Balíček lidských osudů

02. února 2010, 01:00 - Petr Korbel
02. února 2010, 01:00

Bylo vysvědčení. Školní rok vstupuje do druhého pololetí a v mnoha rodinách se řeší, jaké šance dávají dosavadní výsledky k dalšímu postupu. Důležité však také je, jaké hodnocení si zaslouží samotné školství.

Velkou jedničku by české školství mělo určitě dostat za to, že Češi jsou národem, který prakticky nezná negramotnost. To není samozřejmostí ani v mnohem bohatších státech. Pravdou ale je, že tento úspěch není jen zásluhou učitelů, nýbrž také češtiny, dlouhodobého historického vývoje a jazykové homogenity země.

Ani příliš nároků, ani volnosti…

Nicméně je nesporné, že přinejmenším české základní školství funguje a že naše školy nejsou místem tak frustrujícím, aby v nich studenti či bývalí žáci páchali masové vraždy. To zaklepejme na dřevo a nesnažme se za každou cenu napodobovat státy, v nichž k těmto hrůzám tak často dochází. Přehánění nároků se nevyplácí, přehánění volnosti také ne.

Velké zlepšení zaznamenalo české školství, pokud jde o cizí jazyky. Primární sice musí být výborná znalost češtiny, ale v době globalizace se skoro každý musí občas domluvit i jinou řečí. Daří se to lépe než dřív, přestože například kvalifikovaní angličtináři až příliš často odcházejí za lepším výdělkem.

Šance ne zcela rovné

Česká škola však často nedokáže rozvinout talent dětí pocházejících ze skromných poměrů a přístup k vyššímu vzdělání není úplně rovný. Karty lidských osudů jsou zamíchány a sejmuty mnohokrát, přičemž ve velkých městech se o budoucnosti člověka rozhoduje už v druhém, pátém a sedmém ročníku. Tedy ve věku, kdy víc než na samotném dítěti záleží na tom, jaké prostředí mu doma vytvořili, jak je rodiče vedou a jakou hodnotu pro ně vzdělání představuje.

Z běžné třídy napřed zmizí nejlepší žáci na jazykové školy. Po pátém ročníku odcházejí na gymnázium, po sedmém se to opakuje. Větší šanci na přijetí má přitom v nízkém věku dítě, s nímž se maminka každý den učí, než talentovaný žák, jehož rodiče škola vůbec nezajímá. Z běžných tříd však takto mizí tahouni, s nimiž by se ten druhý mohl srovnávat, až začne rozumově dospívat a odpoutávat se od rodičů. Jeho šance na vyšší vzdělání tak výrazně klesá.

Ministerstvo školství by si určitě mělo udělat studii, zda tak brzké selektování vede či nevede k lepším výsledkům oproti zemím, kde se balíček lidských osudů snímá až později.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče