Banánová republika

18. září 2009, 13:20 - Martin Shabu
18. září 2009, 13:20

Ústava tvoří základ demokratického státu, v ČR se však používá jako politická munice

Každý, kdo minulé úterý sledoval jednání Poslanecké sněmovny a týž večer zhlédl televizní debatu s šéfy politických stran plnou osobních urážek, se musel nad svými volenými zástupci opravdu zastydět. Sociální demokraté nepodpořili program dolní komory Parlamentu vedoucí k vlastnímu rozpuštění, čímž se odsunul termín parlamentních voleb nejdříve na jaro příštího roku. ===== Nízká důvěra =====
Politická dohoda o listopadových volbách přitom byla stěžejní, protože měla umožnit co nejrychlejší rozdání karet. Ve hře je však více než jen osud volených zástupců a jejich měsíční gáže. Důvěra v českou politickou reprezentaci poklesla natolik, že je již téměř statisticky nezachytitelná. Země přitom musí urychleně vyřešit státní rozpočet, který za současného stavu může překročit rekordních 230 miliard korun, jmenování českého kandidáta na komisaře a mnoho dalších otázek. Po minulém úterý však není vůbec jisté, zda se politici dohodnou. A minulý týden tomu ani nic nenasvědčovalo.
Předseda občanských demokratů Mirek Topolánek situaci neunesl a rozhodl se složit poslanecký mandát. A připustil, že možná opustí politiku. Jeho kritici soudí, že šlo o promyšlený způsob, jak se vyvázat z domácí politiky a nabrat kurz na Brusel. Topolánkovi blízcí spolupracovníci potvrzují, že v poslední době vtipkoval na téma svého odchodu do politického důchodu. Zároveň však odmítají, že by usiloval o post eurokomisaře. ===== Fischerovy podmínky =====
Do hry vstoupil i překvapený premiér úřednického kabinetu Jan Fischer. Ten se o rozhodnutí Jiřího Paroubka a jeho lidí dozvěděl minulé úterý dopoledne z médií. A okamžitě vystoupil s jasným prohlášením. Řekl v něm, že byl zvolen na přesně definované období s mandátem sestavit státní rozpočet. Nová situace si dle něho žádá opětovné vyslovení důvěry pro přechodný kabinet. Toto hlasování by rád spojil s návrhem státního rozpočtu pro rok 2010, který by neměl přesáhnout 170 miliard korun. To se nezamlouvá socialistům a komunistům, kteří nechtějí omezovat výdajovou stránku. ODS zase nesouhlasí s navyšováním daní.
Fischerovi je jasné, že pokud mu politici neodhlasují seškrtané výdaje a zvýšené příjmy do státní kasy, stane se pouhou předvolební loutkou dvou největších politických stran. Ty navíc nyní nemají nejmenší zájem znelíbit se svým voličským základnám. Proto se rády schovají za ministry-experty, kteří národu naordinují sebekázeň. Fischer se může opřít o podporu veřejného mínění úřednické vládě. Dle internetového průzkumu Střediska analýz a empirických výzkumů (SANEP) ji preferuje až 72 procent respondentů z téměř pěti tisíc. ===== Více času pro malé =====
Po posledním kotrmelci ČSSD lze jen stěží vystopovat pravé důvody, proč sociální demokraté zvolili právně konformní řešení, které by ústavní soudci nemohli zrušit. Dosud byl totiž ústavní pořádek spíše cílem invektiv. „Jsem přesvědčen, že rozhodnutí Ústavního soudu je v rozporu s principem ústavy, dle nějž veškerá moc náleží lidu,“ reagoval na zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období šéf ČSSD Paroubek. Co tedy způsobilo změnu postoje?
Dle politických rivalů byla za obratem neochota části poslaneckého klubu ČSSD zkrátit si poslanecký mandát. „Zejména pražští kandidáti, které Paroubek nedal na zajímavá místa na kandidátkách, rozpuštění sněmovny nechtěli,“ míní Ondřej Liška, předseda Strany zelených (SZ). Dle zeleného politika je za rozhodnutím také obava, že by se sociální demokraté museli ujmout po listopadových volbách vlády v ekonomicky nejisté době spojené s mnoha nepopulárními opatřeními. „Museli by se vzdát populismu,“ dodává Liška. Byli to ale zelení, kteří od počátku vyzývali k ústavně čistému řešení krize. A nemrzí je ani přerušení volební kampaně, neboť za ni neutratili stovky milionů korun jako dvě největší strany. SZ dle Lišky vydala ze stranické kasy půl milionu korun. Rozšířil se také horizont, v němž se strana může prezentovat jako stmelený blok poučený z minulých chyb. Opačného názoru je však politolog Tomáš Lebeda. Ten se domnívá, že prodloužená kampaň spolkne mnohem víc peněz, než politici očekávali. „Pro velké strany je to nepříjemné, pro malé to však může mít existenční dopady.“
Poslední výsledky šetření veřejného mínění se rozcházejí. Dle SANEP by v říjnových volbách zvítězila ČSSD se ziskem 32,2 procenta. ODS by volilo 26,3 procenta lidí. Dle průzkumu společnosti CVVM jsou však šance obou rivalů vyrovnané – 29,5 procenta. Statistická chyba však v něm může být u velkých stran až tři procenta. ===== Evropa kroutí hlavou =====
Politický pat rozjel spekulace o změnách na kandidátkách jednotlivých stran. Očekává se, že mírně rekonstruován bude i úřednický kabinet. Dle informací serveru Aktuálně.cz uvažuje o návratu do vedení generálního ředitelství pro ochranu přírodních zdrojů v Evropské komisi současný ministr životního prostředí Ladislav Miko. Chce to prý učinit do konce roku, neboť hrozí, že by ČR o tento vysoký post v evropských institucích mohla přijít. Jiří Paroubek k otázce obměny ministrů prohlásil, že jde o záležitost politických stran, které je nominovaly. Další, kdo by mohl změnit zaměstnání, je ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Hovoří se o něm jako o budoucím velvyslanci ve Washingtonu. Jeden nejmenovaný zahraniční korespondent zhodnotil situaci lapidárně. Po rozhodnutí Ústavního soudu zrušit zákon, který by umožnil říjnové volby, vznesl řečnickou otázku: „Proč se Česká republika rovnou nepřejmenuje na banánovou?“ Narážel tím na delší dobu trvající krizi politických elit, které se nedokáží dohodnout. To předvedly v přímém přenosu během českého předsednictví EU, kdy byla vyslovena nedůvěra vládě. Nyní se situace opakuje. ČR se tím vystavila všeobecnému posměchu.
„Od svržení Topolánkovy vlády panuje natolik velké neporozumění české politice, že se už poslední události ani nesledují,“ uvedla pro ČTK Marie-Lena Mayová z Německé společnosti pro zahraniční politiku. Okolní svět si pomalu zvyká, že podmínky, za nichž se tvoří česká politika, se každou chvíli mění, a proto je lepší s ničím dopředu nepočítat. Politický vývoj v listopadu 1989 měl jasný náboj. Listopad 2009 se však odehraje v politické mlze a šedi.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče