Boj s vícehlavou saní

20. března 2009, 13:06 - Ivan Pilný
20. března 2009, 13:06

Návrhy na řešení krize nebudou mít zásadní vliv na její průběh

Vláda ve spolupráci se svojí ekonomickou radou (NERV) publikovala před nedávnem soubor opatření, jež mají potlačit nebo omezit následky současné ekonomické krize. Líbí se mi na nich, že je jich relativně málo. Současný ministr financí, který je bez ohledu na minulost asi nejlepší, jakého jsme kdy měli, je má zřejmě pod kontrolou. Moudří členové rady si zajisté uvědomují, že navrhované úpravy nebudou mít zásadní vliv na průběh krize. Některé přicházejí pozdě. Hrátky s daněmi v okamžiku, kdy se dostává většina podniků do ztráty a evidentně pokvete už tak rozkvetlá šedá ekonomika, nic zásadního nepřinesou. Zlevňování pracovní síly v okamžiku, kdy tu nejlevnější zoufale vytlačujeme za hranice, je poněkud absurdní. Potřebujeme kvalifikovanou pracovní sílu ochotnou hodně a dobře pracovat, dostatečně mobilní, aby se mohla přesouvat ze ztrátových sektorů do profitabilních. Doufejme, že současná krize přinese zásadní změny do školství, včetně toho zlikvidovaného učňovského. Bude nutné vázat sociální dávky neúprosně na rekvalifikaci. Čínské přísloví říká, že je lepší naučit hladového rybařit, než mu dát rybu.
Nerozumné by byly přesuny od zdaňování spotřeby ke zdaňování úspěchu. Chápu, že zrušení DPH na „podnikatelská“ auta je vylobbovanou úlitbou automobilkám. Avšak u dražších aut legalizuje současný stav, kdy poslední vozy bez „DPH úpravy“ byly snad už jen kabriolety. Pokud tedy budou podnikatelé kupovat levnější auta, bude to evidentně pro sebe nebo příslušníky rodiny, jako investice do oživení podniku těžko. Navíc jde evidentně o krátkodobé obnovení poptávky. Dobrou otázkou je, proč stát místo automobilek nepodporuje odvětví, kde zoufale chybí pracovní síly a špičkové vybavení. Takovým sektorem je zdravotnictví. Lépe placené zdravotní sestry, přístrojové vybavení, pomůcky a dražší a účinnější léčba jsou nutné a potřebné. Navíc falšovat statistiku nákupů přístrojů nebo pracovních sil je podstatně obtížnější než zneužívat cestovní příkazy, „marketingové studie“ nebo nepotřebné rekvalifikace.
Opatření v oblasti cash flow dávají smysl. Jak dalece se urychlí vracení DPH, uvidíme. Doposud vracel stát daň s rychlostí úměrnou tomu, zda byly ve státní kase peníze. Když nebyly, finanční úřady využívaly každé záminky k opoždění platby. Tohle opatření by dávalo smysl jedině tehdy, kdyby stát byl za opožděnou platbu penalizován stejně jako podnikatel. Nutit banky státní zárukou k výrazně lepším podmínkám úvěru je jistě dobře. Otázkou zůstává, jak se k tomu banky, jejichž matky už dávno nejsou české, postaví. Zatím mají nařízenu maximální opatrnost a region východní Evropy je kvůli Maďarsku, Polsku a Pobaltí považován za mimořádně rizikový.

Porcování medvěda Riskantní zůstává více než stovka miliard nalitá do infrastruktury a inovací. Je to jistě správně, ale dá se předvídat „porcování medvěda“. I v civilizovanějších státech s řádově menší úrovní korupce, jako jsou USA, mají značné obavy z přidělovacího mechanismu. Stát evidentně a prokazatelně neumí efektivně spravovat přerozdělované peníze daňových poplatníků. Stačí se podívat na unijní zvěrstva. Navíc proklamované výsledky této politiky ve třicátých letech jsou falešné. Z krize nás tehdy dostala bohužel válka.
Investice do inovací jsou jednoznačně správné. Bohužel jejich vliv se v horizontu roku nebo dvou výrazně neprojeví. Navíc nestačí záměr pouze změnit způsob rozdělování vznikem dvou nových agentur. Pomineme-li nejasnosti v návrhu nového zákona, lze si těžko představit, jak „úřednicky“ ovlivníme současnou devastaci více než devadesáti procent přidělených prostředků.
V oblasti úspor, v době, kdy si komerční sféra utahuje opasky, by měl jít stát příkladem. V této souvislosti přidání několika miliard na platy zaměstnanců státu je opravdu špatným signálem, vyslaným navíc ministrem „pravicové“ vlády. Připravované státní dluhopisy, tedy půjčka občanů státu, má také svá úskalí. Musejí se prodat, to jest občané musejí státu uvěřit, že podmínky dodrží. Pokud se to povede, znamená to významné ovlivnění finančního trhu třeba v oblasti úrokových sazeb, tedy víceméně dražší peníze.
Saň krize má více hlav a většina jich není v naší jeskyni. Česká silně proexportní ekonomika je závislá na sousedech. Možná, že bychom mohli využít svého předsednictví v EU k tlaku proti populistickým, politickým a vylobbovaným opatřením v zemích EU. Méně je v současné době určitě více. Měli bychom respektovat gurua amerických investorů Warrena Buffetta, který říká: „Jsi-li v jámě, první, co musíš udělat, je přestat hrabat.“ Soustřeďme se na dlouhodobá opatření. O nich platí další moudrý citát: „Teprve, když opadne příliv, pozná se, kdo plaval nahý“. Přílivům a odlivům neříkáme krize a jsou ukázkou funkce zdravé, politiky neovlivnitelné.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče