Bídný život ve velkém bytě

05. května 2011, 18:58 - Hana Boříková
05. května 2011, 18:58

Pražští senioři vydají za bydlení skoro polovinu příjmů

Němečtí důchodci se prý nejvíce bojí tsunami. Čeští penzisté se obávají deregulace nájemného. Zdá se, že minimálně ti pražští oprávněně. Strach by ovšem měli mít i politici. Pokud nechtějí mít stovky, možná tisíce bezdomovců z řad seniorů, měli by začít hledat řešení. Do konce příštího roku, kdy skončí regulace nájemného v metropoli a v krajských městech vyjma Ostravy a Ústí nad Labem, moc času nezbývá.

Polovinu penze spolkne činže

Pražský magistrát si objednal studii mapující bydlení seniorů. Vyplynulo z ní, že na území metropole žije v nájemních bytech zhruba 80 tisíc penzistů. V městských bytech bydlí 43 tisíc seniorů, 25 tisíc jich obývá jednotky v soukromém nájemním sektoru, v ostatních nájemních bytech (například družstevních nebo firemních) žije zhruba dvanáct tisíc rodin starších obyvatel. Více než polovina penzistů (56 procent) žije osaměle. Jelikož přesné statistiky neexistují, využili průzkumníci metody řízených rozhovorů podle standardizovaného dotazníku. Studie obsahuje poznatky z rozhovorů s více než tisícovkou seniorů bydlících v nájemních bytech. Neveselý závěr průzkumníků zní: průměrná rodina seniora představuje 1,57 osoby žijící v bytě o velikosti 55,6 metru čtverečního podlahové plochy s nájmem 4868 korun a ostatními náklady na bydlení ve výši 2763 korun. Náklady na bydlení dosahují 46 procent penze a 41 procent celkových příjmů. Z tohoto zjištění vyplývá, že pražský důchodce žije v nepřiměřeně velkém bytě a po zaplacení činže mu už moc peněz nezbývá. Státní norma definuje přiměřené náklady na bydlení v hlavním městě jako 35 procent příjmů (v zemích evropské unie tento ukazatel dosahuje v průměru 22 procent nákladů), takže pražský senior vydává o šest procent více prostředků, než by měl. A bude hůř. Dle modelových propočtů se náklady na bydlení vyšplhají v příštím roce na 51,6 procenta průměrné pražské penze.

Najdi si svého studenta

Někteří důchodci by ovšem zajásali, pokud by jim na bydlení stačila pouhá polovina penze. Osmdesátiletá oční lékařka Jarmila bydlí v třípokojovém osmdesátimetrovém bytě soukromého majitele na Vinohradech se svým druhem. Snaží se ušetřit tím, že využívají jen dva pokoje, přesto jim výdaje neklesnou pod deset tisíc korun. Po prázdninách, které stráví s vnoučaty ve „víkendovém“ domě v Benátkách nad Jizerou, se chtějí obrátit na radnici s žádostí o menší obecní byt. Z Prahy se jim nechce, pokud jim ale nepomůže samospráva, stanou se z nich „lufťáci“ natrvalo. Na venkov už přesídlila bývalá právnička Jindra. Za bydlení v 78 metrů velkém bytě ve čtvrtém patře s výhledem do Riegrových sadů platila 9800, a to jen za nájem a služby bez elektřiny. V okamžiku, kdy přestala k důchodu pracovat, odešla na vesnici, kde zdědila domek po mamince. „Pokaždé, když vstanu, mám radost, že nemusím do práce. Kolem oběda mi už začíná chybět lidské slovo,“ říká. Právě senioři, kteří obývají velikostně nepřiměřené byty v atraktivních lokalitách, jsou deregulací nejvíce ohroženou skupinou. „Už nyní někteří platí za byt více, než je jejich penze,“ potvrzuje Karel Hanauer, vedoucí bytové komise Rady seniorů ČR. „Jediné, co jim mohu poradit, je najít někoho do společného užívání domácnosti, k čemuž zatím nepotřebují souhlas majitele bytu,“ říká. Většinou prý penzisté vezmou „na byt“ studenta a soužití funguje bez větších problémů.

Senioři nechtějí „žebrat“

Senior, který platí za bydlení nepřiměřené prostředky, má nárok na příspěvek na bydlení. Často jej ale nevyužije, a to i v případě, že o této možnosti ví. „Nechtějí žebrat, stydí se,“ má zkušenost Hanauer. Průzkum zjistil, že většina seniorských domácností příspěvek nepobírá, přitom by mohla. Konkrétně jej dostává pouze 4600 domácností ze 34 tisíc, které splňují podmínky. U pražského seniora v nájmu, který pobírá průměrný metropolitní důchod 10 533 korun, a jehož náklady na bydlení dosahují průměrných 7631 korun, přitom tento příspěvek činí přibližně 2800 korun měsíčně. „Tato dávka je normativně spočítaná na byt o velikosti 38 metrů čtverečních pro jednotlivce a 52 metrů čtverečních pro dvoučlennou domácnost. Pokud senior obývá více metrů, jeho finanční nouzi nevyřeší,“ podotýká ovšem Hanauer. Většina pražských důchodců ale žije ve větším bytě. Průměrná plocha bytu obývaného osamělými seniory je 49,2 metru čtverečního, u bytu obývaného dvojicí je 64,2 metru, uvádí studie. Výzkumný tým dále konkretizuje, že pro seniory velikostně „nepřiměřených“ bytů je v městském sektoru obýváno zhruba 8200, v soukromém sektoru zhruba 5200 a v ostatním sektoru nájemních bytů zhruba tři tisíce. Seniorů žijících osaměle ve větších bytech je zhruba sedm tisíc. Z toho osamělých seniorů s nejnižším příjmem, do osmi tisíc korun, žije ve velkých bytech zhruba čtyři tisíce.

Malé byty nejsou

Logické by bylo, aby se senioři z větších bytů přestěhovali do menších. Výzkumníci ale zjistili, že čtyři pětiny seniorů chtějí v současném bytě zůstat. Zájem o výměnu bytu deklarovalo devět procent oslovených, což by mohlo znamenat, že zhruba 7200 seniorů by bylo ochotno se přestěhovat. Nemají ale kam. Podle studie je v celé Praze zhruba 3667 malometrážních bytů, z toho je aktuálně volných 265. Některé městské části už s výměnami velkých bytů za malé začaly. Za poslední tři roky se ve všech 22 městských částech uskutečnilo 244 výměn. Program se podařilo rozeběhnout zejména v Praze 2 a 6. „Nyní jsou na řadě žádosti z roku 2009. Byty jsou maximálně do 33 metrů čtverečních, jedna místnost s předsíňkou a sociálním zařízením,“ odpovídá úřednice městské části Praha 2 na dotaz k možnosti výměny bytu. Ve frontě čekají většinou nájemníci bytů soukromých majitelů, kteří nezvládají platit nájem. Výměny bydlení jsou jedním z prostředků, které městské části svým seniorům nabízejí. Sedm městských částí poskytuje také adresné finanční podpory formou daru. Pohybují se od několika stokorun do tisíců měsíčně, nejsou ale často využívány. Další možností jsou malé byty v domech s pečovatelskou službou. Ty jsou, jak je obecně známo, přeplněné. Celková pražská kapacita bytů s pečovatelskou službou je 1908 bytů, počet evidovaných žádostí dosahuje dvojnásobku. Výzkumníci spočítali, že s blížícím se koncem regulace podání žádosti zvažuje téměř 4800 seniorů.

Za příklad ostatním by mohla sloužit šestá městská část. Už v roce 2009 zakonzervovala nájemné ve všech obecních bytech. V roce 2007 rozjela program výměn větších bytů za menší, který dosud využilo 183 obyvatel. Byty obec vyměňuje dvakrát ročně, fronty zájemců prý ale před radnicí nestojí. Počáteční zájem už ochladl. Poměr míst a žádostí do domu s pečovatelskou službou je tam jeden z nejnižších. Od roku 2009 šestka poskytuje finanční příspěvek lidem v nájemních bytech, který může ročně dosáhnout až 20 tisíc korun. Využívá jej 115 penzistů. „On se každý problém trochu přifoukne. Konec regulace nájemného nemusí být takovou katastrofou. Těch, kteří budou opravdu potřebovat pomoc od nás poté, co selže rodina nebo se nenajde jiné řešení, zase nebude tolik. A těm dokážeme pomoci,“ říká úředník městské části, který si nepřál být jmenován. Vychází ze skutečnosti, že nabízenou pomocnou ruku v podobě výměny bytu nebo finanční dávky zatím využilo jen něco málo přes tři sta důchodců.

Trh to nevyřeší

Samosprávy žehrají na stát, který deregulací napravil jednu nepravost, na důsledky ovšem zapomněl. Nakonec to ale stejně budou ony, které ponesou tíhu dopadu konce regulace nájmů. Trh totiž seniorům příliš možností nenabízí. Zejména v atraktivních lokalitách centra města nemohou spoléhat na to, že se majitelé nemovitostí spokojí s menším, ale pravidelným nájmem od důchodce a budou rádi, že nemusejí byty nákladně rekonstruovat. Zatímco průměrná regulovaná činže v Praze vzrostla od roku 2006 ze 37 korun na 82,5 koruny za metr čtvereční, tržní nájem se například na Vinohradech v Praze 2 podle údajů Realitní společnosti České spořitelny (RSČS) vyšplhal k 223 korunám za metr čtvereční, na Praze 1 na Malé Straně dokonce k 294 korunám za metr čtvereční. „Bydlení v atraktivních lokalitách hlavního města rozhodně nelze považovat za standardní úroveň, a už vůbec ne sociální. Praha je oproti jiným městům v Evropě relativně málo sociálně diferencovaná a osobně očekávám nárůst rozdílu,“ podotýká Kanaďan Brent Watkins, ředitel poradenských služeb v oblasti nemovitostí společnosti Deloitte CE. I nejlevnější pražská garsonka v okrajových částech města však vyjde na pět tisíc korun, což není pro seniora s průměrným důchodem řešení. „Je velká ostuda, že města, obce, potažmo stát neudělaly v posledních letech pro oblast sociálního bydlení vůbec nic. Činžovní domy obce zprivatizovaly, takže městský bytový fond pro sociálně slabší prakticky neexistuje,“ rozčiluje se Miloš Červenka, obchodní ředitel RSČS, který se nedávno neúspěšně pokoušel najít přiměřené bydlení pro svou starou tetu. „Co třeba majitelům domům, kteří budou mít za nájemce důchodce, umožnit daňové zvýhodnění? Něco obdobného, jako když firma zaměstnává zdravotně postižené?“ navrhuje.

Malometry z luxusu?

Jak ze šlamastiky ven přemýšlejí i na pražském magistrátu. Radní Petr Dolínek našel poněkud originální řešení. „V Praze leží ladem přes tři tisíce neobydlených bytů v novostavbách. Vzhledem ke své rozloze jsou téměř neprodejné. Město by mělo navázat spolupráci s developery a dosáhnout například úpravy části těchto jednotek na malometrážní byty,“ říká. Rád by do výstavby malometrážních bytů zapojil i družstevníky a do výstavby domů s pečovatelskou službou soukromníky. Město připravuje modelový projekt výstavby nových objektů určených k sociálním účelům za pomoci oblíbeného modelu PPP, který v Česku ještě nikdo s úspěchem nevyzkoušel. „Například v případě Domova pro osoby se zdravotním postižením v ulici Sulická v současné době jednáme o modelu koncesní smlouvy. Soukromý subjekt by dostal do správy areál, kde se zařízení nachází, a zavázal by se vystavět nový pavilon s lůžky. Město by následně po dvacet až pětadvacet let tomuto subjektu vyplácelo prostředky za poskytované služby,“ vysvětluje radní. Nezříká se ovšem ani „konzervativnějších“ cest, například „institutu dožití ve stávajících bytech“ pro seniory starší 75 let i za cenu sníženého nájmu. „Začíná být vidět, jak moc nám chybí zákon o sociálním bydlení, který by definoval jeho parametry, dobu nájmu, mechanismus adresného nájemného, nájem na ,dobu dožití‘ a podobně,“ konstatuje Dolínek.

Regiony Města nabízejí místo programů splátkové kalendáře Ani penzisté v regionech nemohou spoléhat na to, že jim tamní radnice poskytnou záchranou síť poté, co skončí regulace nájmů. Podobně jako v Praze města většinu svých bytů prodala a nyní nemají seniorům, kteří se nespokojí se zápisem na konec dlouhého pořadníku do domu s pečovatelskou službou, co nabídnout. Těžké časy nastanou především těm, kteří bydlí v prostorných bytech.

Malé byty máme jen v „DPS“

V Plzni, kde se metr čtvereční regulovaného nájmu pohybuje kolem 70 korun, opouštějí důchodci velké byty už nyní. Malé byty, které by byly levnější než ty současné regulované, se snaží hledat i v domech soukromých majitelů. Město totiž malometrážní jednotky nemá. „Když jsem seniorům před pěti lety radil, ať si svůj 130metrový byt vymění za menší, nechtěli. Tenkrát ta možnost byla, ale za metr se platilo 25 korun, tak je to nepálilo,“ říká vedoucí bytového odboru plzeňského magistrátu Zdeněk Švarc. Dnes už jim nabízí jen byty v domech s pečovatelskou službou (DPS). Žádosti osamělých seniorů žijících ve velkých bytech vyřizuje přednostně, na všechny se ale nedostane. Plzeň vlastní jen 473 bytů v DPS, žádostí ale eviduje 380, přičemž za minulý rok umístila 45 zájemců. Nárůst počtu žádostí o malé byty hlásí téměř všechna města. Scénáře jsou podobné: Dejte si žádost o místo v pečovatelském domě a počítejte, že můžete čekat i několik let. Obecně samosprávy žádné speciální programy pro seniory nemají. Často nabízejí jen splátkové kalendáře na nájemné a rovnou odkazují na sociální dávky. Jednou z mála městských částí, která připravuje program pro seniory, jímž chce zmírnit dopady deregulace nájemného, je městská část Brno střed. Tamní radnice plánuje propojit důchodce ve velkých bytech s mladými rodinami, které se mačkají v malometrážních jednotkách a umožnit jim směnu pod dohledem. Jedná se ovšem jen o obecní byty a program ještě nebyl schválen.

Deregulace na severu

V Ostravě a v Ústí nad Labem už regulace nájemného skončila. Ani tamní situaci ovšem nelze použít jako modelový příklad toho, jaký vliv může mít konec regulace na seniory. Ještě je brzy. V Ostravě se nakonec největší vlastník tamních bytů – společnost RPG Byty – s nájemníky za asistence Sdružení nájemníků ČR dohodla na kompromisu, který není pro obyvatele jejich bytů v tuto chvíli tak bolestný. Nájemné poroste postupně, nikoli skokově. „Uběhlo krátké období, aby se vliv deregulace nájemného na seniory příliš projevil,“ říká mluvčí města Ostravy Andrea Vojkovská. Soudí, že jeden z důvodů, proč zatím majitelé domů nájemné nezvyšují nebo jen mírně, je neexistence cenové mapy místně obvyklého nájemného, která může být pro řadu majitelů podpůrným argumentem. K relativnímu klidu na severu Moravy podle ní přispívá i způsob, který zvolila společnost RPG Real Estate. Problém ale zůstává. Nájemné se může v příštích letech i zdvojnásobit. „Senioři musejí využít všech možností, příspěvků či doplatků na bydlení i přestěhování do menšího. Například společnost RPG zavádí vnitřní systém výměny bytů za menší,“ radí místopředseda Sdružení nájemníků ČR Jan Vozárik. Nic jiného jim asi nezbude. Ostrava nabízí důchodcům malé byty v domech s pečovatelskou službou, na jeden byt ovšem připadají dvě žádosti. Více než 2400 seniorů čeká, až se uvolní nějaká z 1121 jednotek.

V Ústí nad Labem to vře

Zatímco na severu Moravy se největší vlastník bytů s nájemníky víceméně dohodl, v Ústí nad Labem zatím ne. Zhruba polovina nájemníků z 2500 bytů, které vlastní společnost CPI, zatím nechce přistoupit na požadavky majitele. Společnost Radovana Vítka by chtěla letos zvedat nájemné ze současných 30 korun za metr čtvereční na 45 až 66 korun za metr čtvereční podle lokality a typu bytu. V roce 2013 by měl nájem dosáhnout 54 až 87 korun za metr čtvereční. „Seniorům z Ústí nad Labem radíme, aby na nabídky majitele nereagovali. Dokud není cenová mapa, soudy nebudou rozhodovat,“ říká Karel Hanauer, předseda bytové komise Rady seniorů ČR. V případě seniorů chce ovšem CPI ukázat vstřícné gesto a těm nad 79 let nabízí slevy. Zároveň by chtěla umožnit směnu bytu za menší. „V Ústí nad Labem máme seniory i v bytech o velikosti 150 metrů čtverečních. Většinou se ale odmítají stěhovat, přestože jim nabízíme menší byty přímo v centru s lepší infrastrukturou …. Takže se na vyšším nájemném sice dohodneme, ale když si navýšení například o deset korun rozpočítáte na plochu sto metrů velkého bytu, je to tisíc korun měsíčně, což je pro seniory náročné,“ říká mluvčí CPI Michaela Winklerová. Vstřícnosti se senioři zřejmě nedočkají ani u místní samosprávy. Město totiž většinu svého bytového fondu zprivatizovalo, například městskému obvodu Ústní nad Labem – město, který je největší a žije v něm 35 tisíc lidí, zůstalo jen 126 bytů. Svým nájemníkům v obecních bytech město zvedlo nájem ze 30 na 50 korun za metr.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče