Bezpečnost práce je hlavně ekonomickou záležitostí

17. února 2003, 00:00 - Petr Bým, bym@profit.cz
17. února 2003, 00:00

Předseda ČÚBP Jaromír Elbel: Do průměru EU se vejdeme, ale chválit se nemůžeme Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) získává v souvislosti s blížícím se vstupem ČR do EU na aktuálnosti. S předsedou Českého úřadu bezpečnosti práce Jaromírem Elbelem jsme mluvili o aktuální situaci v této, dnes poněkud opomíjené, oblasti.

Předseda ČÚBP Jaromír Elbel: Do průměru EU se vejdeme, ale chválit se nemůžeme

Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) získává v souvislosti s blížícím se vstupem ČR do EU na aktuálnosti. S předsedou Českého úřadu bezpečnosti práce Jaromírem Elbelem jsme mluvili o aktuální situaci v této, dnes poněkud opomíjené, oblasti.

Pane předsedo, jak vychází porovnání stavu BOZP v České republice a Evropské unii? Stručně řečeno: vejdeme se do průměru EU, ale moc chválit se nemůžeme. Komparace takových ukazatelů, jako jsou smrtelné úrazy, nebo pracovní úrazovost vůbec, pro nás nedopadá nejlépe. I když je třeba říci, že někdy je to také výsledek různých statistických metodik. Tak například v některých zemích se do pracovních úrazů nezapočítají dopravní nehody, ale mohou se shrnovat i úrazy na cestě do práce - to samozřejmě výsledná čísla mění, třeba právě v porovnání s námi, kde se tak neděje. V úrovni těchto ukazatelů ale není těžiště rozdílů mezi námi a EU.

Kde tedy je?

Unie má na problematiku BOZP komplexnější pohled. U nás je ČÚBP soustředěn pouze na pracovní úrazy, zatímco ochrana zdraví je v kompetenci ministerstva zdravotnictví z pohledu ochrany veřejného zdraví. Jinak řečeno: máme vyřešenou - z pohledu ČÚBP - situaci, kdy spadnete ve své kanceláři ze židle a rozbijete si hlavu. Ten případ, kdy si po letech používání nevhodné židle zničíte páteř a dostanete se do invalidního důchodu, zatím víceméně zůstává mimo náš obzor - je řešen orgány ochrany veřejného zdraví, v současnosti bez odpovídající koordinace činností. Je to patrné i z finančních ukazatelů. Často se zmiňuje částka 22,5 miliardy korun - tolik nás stály ztráty a náklady z pracovních úrazů a nemocí z povolání v roce 2001. V této sumě ale hrají zanedbatelnou roli eliminace důsledků nemocí z povolání - jde o necelých 7 %. Ve vyspělých zemích je tento podíl podstatně vyšší. Další rozdíl je v tom, že u nás je BOZP chápána jen ve vztahu k činnostem v rámci pracovněprávních vztahů, zatímco v EU se mluví o práci jako takové. Je to pochopitelně lepší, byť to přináší nejeden nový problém.

Tak třeba práce doma („u počítače“), která se v západní Evropě stále více stává běžným jevem. Jak tady prosazovat nějaká pravidla a normy ochrany zdraví, když jakákoli kontrola pracoviště, tedy soukromého obydlí, je porušením základních lidských práv? Nebo si představte situaci, kdy se při práci na vlastní zahrádce a ve volném čase pořežete motorovou pilou. Někdo, nejspíš to bude pojišťovna, potom začne kontrolovat, zda jste měl předepsané ochranné pomůcky a jestli jste postupoval přesně podle návodu. A v negativním případě vám nepřizná nárok na nemocenskou a další pojistná plnění. Takové přístupy se samozřejmě neprosazují lehce.

Není to tedy u nás jednodušší?!

Možná ano, ale v tom jistě není smysl existence našeho úřadu. Naším cílem je bezpečnost a ochrana zdraví při práci v co největší šíři. A dnes nám celé velké oblasti pracovních aktivit unikají - to znamená, že schází patřičná ochrana při této práci a zejména pak ochrana před úrazy. To se vztahuje třeba na civilní službu či alternativní tresty a mnoho dalších aktivit. Ale také na charitativní akce, v rámci kterých se staví třeba kostel.

Kdy se to změní?

Jistě ne hned. Doufáme, že právě teď projednávané zásady národní politiky BOZP budou řešit i tyto věci. A také jiné potíže, třeba roztříštěnost a nepřehlednost předpisů. Orientovat se v nich v současné době je hlavně pro menší podniky a podnikatele velmi obtížné. Nevhodná je také úprava úrazového pojištění. Problém je v tom, že jeho současný systém nerozlišuje podniky, kde se BOZP věnují a mají proto nižší úrazovost, a ty druhé, které tuto sféru ignorují. Platby jsou prostě pro všechny stejné.

Zmínil jste se o zásadách národní politiky v oblasti ochrany zdraví při práci. Co to je?

Je to dokument, který by měl definovat směry a vůbec budoucí vývoj bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice. Jeho první verze už absolvovala veřejnou diskuzi, nyní se bude projednávat na tripartitě a projde připomínkovým řízením v rámci ministerstva práce a sociálních věcí a ostatních rezortů. A někdy v polovině roku by ho měla - formou usnesení - schválit vláda. Současně bude připraven akční plán, který bude mimo jiné obsahovat i konkrétní úkoly pro jednotlivé rezorty. Celý tento proces i jeho smysl je obdobou toho, co v EU právě probíhá, Unie má nyní pro tuto oblast strategii na léta 2002-2006. My dnes máme jedinečnou šanci zpracovat všechno tak, abychom Evropu v tomto ohledu nemuseli dohánět.

Váš úřad loni uložil zhruba 12 mil. korun pokut, což není nijak mnoho. Z toho by bylo možné usuzovat, že je všechno v nejlepším pořádku.

My máme pravomoc nařídit, také zakázat a teprve jako poslední využíváme možnost finančního postihu. Není naším cílem dávat jenom pokuty. Pro nás je větší výhra polepšený hříšník, mohu-li to tak říci. Už jsem se v této souvislosti zmiňoval o malých podnicích - odmítám názor, že nemají o BOZP zájem, že se o své zaměstnance nestarají. Oni jenom často nevědí, co všechno a jak vlastně mají dělat. Pochopitelně věc má i druhou stranu - pokud postižený podnik využije všech možností, které mu dává zákon, výběr pokuty se oddaluje. Také proto, že dokazování bývá obvykle dosti složité. Pravda je, že před rokem 1989 pokuty pokryly náklady na provoz celého našeho úřadu. Byly to ale jiné podmínky - víceméně šlo o převody z jedné státní kapsy do jiné. Dnes je všechno jinak, také víme, že půlmilionová pokuta by menší podnik mohla zničit. To není ani zájem náš, ani zájem společnosti. My se snažíme působit hlavně preventivně, se stále větším důrazem na osvětu.

Přes pět let je u moci levicová vláda. Máte pocit, že problematice BOZP se u nás věnuje více pozornosti?

Myslím, že ano, a je to nejen díky tlaku ze strany EU. Už jsem se zmínil o tom, že právě se projednává národní politika v oblasti ochrany zdraví, což je nepochybně projevem politické vůle. V praxi je tento větší zájem patrný na našem vybavení: v posledních letech se nám rozrostl vozový park, máme konečně i odpovídající výpočetní techniku. Pochopitelně, peněz je vždycky málo.

Na co schází?

Především na prevenci a na mzdy. Co se toho druhého týká: potřebujeme vysoce kvalifikované pracovníky, především právníky a techniky. Nejsme schopni je ale dostatečně zaplatit, ani jim poskytnout jiné výhody. Takže máme chronické potíže i s obsazováním našich „tabulkových“ míst. Očekávám, že toto bude vyřešeno po úplné účinnosti zákona o státní službě. A to nemluvím o tom, že celkem máme 250 inspektorů, což je oproti srovnatelným zemím, třeba Dánsku nebo Švédsku, asi tak polovina. Pravdou je, že právě tyto země představují v naší oblasti světovou špičku.

Zmínil jste se o tom, že vám schází prostředky i na prevenci.

Ano. V tomto případě se nedostatečné zdroje odráží ve vyšších ztrátách. Loni jsme pro stavbaře v jihočeském regionu realizovali program „Společně bezpečně“. Už dnes víme, že se projevil i na snížení počtu úrazů včetně smrtelných. Akce stála zhruba dva miliony korun. Porovnejte to s tím, že u nás stojí odstranění následků pracovního úrazu průměrně 250 tisíc korun, v případě úraz smrtelného pak 8,5 milionů korun. Najděte mi jinou takhle výnosnou investici. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci prostě není pouze politická, ale navýsost ekonomická záležitost, a proto musí zajímat každou vládu, bez ohledu na její politický profil. Těch 22,5 miliardy korun, které si v České republice předloni pracovní úrazy a nemoci vyžádaly, představuje 1,5 % našeho HDP. Ve světě to bývá obvykle mnohem víc, v průměru 3-10 %. Nepochybně to souvisí s celkovou ekonomickou úrovní, u nás je ve srovnání s EU nižší úroveň mezd, pojistných plnění a tak dále, ale zároveň je to projev toho, že ochrana zdraví při práci je u nás zatím „užší“ než ve světě.

Jaromír Elbel (1950)

1973 - absolutorium ČVUT, fakulta elektrotechnická

1976 - Inspektorát bezpečnosti práce v Teplicích, později v Ústí nad Labem

1999 - ČÚBP

2001 - předseda ČÚBP

Jaromír Elbel, předseda Českého úřadu bezpečnosti práce: Odstraňování následků pracovních úrazů nás v roce 2001 stálo 22,5 miliardy korun.

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče