Bezpečnost práce je také třeba řídit

10. května 2004, 00:00 - VLASTIMIL ZIMA
10. května 2004, 00:00

MILOŠ PALEČEK, ŘEDITEL VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU BEZPEČNOSTI PRÁCE: Nejmenší úroveň bezpečnosti práce najdeme podle Miloše Palečka při zaměstnávání levné pracovní síly a při práci na takzvaný švarcsystém. Ohrožuje pracovníky i firmy. Existuje mnoho kritérií, podle kterých se posuzuje úspěšnost firmy na trhu.

MILOŠ PALEČEK, ŘEDITEL VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU BEZPEČNOSTI PRÁCE:

Nejmenší úroveň bezpečnosti práce najdeme podle Miloše Palečka při zaměstnávání levné pracovní síly a při práci na takzvaný švarcsystém. Ohrožuje pracovníky i firmy.

Existuje mnoho kritérií, podle kterých se posuzuje úspěšnost firmy na trhu. Jde především o kritéria ekonomická, technická a marketingová, se kterými se v řídicím procesu pracuje. Na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci se občas zapomíná. „Není to dobré,“ připomíná ing. Miloš Paleček, ředitel Výzkumného ústavu bezpečnosti práce v Praze, „protože třeba pracovní úrazy se podílejí na růstu nebo snížení produktivity práce.“

Kde se v současné době u nás nejvíce porušují předpisy pro bezpečnost práce a ochranu zdraví?

Obecně lze říci, že nejvíce asi tam, kde je jedním z kritérií ekonomického „úspěchu“ zaměstnávání levné pracovní síly. To platí hlavně pro podniky, kde pracuje levná pracovní síla ze zemí bývalého východního bloku. Druhý problém, který u nás je nejrozšířenější ve stavebnictví, ale běžný iv jiných oborech, je česká specialita - švarcsystém. Firma využívající pracovní sílu se vlastně transformuje do pozice zprostředkovatelské agentury, která zaměstnává, správněji najímá pracovní síly vybavené živnostenskými listy pro jednotlivé činnosti pro splnění určitého úkolu. Je tam možná kolize s pracovněprávními předpisy, ale já vidím problém ze své roviny. Je zaměstnána pracovní síla, která odpovídá sama za sebe - tedy i za oblast bezpečnosti práce a ochrany zdraví při ní. Právně je možná vše v pořádku (z hlediska právních smluv), reálná bezpečnost na pracovišti ale odpovídá tomu, jak ten který pracovník, vlastně živnostník, má tuto oblast ve své soukromé firmě vyřešenou a tak říkajíc v krvi. Zde je možné najít důvody vzniku mnoha pracovních úrazů. Přenášení odpovědnosti od investora přes jednotlivé firmy až na poslední subjekty, tedy osoby samostatně výdělečně činné, pracující třeba na jedné stavbě, je důvodem selhávání při dodržování předpisů bezpečnosti práce. Někteří „podnikatelé“, především ve stavebnictví, na bezpečnost práce moc nedbají.

Právě velkou úrazovost na stavbách by měl podle připravovaných předpisů snižovat svou působností tzv. koordinátor, jakýsi bezpečností technik stavební akce. Jaká je teď situace?

Od návrhů už uběhla určitá doba a pořád dochází k nejasnostem. Myšlenka působení koordinátora spočívá v tom, že by měl koordinovat bezpečnost práce na velkých stavbách, kde v jeden moment pracují pracovníci mnoha profesí a s různými úkony, pomůckami apod. V Evropské unii vznikla směrnice upravující postavení a činnost koordinátora, jehož úkolem je soustavná koordinace bezpečnosti práce na stavbě. Nikde přitom není uloženo, že by to musel být zvlášť vyčleněný nebo najímaný pracovník, je to člověk z investorské organizace nebo generálního dodavatele. Z reakcí v tisku i od odborníků se nám dostávají ohlasy někdy až přehnané. Například i v tom, že jestliže si budete stavět rodinný domek, tak byste měl mít koordinátora. To takhle natvrdo nejde říci. Myšlenka koordinátora není špatná, svým způsobem jsou u nás s podobnou činností zkušenosti, neboť podniky měly svoje bezpečnostní techniky. Pořád můžeme ale hovořit o domněnkách a diskuzích, poněvadž příslušný zákon dosud neprošel.

Kdo u nás vlastně nejvíce platí za porušování předpisů bezpečnosti práce?

V podstatě platí nejvíc zaměstnavatel. Je to na něm, protože osobní sankce a pokuty proti zaměstnancům, kteří předpisy nedodržují, jsou u nás uplatňovány minimálně. Zaměstnavatel si tak nedokáže uhradit to, co mu zaměstnanec vlastně způsobil a do jisté míry dluží. Další věcí je, že na postih porušování předpisů, nás nejsou tak výrazně citelné finanční sankce, aby kvůli nim podniky dokonce krachovaly. Zaměstnavatel se ale může také zlikvidovat sám. Třeba v případě, že dojde k těžkému pracovnímu úrazu s dalšími následky. Jestliže poškozený zaměstnanec bude trvale invalidní, pak náklady vynakládané na doplatky budou značně vysoké, což malý podnik, mikrofirmu, může zlikvidovat. Je třeba také vidět vývoj ve světě. Především v USA, ale i v Evropě se ukazuje řada kauz, ve kterých zaměstnanec, který při pracovním úrazu utrpí újmu, žaluje zaměstnavatele a v řadě případů vyhrává vysoké odškodné. Podle mne je jen otázkou času, kdy se u nás objeví první případy. Pak bude asi zajímavá situace, zejména pole působnosti pro právníky. Dost podnikatelů na vymáhání odškodného může doplatit.

I u nás ale již jsou oblasti, kde se odškodné posuzuje částkami v milionech. Jde například o odpovědnost za škodu, o odpovědnost v rámci tzv. povinného ručení. Následky pracovních úrazů se u nás stále posuzují podle bodového hodnocení uplatňovaného ve zdravotnictví. Toto odškodnění by bylo čímsi navíc…

Podle zdravotnických předpisů se posuzuje míra poškození zdraví. To je jedna rovina. Druhou je to, o čem jsem hovořil - souzení se o odškodné v rámci občanskoprávních předpisů. To se může na pozicích firem také projevit a může významným způsobem ovlivnit jejich budoucnost. Ale je třeba připomenout, že na straně zaměstnance, jako navrhovatele, bude důkazní povinnost, a to nebude snadná záležitost. Praxe určitě ukáže, jak se to celé vyvine.

A s vývojem souvisí moje poslední otázka. Co se všechno vlastně v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dá vymyslet?

Je snahou dát i téhle oblasti činnosti v podnicích systém, zasadit bezpečnost práce do systému řízení podniku. Koneckonců dodržování bezpečnosti znamená určité náklady, ty se musí hradit, musí se s nimi počítat. Bezpečnost práce se promítá také do řízení kvality, uplatňování enviromentálních principů a systémů. Určité vzájemné vazby totiž musí nutně existovat a nabízí se tak možnost přijít s komplexním řešením, které může být ekonomicky výhodnější než budování separátních systémů. Do jisté míry jde o konverzi do systému řízení rizik v podniku, protože zásady pro jednotlivé oblasti jsou v podstatě totožné a liší se jen v realizační části a zaměření. Konkrétním promítnutím je například uplatňování systému řízení OHSAS 18 001 u velkých firem. Malé firmy se třeba mohou zúčastnit soutěží Bezpečný podnik nebo Správná praxe. U téhle soutěže, vyhlášené v Evropě, jde mimo jiné i o podporu firmy tím, že se zviditelní dobrá bezpečnost práce. Aby byla motivace k soutěžení, tak jsou národní soutěže a vítězové se pak utkají v evropské soutěži v Bilbau u příležitosti Evropského týdne bezpečnosti práce. Je jasné, že jméno vítězné firmy je vnímáno na volném trhu jinak.

foto: Martin Siebert

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče