Menu Zavřít

Bez státní podpory to nepůjde

14. 5. 2007
Autor: Euro.cz

BENJAMIN FRAGNER, VÝZKUMNÉ CENTRUM PRŮMYSLOVÉHO DĚDICTVÍ : Developeři obvykle vnímají jenom hodnotu pozemku a často se snaží původní charakter budovy potlačit. „Tím ale do budoucnosti její cenu snižují,“ říká Benjamin Fragner, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při pražském ČVUT.

BENJAMIN FRAGNER, VÝZKUMNÉ CENTRUM PRŮMYSLOVÉHO DĚDICTVÍ : Developeři obvykle vnímají jenom hodnotu pozemku a často se snaží původní charakter budovy potlačit. „Tím ale do budoucnosti její cenu snižují,“ říká Benjamin Fragner, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při pražském ČVUT. V oblasti regenerace brownfieldů máte zkušenosti ze zahraničí. Jak moc se liší tuzemské poměry?

Především máme určité zpoždění - odhaduji to tak na patnáct dvacet let. Zásadní strukturální změny, které světové ekonomice přinesla energetická krize, nové technologie a podobné faktory, do České republiky přišly později. Třeba útlum textilní výroby se na Západě řešil někdy od sedmdesátých let, u nás je to aktuální problém.

V čem se toto zpoždění projevuje v praxi? V mnoha ohledech je Česká republika stále ještě na začátku. Ještě ani nemáme kompletní databázi všech brownfieldů. Schází i přesná definice politiky státu v této oblasti. Tu by měla stanovit Národní strategie rozvoje brownfields, která se má v letošním roce dostat na program vlády. Soukromý sektor už dokázal uskutečnit řadu zdařilých přeměn nevyužívaných objektů. Je v této oblasti vůbec zapotřebí státních zásahů?

Myslím, že bez nich se to neobejde. Jednak je zapotřebí vytvořit jakési základní předpoklady - jeden z nich představuje třeba už zmíněná databáze. Stejně tak je nutné vyřešit a zajistit otázku financování. Je také třeba vnímat problematiku brownfiledů v rámci územního rozvoje celé lokality, vedle toho musíme respektovat také kulturněhistorická hlediska. Toto všechno soukromý sektor zajistit nemůže, z pochopitelných důvodů se zajímá především o ekonomickou hodnotu objektu.

Jaké šance ale mají návrhy na další státní podpory v době, kdy se mluví o rozpočtové krizi? Finanční podpora může mít i jiný ráz - ve světě se využívají třeba zrychlené odpisy. I to samozřejmě pro státní pokladnu představuje nějakou újmu, ale nejsou to přímé výdaje. Státní podpora by měla spočívat také v ustavení instituce, která by měla svou činností zastřešovala celou problematiku. Tak to je třeba v Británii, tam velmi dobře funguje agentura English Heritage. Není ale Výzkumné centrum průmyslového dědictví, jehož jste ředitelem, obdobou této agentury?

To určitě ne. My jsme jakousi dočasnou součástí Českého vysokého účetní technického, financovanou výhradně z grantů. Původně se počítalo s tím, že naše centrum vytvoří univerzální know-how regenerace brownfieldů, zárodek databáze industriálních objektů a metodiku jejich využití. Proto byla naše existence omezena na čtyři roky. Ani jedno, ani druhé ovšem ještě není u konce, na to čtyři roky skutečně nestačí. Vzhledem k tomu, že jsme vznikli v roce 2002, musíme teď hledat další zdroje financování, abychom mohli pokračovat.

Revitalizace jsou nákladnější než novostavby. Leckdy přestavbu komplikují památkáři. Mají vůbec brownfieldy nějakou ekonomickou hodnotu? Vaše otázka nasvědčuje tomu, že v České republice zatím panuje určité nepochopení ohledně hodnot těchto objektů. To, že nějaká nemovitost je památkově chráněná, přece už samo o sobě její cenu zvyšuje -i když to zároveň komplikuje a zvyšuje náklady na její přeměnu. Nezřídka leží brownfieldy v atraktivní lokalitě, třeba v živé městské zástavbě. To si developeři obvykle uvědomují, ale vnímají jenom hodnotu pozemku a často se snaží původní charakter budovy zastřít, eliminovat. Tím ale do budoucnosti její cenu snižují. Vyplatí se tedy zachovat původní podobu?

Ano, v dlouhodobější perspektivě se určitě vyplatí respektovat původní architekturu, charakter stavby a její typické detaily, třeba komíny, fasády, okna. To vše lze doplnit novými prvky. Dobrým příkladem takového postupu, určitě i ekonomicky přínosného, je karlínská Kotelna.

BRAND24

**Máte velmi dobrý přehled o konkrétních brownfieldech u nás. Dejte našim čtenářům nějaký dobrý tip!

Jako první uvedu areál textilní továrny z 19. a začátku 20. století v Krnově. Jde o soubor budov ve velmi atraktivní části města. Z jedné strany přiléhají k jeho centru, z druhé pak opisují zákrut řeky Opavy. Podle mne by v tomto případě byla ideální přeměna na byty. Nezanedbatelnou výhodou je, že už sama obec se stará, co s nevyužitým areálem provést. Trochu složitější asi bude přeměna známé Klamovy huti u Blanska. To je zajímavý a historicky cenný objekt, který by se nejspíše hodil pro volnočasové aktivity - muzeum, restaurace a podobně. Blízkost Moravského krasu, významné rekreační oblasti, takové zaměření ostatně jakoby napovídá.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).