Bejvávalo blaze

19. října 2011, 12:08 - Jakub Křešnička
19. října 2011, 12:08

Amerika musí najít cestu zpět na vrchol, jinak špatně dopadne celý svět

Za našich mladých let, bejval svět jako květ, bejvávalo, bejvávalo dobře. Slova této lidové písně naskočí snad každému, kdo se začte do knihy That Used to Be Us: What Went Wrong With America and How It Can Come Back. Proč jsou Spojené státy na tom právě teď tak mizerně? Co se musí stát, aby se situace opět obrátila k lepšímu? To jsou otázky, s nimiž spolu s návrhy na jejich řešení přispívají do už rozjeté diskuse Thomas L. Friedman a Michael Mandelbaum. První z nich je trojnásobným držitelem Pulitzerovy ceny za svou práci v New York Times, druhý je respektovaným expertem na mezinárodní vztahy. Jejich text, v němž se prolíná reportážní styl obsahující spoustu citátů skutečných lidí se srozumitelně podanými statistickými a analytickými pasážemi, je tak velmi zajímavým čtením. Není to ale čtení nikterak rozjásané, připomíná spíše atmosféru zmiňované lidové písně.

Takoví jsme byli

Kouzlo knihy se ukazuje i z jejího dvojsmyslného názvu. První variantou překladu je „takové byly Státy“ – podle autorů úspěšná velmoc, která světu dala příklad jedinečně fungující demokracie, efektivního volného trhu, idejí, inovací i bezpečnosti. Svým zásahem během světových, ale i jiných válek svět zachránila, svou rolí „světového policajta“ učinila klidným místem a svým příkladem ukázala ostatním, jak se posunout dál. To se dařilo až do konce studené války, kdy USA ztratily jasného nepřítele a usnuly na vavřínech. Pak se ti „ostatní“ chopili amerických příkladů, přizpůsobili si je a někteří, jako hlavně Čína, Ameriku v podstatě předstihly – minimálně co se ekonomického růstu týká.
Zatímco nacionalisté a antiamerikanisté knihu zahodí hned v úvodu, kdy se zmiňovaná vedoucí role USA v novodobé historii několikrát zdůrazňuje, lépe udělají ti, kteří budou číst dál. Příklady stavu, v němž se Spojené státy nejen kvůli poslední ekonomické krizi zmítají, se totiž dají připsat snad každé západní zemi, včetně Česka. Z další možné parafráze názvu se dá vyčíst, že „takoví jsme byli“ všichni – schopni se s nadšením spojit v zájmu společného cíle a něco pro něj i obětovat. Teď ale místo politiků, kteří v zájmu změny slibují „pot, slzy a krev“, volíme ty, kteří lacině hlásají ochranu „našeho“ a přihodí k tomu pár dalších úlev z minusového rozpočtu. Místo touhy „něco“ udělat pro svou budoucnost upřednostňujeme rezignaci a řešení aktuálních problémů velkoryse přenecháváme dalším generacím.
Proč se to děje? Výzvy, kterým musíme čelit, mají podstatně rozmazanější obrysy než dříve. „Velká čtyřka“ problémů přitom ovlivňuje celý svět – stále intenzivnější globalizace a IT revoluce mění fungování byznysu, pracovního trhu i politiky a společnosti, stejnou pozornost si žádají i propadající se deficity rozpočtů a hrozby klimatických změn spojené se zvyšující se spotřebou energií. Všechny tyto body se navíc vzájemně propojují a jejich řešení spolu souvisí. Autoři například předvídají novou „ET revoluci“, která se netýká mimozemských druhů, ale „přízemnějšího“ vývoje energetických technologií, které opět budou mít vliv na všechny čtyři velké výzvy.

Řešení se nabízí

Ač jsou zmiňované „problémy“ těžce viditelné, úvahy nad jejich řešením mohou člověku zamotat hlavu tak, že nebude vědět, kam dřív skočit, a tak se raději vrátí zpět k rezignovanému povzdechu a filozofování u piva. Ne tak Friedman s Mandelbaumem, kteří vyzývají zpět k pozapomenutým „pěti pilířům prosperity“, na nichž postavily Spojené státy svůj úspěch. Podle nich se musí poskytovat vzdělávání stále více lidem tak, aby se byli schopni adaptovat na rychle se měnící prostředí. Nesmí se zapomenout ani na nepřetržitou modernizaci infrastruktury od dopravních cest až po vysokorychlostní internet, aby byla možná rychlá reakce na postupující změny. Měly by se nechat otevřené dveře pro imigraci, která dodává společnosti energii a přináší jak dělníky, tak schopné mozky. Stejně důležitá je i podpora základního výzkumu, který přispívá k inovacím i ve spolupracujícím byznysu a umožňuje být o krok napřed. Nezbytné jsou podle autorů i regulace, které udrží na uzdě volný trh a zajistí ochranu lidem, životnímu prostředí i novým výdobytkům společnosti.
I když se Friedman s Mandelbaumem zaměřují na to, že je třeba dostat znovu na nohy USA, protože bez nich svět přijde o jistotu mírumilovné a bezpečné budoucnosti, jejich úvahy si mohou k srdci vzít všichni. Svá řešení nabízejí z pozice amerického levého středu a nevyhnou se tak regulacím, které zastánce všemocného volného trhu a odpůrce globálního oteplování rozpálí do běla – příkladem může být zdanění energetické spotřeby zvláště v případě neobnovitelných zdrojů. Problémem možná je i to, že ač autoři předkládají nezměrnou sbírku příkladů dobrého i špatného přístupu, sami nemají jasný „byznys plán“, jak ke kýžené změně dospět. Svými návrhy spíše burcují, jak k přemýšlení, tak k tomu, aby vyprovokovali čtenáře, elity politiky, společnosti i byznysu k tomu, aby se nad sebou zamysleli a začali konečně něco dělat. A to je třeba. Abychom pak jednou ze své rezignované pozice v křeslech u televize nesledovali zprávy o jakémsi „novém světě“ a neříkali si, že „bejvávalo dobře“.

That Used to be US. What Went Wrong With America and How It Can Come Back
Takoví jsme byli. Co se s Amerikou stalo špatného a jak se může dostat zpět

Autoři Thomas L. Friedman, Michael Mandelbaum
Vydal Farrar, Straus and Giroux (Little, Brown – GB), 2011
Rozsah 380 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče