Bankovní daň jako nejnižší forma politiky

13. prosince 2013, 12:00 - Tomáš Plhoň
13. prosince 2013, 12:00

V návrhu koaliční smlouvy se píše: „Koalice zváží zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví od roku 2015 s cílem dosáhnout rozpočtového výnosu čtyři miliardy korun.“ Snad všechny části té věty by nám v hlavě měly spouštět hlasitý alarm. Sociální demokraté s babišovci a lidovci dokázali vymyslet spousty kuriózních nápadů, ovšem sektorová daň zůstává bezpochyby čistým zlem. Zvlášť v případě, kdy se týká bank.

Proč? Nebudu teď zpívat ohranou písničku o liberalismu a svobodném trhu, kde mají mít všichni stejné podmínky. To je zvlášť v případě finančních trhů samozřejmě hloupost (stejně jako u dalších uvažovaných odvětví telekomunikací a energetiky). Banky nemají stejný význam jako třeba prodejci ojetin.

Oproti němu hrají v kapitalismu zcela specifickou roli, na níž závisí do velké míry vývoj celého hospodářství. Navíc mají přirozeně dominantní postavení oproti spotřebitelům (v ekonomii nazývané asymetrie informací). To jsme ale věděli odjakživa, a proto je bankovnictví jedno z nejdůsledněji regulovaných odvětví trhu. Naštěstí máme jednoho z nejrespektovanějších regulátorů v Evropě v podobě uznávané České národní banky.

Zažité předsudky

Snaha zavést bankovní daň je jen vyústěním zcela omezené logiky, vadného uvažování a zažitých předsudků. Ty jsou vůbec zdaleka nejhorší, neboť – jako všechny předsudky – vycházejí z těch nejnižších lidských pudů. A bankovních domů se týkaly už odnepaměti, jak dokládají například nenávidění židovští bankéři ve středověku.

A nemusíme jít až tak daleko. Vzpomeňme na americkou moderní pohádku Marry Poppins, kde zkažená bankéřská morálka způsobí odloučení otce od rodiny. Nebo na slavný film Život je krásný a jeho krutého záporáka bankéře Pottera, který zákeřně vydělává na runu na svou vlastní banku.

Existence takových předsudků vychází z určitých negativních zkušeností, které mohly být ojedinělé, ale pro společnost jsou zcela zásadní (např. pád Lehman Brothers). A je zcela ospravedlnitelné, že si ony předsudky neseme v hlavě. Něco jiného je, když jim podléháme. Nebo když jich umně využíváme tak jako Viktor Orbán v Maďarsku nebo Robert Fico na Slovensku. Podobné postupy jsou skutečně nejnižší možnou formou politiky. Doufejme, že z nich vznikající koalice nakonec definitivně sleví.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Rozpočtové provizorium jako lepší varianta

Propad ekonomiky a vadné předpovědi

Zvol si svého nepřítele


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče