August Sedláček, milovník českých hradů a zámků

19. března 2011, 09:55 - Robert Šimek
19. března 2011, 09:55

Byl středoškolským profesorem dějepisu. Především ho ale zajímaly hrady, o kterých napsal monumentální patnáctidílnou encyklopedii Hrady, zámky a tvrze Království českého. Její jednotlivé části vycházely v letech 1882 až 1927 a staly se základem české nauky o hradech, takzvané kastelologie.

Foto: Profimedia.cz

K nejkrásnějším zříceninám našeho království patří Andělská Hora mezi Vary a Bochovem. Hrad tento daleko viditelný stojí na hrubém skalisku, kteréž na vše strany kolmě spadá a o sobě stojíc s žádnou výšinou nesouvisí.“ Pokud bychom pokračovali v četbě citovaného textu, získali bychom nejen důkladnou představu o podobě někdejšího panského sídla, ale především by se nám dostalo velice zevrubného, prameny podloženého přehledu osudů hradu i jeho držitelů v genealogických, topografických a heraldických souvislostech. S podobnou důkladností ovšem August Sedláček nezpracoval pouze dějiny hradu v Andělské Hoře, ale i několika tisícovek dalších hradů, zámků a tvrzí v Čechách.

Praha, město archivů

Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici na Táborsku. Jeho otec František pocházel z polského městečka Solmniki, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a poté působil jako aktuár (nižší správní úředník) a justiciár (úředník velkostatku) na různých panstvích. Práce ho přivedla až do Mladé Vožice, kde se na delší dobu usadil. Oženil se s Františkou, rozenou Šemberovou, a společně měli čtyři syny – kromě Augusta ještě Rudolfa, Františka a Aloise. Alois a Rudolf se stali právníky, František po krátké kariéře důstojníka vystudoval techniku a nakonec působil jako inženýr u železnice.

Do školy začal August Sedláček chodit roku 1848 v Mladé Vožici, pokračoval v Počátkách, kam byl jeho otec přeložen roku 1850 jako soudce nově zřízeného okresního soudu, a poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud záhy přestoupil na gymnázium v Písku, kde roku 1863 také maturoval.

S gymnaziálními léty v Písku jsou spojeny i jeho první pokusy o zpracování dějin hradů, zámků a tvrzí. Několik rukopisných sešitů s touto tematikou sice sám později zničil, zachovalo se ale pár jeho článků o tvrzích na Písecku, publikovaných v místních časopisech.

Po maturitě začal August Sedláček roku 1863 studovat historii na Univerzitě Karlově. Podle vlastních vzpomínek mu ale mnohem víc než univerzitní přednášky daly návštěvy pražských archivů. Ty procházel už od roku 1864, kdy na výzvu profesora Antonína Gindelyho začal dělat výpisy z desek zemských pro potřeby zemského archivu. Toto bádání bylo počátkem jeho sbírky výpisků k dějinám hradů, zámků a tvrzí i k historické topografii (místopisu) Čech. Při studiu v pražských archivech se navíc seznámil s dalším významným historikem, Josefem Emlerem, který později výrazně přispěl k vydávání jeho encyklopedie.

Z Litomyšle do Rychnova

Studium na univerzitě zakončil Sedláček roku 1867 závěrečnými zkouškami z všeobecných a rakouských dějin, latiny, řečtiny, češtiny a němčiny. Tím získal aprobaci k vyučování těchto předmětů na středních školách. Hned 1. října 1867 pak zahájil dráhu středoškolského učitele, které zůstal věrný po celý život. Dnes se zdá téměř neuvěřitelné, že při práci profesora venkovských gymnázií mohl vytvořit dílo, které svým rozsahem a významem odpovídá dílu tvořenému celými vědeckými ústavy. Tehdejší gymnázia bývala ovšem významnými kulturními a vědeckými centry a jejich osazenstvo je možné srovnávat s některými katedrami dnešních vysokých škol.

Prvním profesorským působištěm Augusta Sedláčka se stalo piaristické gymnázium v Litomyšli, kde působil do roku 1869. Hned po příchodu do města si prošel zdejší městský archiv, kde si udělal množství výpisků, a často navštěvoval i archiv v nedalekém Vysokém Mýtě. Poznatky získané v době litomyšlského působení později využil v prvním díle svých Hradů, napsal také několik článků s litomyšlskou tematikou a sestavil rukopisnou topografii staré Litomyšle.

Od 1. října 1869 začal působit na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Jeho přeložení a jmenování definitivním profesorem souviselo s rozšířením rychnovského gymnázia na vyšší gymnázium (osmileté). Rychnovská léta byla v životě Augusta Sedláčka velmi důležitá. Kromě zmíněné definitivní profesury změnil i soukromý život – roku 1871 se oženil s Ernestinou Hlavatou, která vytvořila velmi dobré zázemí pro jeho budoucí odbornou práci.

Prosím, Pěčín chybí!

V Rychnově, podobně jako v Litomyšli, studoval Sedláček místní archiv i archivy okolních měst a napsal další historickou monografii. Seznámil se také s hrady, zámky a tvrzemi v širším okolí města, nebyl ale ještě tak pečlivý jako v pozdějších letech. Některé lokality proto poznal a popsal velmi důkladně, například tvrze poblíž Kostelce nad Orlicí a Častolovic, jiné ovšem v zápiscích trochu odbyl nebo úplně vynechal. Jen velmi stručně napsal třeba o hradu Hlodném, pouze v odkazu se zmínil o hradech u Dobřan a Hluků a zcela opomenul poměrně dobře zachovalý hrad v Pěčíně.

Přípravy na vydání díla o českých hradech, zámcích a tvrzích přesto pokračovaly. Pro cesty po Čechách i bádání v dalších archivech se ale Rychnov nad Kněžnou brzy ukázal jako nevhodně položený. Sedláček proto začal uvažovat o nějakém jiném působišti. Snad láska k rodným jižním Čechám ho nakonec přivedla k tomu, že podal žádost o přeložení na gymnázium v Táboře.

Působení zde zahájil 1. října 1875. Táborské gymnázium patřilo tehdy k nejvýznamnějším českým středním školám. Vyučovali na něm vynikající profesoři, z nichž se Sedláček nejvíc sblížil s genealogem a heraldikem Martinem Kolářem. Oba si jako odborníci vyměňovali a doplňovali vzájemné poznatky a po Kolářově smrti pak Sedláček vydal i jeho obsáhlé heraldické dílo.

Od hradu ke hradu

Léta táborského působení patřila k nejplodnějším v Sedláčkově životě, vedle velkých úspěchů na poli vědecké práce zde však prožil i mnoho smutných chvil. Záhy po příchodu do Tábora začal dělat první kroky k realizaci svého celoživotního plánu – vydání díla o českých hradech, zámcích a tvrzích. Významným pomocníkem v tomto úsilí mu byl jeho známý z dob univerzitních studií, profesor Josef Emler. Ten oslovil vydavatele Františka Šimáčka a podílel se i na přípravě celkové podoby díla, se kterou byla veřejnost poprvé seznámena v časopise Pokrok roku 1878.

Emlerova koncepce, podporovaná nakladatelem Šimáčkem, se ovšem od původních záměrů lišila. Sedláček počítal pouze s vydáním základních historických údajů o jednotlivých objektech, zatímco vydavatel chtěl reprezentativní dílo se čtivě zpracovanými dějinami, doplněnými o různé zajímavosti a pověsti. Tím začala pro Sedláčka nová etapa intenzivní práce, zahrnující jednak nové výzkumné cesty po hradech, jednak rozsáhlé bádání v nejrůznějších archivech. Pokud to bylo možné, chodil všude pěšky. V malém kufříku si nosil jen noční prádlo, hřeben, kartáček na zuby a trepky. K obraně proti psům a opilcům byl pak vybaven těžkou holí. Navštívil stovky míst a napsal si tisíce poznámek. To vše při plnění učitelských povinností na táborském gymnáziu. Obrovská práce však nakonec přinesla kýžené ovoce. Na Vánoce roku 1882 vyšel první svazek encyklopedie Hrady, zámky a tvrze Království českého a potom zhruba v dvouročních intervalech vždy další část. Kromě této činnosti však Sedláček nadále publikoval i články v nejrůznějších časopisech, které se tematikou hradů zabývaly.

Smutné bylo pouze poslední desetiletí táborského působení. Roku 1891 zemřela Sedláčkova matka, o rok později bratr František, roku 1896 otec a roku 1899 po dlouhé nemoci také manželka Ernestina, jejíž obětavost a péče byla jedním ze základních předpokladů jeho vědecké činnosti. Tyto události negativně ovlivnily Sedláčkovy tvůrčí schopnosti, takže po určitou dobu ochabla jeho publikační činnost a zdržela se i práce na přípravě posledních tří dílů encyklopedie. Neměl už ani chuť do učení na gymnáziu, požádal proto o předčasné penzionování, aby se mohl dál věnovat jen odborné činnosti. Jeho žádost byla kladně vyřízena 31. července 1899.

August Sedláček (1843—1926)

Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici v rodině právníka. Po studiích v Počátkách, Jindřichově Hradci, Jihlavě a Písku nastoupil roku 1863 na pražskou Univerzitu Karlovu, kde se věnoval historii. Roku 1867 zahájil dráhu středoškolského profesora, které zůstal věrný až do odchodu do penze roku 1899.

Veškerý volný čas přitom už od studentských let věnoval sbírání materiálů o českých hradech, tvrzích a zámcích. Zmapoval všechny kraje kromě Chebska, které nepovažoval za součást Čech. Publikoval řadu původních studií i Místopisný slovník historický. Jeho stěžejním dílem se však stala patnáctidílná encyklopedie Hrady, zámky a tvrze Království českého, jejíž jednotlivé části vycházely v letech 1882 až 1927. Vydání posledního svazku se už nedožil. Zemřel 15. ledna 1926 v Písku.

Čiperný penzista

Léta penze se rozhodl trávit ve městě svých gymnaziálních studií, v Písku. Zde si koupil dům číslo 355 na dnešní Žižkově třídě, kde žil až do konce života. Po smrti jeho první ženy se o něj starala Františka Martincová z Uhřinovic, která jako hospodyně pracovala u Sedláčků už v Rychnově nad Kněžnou a Táboře. Po její smrti pak zůstal Sedláček nějaký čas sám, protože předchozí manželství bylo bezdětné. Brzy se ale seznámil s o téměř 40 let mladší učitelkou Terezií Barcalovou, s kterou se roku 1922 ve svých 79 letech také oženil.

I když do Písku přišel jako penzista, na odpočinek rozhodně nemyslel a i zde pokračoval v intenzivní vědecké práci. Uspořádal písecký archiv, věnoval se práci na posledních svazcích Hradů, sepsal dějiny Písku, zabýval se historií Prácheňského kraje a vydal několik studií, ve kterých se prolínaly jeho poznatky z různých oblastí historického bádání. V Písku si získal velkou úctu místních obyvatel, oslava jeho 80. narozenin roku 1923 se proto stala významnou kulturní a společenskou událostí.

Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Sedláčkovy zásluhy ocenila již krátce po svém založení, když ho roku 1891 zvolila svým dopisujícím členem a později také členem mimořádným a řádným. Za svou práci navíc právem obdržel čestný doktorát Univerzity Karlovy.

Patnáctidílný pomník

August Sedláček zemřel 15. ledna 1926 a pohřben byl o dva dny později na starém Trojickém hřbitově v Písku, který je dnes upravený jako pietní park. Většinu pozůstalosti, která je významným pramenem pro topografické bádání a regionální dějiny, odkázal Historickému ústavu akademie věd. Zbytek, hlavně některé osobní věci, zůstaly nadále v Písku v majetku jeho druhé manželky Terezie. Po její smrti roku 1974 byly uloženy v píseckém muzeu.

Při celoživotní práci v archivech shromáždil August Sedláček nepřeberné množství materiálů (jen jeho genealogická a topografická kartotéka měla přes 400 tisíc lístků) a řada jeho knih zůstala načrtnuta jen v rukopisných torzech. Četné příspěvky k historii českých měst završila téměř patnáctisetstránková monografie Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou z let 1911 až 1913. Zásadní Sedláčkovou prací se ovšem staly patnáctisvazkové Hrady, zámky a tvrze království Českého. Jejich mnohdy romantizující pohled je sice dnes již v mnoha směrech zastaralý, ovšem rozsahem, obrazovým vybavením a zachycením genealogie, heraldiky i pověstí zůstává dílo nadále nepřekonáno. Potvrzuje to také velký zájem veřejnosti o jeho reedici, která vyšla roku 1996.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče