Bio farmám chybějí zpracovatelé

25. července 2005, 00:00 - VlT SMRČKA
25. července 2005, 00:00

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Problémy podnikatelů v ekologickém zemědělství se nevyhýbají ani manželům Kamírovým, kteří získali cenu pro nejlepší ekologickou farmu v České republice. Biofarmy jsou závislé na dotacích a navíc jim chybí síť zpracovatelů a prodejců.

||
|Ceně pro nejlepší ekologickou farmu se říká Bartákův hrnec podle nestora českého ekologického zemědělství Richarda Bartáka (s mikrofonem). Na fotografii hrnec drží Zdeněk Perlinger, předseda PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, který cenu uděluje. Ocenění za loňský rok získal Vlastimil Kamír (v černém klobouku).|
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Problémy podnikatelů v ekologickém zemědělství se nevyhýbají ani manželům Kamírovým, kteří získali cenu pro nejlepší ekologickou farmu v České republice. Biofarmy jsou závislé na dotacích a navíc jim chybí síť zpracovatelů a prodejců.

Biofarma Vlastimila a Marcely Kamírových v Borové na Českokrumlovsku je názorným příkladem současné situace ekologicky hospodařících zemědělců v České republice. Farma má tři zaměstnance a dosahuje tržeb ve výši 1,4 milionů korun ročně. Základním zdrojem příjmů je chov skotu na maso. Na 230 hektrarech luk a pastvin se zde pase 90 krav a zhruba stejný počet telat. Vloni v Česku existovalo 836 biofarem, většina se jich věnovala právě chovu skotu. Téměř 90 procent ploch v ekologickém zemědělství představují trvalé travní porosty, jen necelých osm procent orná půda, sady nebo viníce.

KONČÍ MEZI BĚŽNÝM MASEM

Zajedno tele prodané na maso získávají manželé Kamírovi kolem tří tisíc korun. Pro současnou situaci v Česku je typické, že produkt se ale ke spotřebiteli dostanejako běžné maso. Nikde v okolí biofarmy manželů Kamírových totiž nejsou jatka, která by předepsaným a kontrolovaným způsobem zpracovávala dodanou „surovinu“ na bioprodukt. Na běžných jatkách by se totiž dobytek z biofarmy musel zabíjet ve vyhrazený den a také zvlášť skladovat.

Biomaso, stejně jako ostatní produkty z ekologického zemědělství, by se zároveň mělo prodávat u zvláštních pultů, aby ho spotřebitel mohl jednoduše odlišit od běžné nabídky tuzemských obchodů. V praxi je to však stále problém. „Když seženete jatka, nemáte zase prodejce,“ říká k tomu Vlastimil Kamír.

V zahraničí farmáři někdy řeší nedostatek zpracovatelských kapacit tím, že bioprodukty zpracovávají přímo na své farmě. Mají zde i vlastní jatka. To však v České republice není možné.

„V tuzemsku jsou přísnější předpisy,“ shrnuje přístup úřadů vydavatelka časopisu Bio Miroslava Vohralíková. Poukazuje například na tradiční postup alpských pastevců: Vaří kozí mléko nad otevřeným ohněm a pak ho konzervují obalováním v dřevěném popeli. Zato česká legislativa nezbytně požaduje v gastronomických a potravinářských provozech mimo jiné použití bezdotykových baterií.

V PRŮMĚRU 21 KORUN NA OBYVATELE

Produkty biofarem se do českých domácností prosazují jen stěží. V loňském roce utratil každý obyvatel České republiky za bioprodukty 21 korun, což představuje jen 0,1 procenta spotřeby potravin. Průměr v Evropské unii přitom činí dvě až tři procenta.

Podle expertů je hlavním důvodem malé nabídky bioproduktů už zmíněný nedostatek zpracovatelských podniků v České republice. „Plochy ekologického zemědělství rostou, ale chybí zpracovatelé. Produkce českých biofarem se tedy vyváží do zahraničí, zpátky se k nám dovezou hotové výrobky,“ hodnotí situaci Jiří Dvořák z Ligy ekologických alternativ.

BEZ DOTACÍ TO NEJDE

Biofarmy, stejně jako ostatní zemědělské podniky, jsou výrazně závislé na dotacích. V případě ekologického zemědělství jsou oproti běžnému hospodaření ještě vyšší. Kdyby například farma manželů Kamírových dotace nedostávala, musela by propustit zaměstnance. „Přestože nejsem příznivcem dotací, uvědomuji si, že bez nich by nejen biofarmáři, ale asi i ostatní zemědělci v celé Evropské unii nevydrželi tlak ostatního světa. Aje to také o udržení sociálního smíru,“ upozorňuje Vlastimil Kamír. Bez dotací by totiž ceny potravin vyletěly nahoru.

„Za chvíli už ale bude rozhodovat, jak dobrý jste úředník a ne zemědělec,“ poznamenává Kamír k rostoucí byrokracii spojené s přidělováním dotací. Samotná produkce biofarmy dokáže zabezpečit jen polovinu tržeb, druhou část pak zajišťují dotace.

Vedle řady pozitivních přínosů mají ale dotace i negativní důsledek: Na trhu se díky nim udrží i podprůměrné podniky.

PLEVEL NIČILI TŘI ROKY Kromě biofarmy vlastní Vlastimil Kamír ještě obchodní firmu zaměřenou na prodej pastevních pomůcek. To mu pomohlo hlavně v začátcích, když v privatizaci farmu koupil a případné zisky z ní byly v nedohlednu. První tři roky totiž Kamírovi museli jen uklízet, hlavně vysekávat plevel. Rizika podnikání v ekologickém zemědělství se Vlastimil Kamír snaží rozložit, a tak se zaměřil také na chov koní. Mimochodem, vlastního koně měl již při studiích před téměř dvaceti lety. Tehdy s ním vozil svatby nebo nábytek při stěhování. Nyní je na farmě 16 koní - z toho devět patří Kamírovi a zbytek spolupracovníkovi, který vede jezdecké kurzy. Na tržbách podniku se koně podílejí zhruba desetinou, zatím jde tedy spíše o doplňkový příjem. Manželé si však hodně slibují od budoucího zapojení do sítě hypostezek, které se v jižních Čechách za přispění krajského úřadu připravují. Několik milionů korun nyní investuje Vlastimil Kamír do výstavby jízdárny. Měla by být hotova na konci léta a bude v ní moci jezdit šest až osm koní. „Především v zimě potřebuji nabídnout zájemcům nějaký program,“ vysvětluje. Také tato investice by se však bez evropské dotace pravděpodobně neobešla. Příjemným zadostiučiněním za dosavadní hospodaření manželů z Borové byl takzvaný Bartákův hrnec - cena pro nejlepší ekologickou farmu v České republice za uplynulý rok, udělovanou Svazem ekologických zemědělců. BEZ CHEMIE**

Ekologičtí zemědělci nabízejí spotřebitelům potraviny vyrobené ze surovin, které neprošly chemickým ošetřením. Na polích se nepoužívají umělá hnojiva ani klasické chemické postřiky. Chov skotu na biofarmě se řídi zvláštními předpisy a je mnohem blíže k přirozenému chování zvířat v přírodě.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče