Betlemářům vysvitla šťastná hvězda

17. prosince 2007, 00:00 - Petr Bayer
17. prosince 2007, 00:00

České betlémy těží ze staleté řezbářské tradice a zručnosti dnešních tvůrců. Mistři práce s dřevem zvládnou výjevy narození Ježíše Krista v životní velikosti i miniaturní figurky vysoké sotva pár centimetrů.

Tradiční řezbářství České betlémy těží ze staleté řezbářské tradice a zručnosti dnešních tvůrců. Mistři práce s dřevem zvládnou výjevy narození Ježíše Krista v životní velikosti i miniaturní figurky vysoké sotva pár centimetrů.

Betlemáři udržují při životě prastaré řemeslo. První podnět k vánočnímu stavění jesliček dal sv. František z Assisi již v roce 1223. Posléze se tohoto zvyku chopily „zlaté české ručičky“. Kdo by například neznal unikátní třebechovický mechanický betlém, který v 19. století stvořili Josefové Probošt, Kapucián a Friml. Sedm metrů dlouhý umělecký skvost oživuje v pohybu na dva tisíce vyřezávaných dílů. Také v současnosti u nás vznikají úchvatné betlémy, jež se každoročně během vánočních svátků stávají ozdobou v řadě domácností u nás i v cizině.

Oázou klidu je Německo

Betlémy patří neodmyslitelně k Vánocům. Ze skříní je vyndávají snad ve všech rodinách. Přesto se poptávka po vyřezávaných podobenstvích – podle jejich tvůrců – zvyšuje. „Betlémy představují pro dnešního člověka, vyčerpaného konkurenčním bojem, jistou duševní či duchovní oázu, která mu alespoň o Vánocích vrátí představu, že svět je ještě trochu v pořádku, tak jako byl v dětství,“ soudí Marek Minář z Lázní Kynžvart. Řezbář, který svou první figurku vyřezal již v patnácti letech, nyní vyrábí betlémy na zakázku. „V současnosti pracuji převážně pro zákazníky z Německa, ať už pro soukromníky, nebo církev,“ líčí Minář. Jednotlivé požadavky se přitom velmi liší, od „základní výbavy“ pouze svatou rodinou, až po rozsáhlé skupiny desítek figur. Vrcholem sezony je pochopitelně předvánoční čas. „Musím ještě dokončit figury do různých betlémů pro pět zákazníků. Figurky jsou veliké dva až padesát centimetrů,“ vypráví řezbář.

Zákazníci si nelibují pouze v tradičním provedení, ale rovněž vymýšlejí různé novoty. „Letos jsem pracoval i na miniaturních figurkách králů z brslenu evropského a na vraždění neviňátek v podobě dvoucentimetrových lipových figurek,“ dodává. Již v současnosti se podle něj projevuje jistá hierarchie a dochází k dělení zájmu na několik skupin. Zájemci o vyřezávané betlémy by si měli asi pospíšit. „Cena ruční práce poroste a řezaný betlém si nebude moci koupit každý,“ upozorňuje Minář.

„Ruční výroba trvá velice dlouho a cena se zákonitě musí vyšplhat relativně vysoko, řádově na tisíce za každou figurku, a celek se skládá ze spousty figurek,“ vyčísluje Jan Daněk z Kamenného Újezdu. Kdo má hlouběji do kapsy, může zvolit levnější plastovou náhražku nebo se pokusit o vlastní výrobu z různých jiných materiálů. Na druhé straně přetrvává velký zájem o starožitné betlémy, které rozhodně nepatří mezi levné záležitosti.

 

Do betléma po internetu

Vánoční koleda „Půjdem spolu do Betléma“ by klidně dnes mohla mít dovětek – po internetu. „Mám na webových stránkách jednu kapitolku věnovanou betlémům a tenhle oddíl je jednoznačně nejvíce navštěvován,“ říká Jan Daněk. Betlémská hvězda nad jeho prací září od roku 1990 a letos vyrábí dva betlémy, vždy na základě objednávky. „Já pracuji sám, nemám žádnou manufakturu vhodnou pro spolupráci s následnými distributory, takže zakázky jsou velmi malé a míří většinou přímo ke konečnému zákazníkovi. Někteří si po roce třeba přikoupí nějakou další figurku, což je moc milé,“ popisuje styl své práce.

Požadavky kupujících přitom někdy „vybočují“ ze standardního provedení. „Šlo o reliéf v jakési díži na chlebové těsto nebo betlém v prosklené vitríně,“ vyjmenovává Daněk „Ale co se týká technologie, zatím jsem se s žádným zvláštním požadavkem nesetkal. Moje zkušenost je taková, že úplně rovným dílem lidé vyhledávají barevné i přírodní provedení,“ dodává jedním dechem.

Českobudějovický řezbář Jaroslav Frencl vyrábí betlémy již 16 let, a to podle přání zákazníka i vlastní fantazie. „Vyřezávám z lípy a následně ji mořím a impregnuji včelím voskem,“ popisuje. Tato profese je zároveň jeho velkým koníčkem. Zaměřuje se rovněž na vyřezávané kříže, sošky, rámy, portály, hodiny, nábytkové výplně. Celý betlemářský obor má však podle Daňka řadu nevýhod a osobně v něm nevidí perspektivu. „Betlémy jsou záležitost milá, trošku kýčovitá, obecně vnímaná jako záležitost lidové tvořivosti. Rozhodně se nejedná o žádné vysoké umění, do kterého by si lidé například ukládali peníze,“ domnívá se. „Pokud je člověk na této práci závislý finančně, musí tento problém nějak řešit. Sekat pod praporem lidové tvořivosti dvě tři polootesané pseudolidové figurky denně mi připadá hloupé a mnoho jiných možností mě nenapadá,“ komentuje s trochou ironie.

Přestože lidé respektují pracnost, i relativně vysoká konečná cena je podle něj vždy kompromisem, který neodpovídá času strávenému výrobou. „Je to práce velmi náročná časově i duševně, protože se musím pořád soustředit. Stačí chvilka nepozornosti, špatný pohyb nože nebo dláta a mohu začít od začátku,“ přidává se Frencl. Na denním pořádku jsou podle něj též drobné řezné rány na rukou.

Kvůli betlému na buben

Problémy dnešních tvůrců jsou však na hony vzdáleny situacím, do kterých se dostávali jejich profesní předkové. Zmíněný autor zřejmě nejznámějšího betlému Josef Probošt zaplatil za uskutečnění svého snu v celoživotní dílo velice draze. Jeho konstrukci zcela propadl a starost o hospodářství i o obstarávání obživy ponechal na své ženě a dceři. Zcela se věnoval stavbě betléma a jeho uvedení do pohybu, patrně po vzoru vambeřických mechanických jeslí Longina Vittiga. Díky podílu Josefa Frimla byl vytvořen jedinečný systém soukolí, vaček, hřídelí a táhel, který odborníci obdivují dodnes. Za jedinečný výtvor sice Probošt získal řadu ocenění, kýžený finanční efekt se však nedostavil.

Zanedlouho poté začaly na bojištích první světové války hřmět zbraně a lidstvo mělo jiné starosti. Naopak dnes návštěvníky hojně vyhledávaný betlém, který je hlavním lákadlem muzea ve východočeských Třebechovicích pod Orebem, se stal pro ostatní členy rodiny symbolem hospodářského úpadku a dluhů na jejich statku. Přesto se v regionu řemeslo usadilo a v současnosti je zastupuje třeba již po několik generací Vokounů s tzv. stavěcími betlémy. „Figurky se dají postupně přikupovat, a tak se svatá rodina rozrůstá o pasáčky, průvod tří králů a zvláště darovníky, jichž je bezpočet druhů. Práce na takovém betlému je bez konce,“ svěřuje se zatím poslední z řezbářského rodu Jan Vokoun.

Různé motivy z různých materiálů

Tradice východočeských betlemářů se rekrutuje i z dalších míst, jako jsou Kralicko, Poličsko nebo Českotřebovsko. Z posledně jmenované oblasti vynikají třeba Tomšovy betlémy, ve kterých jejich autor zužitkoval znalost biblických míst, získanou během expediční námořní cesty v rakousko-uherské flotile. Kromě klasického betlému s více než 300 postavičkami v pohybu se však pustil i do stavby s motivy z jeho rodného města v zimní krajině. Patnáct centimetrů vysoké polychromované dřevořezby představují skutečné obyvatele třebovských chaloupek. Vedle „nádražáka“ Slavíčka je zde postava souseda Kapouna s koňským spřežením, opodál vyhrává nádražácká kapela a sáňkují děti. Sklepení s jesličkami a kolorit třebovských chaloupek umocňují zážitek z tohoto nevšedního díla.

Zdaleka ne všechny jesličky jsou však ztvárněny pouze ze dřeva. Mezi oblíbené materiály patří také včelí vosk, rostlinná hmota, perník, sklo a keramika.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče