Bílé kulišárny

06. května 2011, 12:12 - Petr Choulík
06. května 2011, 12:12

Stát není schopen zdravotnictví pozvednout, řešením je privatizace

Rozhodnutí o zvýšení lékařských platů byl krok správným směrem. Při pohledu do statistik průměrných mezd ve státním zdravotnictví nám může být jasné, že platy lékařů jsou opravdu mizerné. Není to však ojedinělý případ. Mizerné jsou také mzdy ostatního zdravotního personálu, třeba sester, nízké výdělky mají také učitelé, hasiči nebo policisté. Všichni by vlastně mohli stávkovat.
Hlavním důvodem, proč nezbývá na slušné platy ve státním sektoru, je, že se v něm neskutečně plýtvá. Jen slepý nevidí, že se ze státního sektoru kradou miliardy. Kdo na tuto nezřízenou korupci poukáže, musí jít z kola ven. Na mzdy státních už potom jaksi nezbývají peníze.
Pokud jde o zdravotnictví, zde se například ve velkém nakoupily předražené přístroje, které navíc často nejsou využité. Také mnozí lékaři se situaci přizpůsobili a přiživují se na ní. Podepisují léky a terapie, za které dostávají provize a pozornosti, jsou zváni na konference do exotických krajin. Mají svoje kulichy. Strkají si pokoutně do kapes peníze od pacientů, kteří chtějí mít přednostní péči a mohou si to dovolit.

Rezort bez manažerů

Lékaři zneužívají svého služebního postavení pro své vlastní obohacení, dohánějí si tak své mizerné platy. Když je teď požadují zvýšit, nikde nezaznělo ani slovo o tom, že se těchto svých nelegálních prebend vzdají. Ve skutečnosti nechtějí kapitalisticky pracovat, chtějí jen kapitalisticky žít. Výdělky a práce za hranicemi pro ně nejsou tak lákavé, aby to vedlo k reálným odchodům. Úroveň zdravotní péče v naší zemi je velmi vysoká a nemusíme se příliš bát srovnání její medicínské stránky s jinými vyspělými zeměmi. Problémem však je, že zdravotní péče je hrozně předimenzovaná a neefektivní – tak jako máloco mimo státní sektor. Hodně záleží na managementu zaměřeném na zlepšování organizace práce, hledání úspor, na vyšší efektivnost. Takový ale ve zdravotnictví vlastně ani neexistuje.

Fronta na doktora

Jaký je obrázek státního zdravotnictví v očích pacienta? Na vstupní recepci zdravotnického zařízení se pije kafíčko, klábosí a pacient s lístečkem v ruce nekonečně dlouho čeká. Není brán jako zákazník, ale je vydán zdravotnickému personálu na milost a nemilost. Raději si však nestěžuje, nemuseli by ho dobře ošetřit. V čekárně vám klidně řeknou, že si musíte dlouho počkat, ačkoliv jste byl objednán na přesnou hodinu. Co by se asi stalo, kdybyste přišel pozdě vy a divil se, že na vás lékař nečeká? A mohli bychom pokračovat. Zdravotnictví, ve kterém mizí miliardy černých peněz k mnoha adresátům, se ze všech sil brání legalizaci tržních podmínek. Člověk, který například nemá času nazbyt, si tak nemůže legálně zaplatit za odborné ošetření, při kterém nebude muset trávit nekonečný čas v různých čekárnách. Nemůže si ani zaplatit lepší pokoj či stravu v nemocnici. V našem dosud socialistickém zdravotnictví prostě panuje socialistická morálka v tom nejhorším slova smyslu. A to na úkor nás zákazníků, rozuměj pacientů.

Legální byznys

Pumpovat další peníze do státního zdravotnictví je čirý nesmysl. Nejspíš si je pouze někdo strčí do kapsy, systém se ale nezmění, nebude efektivnější. Stát je nejhorší hospodář, to je známá pravda. Neefektivnost a zkorumpovanost tohoto resortu je možné řešit jeho privatizací. Zdravotnictví je obor k podnikání stejně jako každý jiný. Protože v něm zatím není možné podnikat legálně, jak je zřejmé, podniká v něm mnoho lidí nelegálně. Co zdravotnictví vyžaduje nejvíce, je kvalifikovaný management. Ten ale státní sféra není schopna zajistit. Přitom nemusíme chodit pro dobré příklady daleko. I u nás je řada velice dobrých privátních lékařů, kteří pracují a nestávkují. Zdravotnictví by se mělo vydat jejich cestou.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče