladem manažera, který ovládá řízení společnosti, byť do všech detailů neumí profesi, ve které firma působí. Zná základy montáže, normy, jezdí na kontrolní dny. „Ale že bych dokázala smontovat čistírnu odpadních vod, to ne,“ usmívá se a tvrdí, že chlapi, kteří před ní měli za šéfa muže, oceňují její jednání a přístup. A protože je precizní a miluje pořádek kolem sebe, dokonce někdy kolegům i uklidí.

„Pořádek do kanceláří zavádím jen opatrně, nedělám z toho problém. Ale když tu večer chlapi nejsou, tak jim i stoly sklidím, urovnám papíry a tužky. Oni si toho ani nevšimnou,“ přiznává podnikatelka, která má dva koníčky – práci a uklízení. Zatímco vaření nechává na dceři či manželovi, pořádek je její doména. „Když mám všeho plné zuby a potřebuji relaxovat, vyčistit si hlavu, tak uklízím.“

Manžel mě od podnikání zrazoval

Jak vypadá denní režim majitelky prosperující společnosti? Denně, ve všední den či o víkendu, vstává v pět hodin. Nyní už se naučila si rozvrhnout čas, naplánovat akce, takže domů se sice vrací až večer, ale soboty a neděle tráví s rodinou. Manžel jí dnes ve firmě pomáhá, ale k rozhodnutí, že bude podnikat, došla sama.

„Muž byl zásadně proti, má rád klidný život, není ambiciozní. Já jsem naopak takový živel. Manžel tvrdil, že podnikat nemá smysl, že to budou nervy, že to nezvládneme, ať to nedělám,“ vzpomíná Ryšavá. Nakonec ona rozjela byznys a na partnerovi zůstala starost o syna, který prodělal poporodní obrnu. V době, kdy začal navštěvovat stacionář a školu pro handicapované v Olomouci, zapojila se Ryšavá i do aktivit na pomoc tamním klientům. Když kvůli legislativě nemohlo občanské sdružení Jitro provozovat školu, založila v roce 1997 spolu se sdružením a jedním z otců Petrem Nevjelíkem obecně prospěšnou společnost Credo, pod jejíž křídla škola přešla.

„Naše děti navštěvují tato zařízení, a proto se známe. O paní Ryšavé vám řeknu, že ta když se do něčeho pustí, tak to bezezbytku zrealizuje. Téměř každoročně pořádá na závěr roku vánoční akci pro chráněnce stacionáře,“ vypráví Nevjelík. Podobně mluví o Ryšavé i ředitel školy pro děti s kombinovanými vadami v Olomouci Ondřej Vraj: „Když se do něčeho pustí, tak to dělá s vervou a dobře. Je to žena na svém místě. Na vánoční setkání, které pořádá téměř pravidelně, sežene peníze od sponzorů a ze svého koupí každému dítěti dárek minimálně v hodnotě tří set korun.“

Před Vánocemi to proto také v rodině Ryšavých vypadalo jako v obchodě. Celá rodina balila a popisovala přibližně šedesát dárků. Ryšavé se podařilo sehnat od asi padesátky sponzorů 300 tisíc korun, takže zbylo i na dofinancování bezbariérového výtahu ve stacionáři Jitro. Celou vánoční akci pro 160 lidí připravuje Ryšavá měsíc a půl.

„Oslovovala jsem obchodní partnery i známé místní firmy. Ty, kteří neodmítnou, protože by mě to mrzelo. Jen jednou jsem odešla s nepořízenou. Všichni byli super, jsou to strašně správní, srdíčkoví lidé. Nejvíc dali až 35 tisíc korun. Jedna majitelka firmy se dokonce ozvala sama, že dal její manžel za jinou společnost a ona že chce také pomoci. Nebo mi podnikatel opravil ve smlouvě částku na vyšší, než původně slíbil,“ chválí sponzory, bez nichž by zařízení pro postižené lidi nemohla téměř existovat.

Doma bych se asi nudila

„Až se bojím chválit, abych to nezakřikla,“ říká na adresu své dobře rozjeté firmy Ryšavá s tím, že si vůbec nedovedla v začátcích představit, jak daleko společnost dotáhne. Vždyť původně chtěla jen tak zkusit podnikat, a když to vyjde, tak firmu prodat, nebo ji věnovat synovi a s mladším zůstat doma.

„Ale ono to nejde; jak hrnu práci před sebou a firma funguje, tak mě to moc baví. Já musím stále něco dělat. Ne že bych nemohla být doma, ale asi bych se nudila. Jsem tady spokojená, já se těším do práce. Dnes bych firmu neprodala i kvůli srdeční záležitosti,“ míní žena, která přiznává, že snad jednou, až bude hodně stará, společnost opustí. Dřív určitě ne.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče