Benjamin „Bugsy“ Siegel: Gangster, který stvořil Las Vegas

29. dubna 2011, 05:02 - Robert Šimek
29. dubna 2011, 05:02

Patřil k obávaným americkým gangsterům první poloviny 20. století. Výrazně se ale zasloužil také o rozvoj Las Vegas. Zatímco se většina lidí vzpamatovávala z druhé světové války, koupil v Nevadské poušti rozestavěné kasino, které se stalo základem největšího města hazardu na světě.

Foto: Wikipedia.org

Ještě na začátku 30. let minulého století bylo Las Vegas, které kolem roku 1829 založili španělští osadníci, bezvýznamným pouštním městečkem. A kdoví, jak by to s ním nakonec dopadlo, kdyby kousek na východ neprotékala mohutná řeka Colorado. Již v době hospodářské krize totiž zahájil prezident Herbert Hoover program velkých státních investic na podporu ekonomického rozvoje, jehož součástí byla také výstavba gigantické 221 metrů vysoké přehradní hráze u městečka Boulder. Z následné přistěhovalecké vlny pracovních sil ale začalo na sklonku 30. let profitovat široké okolí.

Po dokončení v roce 1936 se přehrada Hoover stala největší turistickou atrakcí Nevady, kterou chtělo ročně vidět přes 100 tisíc lidí. Zvědaví turisté mohli v poušti trochu komfortněji nocovat pouze v Las Vegas, které mělo ovšem ještě jedno specifikum – jako v jednom z mála míst ve Spojených státech zde byl od roku 1931 povolen hazard. Do města se proto sjížděly i různé skupinky hráčů z celého západního pobřeží. To pochopitelně neuniklo pozornosti mafie, která chtěla z rychle se rozvíjejícího herního průmyslu také něco mít. Ihned po skončení druhé světové války proto do města poslala svého člověka, aby situaci zmapoval a pokud možno podstatnou část trhu ovládl. Oním mužem byl nechvalně proslulý gangster Benjamin „Bugsy“ Siegel.

Mládí v gangu

Narodil se roku 1906 v newyorském Brooklynu jako Benjamin Siegelbaum. Jeho rodiče Max Siegelbaum a Jennine Riechenthalová byli židovští přistěhovalci z Letychiv (dnešní Ukrajina) a měli celkem pět dětí. Rodina patřila k místní chudině, není proto divu, že se Benjamin už v dětství vydal na dráhu zločinu. Připojil se k pouličnímu gangu na Lafayette Street v Lower East Side a zpočátku se věnoval hlavně drobným krádežím. Spolu s dalším mladíkem Moem Sedwayem pak vymysleli i vlastní způsob vydírání. Nutili pouliční obchodníky platit pět dolarů za to, že jim nevypálí krámky se zbožím.

Během dospívání se Siegel seznámil s Meyerem Lanskym, který tehdy dával dohromady nový gang, zaměřený na hazard a krádeže aut. U těchto činností ale dlouho nezůstalo a skupina se začala pouštět i do větších akcí. V pouhých 21 letech měl proto Siegel na kontě už téměř všechny druhy zločinů – únosy, pašování, ochod s drogami, obchod s lidmi, znásilnění, loupeže, vydírání i vraždy. Lanskyho gang se později spojil s Charlesem „Lucky“ Lucianem a Frankem Costellem. Za prohibice získávali velké příjmy z obchodování s alkoholem. Úkoly byly přitom jasně dané. Zatímco Lansky a Luciano operace řídili, Siegel je vykonával. O peníze mu ani tolik nešlo, nejdůležitější bylo, že ho práce bavila. V podstatě byl psychopat s násilnickými sklony. Říkalo se o něm, že nezná strach a neodpouští chyby. Když se schylovalo k přestřelce, bez váhání udělal ze svých nepřátel řešeto. Lansky o něm jednou řekl: „Benny v boji nikdy neváhal. Byl ještě rychlejší než horkokrevní Sicilané. Zbraň vytáhl vždy jako první. Nikdo nereagoval rychleji než on.“

Šarmantní vyděrač

Pro své násilnické sklony si vysloužil přezdívku „Bugsy“, kterou ovšem nesnášel a nikdo ze známých mu tak nesměl říkat. Vznikla totiž ze slova „bugs“, které v hovorové angličtině znamená „šílený“. Roku 1929 se oženil s Estou Krakow, sestrou zabijáka Whitey Krakowa. Měli spolu dvě dcery, rodinný život ale pro Siegela nikdy moc nebyl. Raději střílel a zabíjel, někdy dokonce i proti vůli gangu. Roku 1937 ho proto Lucky Luciano poslal raději do Kalifornie, aby organizoval tamní hazard. Díky své povaze do tohoto prostředí rychle zapadl. Seznámil se s řadou vlivných lidí z filmové branže, jakými byli Jean Harlow, Clark Gable nebo Gary Cooper. Netrvalo dlouho a využil získaných informací k jejich vydírání, které bylo často velmi kruté. Kromě toho si přivydělával také pašováním drog z Mexika.

Na první pohled přitom nijak nebezpečně nepůsobil. Především v dámské společnosti byl vždy velmi milý a pozorný. Kvůli četným avantýrám ho brzy opustila manželka, což ovšem nenesl nijak těžce. Svým šarmem si dokázal získat například italskou hraběnku, která ho vzala na projížďku do své vlasti. Při jednom z večírků se zde setkal i s Benitem Mussolinim, Josephem Goebbelsem a Hermannem Göringem. Protože byl Žid, měl zpočátku v úmyslu je zabít. Po rozhovoru s hraběnkou si to ale rozmyslel.

Po návratu do Los Angeles pak poznal i svou životní lásku. Byla jí Virginia Hillová, která dělala gangsterům volavku a živila se také jako prostitutka, hosteska a tanečnice. Koupil pro ni honosný dům v Beverly Hills, ve kterém sám také často pobýval.

Cesta z města

Ani v Kalifornii ho ale násilnické choutky neopustily. V listopadu 1939 zde například ve spolupráci se švagrem Whiteym Krakowem a dvěma dalšími kumpány zabil policejního informátora Harryho Greenberga. Tím si ovšem velmi znepřátelil místního šerifa, který ho brzy zatkl a obvinil z vraždy. Ačkoliv mu nakonec nebyl skutek prokázán a Siegel musel být propuštěn, jeho navenek dobrá pověst tím velmi utrpěla. Najednou přestal dostávat pozvánky do společnosti a místní smetánka se na něj začala dívat skrz prsty. Přesto nechtěl Los Angeles opustit. Zvykl si na zdejší rozmařilý život a věděl, že vše se časem srovná. Mafiánští bossové ale viděli situaci jinak a hned po skončení druhé světové války mu dali nový úkol – ovládnout hazard v rychle se rozvíjejícím Las Vegas v Nevadské poušti. Siegel z toho moc nadšený nebyl. Po příjezdu na místo ovšem změnil názor a začal přemýšlet, jak daného cíle nejlépe dosáhnout. Zpočátku uvažoval o vybudování vlastního kasina přímo na hlavní třídě, vytipovanou budovu se mu ale získat nepodařilo. Zaměřil se proto na okrajové oblasti a zde už mu štěstí přálo.

Seznámil se s Billy Wilkersonem, majitelem několika nočních klubů. Ten měl rozestavěné kasino a velkolepé plány. Byl ale také náruživým hráčem a veškeré peníze prohrál. Siegel od něj tedy kasino koupil s tím, že ho dostaví a udělá z něj luxusní komplex zahrnující veškeré hotelové vybavení včetně bazénů, restaurací a míst pro zábavu i odpočinek. Kasino pojmenoval Flamingo (Plameňák), podle přezdívky, kterou někdy oslovoval svou přítelkyni Virginii.

Předražené kasino

Na koupi a dostavbu kasina si půjčil mafiánské peníze, podle předběžných odhadů mělo Flamingo stát 1,5 milionu dolarů. V té době byl v Americe stavební materiál poměrně drahý a těžko dostupný, protože byl potřeba na opravy válkou zničených domů. Navíc dostat ho do Las Vegas bylo finančně velmi nákladné. Kromě toho neuměl Siegel stavbu řídit a bylo běžné, že mu jeho dodavatelé prodali ten samý materiál (ať už se jednalo o cihly nebo dřevo) víckrát. Siegel si toho nevšiml a platil. Náklady na Flamingo se tedy brzy vyšplhaly až k šesti milionům dolarů, a to ještě před tím, než byla stavba dokončena.

Mafiáni, kteří do projektu vložili své peníze, nehodlali takovou věc Siegelovi odpustit. Kromě toho sílily obavy, že Siegel posílá peníze přes Virginii Hillovou do Evropy. Virginia totiž podnikala často výlety do Švýcarska, kde měla mít údajně tajná konta. V prosinci 1946 se proto v kubánské Havaně uskutečnila konference, na které se sešli mafiánští bossové Meyer Lansky, Frank Costello, Lucky Luciano a Vito Genovese. Na programu bylo kasino v Las Vegas a s tím související Sieglovo odstranění. Výměna názorů byla vášnivá, Lansky ale nakonec ostatní přesvědčil, aby dali jeho příteli ještě šanci ukázat, že Flamingo bude po otevření výdělečné.

Siegel nebyl o průběhu schůzky informován, tlak mafiánských bossů ovšem cítil. Od začátku proto na dokončení stavby velmi spěchal. Najal dvojnásobný počet dělníků, platil přesčasy a v některých případech i tučné prémie. S datem otevření byly ale zmatky. Siegel veřejně oznámil, že slavnostní akce proběhne 26. prosince 1946. To byl ovšem čtvrtek a pro vzdálenější hosty mohlo být obtížné se na akci dostavit. Pozvánky byly tedy rozeslány na 28. prosince, na poslední chvíli se ale vše opět měnilo a potvrzován byl původní termín.

Benjamin „Bugsy“ Siegel (1906–1947)

Narodil se 28. února 1906 v New Yorku v rodině židovských přistěhovalců. Od mládí byl členem gangu, kde se podílel na všech druzích zločinu. Spolupracoval s Meyerem Lanskym a později i s Charlesem „Lucky“ Lucianem a Frankem Costellem.

Roku 1937 byl poslán do Los Angeles, aby dohlédl na tamní hazard. Roku 1945 odjel do Las Vegas, kde měl za úkol ovládnout herní průmysl. Koupil rozestavěné kasino, ze kterého vybudoval obří hazardní podnik. Během stavby se však zadlužil a část peněz zřejmě i zpronevěřil. Na popud mafiánských bossů byl proto 20. června 1947 zastřelen.

Oko jako terč

Pompézní akce, na kterou byla pozvána řada filmových hvězd, skončila nakonec fiaskem. Kvůli špatnému počasí a také tomu, že pokoje v hotelu nebyly ještě hotové, se návštěvníci ve Flamingu nezdržovali a své výhry si odnášeli domů. Místní lidi podnik nelákal a pro ostatní to bylo příliš daleko. Hned po dvou týdnech byl proto komplex znovu uzavřen, aby bylo možné stavbu dokončit. Siegel dělal všechno pro to, aby špatný dojem rychle napravil. Flamingo znovu otevřel v březnu 1947 a brzy skutečně zaznamenal drobný zisk. Mafiánští šéfové byli ale už z čekání unaveni. V červnu téhož roku svolali druhou havanskou konferenci, jejíž výsledek byl tentokrát jednoznačný.

Večer 20. června 1947 pobýval Siegel v domě Virginie Hillové v Beverly Hills. Kromě něj byli v domě ještě jeho přítel Allen Smiley a Jerry Masonová. Virginia byla tou dobou v Evropě. Siegel seděl na gauči u okna a četl si Los Angeles Times. Byla to poslední činnost, kterou v životě dělal. Kolem půl jedenácté večer na něj začal někdo přes okno střílet. Zasáhlo ho několik střel, většinou do hlavy. Benjamin Siegel byl na místě mrtev. Jedna kulka prolétla přímo levým okem, takže se zdálo, že vrah přesně tohle zamýšlel. Střílení přes oko se proto mezi mafiány stalo velmi populární a později se objevilo také v dnes už legendárních filmech Kmotr a Čínská čtvrť.

Na každého dojde

Pachatel vraždy zůstal neznámý. Spekulovalo se, že by jím mohl být Jack Dragna, který měl se Sieglem nevyřízené účty. Pravděpodobnější ale je, že akci provedl Lanskyho tehdejší hlavní zabiják Frankie Carbo.

Pohřeb se konal v Beverly Hills. Účastnila se ho pouze rodina a přítel Allen Smiley. Nepřišel nikdo z jeho hollywoodských známých, ani Virginia Hillová, která údajně s ukradenými penězi utekla do Francie a později do Švédska. Zemřela roku 1966 v Rakousku na předávkování prášky na spaní. Podle oficiální verze šlo o sebevraždu, vzhledem k místu nálezu a poloze těla se však objevily i spekulace o vraždě.

Prakticky ihned po Siegelově smrti převzali vedení Flaminga tři muži, kteří pracovali pro Meyera Lanskyho. V 70. letech získala podnik rodina Hiltonů a přejmenovala ho na Flamingo Hilton. V průběhu dalších let došlo k zásadním přestavbám. Poslední zbytek původního komplexu byl zbourán roku 1993. Siegelovo jméno tak dnes připomíná už jen pamětní deska, umístěná na hotelu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče