Betonová kocovina

29. září 2011, 13:16 - Miroslav Zámečník
29. září 2011, 13:16

Velké stavební koncerny participující na veřejných zakázkách dnes mohou úpět, ale mohly by připustit, že i na špatné tango musejí být dva

V profilovém článku tohoto čísla rozebíráme docela tristní situaci, v níž se po letech hojnosti ocitlo české stavebnictví. Přes ochotu řady firem jít až pod nákladové ceny, jen aby získaly zakázku – tedy z pohledu investora v ideálním čase pro začátek výstavby – se celková produkce stavebnictví snižuje. Po boomu ve výstavbě bytů a průmyslových či kancelářských objektů a v inženýrském stavitelství nastal pád a stavbaři se chystají na hubené časy. Nepředpokládám, že je to potěší, ale v Evropě v tom ani zdaleka nejsou sami. Když se podíváme o pár let zpátky a srovnáme čtvrtletní, sezonně očištěné produkční indexy s výchozím rokem 2005, který byl pro Česko ekonomicky druhým nejlepším v poslední dekádě (růst HDP o 6,3 procenta), zjistíme, že zdejší stavebnictví je letos zatím mírně pod hladinou. Hlubokou pod ní jsou vcelku očekávaně země, které zažily opravdovou bublinu: Pobaltí, Irsko, Španělsko, Portugalsko, mizerná je situace i v Maďarsku nebo Dánsku. Pád se přitom ještě nezastavil. Meziroční poklesy přes třicet procent opět najdete v zemích jako Řecko nebo Španělsko a Irsko také padá o více než dvacet procent. Najdou se i výjimky s kladnými znaménky a solidní dynamikou, třeba v sousedním Německu a Polsku, kde se pohybují meziroční měsíční přírůstky těsně pod hladinou 20 procent.
Z hlediska hospodářské politiky vám každý řekne, že inženýrské stavitelství je ideální pro proticyklická opatření: když jde ekonomika do útlumu, což dnes v Evropě vypadá stále víc jako ten nejpravděpodobnější scénář, vysoký multiplikační účinek výstavby dopravní infrastruktury se může velmi hodit. Jenomže to předpokládá, že máte v pořádku nejen rozpočtovou politiku a vytváříte si fiskální prostor na podporu výstavby infrastruktury ve zlých časech, ale také koncepci výstavby dopravní infrastruktury a realizaci do zásoby dobře připravených projektů. V Česku je tomu přesně naopak: máme infrastrukturní projekty, jejichž ekonomická návratnost je daleko za hranicí očekávané délky dožití těch, kteří poklepávali na základní kámen, naopak existují potřebné projekty s velmi slušnou návratností, jejichž výstavba beznadějně vázne. V časech dynamického růstu se vypisovaly zakázky jako o život, přičemž audity prováděné u staveb spolufinancovaných z prostředků unie a Evropské investiční banky (EIB) potvrzují všechna notoricky omílaná podezření o svérázu národního stavění. Projekty nejsou kvalitně připravené, v analýze ekonomických přínosů se běžně nadsazuje, kvalifikační a hodnotící kritéria v zadávacích podmínkách jsou nastavena manipulativně, zakázky se dělí a kontrolní systém selhává. Co hrozí? Nic jiného, než že evropské peníze budeme vracet, pokud se nenajdou náhradní projekty, které obstojí. Národní rozpočtové zdroje se hledají jen velmi těžko a v příštích pěti letech se zlatým deštěm nepočítejme.
Velké stavební koncerny participující na veřejných zakázkách dnes mohou úpět, ale mohly by připustit, že i na špatné tango musejí být dva. Dokud byl systém zavlažován penězi, všechny přijaly falešný rytmus. Jasně že v tom nebyly samy a že na podivné stavební konjunktuře profitovaly nejen skupiny kroužící kolem zadavatelů a vybrané stavební firmy, ale také dodavatelé stavebního materiálu. Nejen v Česku jde o vysoce koncentrované obory, kde tři čtyři firmy drží jasně dominantní postavení s tomu odpovídajícími maržemi. Není tomu tak dávno, co byla na každé cihle a pytli cementu míra zisku, o níž se samotným stavbařům ani nesnilo. Stavebnictví je tak v dvojích kleštích: soukromá poptávka je anemická a veřejné zakázky v dopravním stavitelství jsou na tom ještě mnohem hůř. Přitom ceny dodavatelů rostou, zatímco ceny stavebních prací klesají. Nízké až negativní marže pak znamenají jenom jedno – bude se konsolidovat. A k tomu ta reputace. Jak si v rozhovoru s naší redaktorkou povzdechl jeden ze stavebních manažerů, když popisoval svojí jízdu taxíkem kolem legendárního tunelu Blanka: „Kdyby o zlodějně alespoň nevykládal taxikář.“

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Nové Audi A8 dostane unikátní podvozek, který reaguje na…
Nejlepším motorem roku 2017 je osmiválec Ferrari. Poprvé se volil také nejlepší elektromotor
Bugatti Chiron čeká na lepší pneumatiky. Pak zkusí překonat 450 km/h
Že jste ještě neviděli Porsche 911 GT2 RS? Nevadí, stejně už je vyprodané
Ducati Multistrada 1200 Enduro Pro má v hledáčku nejostřejší BMW GS
Technologie
Steam rozjel letní výprodeje her. Nákupní horečku mu ale překazili „hackeři“
New York Times diskuze nezruší. Hloupé komentáře bude mazat umělá inteligence
Opera 46 významně zlepšuje stabilitu a omezuje stránky na pozadí
Psaní tahem prstu funguje už i v češtině, kalkulačka umí konvertovat měny [Windows Insider]
Standard Unicode 10.0 přináší znak bitcoinu a 56 nových emoji včetně vousáče a ponožek
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít