Menu Zavřít

Bílá Rus bílým místem i po volbách?

6. 10. 2008
Autor: Euro.cz

INVESTICE NA VÝCHODĚ - Bělorusko bývá označováno za poslední diktaturu Evropy.

A mnoho se na tom nezmění zřejmě ani po volbách, které proběhly v minulých dnech. Ty připomínaly frašku. Dlouholetý autokratický vládce země Alexandr Lukašenko si podle výsledků zajistil až podezřele jednoznačnou podporu obyvatel. I přes přetrvávající politický útlak ale začal poslední neobsazený evropský trh lákat české investory.

Bělorusko jakoby dávalo nechtíc zapravdu svému jménu. Na mapě Evropy zůstalo jakýmsi bílým místem. Všechny jeho sousední státy, které bývaly součástí někdejšího sovětského impéria, se již dávno vydaly vstříc demokracii a volnému tržnímu hospodářství. To platí nejen o severních pobaltských sousedech Litvě či Lotyšsku, ale i o Ukrajině na jihu. Jediné Bělorusko zůstalo pod tvrdou vládou autokratického prezidenta Alexandra Lukašenka zemí s jasně totalitními rysy. Státní aparát dusí mimo jiné i podnikání a celou, jinak velmi perspektivní ekonomiku.

To vše mohly změnit volby, které ve východoevropské zemi proběhly 28. září. Ale nezměnily. Všech 110 kandidátů, kteří byli do dolní komory parlamentu zvoleni, jsou lidé loajální režimu. Naopak z opozičních kandidátů neprošel ani jediný.

Opozice volby okamžitě zpochybnila a její zástupci hned druhý den demonstrovali v ulicích hlavního města Minsk. „V Bělorusku to nebyly volby. Byla to volební fraška pro Západ,“ řekl vůdce opoziční Sjednocené občanské strany Anatol Ljabedzka. „Vyzýváme Evropu a Spojené státy, aby výsledky neuznaly.“

Že volby nebyly demokratické, to vzápětí potvrdila i zpráva organizace OBSE, jejíž více než 400 mezinárodních pozorovatelů na hlasování dohlíželo. „Vlastní průběh voleb byl v zásadě v pořádku, ale situace se výrazně zhoršila při sčítání hlasů. Sliby o transparentnosti sčítání hlasů nebyly splněny,“ konstatovala zpráva OBSE.

Jako gesto propustili podnikatele z vězení

To, že bude mít opozice v parlamentu nulové zastoupení, je nemilým překvapením dokonce i pro zatvrzelé skeptiky. Obecně se totiž předpokládalo, že režim dovolí přinejmenším symbolickou účast reformních sil v politice, aby si alespoň trošku naklonil západ. V poslední době se totiž zdálo, že Lukašenko přece jenom potřebuje zemi dostat blíže k Evropě. S Ruskem, na které se po čas své čtrnácti leté vlády vždy upínal, se totiž nyní škorpí kvůli ropě.

Jako vstřícné prozápadní gesto dokonce režim v srpnu propustil z vězení několik předáků opozice včetně podnikatele Sergeje Parasjukeviče, který je čelní postavou drobného podnikání v Bělorusku. Průběh voleb v minulých dnech ale ukázal, že k demokracii a svobodné ekonomice Bělorusko hned tak nedoputuje.

DOMINUJÍ STROJE PRO ENERGETIKU

V českém vývozu do Běloruska dominují kotle, reaktory a mechanické nástroje, které představují téměř polovinu celého exportu. Významný podíl mají dále přístroje elektronického záznamu, plastové výrobky a také železo, ocel, papír a výrobky z těchto materiálů. Necelá čtyři procenta vývozu připadají i na potraviny. Naopak z Běloruska do Česka proudí především železo, ocel a výrobky z nich, které představují třetinu dovozu. Dalšími významnými obchodními komoditami jsou hnojiva, motorová vozidla, chemické hedvábí a plasty.

Levní, ale přitom vzdělání pracovníci

Odhlédněme ale na moment od politických poměrů v zemi. Pak zůstává západními investory dosud příliš nedotčený trh možná skutečně posledním panensky bílým místem, kam lze investovat s výhledem na slibný výnos. A právě české firmy tam prý místní obchodníci vítají s otevřenou náručí v rámci slovanské sounáležitosti. Shodují se na tom čeští byznysmeni, kteří již atmosféru běloruského trhu okusili a v poslední době raketově zvedli obchodní výměnu. V letech 2005 až 2007 se český vývoz do Běloruska téměř zdvojnásobil, když za loňský rok přesáhl hranici 179 milionů dolarů. A za prvních sedm letošních měsíců dále vzrostl, oproti stejnému období loni dokonce o 95 procent.

Co Čechy do Běloruska přilákalo? Na prvním místě jednoznačně nízké náklady na pracovní sílu, které jsou malé dokonce i v porovnání s jinými východoevropskými zeměmi. „Jsou zhruba poloviční ve srovnání s Českem,“ říká šéf softwarové firmy Memos Petr Kudláček, který si vybral Bělorusko kvůli nízkým platům tamějších programátorů. „Například v Bulharsku je stejný nedostatek programátorů jako u nás a přitom pracují za stejné, ne-li vyšší ceny. V Rusku jsou v některých regionech IT pracovníci dokonce dražší než u nás,“ porovnává podnikatel, který si udělal průzkum platů napříč východní Evropou.

Podobnou zkušenost připojuje výkonný ředitel společnosti CEMC Jiří Študent, který s běloruskými podniky dlouhodobě spolupracuje v oblasti environmentální legislativy. „Hlavní výhoda běloruského trhu spočívá určitě v levné pracovní síle a ve velikosti trhu, který je vyhládlý po široké nabídce spotřebního zboží,“ míní.

Výhodou je i to, že běloruský pracovník nejen že nežádá horentně vysoký plat, ale často je i velmi vzdělaný. Průmyslové Bělorusko má totiž například vynikající tradici v technických oborech. „Tato pozitivní zjištění poněkud kalí nízká kupní síla obyvatelstva. Ale to se může velmi rychle změnit, stejně, jako tomu bylo v jiných ekonomikách střední a východní Evropy,“ dodává Študent.

V čem vidí hlavní příležitosti pro české investory šéf obchodního úseku české ambasády v Minsku Heřman Chromý? „V modernizaci petrochemického a strojírenského průmyslu. A velké rezervy má také neefektivní a ne příliš přitažlivá produkce běloruského lehkého průmyslu,“ napovídá.

Politický bojkot škodí obchodním vztahům

Podle výkonného ředitele Komory pro hospodářské styky se SNS Františka Masopusta je Bělorusko také vhodným odrazovým můstkem pro investice do dalších postsovětských zemí. „Za mimořádně důležitou považuji jeho východní hranici, která je pro obchod otevřená. Tak se Bělorusko může stát například dobrou základnou pro společný podnik, jehož výrobky budou exportovány na trh Ruska,“ uvažuje Masopust. „V zásadě nepovažuji Bělorusko za rizikovější než kupříkladu Rusko. Platební morálka je zde velmi slušná a podepsané závazky jsou dodržovány. Pochopitelně politické klima, které existuje mezi Českem a Běloruskem, rozvoji obchodu nenapomáhá,“ pokračuje Masopust v narážce na oficiální diplomatickou linii České republiky. Ta se připojila k částečnému evropskému bojkotu Lukašenkova režimu.

Podobného názoru je i Jiří Študent, který se obává, aby politické napětí nepodkopalo dosavadní přívětivý přístup běloruské strany vůči českým byznysmenům. „Jak dlouho můžeme tento potenciál využívat, to závisí jen na nás, respektive spíše na našich politicích. V tomto ohledu nejsem přesvědčen, že bojkot současného režimu je správnou cestou,“ podotýká.

Popijme na slovanskou soudržnost

Oslovení byznysmeni se shodují v jednom: Právě české firmy mají v Bělorusku k dobru eso v rukávu. „Pro české podnikatele mám pozitivní zprávu. Česká republika má z předchozích let stále dobrý zvuk, což zvýhodňuje obchodní vztahy v náš prospěch. Při osobních kontaktech jsem si ověřil, že běloruská duše je především duší slovanskou. Pro ty, kteří ji dokáží oslovit, je široce otevřena, připravena se podělit o první a poslední,“ shrnuje Študent.

K tomu se připojuje i podnikatel Stanislav Kolář, který se na běloruském trhu dlouhodobě pohybuje a tamnímu průmyslu pomáhá se svou firmou Carbon Redux snižovat škodlivé emise. „Češi mají velkou výhodu v porovnání s neslovanskou konkurencí. Bělorusové, tak jako jiní východní Slované, mají zakódovaný respekt k české průmyslové tradici a vůbec k českému národu, který vnímají velmi pozitivně,“ říká Kolář. „Je to stejné jako v Rusku nebo na Ukrajině. Důležité je věnovat čas a úsilí osobním vztahům, najít si osobní cestu k partnerovi. Pozvat na večeři, nešetřit, popít a bavit se, když je čas na zábavu,“ doporučuje Kolář. „Stojí za to se trochu slovansky odvázat a popít s nimi. Takto vybudované přátelství pomůže překonat překážky v obchodním jednání. Ale při jednání je musíte respektovat. Nelze si myslet, že když jsme spolu několikrát popili, podepíší vše,“ upozorňuje podnikatel.

Podle Františka Masopusta odpovídá běloruská mentalita zeměpisné poloze státu, který stojí na pomezí mezi dvěma kulturními světy. „Je zde pochopitelně zřetelná přináležitost k celému postsovětskému prostoru a blízkost k ruským zvyklostem. Ale přeci jen mám pocit, že geografická poloha Běloruska sehrává svoji roli a v řadě momentů se partneři výrazně přibližují k evropským normám,“ uvádí Masopust.

Úředníky si musíte předcházet

V Bělorusku ale číhají i rizika, která celkem pochopitelně souvisejí zejména se zbytnělým státním aparátem. „Riziko byrokracie a korupce je zde velké. Centrální orgány mají velký vliv, to znamená, že osobní kontakty na této úrovni hrají pro podnikatele významnou roli a neměly by být podceňovány. Pokud podnikatel dokáže překonat tuto bariéru, má velkou naději, že jeho investice bude úspěšná,“ míní Jiří Študent.

„Státní byrokracie někdy rozhoduje dlouho, nevyvinutý je bankovní sektor,“ vypočítává nedostatky běloruského trhu Kolář. Ten ovšem vidí v silné pozici státu i pozitivní aspekty. „Je to přehledné podnikatelské prostředí: v oblasti průmyslu je téměř vše v majetku státu. Víte, kdo rozhoduje. Když se rozhodne, platí to.“

Heřman Chromý spatřuje riziko jednak v zaplevelenosti běloruských zákonů, jednak v totální závislosti země na energetických surovinách z Ruska, odkud jich Bělorusko dováží 90 procent své celkové spotřeby. „Každé zvýšení ceny dodávek plynu a ropy, jejichž ceny zdaleka neodpovídají cenám na světovém trhu, znamená pro státní ekonomiku zvýšené náklady, nižší zisk a rentabilitu.“ To podle Chromého ohrožuje i petrochemický a strojírenský průmysl, v němž se se svými dodávkami prosazují i české firmy.

Konkurence tentokrát z východu

BRAND24

České firmy zjevně nečekají, až se politická hra o Bělorusko dohraje. Z těch velkých už ve východoevropské zemi investovaly například společnosti ZVU Potez, AŽD Praha, Chemoprojekt Praha, Lanex Bolatice či Pragoimex. Třeba strojírenský a energetický koncern Alta Brno realizuje v Bělorusku, v Rusku a na Ukrajině dokonce plných 90 procent svého obratu.

S trochou obezřetnosti a diplomatické korektnosti se totiž na trhu, který se dříve nebo později otevře světu, může českým firmám povést to, co se nepodařilo jinde. Být tam s investicemi dříve než západní konkurence. V Bělorusku je ovšem třeba počítat s jiným soupeřem – kapitálem z Ruska.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).