Bílá hora nebyla jen začátkem temna

07. listopadu 2005, 00:00 - ERICH HANDL
07. listopadu 2005, 00:00

Bílá hora byla i začátek hospodářského a kulturního rozvoje. Ve stínu oslav 28. října se každoročně ukrývá jedno z dalších výročí českých dějin - bitvy na Bílé hoře. Toto úterý 8. listopadu je tomu právě 385 let, co stavovské vojsko podlehlo u letohrádku Hvězda katolickým spojencům.

Bílá hora byla i začátek hospodářského a kulturního rozvoje.

Ve stínu oslav 28. října se každoročně ukrývá jedno z dalších výročí českých dějin - bitvy na Bílé hoře. Toto úterý 8. listopadu je tomu právě 385 let, co stavovské vojsko podlehlo u letohrádku Hvězda katolickým spojencům. Udělejme si v Profitu trochu netradičně historické zastavení a podívejme se na politické, kulturní a ekonomické dopady nešťastné bitvy s odstupem téměř čtyř staletí.

Bílá hora je v učebnicích tradičně popisována jako začátek temna a poroby ze strany Habsburků. Dějepis ji takto chápe už od října roku 1918, kdy byla bitva označena jako počátek všeho zlého, co náš národ v novověkých dějinách zažil. Stavovský stát, který době temna předcházel, naopak vypadá v dějepise jako období rozkvětu. Bylo tomu tak doopravdy?

Je pravdou, že 16. století bylo proti předešlému věku s jeho husitskými válkami periodou pořádku a hojnosti, kdy se příliš neválčilo a Čechy i Morava byly místem relativního blahobytu. Příliš se ale nemluví o tom, že o tento stav se zasadil především první z novodobé řady habsburských králů - Ferdinand I.

Tento panovník získal trůn v roce 1526 po zmateném vládnutí polsko-litevských Jagellonců. Dnes nedoceněný Habsburk byl zřejmě nejschopnějším vládcem na českém trůně po Karlu IV. Položil základy třistaleté podunajské monarchie, v Čechách se zasadil o zavedení pořádku, potažmo o prvopočátky kapitalismu. Pro Čechy to znamenalo konec období, kdy si šlechta dělala, co chtěla, a tak je dnes Ferdinand I. v učebnicích neoblíbeným panovníkem. Na rozdíl od svého vnuka Rudolfa II., který se vládnutí nevěnoval vůbec, a vytvořil tak mocenské vakuum předcházející stavovskému povstání.

Evangeličtí povstalci pak v roce 1618 situaci vyhrotili. Kromě odborných knih se dnes málokde hovoří a píše o tom, že, stejně jako to později udělali Habsburci, posílali už předtím protestanti do vyhnanství katolickou šlechtu. Její majetek konfiskovali, povstání pro ně bylo dobou velkého kořistění, pro řadu katolíků periodou bídy a utrpení. To samé se pak opakovalo po Bílé hoře, jen role trpících se vyměnily. Bezpráví a rozvrat tedy nezačaly Bílou horou, ale už o dva roky dříve.

Bitva se pod tímto pohledem jeví poněkud v jiném světle. Byla sice vstupenkou do hrůz třicetileté války a začátkem politické nesvobody, zároveň to ale byl začátek pozdějšího stabilního hospodářského a kulturního rozvoje. Pod císařským žezlem se v českých zemích nakonec rozvinul moderní kapitalismus, staly se lokalitou s moderní infrastrukturou a místem s nejvyspělejším průmyslem v celé monarchii. Důkazem budiž srovnání se sousední polskou stavovskou monarchií, kterou neschopnost domácí šlechty dohodnout se na jednotném programu přivedla k hospodářskému úpadku a trojímu dělení státu.

Foto popis|

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče