Bez provize se dnes do hospody nedostaneme

24. ledna 2005, 00:00 - Blanka Růžičková
24. ledna 2005, 00:00

Zakladatel rodinného pivovaru Bernard je nepochybně úspěšný podnikatel. V Humpolci vybudoval spolu s dalším společníkem firmu, která oživila tradici výroby piva a v ostrém konkurenčním boji uhájila své místo na trhu. Největší problémy dnes vidí v nedostatku etiky a morálky.

Zakladatel rodinného pivovaru Bernard je nepochybně úspěšný podnikatel. V Humpolci vybudoval spolu s dalším společníkem firmu, která oživila tradici výroby piva a v ostrém konkurenčním boji uhájila své místo na trhu. Největší problémy dnes vidí v nedostatku etiky a morálky.

Jaké jsou dnes v Česku podmínky pro podnikání? Jsou skutečně tak špatné, jak tvrdí už i někteří politici?

Asi by nebylo zcela objektivní označit je za zásadně a jenom špatné. Výhodou je, že Česko stále ještě nabízí mnohem víc příležitostí k podnikání než třeba západní Evropa. Od roku 1989 ještě neuběhla dost dlouhá doba, aby trh už byl zcela nasycený.

A co stížnosti na zhoršování podnikatelského prostředí – jsou oprávněné?

Jistěže ano. Zvyšuje se daňové zatížení, podnikatelé doplácejí na nepovedené zákony, roste byrokracie. To všechno jsou obecně známé věci, ale podnikatelské prostředí bohužel kazí i další velmi negativní jevy. V našem oboru jsou to například obchodní praktiky velkých pivovarů, které začaly majitelům restaurací platit obrovské peníze v hotovosti, aby si zajistily, že daná hospoda či restaurace bude čepovat jen jejich pivo.

Není to jasný úplatek?

Po právní stránce jim nelze nic vytknout. Majitelé restaurací dostávají peníze na základě smluv o propagaci dané značky. Vezměte si, že pivovar běžně poskytne restauraci nejen veškeré technické vybavení, pravidelný servis a reklamní předměty od sklenic přes tácky až po ubrusy. Ale k tomu navíc i statisícové finanční částky. Osobně se mi taková praxe nelíbí. Vytváří prostředí, které postrádá jakoukoliv morálku.

Jde o českou specialitu?

Velké pivovary s ní začaly v Německu a postupně ji přesunuly k nám. To ale přece neznamená, že ji musíme tolerovat. Mělo by nám vadit, že tady kvalita nabízeného zboží a služeb není primárním rozhodujícím motivem.

Takže v konkurenčním boji pivovarů nehraje kvalita žádnou roli?

My se o ni dlouhodobě snažíme, což dokazuje řada ocenění, které jsme získali vloni i v předchozích letech. Pozitivní odezvu na kvalitu našeho piva máme také ze zahraničí. Přestože jsme s exportem začali až v loňském roce, dnes už vyvážíme do pěti zemí: na Slovensko, do Ruska, Chorvatska, Švédska a Německa. Přitom když naši zástupci osloví restauraci u nás doma, tak se hostinský často vůbec neptá na kvalitu, ale zajímá ho jen to, kolik dostane peněz.

Neměl by se provizemi za propagaci zabývat úřad pro ochranu hospodářské soutěže?

Antimonopolní úřad bohužel tyto praktiky připouští a toleruje. Před několika lety dal sice několika velkým pivovarům pokuty, ale ty byly v řádu od 250 tisíc do půl milionu korun. To jsou přitom investice do jedné jediné restaurace! Pro porovnání: náš pivovar, ač patří mezi malé, dnes v Česku zásobuje 1600 hospod. Vloni jsme byli nuceni “na podporu prodeje” do restaurací investovat několik desítek milionů korun. Neříkám, že nejsme schopní tyto peníze vydělat, ale ve férovém prostředí jsme je mohli investovat zpět do rozvoje výroby. Místo toho jsme se museli přizpůsobit.

Systém provizí sice kritizujete, ale přitom se ho sami účastníte…

Já jsem proti němu tvrdě bojoval až do roku 2001. Jenže v tom roce jsme prodali nejméně piva a dostali se pod hranici 100 tisíc hektolitrů, která je kritická pro přežití. Takže nám nezbylo nic jiného než s těmi “benefity” začít také. Dnes nám už tři roky po sobě výstav opět roste, chybí ale radost z čisté hry a soutěže.

Zmínil jste i nepovedené zákony.

Jistě, o diletantství nynějších českých poslanců by se snad už daly psát romány. My jsme to opět pocítili vloni v dubnu, kdy parlament v souvislosti se vstupem do Evropské unie novelizoval zákon o DPH a na poslední chvíli do něj vložil i vratné obaly. Byl to ekonomický nesmysl, který sice od prvního ledna zase zrušil, ale spousta firem s ním měla několik měsíců obrovské a zbytečné administrativní problémy. Přitom je snad jasné, že když si navzájem posíláte bednu, sud nebo vratnou láhev, tak tam skutečně žádná přidaná hodnota nevzniká.

V minulých letech jste dokázal za zájmy malých pivovarů úspěšně lobovat. Proč jste to neudělal i teď?

To je jednoduché. Firem, kterých se zdanění vratných obalů týkalo, se nikdo neptal na jejich názor. Dozvěděly se to jen několik dnů před tím, než jim tato povinnost vznikla.

Jste v nějaké politické straně?

Nejsem.

Neoslovila vás žádná s nabídkou, abyste ozdobil její kandidátku?

Dostal jsem jich několik, ale nepřijal jsem žádnou. I když jsou mi některé strany blízké, chci být nezávislý. Navíc bych považoval za špatné, kdyby si lidé pivo Bernard spojovali s nějakou politickou stranou.

Vstup do politiky vás tedy neláká?

Nezakrývám, že mě politika bytostně zajímá a dokonce i vnitřně provokuje. Protože samozřejmě ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme. Ale s nynějším rozložením sil v parlamentu bych měl problém. Nedokážu si představit, že bych měl zdlouhavě vyjednávat o věcech, které jsou pro mě naprosto jasné nebo z nich dokonce v rámci vyšších politických cílů ustupovat a hledat nějaké “rozumné” kompromisy. Nechtěl bych prostě být poslancem, který se musí dohadovat a v zákulisních jednáních hledat spojence za každou cenu.

Ve firmě nemusíte hledat kompromisy?

Rozhodně nemusíme diskutovat o tom, zda jedna a jedna jsou dvě. Pivovar jsme koupili v totálně dezolátním stavu a za peníze, které několikanásobně převyšovaly jeho hodnotu. Přesto jsme uspěli. Jsem si jistý, že za to vděčíme hlavně tomu, že jsme nedělali kompromisy nebo o nich sáhodlouze diskutovali, ale naopak jsme se uměli rychle a správně rozhodovat.

Kterého politika si nejvíc vážíte?

Zpětně docela oceňuji Václava Klause. Za jeho vlády se samozřejmě nadělala spousta chyb, podcenily se kontrolní mechanismy. Toho samozřejmě využili ti, kteří si chtěli nakrást nebo prosadit své úzké zájmy. Bylo období, kdy jsem Klause neměl rád. Pro jeho aroganci, zjednodušené vidění světa. Když ho ale hodnotím zpětně, a porovnávám s dnešními vládními lídry, oceňuji, že měl vizi a snažil se, aby Česká republika šla dopředu.

Nynější kabinet se o to nesnaží?

Nikdo nepochybuje, že jsme dneska ekonomicky vyspělou zemí. Ale stačí se podívat na vývoj několika posledních let v Česku a na Slovensku a chce se vám brečet. Slovensko, které podvědomě podceňujeme a máme pocit, že jsme ho daleko předběhli, jde dnes rychle vpřed díky nepopulární vládě, která má vizi a chce něčeho dosáhnout. A já jsem přesvědčený, že pokud v Česku nedojde během několika příštích let k nějaké radikální politické změně, tak se budeme za pár let na Slováky dívat zezadu.

Pryč od politiky. Oč jste usiloval ve Svazu malých pivovarů?

Svaz jsem vymyslel a založil v roce 1993. Tehdy sdružoval zhruba dvacet malých nezávislých pivovarů. Slovo malý znamenalo výrobu do 200 tisíc hektolitrů ročně a slovo nezávislý, že nesměl být právně, ekonomicky ani jinak propojen s jiným pivovarem. Svaz jsme zakládali s tím, že se pokusíme prosadit takzvanou diferencovanou daň, která už tehdy existovala v Německu. To se nám podařilo v roce 1995. Díky tomu malé české pivovary už na spotřební dani ušetřily více než miliardu korun.

Jaký je důvod pro nižší zdanění?

V Německu, kde malé pivovary platí nižší daň už více než sto let, díky ní stále existuje přes tisíc malých pivovarů. A země si zachovala pestrou pivní kulturu, čili široký sortiment nabídky místních národních piv, chutí a specialit.

Které další země tuto úlevu mají?

Kromě Německa ji má Belgie, Dánsko, Holandsko, Česká republika a nyní po našem vzoru i Slovensko.

Ochutnáváte zahraniční piva?

Když si mám osobně vybrat v cizině značku piva, dávám přednost belgickému. V Německu bych sáhl po bavorském pivu – tam je spousta malých pivovarů. Jeden velmi kvalitní pivovar znám v Rakousku a určitě bych jmenoval i Irsko. Ty ostatní země už nemají tak zajímavá piva, protože se v nich pivovary zaměřily spíše na automatizovanou výrobu.

Anglická Camra nedávno kritizovala kvalitu českého piva…

Je to pohled zvenku a určitě není zcela objektivní. Ale na druhé straně nelze nevidět, že se i v Česku objevují tendence k výrobě globalizovaného piva, takzvaného eurobeeru. Český ležák se sice naštěstí pořád ještě odlišuje od ostatních globálních piv svojí chutí a dalšími vlastnostmi, ale když se vyrábí ve velkém a v automatizované výrobě, není to už o výjimečnosti. Kvalitu hlídají automatizované systémy, vzniká vysoce kvalitní pivo, které ale postrádá zvláštní chuťové vjemy.

Proč jste nakonec pověsil prezidentství ve Svazu malých pivovarů na hřebík?

Dosáhl jsem svého cíle, diferencovanou daň jsem prosadil do zákona o spotřební dani, později jsme ji obhájili i u ústavního soudu. Ta funkce pro mě měla smysl, když jsme měli společný zájem a svorně za něj bojovali. Pak se ale společný zájem vytratil a objevily různé třenice. Takže mě to - upřímně řečeno - přestalo bavit.

Je pivovar Bernard ještě pořád členem svazu?

Náš pivovar se v roce 2000 spojil s belgickým partnerem, přestal být zcela nezávislý a tím přestal naplňovat původní podmínku členství. Teď jí sice podle nové právní úpravy už zase vyhovuje, protože došlo ke změně definice zákona o spotřební dani, ale o vstupu do svazu zatím neuvažujeme.

Co vás vedlo ke spojení se zahraničním partnerem?

Motivem byl kapitálový vstup, peníze jsme potřebovali na další rozvoj firmy. Dnes máme my i Belgičané po padesáti procentech akcií.

Slučuje se vůbec forma akciové společnosti s označením rodinný pivovar?

Označení stále platí. Zvolili jsme ho spíš proto, abychom vyjádřili svůj přístup k podnikání. Že ten podnik chceme rozvíjet, budeme se mu věnovat a povedeme ho v duchu rodinné firmy. Pracuje v ní hodně rodinných příslušníků a příbuzných. Ode mě i mého společníka Josefa Vávry. A my se snažíme o otevřenou komunikaci, aby lidé ve firmě věděli, o čem se rozhoduje a kam ta rozhodnutí směřují.

Nemrzelo vás, že jste ztratili původní absolutní nezávislost?

Ztráta nezávislosti nás netrápí, protože jsme nastavili jasné partnerské vztahy a firmu řídíme tak jako dřív. Podnik jsme neprodali, prodali jsme jen akciový podíl. Kapitál, který jsme vstupem zahraničního partnera získali, nás posunul výrazně dopředu. Nepotřebuji mít sto procent akcií, ale chci, aby firma fungovala. Když jsou vlastnické vztahy korektní a transparentní, je jedno, jestli v ní máte pětadvacet nebo padesát procent. Pro mě je zábavnější mít pětadvacet procent v rozvíjející se firmě než zcela vlastnit podnik, který stagnuje.

Exportujete do pěti zemí a chystáte se i do Spojených států. Jak může firma vaší velikosti proniknout na americký trh?

Složitě, protože je poměrně silně chráněný. Musíte splnit celou řadu administrativních požadavků a ty se navíc v jednotlivých státech unie liší. Týkají se například federálního schválení etiket, licencí pro jednotlivé státy. Třeba na etiketách musí být upozornění, že pivo není vhodné pro těhotné ženy a všechny další náležitosti požadované jak místními tak i federálními úřady.

Není to příliš velká byrokracie?

Domnívám se, že tyto požadavky nevyplývají až tak z byrokracie, ale spíš snahy o ochranu amerického trhu. V USA se dnes prodávají spousty značek, je jich mnohem víc než například v Česku. A americké pivovary samozřejmě nemají zájem, aby se tam tlačily další. Úřady navíc vyžadují oddělení distribuce od dodavatele. Pro zahraniční firmu to znamená, že si především musí najít dobrého importéra. To se nám teď povedlo.

Jak odhadujete své šance?

Věříme, že uspějeme. Udělali jsme si marketingový průzkum, můj syn strávil v USA celé loňské léto.

Ing. Stanislav Bernard

Vystudoval Vysokou školu dopravní a strojní a v roce 1989 pracoval jako vedoucí odboru technického provozu podniku Textil Ostrava. V letech 1990 až 1991 byl místopředsedou opavského ONV, měl na starosti ekonomiku. Koncem roku 1991 koupil spolu s dalšími dvěma společníky v aukci malé privatizace objekt pivovaru v Humpolci a založil firmu Rodinný pivovar Bernard. O dva roky později založil Svaz malých nezávislých pivovarů a byl šest let jeho prezidentem. V prosinci 2000 dostal titul Pivovarská osobnost století, a to za úspěšný lobbing pro malé nezávislé pivovary.

Ve stejném roce do jeho firmy přišel belgický partner Duvel Moortgat a za kapitálový vstup získal 50 procent akcií. Stanislav Bernard ji dál vede spolu se svým dalším českým společníkem Josefem Vávrou. Každý z nich má nyní ve firmě čtvrtinový podíl. Rodinný pivovar Bernard zaměstnává 90 lidí.

Pivovarská osobnost století

Stanislav Bernard (49) se narodil v Opavě. Je ženatý, má dvě děti. V Humpolci si před třemi lety nechal postavit funkcionalistickou vilu. Rád sportuje, takže v ní nechybí bazén a fitness. Jezdí vozem BMW pětkové řady s dieselovým motorem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče