Bezpečná investice

20. listopadu 2008, 18:31 - Pavel Hanslíček
20. listopadu 2008, 18:31

V Česku neexistuje trh současného umění, investovat se vyplatí do poválečné tvorby

Po dlouhých letech neustálého růstu a mnoha rekordech začíná světový trh s uměním jevit první známky stagnace. Říjnový prodej současného umění tří největších aukčních domů Christie’s, Sotheby’s a Phillips de Pury přinesl pouhých 59 milionů liber namísto nejnižšího odhadu ve výši 106,2 milionu liber. Na londýnské aukci islámského a indického umění pořádané síní Christie’s nenašlo nového majitele celých 53 procent nabídnutých položek. Tyto položky přitom dosud patřily k nejrychleji rostoucím segmentům světového trhu. Sotheby’s zase musela jen v říjnu vyplatit 15 milionů dolarů za záruky majitelům neprodaných uměleckých děl. Na druhé straně se obrat na nedávno skončeném londýnském veletrhu současného umění Freeze odhaduje na 200 milionů liber. Jaký vliv má dění na světovém trhu na investice do umění v Česku? Mají se domácí sběratelé bát poklesu cen? Do kterých oblastí se vyplatí investovat? Týdeník EURO položil tyto otázky zástupcům nejvýznamnějších tuzemských galerií, aukčních domů a odborníkům na investování do umění. Výsledkem je zpráva, jež přináší i zajímavé investiční tipy.

Zatím jen nahoru Současnou náladu na českém trhu s uměním ovlivňují aukce uskutečněné v posledních dvou měsících. Například aukční dům Dorotheum získal ve dvou aukcích téměř 47 milionů korun, firma 1. Art Consulting Brno utržila za jediné odpoledne 40 milionů, Galerie Pictura 16 milionů a další desítky milionů sběratelé vydali za obrazy v aukci Galerie Art Praha. Nelze se tedy divit, že vyjádření zástupců českých aukčních domů jsou optimistická. „Důsledky finanční krize na český trh s uměním jsou zatím spíše pozitivní než negativní. Vnímáme, že lidé znejistěli ve vztahu k akciím a dluhopisům a nyní hledají alternativu,“ říká ředitelka české pobočky Dorotheum Mária Gálová. „Obrazy se stále dobře prodávají za vysoké ceny a padají rekordy,“ doplňuje poradkyně UniCredit Bank pro investice do umění Marina Votrubová. Podle ní projevili v posledních dvou měsících zájem o investice do umění noví klienti. „Jako důvod schůzky uvádějí, že vnímají umění jako bezpečnější investici než jiná aktiva. Takovým klientům radíme konzervativní investice. Tedy například nákup špičkových starých mistrů, zde své prostředky za pár let dostanete zpět a zřejmě i nějaké menší zhodnocení navíc,“ dodává Votrubová. Významnou roli hraje i uzavřenost českého trhu. „Prodávají se zde především domácí autoři, a ty kupují čeští sběratelé s úsporami uloženými většinou opět v tuzemsku. Proto vývoj na světovém trhu nemá pro Českou republiku až takový význam,“ tvrdí šéfredaktor odborného magazínu Art&Antiques Jan Skřivánek.

Opožděné platby Navzdory nynějším skvělým výsledkům jsou předpovědi dalšího vývoje opatrné. „Do umění většinou investujete v situaci, kdy jste zabezpečen. Naopak vzniklé ztráty z investic do jiných aktiv se určitě časem projeví i na trhu s uměním,“ domnívá se Votrubová z UniCredit. „K nám se případné zpomalení může dostat se zpožděním. Například po 11. září 2001 došlo k mírnému zastavení růstu cen v Česku až asi za 1,5 roku. Pokud ale něco klesne, tak možná trh s průměrnými díly, ale špičkové věci si kupce určitě najdou,“ říká Jiří Rybář, jednatel aukčního domu 1. Art Consulting. Přesto se objevují signály, že i český trh s uměním by mohl zpomalit. „U již objednaných děl české moderny s prodejní hodnotou přes pět milionů korun někteří klienti žádají o posunutí platby až o několik měsíců. Zřejmě jim chybí hotovost,“ říká známý český galerista Jiří Švestka a na příkladu Andyho Warhola ukazuje vliv ekonomických faktorů na trh s uměním. „Například na Slovensko v posledních měsících stále prodáváme stále více jeho děl. Zřejmě to souvisí s přechodem na euro – Slováci tak bezpečně ukládají své peníze,“ dodává.

Moderna stále v kurzu Za výbornými výsledky zářijových a říjnových aukcí stojí stejně jako v předchozích letech hlavně česká meziválečná moderna. Například na říjnové aukci 1. Art Consulting to byl obraz Emila Filly s názvem Žena v křesle s knihou vydražený za 8,9 milionu korun, Dorotheum prodalo dvě zajímavá díla od Jana Zrzavého (Podobizna malíře Adolfa Gärtnera za 6,9 milionu a Loďky v přístavu za milion korun) a Galerie Art Praha zase vydražila obraz Josefa Šímy Léda s labutí za 14,6 milionu korun, Kopretiny Antonína Procházky za 10,1 milionů a Koupel nohou od Josefa Čapka za 7,9 milionu korun. Tyto výsledky potvrzují známou skutečnost, že opravdu kvalitní díla české moderny na trhu chybějí, a proto se ceny šplhají vysoko. Jejich spolehlivý zdroj, kterým byly v 90. letech restituované sbírky, totiž postupně vyschl. „Momentálně je složitější dobrou věc získat, než ji udat. Například my zastupujeme Kramářovu sbírku, z níž prodáváme nanejvýš jednou ročně a vždy máme frontu zájemců,“ říká Švestka. Přitom ale vysoké ceny postupně přivádějí do aukcí novou nabídku. „V posledních letech začali na trh pomalu uvádět své sbírky ti, kteří nemuseli po revoluci prodávat, a také ti, kteří dobře nakoupili,“ vysvětluje Gálová. Sama věří, že tento trend pomůže v Česku vytvořit sekundární cyklus prodejů. Vysoká cenová hladina děl české avantgardy má však i další účinek – tato část trhu se stává přístupná jen malé skupině opravdu zámožných sběratelů a investorů. „Opravdu drahé obrazy nad pět milionů korun kupuje okruh zhruba deseti lidí,“ odhaduje Skřivánek z Art&Antiques.

Pozor na výběr Ani u české moderny už neplatí to co dříve, že je skoro jedno, co koupíte. „Například Špálova Kytice v roce 1997 byla první milionová položka prodaná na tuzemské aukci. Nyní je ale někdy taková díla kvůli vysoké nabídce a stále vytříbenějšímu vkusu českých sběratelů poněkud problém prodat. Sběratelé, kteří toužili mít vlastního Špálu, jej již dneska mají. Jestliže ještě v 90. letech sběratelé koupili od některých umělců téměř cokoliv, dnes jsou mnohem více uvědomělí. Vědí přesně, co chtějí – hledají vysokou kvalitu, určité období a také se velmi zajímají o původ díla,“ vysvětluje Gálová z Dorothea. Upozorňuje i na další úskalí českého trhu – ve světě je prodejná jen malá část domácí umělecké tvorby. Z malířů to platí jen pro ty, kteří žili nebo tvořili delší dobu v zahraničí, například František Kupka, Alfons Mucha či Toyen. Vytvoření většího zájmu o české umění v zahraničí totiž brání poměrně přísná omezení vývozu. „Nevidím nic špatného na tom, aby kvalitní Filla nebo Čapek viseli ve významných zahraničních muzeích. Jen tak se může naše umění stát světovým, “ dodává Gálová. Vadí ji hlavně nejasnost kritérií při povolování exportu uměleckých předmětů: „Jestliže ve Velké Británii je vývoz odmítnut za podmínky přednostního odkupu státem jen u jednoho z deseti tisíc předmětů, tak v Česku je to až deset i patnáct kusů z pěti set položek aukce. Neexistují jasná pravidla, my tedy nemůžeme ani klientovi před aukcí říci, zda bude možné předmět vyvézt, nebo ne.“

Výhodný dovoz S rostoucím kurzem domácí měny naopak začaly směřovat umělecké předměty spíše ze zahraničí do Česka. To se nejvíce týká skla, porcelánu a případně nábytku, tedy stejné komodity, které se dříve vyvážely. Naopak obrazy českých autorů z první poloviny 20. století na světovém trhu chybějí, proto se dovážejí spíše výjimečně. Přitom je ale pravidlem, že jejich dovoz a dražba se v Česku vyplatí – prodejní cena může nákupní převýšit i o stovky procent. Naopak posilující koruna vyhání z domácích aukcí zahraniční kupce, kteří zde dříve nakupovali právě sklo a kvalitní nábytek. „V posledních dvou letech počet cizinců na našich aukcích klesá, zejména pro zájemce ze zámoří a západní Evropy přestalo být Česko cenově atraktivní. Dříve jsme měli až čtyřicet procent nakupujících z ciziny, nyní tento počet poklesl téměř o polovinu. Naopak v posledních měsících výrazně sílí skupina dražitelů ze zemí východní a střední Evropy,“ říká Gálová z Dorothea.

Zahraniční díla výjimečně Na tuzemském trhu se příliš často neobjevují díla zahraničních autorů. Do svého programu je zařadil aukční dům 1. Art Consulting, který letos prodal například obraz London – Chelsea Reach Oskara Kokoschky za 19,5 milionu korun a Zelené umyvadlo od Georgese Braqua za 11,5 milionu korun. V obou případech šlo o vyvolávací ceny. Dále 1. Art Consulting letos vydražil práce od autorů, jako jsou André Derain, Gustav Klimt, Maurice de Vlaminck či Oscar Dominquez, většinu z nich opět za vyvolávací ceny nebo jen s malým navýšením. „Po těchto dílech nebyla masová poptávka, zájem měli nanejvýš dva tři kupci. Přesto bychom rádi zahraniční autory zařadili znova,“ potvrzuje Jiří Rybář.
Vzhledem k omezené nabídce děl cizích autorů na českém trhu využívají zájemci o jejich koupi nejčastěji služeb zástupců mezinárodních aukčních domů v Česku – Christie’s či Sotheby’s. „Ročně zprostředkujeme nákup či prodej desítek uměleckých předmětů. Dlouho spíše Češi prodávali, ale v posledních dvou letech se podíl prodávajících a kupujících vyrovnal,“ vysvětluje Filip Marco, ředitel české pobočky Sotheby’s. Jeho společnost pro tuzemské sběratele nakupuje především ve Velké Británii. Češi nakupující u Sotheby’s nejvíce poptávají díla domácí avantgardy. „Ty se však na zahraničních aukcích nabízejí výjimečně, proto klienti sahají i po světovém umění. Nejčastěji jde o impresionisty a modernu. Z této oblasti jsme zprostředkovávali nákupy autorů, jako jsou André Lothe, Jean Metzinger či zástupce barbizonské školy Jean-Baptiste Camille Corot,“ říká Marco. Za nákupy v aukcích vydávají čeští klienti běžně statisíce dolarů. „Máme zákazníka, který utratí za aukci i přes půl milionu dolarů,“ doplňuje.

Poválečné zhodnocení Uplynulé dva měsíce potvrdily trend patrný již několik let, tedy neustálý růst zájmu o poválečné umění. Zřejmým důkazem je říjnová aukce Dorothea, na níž kupci za umělecké předměty vzniklé po roce 1945 utratili 22 milionů korun. Nejdráže prodaným dílem se stal obraz Václava Boštíka Bez názvu ze 70. let, vyvolávaný za 2,6 milionu a prodaný za 3,4 milionu korun. Druhé dílo tohoto autora, tentokrát z 80. let, změnilo majitele za vyvolávací cenu 2,2 milionu korun. Zajímavých výsledků se dočkaly také práce Karla Nepraše, Vladimíra Janouška či sester Válových Jitky a Květy „Na aukci se v Česku poprvé objevila koncepčně připravená nabídka domácího moderního umění. Reagovali jsme tím na skutečnost, že umění v Česku postupně přitahuje stále více lidí a také mladší ročníky,“ vysvětluje ředitelka Dorothea Mária Gálová. Oslovení odborníci se shodli, že právě tato oblast má v tuzemském umění největší potenciál růstu. „Určitě jde o oblast investičně nejzajímavější. Již nyní je jasné, kdo do dějin umění patří, a kdo ne, a ceny zde ještě nejsou tak vysoké jako v případě moderny. Ocenění autorů jako Václav Boštík nebo Zdeněk Svoboda má určitě prostor pro další růst. Samozřejmě poroste i Filla, ale rozhodně ne tolik,“ tvrdí Skřivánek z Art&Antiques. Potenciál, který má například právě Zdeněk Svoboda, potvrzuje i fakt, že jeho práce najdeme i v pařížském Centre Pompidou a vídeňském Museum Moderner Kunst.

Galeristé v cizině Zatímco ve světě rychle roste obchod s pracemi současných umělců, domácí trh je v této oblasti poměrně málo rozvinutý. Například český galerista Jiří Švestka, který se účastní zahraničních veletrhů Freeze v Londýně, FIAC v Paříži či TEFAF v Maastrichtu, registruje v tuzemsku asi jen dvacet sběratelů, kteří pravidelně nakupují mladé umění. Proto tuzemské galerie nabízející mladé umělce, kromě Švestky například holešovická Hunt Kastner Artworks, prodávají především v zahraničí. Vývoj světového trhu se jich tedy bezprostředně dotýká. „Nedávné výsledky aukcí potvrzují, že velké aukční domy nejsou v oblasti současného umění tak úspěšné, jak se očekávalo. Hirstův prodej se ukazuje být spíše výjimkou. Jednoduše řečeno, nedaří se jim sebrat trh galeriím,“ domnívá se Švestka a očekává, že současná situace povede k poklesu cen současného světového umění. „Zřejmě není správné, aby se díla mladých autorů, jako je ještě ani ne čtyřicátník Wilhelm Casnal, prodávala přímo ze studia za 100 či 150 tisíc dolarů, když například skvělá práce jednoho ze zakladatelů barbizonské školy Theodora Rousseaua vyjde na pouhých 80 tisíc. A zde nyní nastává cenová korekce – na nedávném pařížském FIAC bylo vidět, že Sasnalovy práce už nejdou tolik na odbyt. Podobný osud potkal i na londýnském Freeze hvězdy posledních let, jako jsou Dirk Skreber, Neo Rauch či Luc Tuymans, které by se dříve prodaly ještě pět minut před začátkem,“ říká Švestka. V posledních měsících se podle něj zužuje i počet poptávaných předmětů: „Zejména věci dělané pro okamžitý efekt spíše upadají. Také se stále více sběratelé vracejí od instalací a videí k osvědčeným médiím, jako jsou závěsné obrazy a sochy z klasických materiálů.“ Asijská bublina Přitom trh současného umění byl místem, kde se dalo dosud nejvíce vydělat. V posledních letech rychle rostly ceny umění z exotických zemí, zejména z Číny, Indie, Íránu a Koreje. „V seznamu 500 současných umělců s největšími tržbami společnosti Artprice za období posledního roku je asi třetina jmen čínských. V první stovce je dokonce 41 čínských autorů,“ říká Votrubová z UniCredit. Odborníci oslovení týdeníkem EURO se shodují, že jde ve většině případů o určitou bublinu. „Obzvlášť u čínských děl dosahovali v dolarech milionových částek autoři, jejichž hodnota je z mého pohledu nanejvýš v desítkách tisíc,“ potvrzuje Švestka, podle něhož může být zajímavým investičním tipem ruské umění. Naopak za mladé české autory bojuje Votrubová z UniCredit. „Jsem přesvědčená, že máme skvělé mladé umělce, jako jsou Petr Pastrnák, František Matoušek, Petr Písařík, Jakub Špaňhel, Markéta Othová, Kryštof Kintera či Jiří Černický, kteří by se na světových veletrzích umění Arco či Art Basel neztratili. Navíc tím, že je současné umění finančně přístupnější, můžete si koupit něco, co se vám líbí, a je šance, že se vaše investice zhodnotí,“ říká Votrubová, které se v poslední době stále více daří přesvědčit k nákupu současných autorů i klienty. Přitom je třeba mít stále na paměti, že předpovídat zhodnocení uměleckých děl zejména u mladých autorů je obtížné. Nákup umění by měl proto sledovat především uspokojení vlastních estetických požadavků. Box
Pozor na falza Významným úskalím českého trhu s uměním je výskyt mnoha falzifikátů. „Jejich přesný podíl lze jen těžko určit, ale objevují se odhady, že to může být třetina až polovina prodávaných obrazů. Nejčastěji jde o českou modernu,“ říká Marina Votrubová z UniCredit Bank. Začínají se ale prý objevovat i falza prací umělců tvořících po 2. světové válce, například Václava Boštíka. „K oblíbeným cílům falzifikátorů patří také Pravoslav Kotík či Kamil Lhoták. K potvrzení pravosti díla hodně pomůže existence kvalitního soupisu děl autora,“ upozorňuje Votrubová. Jan Skřivánek z časopisu Art&Antiques tvrdí, že padělky k trhu umění patří. „Falza byla, jsou a budou, je především na kupujícím, aby se s tím vypořádal. Přitom si je třeba všímat formy prodeje. Nabízí-li aukční síň drahé obrazy a má špatně zpracovaný katalog, buďte opatrní,“ podotýká Skřivánek. Například v posledních dvou letech se na českém trhu objevilo neobvykle velké množství akvarelů a kvašů Františka Kupky, které měly posudek jen od neznámého francouzského znalce. „Což potvrzuje další nešvar – podvádí se i s posudky. Nicméně hlavním problémem většinou nejsou aukční síně a galerie, ale hlavně pokoutný prodej. Případné problematické chování aukčních domů se na malém českém trhu rychle prozradí,“ doplňuje Skřivánek. Souhlasí s ním i ředitelka české pobočky Dorotheum Mária Gálová: „Falza se nejvíce objevují na černém trhu. Prodávající dobře ví, proč nechce dílo nabídnout v aukci, a naopak kupující často tuší, že podstupuje riziko.“ Gálová doplňuje, že Dorotheum prověřuje veškerá přijatá díla a u předmětů s očekávaným prodejem nad milion korun nechává dělat laboratorní zkoušky. „Nejčastěji se napodobují dobře prodejní nebo naopak snadno napodobitelní autoři. To je příklad Kamila Lhotáka či Josefa Lady. Velkou odbornou výzvou bývá posoudit falza o stáří třeba sto a více let, zejména pokud vznikala již v době tvorby autora,“ říká Gálová. Box
Nejen obrazy Trh umění nelze omezovat jen na obrazy či plastiky. Obchody se starožitnostmi i aukční domy běžně nabízejí nábytek, hodiny, sklo, porcelán, šperky a zbraně. „Ovšem tyto segmenty jsou především záležitostí sběratelů. V případě kvalitní nabídky jsou i oni ochotni si připlatit, ale obecně platí, že tento typ zboží je poptáván spíše jako užité předměty než jako investiční příležitost,“ potvrzuje ředitelka české pobočky aukčního domu Dorotheum Mária Gálová.
Specifickou kategorii představuje vývoj cen fotografií, které patří spolu se současným uměním k nejrychleji rostoucím součástem mezinárodního trhu. Zde se cení česká avantgardní fotografie, zejména práce Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho a Josefa Sudka. Zajímavou investicí mohou být i díla Miroslava Háka, Josefa Koudelky či Miroslava Tichého. Navíc právě fotografie či práce na papíře, které se prodávají za desítky tisíc korun, mohou být vhodným způsobem, jak začít sbírat.

Box
Investiční doporučení

1. Art Consulting – jednatel Jiří Rybář Konzervativní investice – autoři z Národní galerie, především práce z 19. století a klasická česká i zahraniční moderna.
Investice se spekulací na růst – současní začínající autoři a někteří autoři tvořící po 2. světové válce: Zdeněk Sýkora, Karel Malich či Václav Boštík.

Art&Antiques – šéfredaktor Jan Skřivánek Konzervativní investice – česká meziválečná moderna – zejména František Kupka nebo Emil Filla.
Investice se spekulací na růst – autoři, kteří tvořili v 60. případně 70. letech, například Václav Boštík či Adriena Šimotová.

Dorotheum – ředitelka české pobočky Mária Gálová Konzervativní investice – čeští krajináři 19. století, zejména Mařákova škola. Zde investice představuje jistotu, ale potenciál zhodnocení je menší.
Investice se spekulací na růst – současní začínající autoři, zde je dobré sledovat výstavy a vnímání v zahraničním kontextu. Méně spekulativní, ale investičně zajímavé – poválečné umění, jako je Václav Boštík, Adriena Šimotová, Zdeněk Sýkora, Jiří Sopko, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Alena Kučerová, Mikuláš Medek a také práce na papíře nebo fotografie.

Galerie Jiří Švestka – Jiří Švestka Konzervativní investice – český kubismus a surrealismus jsou stále podhodnocené, případně okrajové oblasti světového trhu – meziválečné rumunské a polské umění.
Investice se spekulací na růst – současní autoři spolupracující s galeristy – Rafal Bujnowski a Veronika Holcová (oba Galerie Jiří Švestka), dále Daniel Pitín či Josef Bolf.

Sotheby’s – zástupce pro ČR Filip Marco Konzervativní investice – mix českého a evropského umění. České umění zejména z 60. až 80. let, v případě evropského umění zejména první polovina 20. století.
Investice s vyšším rizikem – asijské, zejména indické umění, kde poptávka výrazně roste.

UniCredit Art Banking – Marina Votrubová Konzervativní investice – staří mistři světoví i čeští, jako jsou třeba barokní malíři, například Jan Kupecký, italská krajinomalba dobré provenience či umění 19. století. Případně kvalitní starožitný nábytek.
Investice se spekulací na růst – mladé umění, klidně i práce absolventů uměleckých škol do třiceti let, kteří již někde vystavovali, například sourozenci Jakub a Anežka Hoškovi. Zajímavou investici představují grafika či fotografie. Relativně levné jsou nyní orientální koberce, časem se zájem o ně opět zřejmě zvedne.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče