Boj o posty je šachová partie

19. července 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
19. července 2004, 00:00

VLÁDA NESTOJÍ JEN NA IDEJÍCH Pod pláštíkem přípravy programových dokumentů pro novou vládu zuří tichý boj o jednotlivé posty. Kdo nakonec skončí v jakém křesle?

VLÁDA NESTOJÍ JEN NA IDEJÍCH Pod pláštíkem přípravy programových dokumentů pro novou vládu zuří tichý boj o jednotlivé posty. Kdo nakonec skončí v jakém křesle? Zřejmě nejméně problémů při sestavování nové vlády se týká lidoveckých ministrů. I když sociální demokracie, respektive její radikální část, reprezentovaná severočeskou krajskou organizací, volá po tom, aby strana ovládla i další ministerstva, především ta, přes něž tečou peníze ze strukturálních fondů EU. Dva z těchto rezortů, dopravy a životního prostředí, patří právě lidoveckým ministrům Milanu Šimonovskému a Liboru Ambrozkovi. Ohrožen by mohl být ale i post ministra zahraničí Cyrila Svobody. N a ten si brousí zuby buďto předseda zahraničního výboru Vladimír Laštůvka, či předseda sněmovny Lubomír Zaorálek. Ten by totiž mohl být bez angažmá, pokud by trafiku v podobě vedení sněmovny získal odstupující premiér Špidla. Předseda lidovců však jakékoli šachy se svými stranickými kolegy ve vládě odmítá. „Vládní krize nevznikla krachem koaliční spolupráce, ale je výlučně výsledkem dění v ČSSD,“ vrací smeč Kalousek. Grossovi se tak zřejmě nezdaří ani snaha zatáhnout lidoveckého lídra k vládní zodpovědnosti. Pozice šéfa rozpočtového výboru je dnes natolik klíčová, že by ji Kalousek těžko měnil byť za lákavé křeslo šéfa eráru. Ostatně vůči Sobotkovi nebyly v rámci koalice žádné výhrady a jeho postavení umocňuje navíc postavení vicepremiéra zodpovědného za ekonomickou reformu. I když Gross plní stranickou objednávku Škromachova křídla, koalici kvůli případné neochotě Kalouska vzít finance nerozboří. Pro lidoveckého šéfa má postavení jeho ministrů i důležitou vnitrostranickou konsekvenci - Ambrozek mu pomohl stát se předsedou strany, Šimonovský má pod palcem senátorský klub a Svoboda mu zajišťuje klid v liberální části KDU-ČSL. MLÁDÍ VPŘED! Podle zdroje blízkého ministru pro místní rozvoj Pavlu Němcovi si novopečený šéf unionistů velmi dobře rozumí s novopečeným šéfem nejsilnější vládní strany. Nespojuje je pouze generační blízkost, ale i to, že N ěmec je pragmatik, takže si s technologem moci Grossem dobře rozumí. Zda mu osobní blízkost pomůže zachránit dědictví po Petru Marešovi, je ale otázkou. Sám post po Marešovi zřejmě zůstane neobsazen, náhradou za něj však US-DEU pošilhává po ministerstvu školství. Myšlenka tandemu, v němž by šly peníze z fondů, které jsou především pod pokličkou MMR do školství a do výzkumu, nedává unionistům spát. O takové školství, které by vedle samotných škol zahrnovalo i vědu a výzkum, by měl zájem šéf poslanců US-DEU Karel Kühnl. Mraky se vznášejí nad další existencí ministerstva informatiky, o němž se spekuluje, že by mohlo být spojeno buď s vnitrem, nebo s dopravou, jak tomu bývalo dříve. Ministr Mlynář však již avizoval, že mu Stanislav Gross slíbil post zachovat. Zájem je ostatně i o křeslo samotného předsedy US-DEU. Konkrétně by se v něm líbilo expertu ČSSD pro reformu veřejné správy Radko Martínkovi. „MMR jsme převzali v hrozném stavu po Lachnitovi a udělali jsme z něj za dva roky respektovanou a důležitou instituci,“ brání post svého šéfa tiskový mluvčí US-DEU Petr Dimun. Těžko by jej Němec chtěl vyměnit za post na spravedlnosti, od něhož dává dnes každý ruce pryč. KUBINYI A DALŠÍ KOSTLIVCI**

Část ČSSD má velké oči, otázkou je, jak se jí podaří vlastní ambice naplnit. Ostatně role jsou rozhozeny stejně jako při vzniku koaliční vlády před dvěma roky, a tak lze jenom těžko hledat jiné varianty. Stačí zavzpomínat. Škromach hraje „toho zlýho“, Gross „hodnýho“, ministři zemědělství a zdravotnictví jsou stále stejný průšvih, a spravedlnost plakala a chřadla na úbytě stejně tak za Pavla Rychetského, jako nyní. Zdeněk Koudelka, který měl být úlitbou Zemanovu křídlu, zůstal stát „ante portas“ a není jisté, zda k ministerské agendě nakonec zasedne. Přitom právě obsazení některých vládních postů Zemanovými lidmi je podle našich informací součástí paktu o neútočení mezi Grossem a důchodcem z V ysočiny. Zřejmě jasně na odstřel je Josef Kubinyi. A svou pozici nemá jistou ani jedna z největších zastánkyň trojkoalice Petra Buzková, které školský zákon prošel jenom s odřenýma ušima. Že moc Stanislava Grosse není bezvýhradná ani v personálních otázkách, kde by měl mít jasnou převahu vůči koaličním partnerům, dokládá i debakl s plánovanou nominací jeho chráněnce Petra Ibla, bývalého komunistického bachaře, na post ministra vnitra. Zdá se tedy, že nejsilnější vládní strana, i když se v ní ozývá volání po dalších ministerstvech, bude mít problémy s kvalitním obsazením vlastních rezortů. Koaliční napětí by mohlo oslabit snahy o znovuoživení myšlenky „státních tajemníků“, tedy náměstků ministrů, kteří by byli jakýmisi alter ego v dresu koaličního partnera.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče