Ať někdo promluví!

18. října 2007, 13:07 - Luděk Bednář
18. října 2007, 13:07

Většina manažerů se domnívá, že politici o vyřešení kauzy moc neusilují

Domníváte se, že česká politická reprezentace vyvinula dostatečný tlak na expremiéra Stanislava Grosse, aby osvětlil své náhlé zbohatnutí?

  • Ano 4,4 %
  • Ne 83,8 %
  • Nevím 11,8 %

Kauza Stanislava Grosse týkající se jeho tajuplného nákupu akcií společnosti Moravia Energo zatím k žádnému jednoznačnému řešení nedospěla. Z politického hlediska jsou pak na ní zajímavé dvě věci. Za prvé, že se Grosse nezastala ani ČSSD, tedy strana, z níž vzešel, ani nikdo z jeho bývalých kolegů. Za druhé, že dnes hlavní vládnoucí strana ODS se moc nesnaží vytěžit z této kauzy politický kapitál, například brojením proti korupci či úsilím o obnovení důvěry v politiku. Jako by v této věci vládlo jakési „politické ticho po pěšině“. A drtivá většina manažerů, tedy 83,8 procenta, se domnívá, že naše politická reprezentace neprojevuje velký zájem o řešení kauzy.
Téměř ojedinělý je opačný názor respondenta: „Zbytek je na policii. Ta se ovšem musí zaměřit na širší souvislosti celé transakce, tedy také na Roberta Sýkoru a na jeho činnost v tandemu s tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem. Oba evidentně vycházejí z toho, že kdo se tehdy, když měli moc, jejich zásluhou ,napakoval‘, nebo alespoň věděl a mlčel, má také máslo na hlavě, a proto bude mlčet dál. Má-li vyšetřování někam směřovat, musí někdo začít mluvit - a v tomto smyslu by policie měla dát svědkům příslušné záruky.“
Zcela zásadní je pak záporná odpověď manažera, v níž případ přesně analyzuje: „Patrně to bude tím, že starost o soukromé zájmy je bližší všem politikům - jak se říká ,napříč politickým spektrem‘. Je to zoufalý pohled pro daňové poplatníky bezmocně přihlížet, jak právě z jejich kapes vyšumělo minimálně 100 milionů korun. Proč z peněz daňových poplatníků? Přestože formálně bude vše z hlediska toku peněz a cenných papírů v pořádku a policie nic nezjistí, každému je jasné, že uvedená transakce s akciemi představuje naprosto tržně nekonformní strukturu. Neboť za prvé na fungujícím trhu není možné jít a půjčit si jako soukromník od kohokoli sumu v řádu několika milionů na nákup akcií s podnikatelským záměrem buy low-sell high (nakup za málo - prodej za hodně). Za druhé na fungujícím trhu není možné realizovat arbitrážní operaci využívající rozdílu v cenách téhož titulu v takovém rozsahu, jakého jsme byli svědky. Stačí si položit otázku, zda byste vy jako případný majitel těch samých akcií uvedený balík, v uvedeném čase, na uvedeném místě a uvedenému ,investorovi‘ prodali, a je to jasné. Za třetí na fungujícím trhu se účastníci rozhodují na základě více méně homogenní distribuce informace o hodnotě společnosti. A výraznější fluktuace rozložení takové informace jsou buď výsledkem selhání trhu, nebo úniku informací o zásadní změně vnitřních a vnějších charakteristik dané společnosti (insider trading, zneužití informací v obchodním styku, tedy přímo trestný čin, jestliže byl spáchán úmyslně a se záměrem).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodování zúčastněných subjektů muselo být zcela jasně motivováno jinými, netržními faktory. Pak se jako jediné další vysvětlení nabízí závěr, že šlo o finální fázi dlouhodobé transakce, při které byl užitek některých účastníků realizován za pomoci peněžních toků z veřejných zdrojů v době, kdy o nich rozhodoval příslušný politik. A nyní šlo pouze o dokončení celého schématu s časovým odstupem tak, aby se vše formálně jevilo jako samostatná a transparentní, i když těžko tržně vysvětlitelná transakce. Přičemž v celkovém pohledu na kauzu nehraje roli fakt, že úplně na konci mohlo jít o zcela legitimní prodej za naprosto legálně deklarované finanční prostředky. Jde tedy o podezření, že někdy v minulosti byly vynaloženy veřejné prostředky v rozsahu a způsobem, který umožnil neoprávněné obohacení řady osob. Takže to zase odnesli a financovali daňoví poplatníci!“
Jeho závěr potvrzuje respondent: „U každého jiného než Stanislava Grosse by se tato kauza nazývala legalizací výnosu z trestné činnosti. Rozdal peníze daňových poplatníků a vzal si z nich provizi. Vzhledem k tomu, že to je u naší politické garnitury běžné, jaký zájem by měli mít ti, co se plaví na stejné lodi, na vytváření dostatečného tlaku a požadování vysvětlení? Maximálně by se tak mohli dozvědět, v čem zase pro změnu jeli oni v minulosti.“
Nejinak to vidí i manažer: „Je to trapné, všem je naprosto jasné, že to byla fraška, jak legalizovat všimné. Tlak byl možná myšlený, nikoli reálný.“

Odpovídalo 136 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče