Běž! Třeba i bez bot

21. dubna 2011, 12:52 - Pavla Kreuzigerová
21. dubna 2011, 12:52

Česko znovu objevuje radost z běhání. Spolu s tím přicházejí nové trendy

Počet aktivních běžců roste ve vyspělých zemích o desítky procent ročně. Velmocí se pomalu, ale jistě stává i Česko. Na startovní čáru Hervis ½ Maratonu Praha se první dubnovou sobotu postavilo bezmála deset tisíc závodících. Historickým centrem Prahy tak běželo nejvíce lidí od roku 1999, kdy podnik vznikl.
Zatímco v roce 1999 se do půlmaratonu přihlásilo jen 980 běžců, o šest let později běžely už tři tisícovky účastníků a letos bylo více než 9,5 tisíce registrací beznadějně vyprodáno už tři týdny před závodem. „Rostoucí zájem o závodění do jisté míry souvisí s ekonomickou krizí. Alespoň o tom svědčí čísla,“ upozorňuje Jiří Nečásek, marketingový ředitel společnosti Prague International Marathon (PIM), která závod pořádá stejně jako Volkswagen Maratonský víkend, který se letos koná 7. a 8. května.
Zatímco v prvním roce krize přibylo jen šest procent běžců, o rok později jich bylo o 35 procent více. Letos se počet účastníků rozrostl o dalších 30 procent, a kdyby nebyl jejich počet omezen, běželo by jich nepochybně ještě mnohem více. Téměř deset tisíc účastníků je ale podle Nečáska hraničních, protože víc lidí by se do centra metropole nevtěsnalo.

Návrat po dvou dekádách

Čísla o narůstajícím počtu běžců v Česku potvrzují provozovatelé serverů Běhej.com a Běhy.com, které běžcům radí, jak správně trénovat, a informují je o závodech. „Na obou serverech máme měsíčně asi 900 tisíc přístupů, je tam ale pochopitelně překryv,“ říká jejich šéfredaktor Radek Narovec. Tištěná verze časopisu si drží průměrný náklad kolem sedmi tisíc kusů. „Meziročně počet našich čtenářů roste o 30 až 50 procent. Mimochodem kolik je sektorů ekonomiky s podobnou dynamikou?“ ptá se Narovec.
Běžecké závody zaznamenávají zvýšenou oblibu i v dalších světových městech, takže se souvislost s krizí sama nabízí. Proč by ale měl běh s recesí souviset? Vliv má určitě fakt, že jde o jeden z nejlevnějších a časově nejméně náročných sportů. „Stačí kvalitní tenisky a můžete vyběhnout. Z výzkumů, které proběhly ve Spojených státech, ale vyplynulo, že běh je odpovědí na špatnou ekonomiku i z jiných důvodů. Díky vyplaveným endorfinům se snadno uvolníte, a to se hodí, ať práci máte nebo jste o ni právě přišel,“ dodává Nečásek. Získat kontrolu nad během je navíc mnohem snazší než například nad vývojem akciových trhů. „Když trénujete, máte jistotu, že se budete zlepšovat a vaše výkonnost a vytrvalost poroste,“ dodává Nečásek, který upozorňuje, že 70 až 80 procent závodníků jsou lidé s vysokoškolským vzděláním – především manažeři, podnikatelé a právníci.
K jednomu z nejpřirozenějších sportů se přitom Češi vracejí ve velkém zhruba dvacet let po revoluci. O atletiku a běh, které byly v osmdesátých letech minulého století v Československu mimořádně populární, tehdy poklesl zájem a lidé se vrhli do nových, méně známých sportů. Vítězil tenis, squash, in-line bruslení, golf nebo cyklistika. Tedy vesměs sporty, při nichž se bez materiálního vybavení neobejdete.

Lákání na dobrou radu

Ani běžci už dnes ale neběhají jen tak. „Hodně zřejmá je změna přístupu u starších sportovců. Pořád přetrvává názor, že jim stačí bavlněné oblečení, ale už si pořizují speciální odpružené boty,“ popisuje Jan Lepier, majitel obchodů Triexpert, které se specializují hlavně na běžecké vybavení. Byznys s běžeckou obuví, oblečením, doplňky i technologickými pomůckami, jako jsou sporttestery, krokoměry či GPS, se v Česku v posledních letech znatelně rozvíjí. Přestože kamenných obchodů orientovaných výhradně na tento sortiment je zatím jako šafránu, daří se jim často velmi dobře stejně jako četným e-shopům. René Bruk, majitel elektronického obchodu Běhshop.cz který funguje od roku 2007, registruje zvýšený zájem zákazníků. Roční obrat jeho obchodu se dnes pohybuje kolem sedmi milionů korun. „Na začátku letošního dubna jsme otevřeli kamenný obchod v Praze na Vinohradech. Jde o běžeckou speciálku zaměřenou výhradně na prodej běžeckých bot, treter, textilu a doplňků,“ říká Bruk. Triexpert, který na pražském Žižkově otevřel první prodejnu v roce 2007, v současnosti expanduje. Před rokem se rozšířil o další obchod v moravské metropoli, nyní otevírá třípatrovou prodejnu na pražském Smíchově, která se má stát jakousi vlajkovou lodí značky. „V plánu máme také obchody v Ostravě a v Bratislavě,“ říká Lepier, který se stal majitelem Triexpertu před rokem. Otevřít nové prodejny by chtěl už na jaře příštího roku a v plánu je také postupné pronikání do dalších měst. Navíc chce brzy zprovoznit e-shop a v květnu letošního roku spustit web s názvem Běžecký svět, který bude svým pojetím konkurovat serveru Běhej.com a několika dalším podobným stránkám, které v Česku fungují. Úzce specializované obchody se mohou podle Lepiera uživit jen ve městech, která mají minimálně kolem 300 tisíc obyvatel. Tak jako v Německu, kde existují zhruba dvě stovky běžeckých speciálek, to v Česku zřejmě nikdy vypadat nebude, zdejší trh je zkrátka příliš malý. „Lidé jsou ovšem ochotni do obchodů dojíždět i z větší dálky. Do našeho pražského obchodu klienti přijíždějí například z Plzně nebo Karlových Varů. A podobné je to nyní i v novém brněnském obchodě,“ vysvětluje Lepier, který tvrdí, že výborné tržby má obchod hlavně v sobotu, kdy lidé ze vzdálenějších míst spojují nákup s výletem do Prahy. Přidanou hodnotou kamenných obchodů je servis spojený s poradenstvím. Prodejny totiž často zaměstnávají aktivní běžce. Lákadlem Triexpertu je diagnostický stroj firmy Mizuno, který na základě analýzy chodidel a biochemických parametrů testuje charakter nášlapu a dokáže vybrat nejvhodnější obuv. Přestože tato metoda má i své odpůrce, obchod na stroj Mizuno láká klienty z celé republiky. Naopak internetové obchody nad kamennou konkurencí vítězí hlavně u zboží, které si zákazník nemusí zkoušet a u kterého se většinou obejde i bez rady prodávajícího.

Módní bosáci

Zatímco měsíční obrat v pražském Triexpertu se pohybuje kolem 1,5 milionu korun, v Brně je to „jen“ půl milionu korun za měsíc. „Zákazník z Prahy tolik neřeší finance, a když už přijde do obchodu, většinou se chce vybavit se vším všudy, a proto si pořídí jak obuv, tak oblečení. Souvisí to s tím, že lidé zde často běhají i ve městě a nechtějí vypadat špatně,“ myslí si Lepier. Naopak v Brně si lidé často pořídí pouze obuv a ostatní výbavu tolik neřeší. V Praze jsou navíc zákazníci, kteří jsou ochotní do výbavy investovat opravdu hodně peněz. „Přijdou třeba klienti, kteří chtějí ty nejlepší boty a neváhají utratit 5400 korun, což je částka, kterou zaplatíte za nejdražší běžeckou obuv, která je na trhu,“ dodává Lepier. Přestože někteří běžci se pro svoje tréninky snaží špičkově vybavit, podle Lepiera nehrozí, že by se běh přehoupl do kategorie „snobských sportů,“ jako se to stalo mezi některými cyklisty. Zatímco jim dříve stačilo kolo za deset až patnáct tisíc korun, dnes je nepotkáte na levnějších kolech než za 60 až 80 tisíc. „Hodně běžců tento sport dělá proto, že je nejméně nákladný,“ domnívá se Lepier. Jak je zřejmé z některých článků, které na běžeckých serverech referují o závodech, mohovitější běžci své lepší vybavení před ostatními dokonce často skrývají.
Z celosvětového zájmu o běhání profitovala řada firem, především těch, které se specializují na speciální obuv. Trendem dosud bylo vyrábět co nejvíce odpružené a tlumivé boty. Hlavním marketingové sdělení spočívalo ve varování, že během v obyčejných botách si nenapravitelně poškodíte klouby i vazy. V roce 2009 ale ve Spojených státech vyšel bestseller Christophera McDougalla s názvem Born To Run. Autor knihy, která tento měsíc vyšla i česky, se vydal k mexickým indiánům kmene Tarahumara, kteří jsou zvyklí běhat v extrémních podmínkách zcela bez bot nebo v sandálech vyrobených z provázků a kusu pneumatiky. Běhají přitom přirozeně, rychle, a především se jim na rozdíl od běžců v odpružených botách vyhýbají různá zranění. Příliš „technologické“ boty totiž nohu nechávají zlenivět – všechny svaly nepracují, jak mají, a při zátěži tak snadno dojdete k újmě.
Mnozí lidé na základě četby McDougallovy knihy změnili na běhání pohled a boty, ve kterých dosud běhali, odložili. Vlny zájmu o nový přístup k běhání využily i některé firmy a vstoupily na trh s minimalistickými botami. Specializují se na ně například společnosti Inov-8, Vibram nebo New Balance, které už jsou i na českém trhu. Do výroby minimalistické běžecké obuvi se pustily i zavedené značky, jako například Asics nebo Adidas, které svou marketingovou kampaň dosud stavěly na tlumených botách. Příliš ale o tomto svém sortimentu nehovoří. Zřejmě se obávají, že by tak samy sebe poškodily při prodeji běžných bot.
Své příznivce už má běhání naboso i v Česku. Seminář o něm nedávno uspořádal časopis Běhej.com a v Praze již existují skupiny lidí, kteří „bez bot“ vybíhají pravidelně. Tento způsob má ale i odpůrce. Ti tvrdí, že jde jen o marketingový tah firem, které by se mezi zavedenými výrobci neměly šanci jinak prosadit. Teď prý na sebe jen upozorní a časem přijdou i s běžnými tlumenými botami.

Maratonová turistika

Jedním z nejlepších marketingových nástrojů jsou pro sportovní firmy běžecké závody různé délky, které sponzorují. Největší pozornost si přirozeně získávají velké akce, jako je zmíněný pražský půlmaraton a maraton. „I v ostatních koncernových zemích participujeme na akcích tohoto typu. Partnerství máme například s velmi vyhledávaným Vídeňským maratonem, říká Luděk Semrád, šéf tuzemské sítě Hervis. Firma své jméno s pražským půlmaratonem spojila letos už podeváté. „Díky obrovské účasti se nám podařilo nečekané. V očích veřejnosti se jedná o společenskou událost – zahájení sezony s Hervisem,“ dodává Semrád.
Masové závody navíc lákají „maratonské turisty“, běžce, kteří ve větších skupinách objíždějí zajímavá dějiště velkých závodů. „Maraton běží asi polovina cizinců, půlmaraton asi 30 procent. Závodů se účastní lidé asi z 80 různých zemí. Třeba loni na pražský maraton přijelo 170 Maročanů,“ vzpomíná Jiří Nečásek, marketingový ředitel PIM. A tak i když v krizi počet zahraničních turistů klesal, na závody jich přijíždělo meziročně o deset procent více.
Závodů probíhá každý rok v Česku několik stovek, přesto firmy, které by se jejich prostřednictvím chtěly zviditelnit, mají často problém nalézt nějaký „volný“. Nečásek věří, že možná je ještě další expanze. „Především v nesoutěžních bězích a také v regionech. Letos v září například prvně pořádáme půlmaraton v Ústí nad Labem,“ dodává.
Pořadatelé se rovněž chtějí více zaměřit na ženy. Výrobci sportovního vybavení sice potvrzují, že mají stále více zákaznic, ty se ale na závodech příliš neobjevují. „V zahraničí to tak není,“ namítá Nečásek, který doufá, že se přístup českých žen podaří zlomit.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče