Baňařina nás ještě chvíli uživí

26. května 2010, 14:45 - Eva Jarešová
26. května 2010, 14:45

Šéf firmy Fite se řídí heslem „kde není člověk, není úraz“

Skoro dvacet let pracoval Pavel Bartoš pod zemí na dole František na Ostravsku, který se dřív jmenoval podle komunistického prezidenta Gottwalda. Nejprve jako projektant, na začátku 90. let končil jako hlavní inženýr dolu. „Když tam pracujete, říkáte si, že jinde to nepůjde. Ale pak zjistíte, že půjde,“ vypráví o změně práce. Po zavření dolu po revoluci zprivatizoval část společnosti OKD, která se tehdy jmenovala Báňská vývojová základna. Nástupnická společnost Fite, v jejímž čele stojí, se dnes věnuje výrobě zařízení, s jehož pomocí se v dolech těží uhlí. A také rekultivacím území zasažených těžbou nebo prodeji důlních výbušnin. Muž, který je zároveň jedním z viceprezidentů Hospodářské komory ČR, v letošním ročníku soutěže pořádané společností Ernst & Young zvítězil coby Podnikatel roku v Moravskoslezském kraji.

Chybí mladší odborníci Fite má dnes zhruba devadesát zaměstnanců. I Pavel Bartoš potvrzuje, že sehnat schopné, technicky vzdělané lidi je pro něj obrovský problém. S jednou komplikací navíc. „Máme tu klíčové lidi, kterým je sedmdesát let,“ upozorňuje. Z jednotlivých revírů tak firma „stahuje“ třeba padesátníky, kteří mají obrovskou praxi, ze života na šachtě už jsou ale unavení a nechtějí fárat dál. „Svoje celoživotní zkušenosti pak uplatňují tady.“
Největší objem práce firmy spočívá ve výrobě „báňské technologie“. Neboli zařízení, která běžnému laikovi vůbec nic neřeknou. „Řešíme proces těžby mezi porubem a pásovým dopravníkem,“ vysvětluje Pavel Bartoš trpělivě. Jeho firma prý nedostává „klasické“ zakázky, tok informací je spíše opačný. „Velmi podrobně si mapujeme potřeby našich zákazníků. Podle nich navrhujeme nové stroje, které jim pak nabízíme. Ne že si něco navrhneme v kanceláři a pak se to vydáme nabízet,“ popisuje. V Horní Suché u Ostravy, v místě, kde byl dřív „jeho“ důl František, před časem koupil a zrenovoval haly, v nichž má Fite výrobní prostory. V nich vznikají také důlní lokomotivy, kterých firma zvládne vyrobit čtyři do měsíce. Na zkušební trati se zatáčkami, prudkými výstupy a sešupy je před předáním zákazníkům testuje. Při výrobě se prý řídí heslem „kde není člověk, nemůže být úraz“. Snahou je, aby v ohrožených prostorách pod zemí nepracovali lidé, ale jen technika. Největším odběratelem Fite je právě společnost OKD. I kvůli tomu firma podle Bartoše přečkala finanční krizi v podstatě bez újmy. Ještě před začátkem krize se totiž OKD rozhodla pro velké investice do technologií v řádech miliard korun s dodávkami rozloženými do dvou následujících let. „Propad se nás díky tomu zase tak moc nedotkl,“ říká Bartoš. Slabší už to ale bylo na Ukrajině a v Rusku, kam Fite zařízení také dodává. „Tam byl problém s platební neschopností, zejména na Ukrajině.“ Kromě těchto dvou zemí je firma přítomna také na polském a slovenském trhu.

Hlídané výbušniny Fite by nově chtěla „dobýt“ i Čínu. „Myslím, že se nám to časem podaří,“ říká Bartoš, byť přiznává, že je to složité. Řada Číňanů, která studovala v někdejším Československu, dnes tuzemským firmám nabízí své služby coby obchodní zástupci. S některými z nich Fite vyjednává a obchody jsou prý na dobré cestě. Nejlidnatější země světa má ale pro firmu, jejíž podstata je založena na know-how, jedno výrazné riziko. Tím je kulantně řečeno neúcta k duševnímu vlastnictví. Zařízení se do Číny vyveze jednou či dvakrát a pak už to nemusí být nutné, protože místní odborníci rychle pochopí „co a jak“. I proto je podle Bartoše pro jeho firmu zajímavější třeba Turecko.
Fite je také významným tuzemským dovozcem takzvaných důlně bezpečných trhavin. Původně je firma vozila ze Slovenska, kde ale výroba před časem skončila. Dnes se speciální výbušniny vozí ze Španělska. „Nový typ je ale podobný tomu původnímu, takže si na změnu rychle zvykli i zaměstnanci zákazníků,“ říká Bartoš. Zacházení s výbušninami je samozřejmě sešněrováno regulemi ze všech stran. Sklad na Opavsku, kde jsou zhruba dvě desítky tun trhaviny umístěny, je daleko od lidských obydlí a pečlivě hlídán. Hlavně poslední období „šílených teroristů“ prý společnosti přináší značné potíže, protože se požadavky na ostrahu stále zvyšují. „Měli jsme jeden pokus o vloupání, netýkal se ale trhavin. Kdysi jsme část prostor pronajímali firmám, které prodávaly zábavnou pyrotechniku. Tam se zloději chtěli dostat. Když zjistili, že je to neřešitelné, utekli. Na průmyslové trhaviny si zatím nikdo nesáhl,“ klepe Pavel Bartoš na dřevo.

Místo uhlí biomedicína Nedávno se objevila zpráva, že město Ostrava chce žalovat vládu a vybraná ministerstva kvůli trvale zamořenému ovzduší v regionu, jemuž údajně stát není schopen zabránit. Pavel Bartoš tomuto kroku příliš nefandí. „Nejsem si vědom, co stát mohl zanedbat. Jediné, co bych mu vytkl, byla špatná privatizace hutí,“ myslí si. Ještě když je vlastnil stát, existovala podle něj myšlenka na vytvoření jednotného ocelárenského podniku. Pak by podle viceprezidenta Hospodářské komory bývala mohla vzniknout jedna či dvě supermoderní ekologická vysoká pec. Teď, když jsou na ocelářském trhu čtyři rivalové v konkurenčním boji, se řešení hledá podstatně hůř. Bartoš také upozorňuje, že pokud se neotevřou doly pod Beskydy, do patnácti let se v kraji uhlí vytěží. Co pak? Posílit strojírenství a dopravní průmysl, zachovat hutnictví, zrušit uhelnou energetiku a rozvíjet nové směry typu IT a biomedicína, takový je jeho recept. Vývoji se jednou bude muset přizpůsobit i Fite. „Tím, že máme kvalitní know-how a etablujeme se v zemích na východě, se „baňařinou“ ještě nějaký čas uživíme. Minimálně do roku 2030. K tomu máme ekoinženýring a díváme se i do oblasti techniky pro hasiče a záchranáře. Ale to je ještě hudba budoucnosti,“ říká muž, kterého prý práce pořád baví, a o tom, že by prodal svůj podíl ve firmě, zatím neuvažuje.

Box: Pavel Bartoš (1951) Stojí v čele společnosti Fite (finance, technologie, ekologie), která vznikla na počátku 90. let privatizací odštěpného závodu OKD. Firma se zabývá výrobou důlních technologií, například lokomotiv, rekultivacemi či prodejem důlních výbušnin. Její obrat se pohybuje kolem 300 milionů korun, zisk loni dosáhl přibližně šesti milionů. Pavel Bartoš je zároveň jedním z viceprezidentů Hospodářské komory ČR. Vystudoval VŠB v Ostravě, obor silnoproudá technika. Je ženatý, má dceru a dvě vnučky, které označuje za svého největšího koníčka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče