Banky živí finanční krizi

02. června 2009, 00:00 - Martina Martinovičová
02. června 2009, 00:00

Kdo přichází v době krize o peníze? Majitelé firem, nebo peněžní domy? V současné době mají rozhodující slovo banky. A to třeba i kvůli svým přehnaným požadavkům na zajištění pohledávek. O peníze však nakonec přijdou obě strany.

Autor: Martin Siebert

Každý poskytnutý úvěr, stejně jako každá investice na burze, jsou především obchodem s budoucností. Rozhodnutí je postaveno na očekávání. A mělo by mu předcházet odborné posouzení, analýza. Lze nedávno prohlášený konkurz na jednoho z největších obchodníků s elektřinou na českém trhu – společnost Moravia Energo – označit jako příběh ocelářského magnáta, který vlastní chybou o štěstí přišel, nebo jako příběh banky či bank, které ze stejného důvodu přišly o své investované peníze?

Moravia Energo Tomáše Chrenka je v úpadku od letošního 5. března. Jejím hlavním financujícím domem byla Komerční banka, menší úvěry čerpala i od České spořitelny a UniCredit Bank. Chrenkovu firmu financovala Komerční banka dlouhodobě, velké klienty mají velké banky rády, protože z nich mají zisky v podobě úroků za poskytnuté úvěry a další služby v řádu tisíců drobných klientů.

Dluhy zkrachovalé Moravia Energo překračují 4,5 miliardy korun. Vůbec nejvyšší částku nárokuje společnost ČEZ – 1,5 miliardy korun. Následuje Komerční banka s 1,2 miliardy, dalšími velkými věřiteli jsou Česká spořitelna, UniCredit Bank a inženýrská firma Adato. Kde je příčina toho, že Moravia Energo skončila v konkurzu? Na straně špatných rozhodnutí většinového majitele, nebo banky? Proč se najednou z úvěru, který dlouhodobě vydělával, stala vysoce riziková investice?

Za krachem Chrenkovy firmy údajně stojí její investice na energetické burze, které se vinou krize a následného poklesu cen staly – možná jen dočasně – ztrátovými. Podle neoficiálních informací začala Komerční banka po Chrenkovi požadovat další zajištění poskytnutého zhruba dvoumiliardového úvěru, a to osobní směnkou. Na to ocelářský magnát nepřistoupil, vzkázal bance cosi o tom, že jde o její peníze a nikoliv jeho, a poslal svoji firmu do konkurzu.

Výrazný nedostatek provozního kapitálu stáhl pod vodu i sklářskou skupinu Bohemia Crystalex Trading. I v tomto případě o dalším osudu firmy rozhodovaly banky. Celá skupina byla dlouhodobě ve ztrátě a spolu se spřízněnou firmou Porcela Plus měla půjčeno přes šest miliard korun. Sklářský konglomerát žádal konsorcium věřitelských bank v čele s ČSOB a Citibank o další finanční pomoc. Neúspěšně, firmy skončily v konkurzu.

Kdy? Kdykoliv!

Znamená to, že banky namísto spolupráce s klientem, jemuž se kvůli druhotné platební neschopnosti či negativním vývoji na trhu zpozdily splátky, mohou požadovat okamžité splacení celého úvěru? Namísto nového splátkového kalendáře tedy přichází bankrot? „Banky mají svoje úvěrové smlouvy postaveny tak, že mohou prakticky kdykoliv požádat o zaplacení všech svých pohledávek z titulu financování. Je na zvážení banky, zda navrhne klientovi odklad splátek úroků či úvěrů, jejich snížení, nové splatnosti, anebo ne,“ upozorňuje Jan Kučera, generální ředitel factoringové firmy Bibby Financial Services.

Především v době recese, v době zhoršující se platební morálky a klesajícího objemu zakázek, je totiž podle něj důležitá práce banky s klienty. „Finanční věřitelé by měli správně vyhodnotit, které podniky jsou i nadále zdravé a perspektivní a které podniky tu šanci propásly. Přitom zásadní kritérium pohledu financující instituce je objem zakázek klienta. Pokud klient, který se dostává do potíží se splátkami úroku či úvěru má schopnost prokázat či generovat dostatek zakázek, má reálnou šanci získat krátkodobé financování provozu,“ říká Kudera. „Teprve u těch klientů, kteří nebudou zařazeni mezi perspektivní podniky, se věřitelské banky připravují na výnos v insolvenčním řízení, to znamená, že požadují dozajištění své pohledávky,“ dodává.

Druhotná platební neschopnost je fenomén vyskytující se oborově. Například ve stavebnictví může podle Kudery firma změnit své nepříznivé hodnocení bankou tím, že krátkodobě změní portfolio svých odběratelů a pohledávek zaměřením třeba na komunální a státní sektor, který platí celkem spolehlivě. Není to tedy jen jednostranný pohled hodnocení banky, ale je to i otázka akceschopnosti klienta reagovat na nepříznivý vývoj, a to včas. „V situaci, kdy banka vyhodnotí situaci jako exitovou, tak ale klientovi již nedává další šanci a neodkládá jeho úpadek,“ dodává Kudera.

Úvěry firmám klesají

Finanční krize, kouzelné to slovíčko, které se od loňského roku skloňuje a téměř už i časuje neustále. Následkem je ostražité chování bank vůči komukoliv, kdo má či chce mít půjčeno, odborníci varují před úplným zastavení úvěrování firem. „Nedá se říci, že by banky plošně omezily nějaký z typů úvěrů. Je ale vidět posun v tom, že pomaleji narůstají úvěry krátkodobé a rychleji dlouhodobé. Je to s největší pravděpodobností dáno tím, že firmám klesají zakázky a nemají takovou potřebu provozních financí,“ říká prezident České bankovní asociace Josef Tauber.

Může to být i tím, že banky existující úvěry prostě překlápějí do dlouhodobějších, čímž firmě sníží výši splátek a sobě zajistí úrokové příjmy na delší dobu. Té firmě, která je ochotna přihodit další zajištění a přistoupit na vyšší úrok. „Banky musí hodnotit situaci na trhu u jednotlivých firem průběžně. Jestliže stoupá riziko v ekonomice, logicky se pak promítá do rizikových marží tak, aby bylo zabráněno negativnímu dopadu na vkladatele. Toto přeceňování rizika samozřejmě může v některých případech vést i ke zvýšení nároku za zajištění,“ vysvětluje Tauber.

Tímto tvořením nových úvěrů ze starých se dají vysvětlit i poněkud překvapující statistické údaje České národní banky. Podle nich totiž i přes finanční krizi vzrostl objem bankovních úvěrů čerpaných firmami v letošním únoru meziročně o 12 procent. Navíc podrobnější srovnání už tak příznivé není. Vezmeme-li v úvahu pouze úvěry firmám, pak meziměsíční srovnání ukazuje pokles. „Úvěry firmám začaly klesat,“ upozorňuje generální ředitel Raiffeisenbank Lubor Žalman. Meziměsíčně poklesl objem úvěrů firmám už loni v prosinci, a to o téměř jedno procento, letos v lednu se prakticky nezměnil, a v únoru dokonce klesl skoro o 1,5 procenta. „Roste podíl špatných úvěrů a rostou ztráty z nesplácených úvěrů,“ varuje Žalman. Jelikož podle něj žádná velká prosperita zatím na obzoru není, marže bank u úvěrů dál porostou s rostoucí cenou kapitálu a likvidity.

Při potížích banky nastoupí stát

Jak to bude dál s bankami samými? Udrží si ziskovost, nebo doplatí na krizi i ony? O pečlivé otestování jejich odolnosti se postarala devadesátá léta minulého století, přesto nelze tvrdit, že žádná banka v České republice už nikdy nebude potřebovat státní pomoc. Toho si zřejmě byly vědomy i centrální banka a ministerstvo financí, neboť výsledkem jejich tvořivé spolupráce je novela zákona o bankách, kterou koncem dubna schválila vláda a která umožní státu převzít peněžní ústav, který by se ocitl ve vážných potížích.

Novela zavádí koncept takzvané bridge bank, který má umožnit rychlé převedení banky v problémech na zdravou instituci. Takový převod by se měl uskutečnit za náhradu, která bude určena na základě nezávislého ocenění. Jako krajní řešení návrh umožňuje, aby banku v problémech převzal stát pomocí takzvané banky zvláštního určení, tedy banky stoprocentně vlastněné státem. Tento postup by připadal v úvahu zejména tehdy, pokud by na trhu neexistovala banka, která by podnik v problémech byla ochotna převzít.

Návrh také obsahuje řadu dalších upřesnění, která umožňují České národní bance pružně reagovat na aktuální situaci v konkrétní bance. Centrální banka díky tomu může zabránit bance učinit rozhodnutí, která by měla negativní vliv na její finanční stabilitu nebo na zájmy jejích klientů. Zjednodušení procesu navýšení kapitálu banky by pak mělo bance v problémech umožnit, aby si chybějící kapitál co nejrychleji a pružným způsobem opatřila. „Banka může převést svůj podnik také na akciovou společnost, jejímž jediným akcionářem je Česká republika“, tak zní klíčová pasáž novely, která „znárodnění“ umožňuje.

Důvodem vzniku novely je zjevně rozumná analýza možných budoucích dopadů recese do bankovních bilancí. Jen potvrzuje důležitost varování před možnými negativními dopady rozhodnutí bank o řešení úvěrových případů jak na firmy, tak na banky samé. A že to budou dopady nezanedbatelné, ukazuje jak případ krachu firmy Moravia Energo, tak porcelánek.

Spořeníčko – potěšeníčko

Průběh hospodářské recese má ale pro banky i pozitivní přínos, jehož pravým důvodem je strach z budoucnosti. V důsledku zpomalení ekonomického růstu a celospolečenských obav z možných dopadů krize na životní úroveň totiž Češi více spoří a méně utrácejí. Za poslední tři měsíce vzrostl objem peněz uložených na spořicí účty u českých bank o 20 procent.

„Z našich interních výzkumů vyplývá, že v současné době chtějí klienti hlavně jistotu, že o své peníze nepřijdou,“ říká Pavel Kratochvíl, výkonný manažer segmentu spoření a investice ČSOB. Lidé podle něj v současné době preferují menší riziko i za cenu nižšího zhodnocení a nechtějí vázat své peníze dlouhodobě – ideální doba investice je jeden rok.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče