Auditoři v hledáčku

04. ledna 2011, 15:58 - Tomáš Pergler
04. ledna 2011, 15:58

Úvahy o nutnosti změn v auditorských službách nabývají na síle

Hledání viníků finanční krize nekončí. Po investičních fondech, bankách a ratingových agenturách se do centra pozornosti dostaly auditorské firmy. Diskuse o jejich možné roli při selhání kontrolních mechanismů, které bylo jednou z hlavních příčin globální recese, dostala nový impulz v podobě žaloby na společnost Ernst & Young za údajné zastírání špatné finanční kondice banky Lehman Brothers.

Reformátor Brusel

Žaloba na jednu ze společností takzvané Velké čtyřky (kromě Ernst & Young zahrnuje Deloitte, PricewaterhouseCoopers a KPMG) upřela větší pozornost na téma, které bylo otevřeno už dříve. Jako hlavní iniciátor debaty o postavení auditu vystupuje Evropská komise, která k němu na podzim vydala další ze svých Zelených knih, tedy dokument sloužící k „nakopnutí“ připomínkového řízení před tím, než se úředníci v Bruselu pustí do konkrétního návrhu (například směrnice). Dokument s titulem Politika v oblasti auditu: poučení z krize byl představen v polovině října a mezitím už vypršel termín pro odpovědi od národních ministerstev, dozorčích orgánů i dotčených firem a dalších institucí v oboru. Na celkem 38 otázek o možných změnách v auditorských službách odpovědělo do začátku prosince více než 200 subjektů. Ty následně komise pozve na zvláštní konferenci s plánovaným datem 10. února. Kromě diskuse k Zelené knize má při hledání nových zásad pro auditory pomoci také externí studie. „Výsledné návrhy se plánují na podzim 2011. Je předčasné říkat, jakou budou mít formu, legislativní či jinou,“ řekla týdeníku EURO Catherine Bunyanová z tiskového oddělení EK. Ačkoli komise v Zelené knize nenabídla konkrétní návrhy, z témat a nastíněné argumentace vyplývá, že Brusel chce v oblasti auditu podnítit poměrně revoluční změny. Ambice materiálu, který rezortně zastřešuje komisař pro vnitřní trh Michel Barnier, naznačuje už jeho kritický úvod. „Skutečnost, že u velkého počtu bank byly za období od roku 2007 do roku 2009 odhaleny obrovské ztráty z pozic, které tyto banky vedly na svých rozvahových účtech i mimo ně, vyvolává nejen otázku, jak je možné, že auditoři vydali za uvedená období pro své klienty zprávy auditora bez jakýchkoli výhrad, ale zpochybňuje rovněž vhodnost či přiměřenost stávajícího právního rámce,“ stojí v první pasáži knihy.

Dominance čtyř

Kniha se dotýká mnoha aspektů auditorské profese a fungování trhu auditorských firem. Ve světle očekávaného procesu s Ernst & Young vybízejí k pozornosti zejména dva neuralgické body, na které Brusel upozornil: finanční závislost auditorů na jejich klientech a faktický monopol Velké čtyřky v auditování finančních společností a velkých korporací. V prvním případě se komise ptá, zda nedochází ke střetu zájmů, pokud jsou auditoři jmenováni a zároveň odměňováni auditovanou účetní jednotkou. V této souvislosti dává ke zvážení pravidlo, aby auditoři byli jmenováni nikoli kontrolovanou firmou, ale třetí stranou. Na stůl komise dává také nápad na povinné střídání auditorů v určitých intervalech, regulaci maximální výše odměn, nebo dokonce financování auditorů z externích zdrojů. V případě koncentrace trhu klade dokument otázku, zda současný stav nevytváří „systémové riziko“, tedy zda by případný pád jednoho z předních globálních hráčů v auditu neohrozil stabilitu odvětví či přímo ekonomiky. Řešení vidí euroúředníci například v zapojení menších auditorských firem prostřednictvím konsorcií.

Není překvapivé, že zejména ve stanoviscích firem Velké čtyřky putovala do Bruselu ke zmíněným tématům odmítavá stanoviska. „Přestože spolehlivost auditora je velmi důležitou funkcí na trhu, nezdá se, že by velká koncentrace, nebo dokonce hrozba zmenšení počtu auditorských firem představovala nějakou formu systematického rizika pro světovou ekonomiku,“ píše se v odpovědi PricewaterhouseCoopers (PWC) na otázky Zelené knihy. „Nemyslíme si, že auditoři selhali, doba finanční krize je však jistě příležitostí k zamyšlení nad tím, jak by auditoři mohli více přispět k důvěře investorů a finanční stabilitě obecně. Zároveň je více než kdy jindy potřeba rozlišovat mezi odpovědností firem za reportování svých výsledků a odpovědností auditorů tyto výsledky potvrdit,“ sdělila týdeníku EURO Magdalena Souček, vedoucí partnerka Ernst & Young v České republice. Naopak mezi menšími auditorskými společnostmi, které by rády pronikly do hájemství okupovaného čtveřicí gigantů, nalezly úvahy o potřebě rozšíření konkurence na trhu logicky živnou půdu. „Myslíme si, že bychom měli upravit a zlepšit fungování auditorů a že bychom měli pracovat na snížení jejich koncentrace, a to globálně. Udržet status quo není žádná varianta. Mít pouze čtyři hráče je problematické, velcí hráči mohou zmizet, to jsme už viděli. Pokud se to stane znovu, nebude situace udržitelná,“ sdělil týdeníku EURO Patrick de Cambourg, prezident a generální ředitel společnosti Mazars, která patří do skupiny mezinárodních auditorských firem stojících v závěsu za Velkou čtyřkou.
Připomeňme, že ještě v 80. letech minulého století působilo na špičce auditorského trhu až osm společností („Big 8“). Hlavně kvůli akvizicím a pádu společnosti Arthur Andersen se elitní skupina zúžila na čtyři jména. Každá firma se přitom kromě auditu věnuje také dalším službám, zejména daňovému a finančnímu poradenství, v posledních letech hraje stále větší roli podnikové poradenství (consulting). Otázkou zůstává, jak roli Velké čtyřky reálně snížit. Evropští úředníci se zabývali i možností násilného rozdělení některé z předních auditorských firem. Je ovšem něco takového vůbec přípustné? „Něco takového už se de facto připustilo ve Spojených státech v případě bank. V minulém století se něco podobného stalo hned několikrát u telefonních společností v momentě, kdy se staly monopoly. Každý trh potřebuje konkurenci. Je to sice nejdrsnější a nejbolestivější metoda, i pro mě je trochu na hraně, ale nepovažoval bych to za nereálné,“ myslí si de Cambourg. I on nicméně připouští, že některé myšlenky nastolené v materiálu komise nejsou zrovna šťastné a jdou skutečně až příliš daleko v zásahu do fungování trhu.

Česká skepse

Některé náměty Zelené knihy se nesetkaly s nadšením ani na národní úrovni. Jeden z představitelů britského regulátora FRC vyslovil nedávno obavu z případných dopadů na kapitálový trh Spojeného království. Názor, že auditní trh vyžaduje hlubší změny, nesdílejí ani oslovené české subjekty. Tuzemská dozorčí instituce, Rada pro veřejný dohled nad auditem, má například pochyby k načasování dokumentu vzhledem k tomu, že teprve nedávno vstoupila v platnost nová směrnice o auditu, jejíž principy zatím nebylo možné reálně vyhodnotit. „Přestože Zelená kniha otevírá řadu principiálních otázek v nastavení auditu, chybí podrobnější představy o praktické realizaci a také studie možných dopadů případných změn, což ztěžovalo zaujetí jasného a konkrétního stanoviska,“ říká Radek Neužil, člen prezidia rady. Čeští zástupci oponují i základní tezi Evropské komise o jakési spoluvině auditorů za krizi. „Auditoři se u své práce nedopustili žádného zásadního pochybení a dodrželi své postupy v souladu se zavedenými standardy. Odpovědnost za finanční a ekonomickou stabilitu nesou především samy společnosti,“ poznamenal Neužil. Příznivý ohlas v Praze nenašly ani myšlenky na omezení dominance Velké čtyřky. „Nedomníváme se, že stávající rozložení sil na auditorském trhu představuje přílišné systémové riziko. Naopak, přílišná regulace může znamenat deformaci trhu a vznik dalších rizik, nejen těch systémových,“ uvedl Jakub Haas z tiskového oddělení ministerstva financí. Do jaké míry bude Evropská komise v tažení za nová pravidla v auditu úspěšná, se ukáže až ve druhé polovině letošního roku. Je jisté, že hlavně velké auditorské firmy budou hájit současné pozice a nastavení trhu, které jim vyhovuje. V osobě francouzského gaulisty Barniera, který patří v evropské administrativě k předním zastáncům posílení regulace, mají každopádně velmi silného protivníka. Ještě předtím, než se vyrýsují konkrétní návrhy v EU, však možná padne rozsudek v případu auditora Lehman Brothers. Skutečný signál ke změně proto nakonec může dřív než z Bruselu přijít z New Yorku.

Velká trojka na obzoru? Krach přední investiční banky Lehman Brothers v září 2008 zůstává zapsán jako jeden z hlavních symbolů nástupu globální krize. Státní zástupce státu New York Andrew Cuomo podal krátce před začátkem Vánoc žalobu na Ernst & Young za to, že se jako auditor Lehman Brothers podílel na vylepšování finančních výkazů svého klienta. Podle Cuoma, který se od ledna přesunul na post guvernéra, má auditorská firma zaplatit eráru kromě jiného i 150 milionů dolarů, které dostala od Lehman Brothers za auditorské služby od roku 2001. Jádrem žaloby je kontroverzní role auditora při vykazování operace zvané „Repo 105“, při které banka vždy před čtvrtletním zveřejňováním finančních ukazatelů prodala značný objem cenných papírů, aby je krátce nato přesunula zpět. Tento krok přitom zanesla v účetnictví jako běžný prodej aktiv. Cílem „Repo 105“ bylo podle vyšetřovatelů umělé vylepšování bilance před akcionáři – banka vypadala podle výkazů mnohem zdravější, než ve skutečnosti byla. Státní zástupce tvrdí, že společnost Ernst & Young uvedenou praxi tolerovala jako auditor i s vědomím, že slouží na oklamání investorů. „V době, kdy bylo pro investory kritické, aby mohli na základě informací rozhodnout, zda podrží nebo nakoupí akcie Lehman, firma Ernst & Young asistovala na podvádění veřejnosti,“ citovala žalobu agentura AP. Firma obvinění popřela s tím, že nemají „žádné faktické nebo právní opodstatnění“. V oficiálním stanovisku také zdůraznila, že ve finančních závěrkách vylíčila Lehmany jako vysoce spekulativní entitu, která působí v riskantním a volatilním odvětví. Ernst & Young, která v Česku audituje například Českou spořitelnu, má vlastně svým způsobem smůlu, že vláda Spojených států nechala padnout právě Lehman Brothers. Jak připomněl deník Wall Street Journal, špatné svědomí mohou mít také ostatní firmy Velké čtyřky – všechny totiž mají klienty, kteří se na počátku krize dostali do vážných problémů a jimž se podařilo přežít jenom díky značné finanční podpoře státu. Vzhledem k poměrně vysokým nárokům na renomé auditorských a poradenských firem je celý případ vnímán v tomto oboru velmi citlivě. Mimo jiné totiž evokuje události kolem kdysi významné mezinárodní společnosti Arthur Andersen. Tu na počátku tisíciletí zdiskreditoval účetní skandál jejího klienta, energetického kolosu Enron. Arthur Andersen se pod tlakem obvinění vzdal klíčové licence a ze skupiny významných mezinárodních auditorských firem přezdívané „Velká pětka“ se rázem stala „Velká čtyřka“ (ve skutečnosti si jednotlivé regionální kanceláře a divize Arthur Andersen rozebrali právě její hlavní konkurenti). Šance, že se Ernst & Young podaří před porotou obhájit, nejsou podle komentářů valné. Na druhé straně si zatím jen málokdo dokáže představit, že by případná prohra firmy mohla vést k jejímu faktickému pádu jako v případě Arthur Andersen.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče