Aspoň energetika musí vyjít

29. dubna 2009, 18:26 - Martin Shabu
29. dubna 2009, 18:26

Summit Jižní koridor ukáže, nakolik to EU myslí s diverzifikací zdrojů vážně

Ubíhají poslední dny a hodiny českého předsednictví Evropské unii. Místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, kterému v úřadu zbývají dva týdny, mobilizuje poslední zbytky sil. A uspořádal cestu do Ašchabádu, Ankary a Sofie. Veškerá jeho pozornost se nyní upírá k energetickému summitu Jižní koridor, jenž má diverzifikovat evropské energetické zdroje. Vondra i české předsednictví EU potřebují završit svá angažmá úspěchem. Nenašla-li se shoda na domácí politické scéně, musí vláda v demisi usilovat o body v EU. Mnoho odborníků však považuje klíčový projekt Nabucco, který by měl propojit země kaspického bazénu s EU, za mrtvý. V lepším případě může EU počítat s pětiprocentním pokrytím plynové spotřeby. To přiznává i evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs. Počátkem května se v Praze uskuteční několik summitů, i o Jižním koridoru. Ten má EU propojit s Blízkým východem a kaspickou oblastí, v níž se nachází nejbohatší naleziště zemního plynu na světě.

Plyn máme a dáme

Důležitým předpokladem úspěchu všech rozsáhlých projektů na výstavbu plynovodů je vyřešení základní otázky: Odkud budeme plyn brát? Nejprve to v případě Nabucca vypadalo, že jediným ochotným exportérem je Ázerbájdžán. Jeho zásoby zemního plynu však v investorech nevzbuzovaly naděje, že pokryjí evropskou poptávku. Roční výtěžnost pole Šáh Deniz II se pohybuje mezi osmi až deseti miliardami metrů krychlových zemního plynu. Evropě se otevřely možnosti spolupráce s novým strategickým partnerem po nástupu turkmenského prezidenta Gurbanguli M. Berdymuhamedova v roce 2007. Turkmenistán těží ročně okolo 70 miliard metrů krychlových plynu, z čehož dvacet spotřebuje a zbylých 50 vyváží – především do Ruska. Turkmeni se snaží rozšířit počet odběratelských cest. Velmi dobře totiž vědí, že tím lze omezit vliv Moskvy a diktát nekomerčních cen. Ministr Vondra odjel z Ašchabádu spokojen. Prezident Berdymuhamedov mu totiž slíbil, že pokud Evropané vybudují plynovod k turkmenským hranicím, o naplnění trubek se již nemusejí obávat. Dle různých šetření se zásoby zemního plynu v Turkmenistánu pohybují na třetím až osmém místě na světě. Loni v říjnu vyvolaly rozruch informace poradenské firmy Gaffney, Cline and Associates (GCA), kterou si najala turkmenská vláda, aby provedla audit plynových rezerv. Dle ní se na jihovýchodě Turkmenistánu nachází na poli Jolotan-Osman od čtyř do čtrnácti bilionů metrů krychlových plynu. To značně předčí jiné známé těžařské lokality. Největší zásoby zemního plynu má Rusko. Disponuje 45 biliony krychlových metrů. Následuje Írán s 26 biliony. Spotřeba EU je 300 miliard metrů krychlových plynu ročně.

Po auditu audience

Na audienci u nejvyššího vůdce všech Turkmenů však musel vicepremiér Vondra několik desítek minut čekat. Na dotaz, zda ho podobné zacházení neuráží, stoicky odpověděl, že je to běžné. Na přijetí u libyjského prezidenta Muammara Kaddáfího se prý čeká i dva dny. Počkat si trochu se však rozhodně vyplatí. O přízeň středoasijské plynové velmoci se ucházejí významní nápadníci: Rusko, Čína a Írán. EU je pro Turkmeny zajímavá. Musí si však uvědomit, že není jediným hráčem. Turkmenistán má smluvní závazky na dodávky strategické suroviny Moskvě (odebírá 50 miliard metrů krychlových plynu), Pekingu (40) a Teheránu (osm).
Turkmeni nechtějí Rusko proti sobě popudit. Chtějí jen diverzifikovat odběratele. Proto v roce 2007 iniciovali rezoluci OSN o potřebě uspořádat v Ašchabádu mezinárodní konferenci na téma odpovědného a stabilního přenosu energií. Ta se uskutečnila za účasti zástupce generálního tajemníka OSN. Byl to krok k emancipaci Turkmenistánu. To, že se Berdymuhamedov byl ochoten setkat s místopředsedou vlády země „odněkud“ ze střední Evropy a navíc v demisi, jen dokresluje význam, který Turkmeni EU přisuzují.

Evropská pnutí

Evropská unie nechce být vnímaná jako stará koloniální velmoc, která se zajímá pouze o drancování přírodního bohatství. Na pomoc si proto bere „rozvoj“ – hospodářský i společenský. Ten se dostaví, pokud země regionu začnou s EU spolupracovat – a nejdříve v energetice. Aby poskytla zemím okolo Kaspického moře jakýsi Marshallův plán obnovy, přišla v listopadu 2008 Evropská komise s nápadem Kaspického rozvojového společenství (Caspian Development Corporation). To by mělo poskytovat méně rozvinutým zemím regionu know-how Západu za přístup k nerostným surovinám. Pragmatičtější vysvětlení říká, že země kaspického regionu nechtěly jednat s mnoha zástupci evropských spotřebitelů. EU proto zamýšlí vytvořit fórum, které ji bude vůči exportním zemím zastupovat. Přípravu pražského summit k energetice doprovázely i spory. Diplomatické zdroje týdeníku EURO prozradily, že summit Jižní koridor, který se v Praze uskuteční 8. května, se Evropské komisi nezamlouval. Úředníci prý tlačili na Čechy, aby nepořádali setkání Východní partnerství a Jižní koridor den po sobě. Brusel se obával, že aktuální a všudypřítomná energetika potlačí mediální ohlas nového projektu se zeměmi východní Evropy. Evropská komise se také cítí ukřivděná, že jí Češi sebrali vděčné téma. Navenek to bude vypadat, že se summity Jižní koridor a Východní partnerství připíší českému předsednictví EU. Praha slízne smetanu.

Turecká karta

Vedle „odkud“ je nutné si položit i otázku, „kudy“ se do Evropy přivede plyn ze Střední Asie. Okamžitě se do popředí zájmu dostává Turecko, přes které je třeba položit dva tisíce kilometrů potrubí. Ankara však využívá plyn k tlaku na EU. Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan během lednové návštěvy Bruselu prohlásil, že pokud se jednání o vstupu Turecka do EU povlečou, může se také změnit postoj země k projektu Nabucco. Toto vyjádření však následně zmírnil. Přístupové rozhovory zamrzly právě na kapitole o energetice, jejíž otevření zarputile blokuje Kypr. Ten se odvolává na spory o rozdělení kontinentálního šelfu ve východním Středomoří. Logicky se tedy Turci ptají: „Co po nás Evropo chceš, pokud nejsi schopná se dohodnout ani na takové důležité otázce?“ I v Turecku však jsou rozdílné přístupy. Zatímco se ministerstvo energetiky snaží zvýšit rating země na mezinárodním energetickém trhu, resort zahraničí se přiklání na stranu EU, která počítá s obchodováním plynu v rámci konsorcia Nabucco. Ankara by se tím totiž dostala do role „pouhé“ tranzitní země. Zejména Evropská komise se obává možnosti, že by Turci plyn z Nabucca nakupovali a následně prodávali do Evropy. Turecká naftařská firma Botas musí také zajistit domácí spotřebu zemního plynu. V současnosti Turecko spotřebuje 36 miliard metrů krychlových plynu ročně. V roce 2020 země očekává poptávku ve výši 65 miliard. To se však zdá mnohým pozorovatelům značně nadsazené.

Mapa (J. Blaho)
Graf (J. Blaho)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče