Ať to stojí cokoli

11. prosince 2009, 15:44 - Karel Zaoral
11. prosince 2009, 15:44

Úhrada českého dluhu se prodraží, investoři chtějí vyšší rizikovou přirážku

Úvaha je to jednoduchá, postačí matematika ze základní školy. Půjčím-li si dnes tisícikorunu, abych si přilepšil, a banka po mně za to chce pětiprocentní úrok, budu muset za rok vrátit navíc padesát korun. Po deseti letech už to bude více než pětistovka a za šestnáct let musím dát bance na úrocích zhruba tolik, kolik jsem si půjčil. Převeďme tento příklad do řádu desítek či stovek miliard a vyjde nám model, podle něhož hospodaří Česká republika.

Bubák vlevo, kašpar vpravo Představení, které česká politická reprezentace předvedla při druhém čtení zákona o státním rozpočtu na rok 2010, překonává všechny parlamentní frašky posledních let. Těžce zrozený a na knop propočítaný pokus ministra financí Eduarda Janoty zatáhnout za záchrannou brzdu propadajících se státních financí rozmetali sociálnědemokratičtí a komunističtí poslanci spolu s klubem Cyrila Svobody a zelenými na kusy. Vše za aktivní účasti „rádobypravice“ z ODS, která namísto hlasování odkorzovala do kuloárů. Důsledky nechť si každý přebere sám. Původně plánované výdaje rozpočtu na příští rok dosahovaly hodnoty 1184,9 miliardy korun. Po hlasování ve druhém čtení se zvýšily o 7,7 miliardy, čímž deficit okamžitě narostl ze 162,7 na 170,5 miliardy korun. Otázkou je, o kolik se následně zvýší, pokud nám klesne rating a tím pádem vzroste cena půjčovaných peněz. Nemusí to být nic, ale může to být i pár miliard navíc. Často lze slyšet, zejména od socialistů, že jde jen o procento z celého rozpočtu. A že média zbytečně přehánějí s cílem poškodit ČSSD před volbami. Jenže jako obvykle, pokud jde o zprávy z Lidového domu, věci jsou složitější, než dokážou jednodušší jedinci pochopit.

Politický rozměr Zákon neumožňuje pracovat s celkovými příjmy a výdaji rozpočtu, který prošel prvním čtením. A přesto tu ve druhém čtení máme zčistajasna vyšší schodek. Demagogická argumentace, že se zaplatí vykradení kapitol mandatorních výdajů z vyšších příjmů, dividend ČEZ a podobně, nemůže být akceptovaná. Ano, existují analýzy, které tvrdí, že ekonomika poroste poměrně výrazně rychleji, než předpokládá ministerstvo financí. Jednu takovou publikoval dokonce týdeník EURO (48/2009). Avšak i ona upozorňuje na to, že optimistický scénář bude platit pouze za předpokladu, že všechno půjde jako po másle a nenastane žádná výjimečná situace. Vsadí si na tento ideální stav i ten, kdo měl v roce 2008 svůj majetek v akciích a nestihl je včas prodat? Dividendy ČEZ se navíc dle evropské metodiky započítávají na výdajovou stranu a tím pádem velikost deficitu ještě prohloubí.

Ekonomický rozměr Z úrokové hříčky prezentované v úvodu vyplývá prostý fakt, který by měl být pochopitelný i Paroubkovým a Filipovým voličům. Půjčím-li si na úrok, musím jej splatit. Čím déle s tím otálím, tím dražší to ve výsledku bude. Český stát za celou dobu své existence nesplatil z jistiny dluhu ani korunu. Platí jen úroky, a ty rostou. Výsledkem je, že půjčené peníze se před splacením zněkolikanásobí. A kde na to stát vezme? Buďto omezí investice a servis – příkladem může být už současná neschopnost České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) vyplácet nemocenské –, nebo zvýší daně. Ale několika miliardami od nejbohatší vrstvy se tenhle kráter nezaplní. Týdeník EURO poslal vedení ČSSD několik dotazů týkajících se udržitelnosti života na dluh. Žádal o vysvětlení, proč se strana odvrátila od alespoň částečně racionálního seškrtání svého volebního programu, který prezentoval stínový ministr financí Bohuslav Sobotka letos na jaře (EURO 27/2009), zpět k prvoplánovému populismu. ČSSD na dotazy nereagovala.

Raději nepůčit Ministr Janota by měl nyní odstoupit bez ohledu na snahu ekonomů včetně prezidenta Václava Klause přesvědčit jej, aby ve funkci setrval. Jeden z mála skutečných profesionálů, kteří kdy na ministerstvu financí seděli, si nezaslouží, aby z něj trio Paroubek, Filip a Svoboda dělalo blbce. Za předpokladu, že volební průzkumy ukazují na vítězství ČSSD, je to stejně jedno. Ať si k investorům pro peníze běží s prosíkem ti, kteří jsou za extrémní dluhy přímo zodpovědni. A pak ať sami zveřejní, kde si půjčili. Nikoli nevýznamným věřitelem České republiky jsou totiž zahraniční penzijní fondy. Jaká ironie! Dnes projídáme peníze, které bychom měli použít na vypořádání s nejvážnějším mandatorním problémem, tedy s penzijní reformou. A naše peníze poslouží ke spokojenému a bohatému podzimu života důchodců z podstatně bohatšího západu Evropy. Čím dříve nastane situace, kdy se staneme pro investory neakceptovatelným rizikem, tím lépe. Málokdo si totiž uvědomuje, že před hospodářskou krizí jsme měli prakticky stejnou rizikovou přirážku jako bohatší Německo. Všechny ostatní státy postkomunistické Evropy si půjčovaly dráže, včetně několika zemí původní patnáctky EU. Dnes se situace změnila a naše riziková přirážka se od německé liší řádově.

Komu se sebere Ve výsledku tedy příští rok omezíme stavbu dálnic a podvážeme ekonomický rozvoj regionů. Čisté minus neboli čistě projedené peníze. Nevyplatíme odškodnění a nezmírníme křivdy komunistické diktatury. Morální facka. Sebereme důchodcům. Ale co, stejně brzy zemřou. Ubereme na nemocenské. A ČSSZ bude zase vyplácet včas – alespoň těm, na které se dostane. Sebereme stavebnímu spoření. Co na tom, že jde o zákonem stanovenou rozpočtovou kapitolu. Něco málo vezmeme i z úhrady státního dluhu. Aby si o sobě ti otroci kapitálu zas tak moc nemysleli. Snad jen vojáci si nebudou muset utahovat opasky. Ti mají na takové případy zřejmě černé fondy v záloze. Hlavně když si koupíme voliče.

Tabulka
Rozpočtová škatulata (v miliardách korun) Původní plán výdajů 1184,9
Výdaje po poslaneckých změnách 1192,7
Plánované příjmy 1022,2
Původní deficit 162,7
Nejmenší možný výsledný deficit 170,5

Přidá se: Sociální služby 3,8
Platy státních zaměstnanců 6,8
Zemědělství 1,5

Sebere se: Různá odškodnění 2,0
Křivdy spáchané komunisty 1,0
Důchody 1,0
Stavební spoření 0,9
Úroky státního dluhu 0,9
Nemocenská 0,8
Výdaje na obranu 0,4 Pramen: ČTK

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče