Básnický ostrovtip ustupuje věku

02. února 2004, 00:00 - DANA VÍTOVÁ
02. února 2004, 00:00

UŽ TO VYPADALO, ŽE "BÁSNICKÝ" CYKLUS REŽISÉRA DUŠANA KLEINA A SCENÁRISTY-LÉKAŘE LADISLAVA PECHÁČKA ZŮSTANE DEFINITIVNĚ UZAVŘENÝ. NAVZDORY NÁZVU ZDÁNLIVĚ ZÁVĚREČNÉHO DÍLU KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH..., U NĚHOŽ NADĚJI NA POKRAČOVÁNÍ NAZNAČOVALY JEN TŘI TEČKY, ALE VZNIKL PO JEDENÁCTI LETECH PÁTÝ PŘÍBĚH.

Zprvu pubertální glosátor, panic a snílek, posléze student medicíny, začínající lékař a nakonec profesionál zmítaný city i změnou poměrů, tentokrát zdá se definitivně dospěl a na krku má krizi středního věku. Přesto neztrácí vtip, cit pro rým, klukovskou duši a jistou porci naivity, takže jako vždy naráží na poli citovém i pracovním. Naštěstí ale, jak také název „Jak básníci neztrácejí naději“ napovídá, to není zas až tak beznadějné. Už krátká rekapitulace Štěpánkových vztahů navodí tu správnou atmosféru, jinak začátek optimizmem neoplývá - Štěpán doprovodil k poslednímu odpočinku maminku, z Hradiště se stěhuje Ústav sociální péče, kde doposud působil a on je opět bez zaměstnání. Nastupuje u záchranky, což má alespoň jedno plus - dispečinku tu svérázně vládne stará známá, výřečná sestra Tonička. Vztah s Ute se po letech zredukoval na pondělní návštěvy a rutinní sex mezi pracovními telefonáty - už žádné „na ucho ne!“. To, co jde u Štěpána pozvolna - konec vztahu - Kendy musí řešit okamžitě, když jej jeho „lesní pana Lesana“ vyhodí od stolu i od lože. Kendy se tak rozhodne rozptýlit Štěpánovu samotu a nezván se nastěhuje. To jen urychlí rozchod s Ute, jehož bezprostřední příčinou je však lékárnice Anička Posedlá, půvabná a zrzavá - jak tvůrci neváhají zdůraznit - úplně všude. Štěpán tedy začíná opět veršovat a navíc se rozhodne k zásadnímu kroku - přihlásí se do konkurzu na místo ředitele nemocnice, kde má přijít io ten malý zbytek iluzí, které ještě o životě má. Schéma je stejné jako u všech předchozích příběhů - Štěpánův život prochází výraznou životní etapou, jíž je tentokrát čtyřicátnické bilancování. I když je tu novinka - Ute je první ženou, jíž opouští. A to vše se děje v poměrech, na nichž je vždycky co glosovat a ironizovat. Na tomto poli se daří tvůrcům o poznání víc, než v případě minulých Básníků, humor je sice méně sžíravý, zato jemnější, laskavější a slovní hříčky stále kouzelné. Bohužel v tomto případě kulhá hlavně příběh, nová romance nemá nápad, tajemství, vtip ani kouzlo Štěpánových předchozích vztahů. A co nejvíc zamrzí - vedlejší postavy tvoří pouhou stafáž, byť jejich dobře rozpracované charaktery dávaly naději na víc.

(Jak básníci neztrácejí naději, ČR 2004, Režie: Dušan Klein, Scénář: Ladislav Pecháček, Hrají: Pavel Kříž, David Matásek, Tereza Brodská, Michalea Badinková, Josef Somr,Lenka Kořínková, Tomáš Töpfer, Lukáš V aculík, Miroslav Táborský, Markéta Hrubešová, Eva Jeníková, Pavel Zedníček, Jana Hlaváčová, Oldřich Navrátil a další.)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče