Báječná léta s Liazem

09. března 2012, 07:55 - Robert Šimek
09. března 2012, 07:55

Rýnovický podnik Liaz, jehož název vznikl ze zkratky Liberecké automobilové závody, patří k legendám českého automobilového průmyslu minulého století. V době největší slávy zaměstnával v deseti závodech po celé republice jedenáct tisíc lidí a ročně vyrobil přes třináct tisíc aut.

Foto: liaznavzdy.cz

V Liberci se automobily vyráběly od roku 1906, kdy zde vznikl první model značky Linser. O rok později zahájila činnost Reichenberger Automobil Fabrik (RAF), která vedle osobních aut vyráběla také autobusy a nákladní vozy. Roku 1913 se stala součástí mladoboleslavské firmy Laurin & Klement, se kterou později přešla pod koncern Škoda. Výroba se v polovině 20. let přesunula do Plzně a Mladé Boleslavi, Liberecko ale dlouho stranou nezůstalo.

Už roku 1943 začaly vznikat plány na nový nákladní vůz Škoda, jehož výroba byla zahájena o tři roky později v bývalých leteckých závodech Avia v Čakovicích. Roku 1951 ovšem došlo k obnovení výroby letadel a produkce automobilů musela jinam. V úvahu připadalo několik lokalit, nakonec bylo ale rozhodnuto o přesunu do severních Čech, konkrétně do Rýnovic, Mnichova Hradiště a Liberce-Hanychova.

Zrození kolosu

Roku 1953 vznikl národní podnik Liaz, jehož hlavním sídlem se trochu překvapivě nestal Liberec, ale jablonecké předměstí Rýnovice. Začátky byly těžké, protože vybrané objekty nebyly pro výrobu podobného rozsahu vhodné, navíc velká část nových pracovníků neměla s konstrukcí automobilů žádnou zkušenost. I přes složité podmínky se však už v lednu 1953 podařilo vyrobit první automobil a do konce roku ještě dalších 930. V dalších letech pak produkce neustále stoupala a brzy překonala hranici čtyř tisíc vozů za rok.

Podoba, kterou měl podnik při založení, ovšem dlouho nevydržela. Závody v Mnichově Hradišti i Hanychově byly už roku 1954 nelogicky osamostatněny, čímž se výrazně zkomplikovala spolupráce. K nápravě došlo teprve o čtyři roky později, kdy se továrny opět spojily a navíc k nim byla připojena Slévárna Liberec. V dalších letech přibyly ještě závody ve Zvolenu, Přerově, Mělníku, Jablonci, Velkém Krtíši a Holýšově a počet zaměstnanců vzrostl až na 11 tisíc.

Zpožděná modernizace

Zpočátku vyráběl Liaz prakticky beze změn původní vozy Škoda R. První zásadní modernizace proběhla až roku 1958, kdy byl zaveden přímý vstřik paliva a současně byla odstraněna i vysoká poruchovost válců. Původní klasická kapota byla navíc nahrazena takzvanou „trambusovou“ kabinou, ve které řidič sedí před předními koly. Model dostal označení RT, a přestože byl výrazně jiný než předchozí typ, stále nesl značku Škoda (logo Liazu se používalo až od 70. let).

Vedení podniku počítalo s tím, že zhruba po 10 letech bude výroba těchto vozů nahrazena řadou s označením 100, tento záměr se však kvůli zdlouhavým přípravám nepodařilo uskutečnit. Roku 1968 se tak v sortimentu objevily pouze modernizované vozy MT a plánovaná řada 100 se nakonec začala vyrábět až roku 1974. Zpoždění bylo sice značné, nové návěsy i valníky byly ale natolik kvalitní, že s nimi podnik slavil úspěch.

Vyvézt a přerozdělit

Po několika letech přišel vylepšený model 110 se sklopnou kabinou a výroba se brzy rozrostla také o těžké kolové tahače pro zemědělství. Nebyly sice tak výkonné, jako některé zahraniční stroje, jejich výroba byla ale velmi levná a automobilka se i díky nim dostala na vrchol.

Aby se ještě zjednodušilo její řízení, stala se roku 1986 takzvaným oborovým podnikem a nově pod ni spadaly také vysokomýtská Karosa a choceňský Orličan. Toto opatření mělo ale přesně opačný efekt. Vedení Liazu se nově muselo starat o problémy, které se ho netýkaly, a nezbýval mu čas na inovace. Výrobní počty byly uměle navyšovány a obchodní bilanci zkresloval „nařízený“ vývoz do Etiopie, Nikaraguy, KLDR, Tanzanie nebo na Kubu, odkud firma nikdy peníze neviděla.

Liaz

Automobilka vznikla roku 1953 v Rýnovicích u Jablonce s pobočnými závody v Mnichově Hradišti a Liberci-Hanychově. Později přibylo dalších sedm provozů a počet zaměstnanců se zvýšil na 11 tisíc. Prvním vyráběným automobilem byl model R, na který navázaly typy RT a MT, roku 1974 nahrazené řadou 100. Firma patřila k předním automobilkám východního bloku, po revoluci ale v konkurenci neobstála a roku 2003 ukončila činnost. Na tradici se později pokoušela navázat společnost Tedom Truck, úspěšná ale nebyla.

Velmi nevýhodné bylo také přerozdělování peněz v rámci odvětví. Například koncem 80. let vytvářel podnik zisk řádově 400 až 500 milionů korun za rok, po „přerozdělení“ mu však zůstalo jen zhruba 12 až 15 milionů.

Hořká tečka

Roku 1988 byly oborové podniky zrušeny a Liaz se stal podnikem státním, opravdu velké zemětřesení ale přišlo až po revoluci v roce 1989. V rámci zemí RVHP patřila automobilka mezi špičku, úrovně západních značek ale nedosahovala. Bylo jasné, že musí přijít změny, ukvapená a nepromyšlená výměna vedení ale přinesla víc škody než užitku. Podnik přišel o řadu rozjednaných kontraktů a jeho produkce začala prudce klesat. Roku 1990 bylo díky setrvačnosti vyrobeno ještě přes 12 tisíc vozů, v následujícím roce to ale byla už jen třetina a v polovině 90. let pouhá dvacetina, tedy zhruba 650 vozů.

Roku 1995 se majoritním vlastníkem stala Škoda Plzeň, k oživení ale nedošlo. Byla sice představena nová řada 400, přišla však příliš pozdě a v konkurenci neobstála. Posledním majitelem se roku 2000 stal slovenský Sipox Holding, který ovšem neměl ani na provoz a vedl firmu nezadržitelně k bankrotu. Poslední Liaz byl vyroben roku 2003, poté se brány podniku definitivně zavřely.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče