Bod zlomu

14. dubna 2011, 19:47 - Kristýna Balajová
14. dubna 2011, 19:47

Demografie a nová strategie zahýbou českými vysokými školami. Některé z nich nepřežijí

V prvním dubnovém týdnu zveřejnil Český statistický úřad analýzu českého soukromého vysokého školství. Vyplývá z ní, že se mu posledních deset let výjimečně dařilo. Zatímco v roce 2000 studovalo na soukromých vysokých školách jen jedno procento z celkového počtu vysokoškolských studentů, v loňském roce už to bylo o třináct procentních bodů víc. Zdá se ale, že to bude pro soukromé školy nadlouho nejlepší skóre. A změny neminou ani veřejné vysoké školy, ačkoliv zatím není vůbec jasné, kolik přesně jich skončí nebo projde transformací. V nadcházejících letech začne do prvních ročníků nastupovat málo početná generace dětí narozených v devadesátých letech. Analýzy ministerstva předpokládají, že prudký pokles nastane už v roce 2013. Na vysoké školy bude přicházet zhruba o třetinu méně studentů než v roce 2010. Demografie navíc nebude jediným důvodem, proč školy zažijí otřes. Přestala se totiž nosit teorie, že čím víc vysokoškoláků budeme mít, tím lépe.

Studentů už jen míň

Česká vzdělávací politika pozvolna otáčí. Zapálení pro dostupnost vysokoškolského titulu co možná největšímu počtu lidí střídá přesvědčení, že jsme to s tou otevřeností trochu přehnali. Vysokou školu dnes studuje šedesát procent mladých lidí kolem dvaceti let, zatímco před deseti lety to byla jen pětina. Kdyby se měl při úbytku uchazečů udržet absolutní počet studentů, znamenalo by to přijímání ještě větší části populačního ročníku než nyní. To ale současná vláda nechce dopustit. „Ve vyspělých zemích se podíl vysokoškoláků v populaci pohybuje okolo 34 procent. Česká republika by měla dosahovat obdobných hodnot,“ říká Jiří Nantl, ředitel odboru vysokých škol ministerstva školství. Podobný názor vyjádřil také premiér Nečas na únorové České konferenci rektorů. Konkrétní číslo vyslovené Nantlem je nicméně třeba brát s rezervou. Jak totiž vzápětí upřesňuje tisková mluvčí ministerstva Kateřina Savičová, ani autoři připravovaného vysokoškolského zákona si prý nejsou žádoucím počtem absolventů tak úplně jisti. „Je to složitá problematika. Nyní probíhá připomínkovací řízení,“ říká do telefonu. I kdyby výsledná podoba zákona nesměřovala k výraznému procentuálnímu snížení podílu vysokoškoláků, školy čeká tak jako tak propad právě v důsledku demografického vývoje. „Téměř jistě dojde k zániku nebo sloučení některých vysokých škol, zejména soukromých,“ vyjadřuje se jednoznačně Nantl.

Rychleji, efektivněji, levněji

To ale neznamená, že na změny se nechystají i vysoké školy veřejné. Už teď se připravují na zavírání některých oborů, menší počty přijímaných studentů a do budoucna nevylučují ani sloučení s jinou školou. Všichni také počítají s tím, že pokud zákon projde, změní se těžiště vysokoškolského vzdělávání. Zatímco dnes asi 80 procent absolventů končí školu po minimálně pětiletém studiu bakalářského i magisterského stupně, do budoucna by měla většina z nich odcházet do praxe už po bakaláři. Zavedeno by mělo být i dvouleté vzdělávání zaměřené výrazně prakticky, které nebude zakončeno titulem. Lze přitom očekávat, že ani s případným pádem ministra Dobeše či celé vlády nebudou plány na zeštíhlení a modernizaci českého vysokého školství úplně opuštěny. Minimálně pokud bude u moci pravice. Návrh nového vysokoškolského zákona, který bude hlavním hybatelem změn, na ministerstvu školství vznikal už před příchodem současného ministra. Kromě odlišné struktury studia počítá se změnou financování veřejných škol. To se bude spíše než od počtu studentů odvíjet od výzkumné činnosti a uplatnění absolventů. Zákon umožní vybírat školné a zpřísní proces hodnocení a akreditací. Ostřejší zbraně proti nekvalitním školám reagují na volání, které už nějakou dobu zaznívá z vlivné Akreditační komise a z akademické obce obecně.

Školy bez soudnosti

„Situace ve vysokém školství se prudce zhoršila. Podle mého názoru je tu poměrně vysoké procento škol nevalné úrovně,“ říká předsedkyně komise Vladimíra Dvořáková. Tedy zatímco kvantita jde prudce nahoru, kvalita klesá. A to z několika důvodů. Problémem je dosavadní systém financování veřejných vysokých škol, ve kterém o výši dotace rozhoduje především počet studentů. Školy jsou tím motivovány nabírat uchazeče nad rámec svých možností. To by měl vyřešit již zmiňovaný zákon. Snad ještě významnější roli hraje prudký rozvoj soukromých vysokých škol v posledních deseti letech. V devadesátých letech vznikl obrovský hlad po titulech, prostor pro nové školy tu byl. Vysokoškolský zákon z roku 1998, který platí dodnes, nastavil vzniku soukromých škol až příliš příznivé podmínky. Žadatel může o státní souhlas usilovat, kolikrát chce za sebou. Akreditační komise musí v případě odmítnutí své rozhodnutí vždy přesně odůvodnit. Žadatel má možnost se odvolat, v tom případě jde celá věc k rozkladové komisi, která může celý proces vrátit na začátek. „Vzpomínám si na případ jedné školy, který nám vrátila rozkladová komise. Nakonec nám nezbylo, než její vznik umožnit, i když jsme věděli, že nemá předpoklady být kvalitní. Po formální stránce se žádosti nedalo nic vytknout,“ vzpomíná předsedkyně Dvořáková.

Čas zúčtování

Soukromých škol je dnes celkem čtyřiačtyřicet a experti na školství se shodují, že je to moc. Přestože jsou mezi nimi i školy, které mají na „trhu“ vysokoškolského vzdělání své nezastupitelné místo, netýká se to zdaleka všech. Ačkoliv v plánu rozhodně nejsou direktivní zásahy, začíná se uplatňovat přísnější přístup k zakládání nových soukromých škol. „Skutečně nastal posun a je stále obtížnější získat státní souhlas ke zřízení soukromé vysoké školy. Ta úspěšnost je mizivá,“ říká Vladimíra Dvořáková. Na rozdíl od dřívějška je navíc velmi obtížné akreditovat si kromě bakalářského stupně také magisterský. Počítá se i s tím, že některé školy neobstojí ve zpřísněném procesu akreditací a reakreditací studijních oborů. Někde mají problémy už teď. Třem soukromým školám hrozilo na konci loňského roku omezení akreditace kvůli problémům na pobočkách, u dalších k tomu možná ještě dojde. K tomuto typu zásahu ale dochází i v případě veřejných škol. Horší je, že dvěma soukromým školám hrozí dokonce odebrání akreditace, což by jim úplně znemožnilo daný obor vyučovat. Tvrdší postup, na který soukromé vysoké školy v poslední době narážejí, vysvětlují lidé z komise tím, že čas výjimek pro nováčky skončil. „Soukromé vysoké školy začaly vznikat teprve před jedenácti lety. Bylo nám jasné, že potřebují nějaký čas na rozběhnutí, a leccos jsme jim byli ochotní odpustit s tím, že to časem zvládnou. Teď ale zkušenost ukazuje, že to někteří z nich nezvládli a že vlastně ani nechtějí fungovat jako standardní vysoká škola,“ popisuje situaci Dvořáková.

Spiknutí, nebo fair play?

Představitelé soukromých vysokých škol a univerzit jsou si konce zlatých časů vědomi. „Jistě bude obtížné přežít. Doba akvizic a fúzí v soukromém vysokém školství již začala a v následujících dvou letech dojde k mnoha zásadním vlastnickým změnám,“ říká například Jan Mojžíš, člen představenstva a prorektor brněnské Newton College. Shodují se také v tom, že čím větší škola, tím lepší vyhlídky do budoucna má. Právě proto je na pořadu dne slučování škol. K historicky prvnímu byl položen základ v lednu, kdy Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky koupila Středočeský vysokoškolský institut. „Naše škola má 1200 studentů, po sloučení budeme mít 2000. Naším záměrem je dosažení lepší pozice na silně konkurenčním trhu. Studentů bude čím dál méně a hodně škol nepřežije,“ vysvětluje Radek Řechka, kvestor a ředitel VŠMIE.
Radost z akvizice mu ale kazí to, že Akreditační komise opakovaně zamítla žádost o akreditaci oborů magisterského stupně. „Připadá mi absurdní, že v komisi sedí lidé, kteří v naprosté většině působí na veřejných vysokých školách. Vlastně o nás rozhoduje konkurence,“ myslí si. Ne všichni ale jeho názor sdílejí. Vstřícnější přístup ke kritice má například Václav Vinš, rektor Vysoké školy hotelové v Praze. „Hrozilo nám omezení akreditace kvůli pobočce v Havířově. Ty výtky ale byly objektivní. Pobočku jsme zrušili a dnes fungujeme bez omezení. Teď nechceme expandovat, ale soustředit se na kvalitu a rozvoj tvůrčí činnosti na škole,“ říká.
O tom, že ostražitost Akreditační komise je na místě, svědčí nejčerstvější skandál v českém vysokoškolském světě, zveřejněný minulý týden. Na základě hodnocení soukromé vysoké školy Bankovní institut, a. s., vzniklo vážné podezření, že škola vyučovala ve studijních programech v ruštině a maďarštině, na které neměla akreditaci. Instituce možná přijde o akreditaci na celkem osm oborů. Případ začne vyšetřovat policie. Škola se nařčení brání.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče