Asiati zasadili druhou ránu textilkám

07. srpna 2006, 00:00 - RENATA BARTOŠKOVÁ
07. srpna 2006, 00:00

ODĚVNÍ A TEXTILNÍ PRŮMYSL Nejdřív vzala asijská konkurence útokem český trh s oděvy. Tuzemské textilky ale přežily. Našly si totiž nová odbytiště v Evropské unii. Teď ovšem přišla druhá rána. Asijské oděvy zaplavily po zrušení dovozních kvót i tyto trhy. České textilky tak už prakticky nemají kam jít.

ODĚVNÍ A TEXTILNÍ PRŮMYSL Nejdřív vzala asijská konkurence útokem český trh s oděvy. Tuzemské textilky ale přežily. Našly si totiž nová odbytiště v Evropské unii. Teď ovšem přišla druhá rána. Asijské oděvy zaplavily po zrušení dovozních kvót i tyto trhy. České textilky tak už prakticky nemají kam jít. Co s tím?

Sehnat na českém trhu oblečení, které má za sebou cestu z Asie, není žádný problém. Naopak domácích výrobků je v obchodech minimum. Tento fakt pochopitelně přidělává vrásky na čele českým výrobcům textilu. Současná situace v oboru však plně odpovídá globalizačním trendům v Evropské unii. Podmínky pro dovoz textilního a oděvního zboží do Evropy se uvolňují, zatímco možnosti evropských výrobců vyvážet, například do Asie či Jižní Ameriky, jsou prakticky nulové.

Pro tuzemské textilky je liberalizace obchodních vztahů vlastně již druhou ranou. V letech 1993 až 1998 totiž sváděly bitvu o domácí trh, který postihl nájezd levného zboží z Asie. Novým útočištěm se pro ně stal právě celoevropský trh. Jenže levná konkurence z východu je tu znovu. Kam půjdou textilky nyní, zatím nevědí.

„Současná situace na trhu vytváří na evropské výrobce obrovský tlak, zejména cenový. V roce 2005 poklesly tržby tuzemského textilního a oděvního průmyslu o 3,5 procenta ve srovnání s rokem 2004 a zrušeno bylo zhruba čtyři tisíce pracovních míst. Pokud porovnáváme situaci v delším časovém horizontu, tak proti roku 1989, kdy odvětví zaměstnávalo kolem 250 tisíc pracovníků, jich v současné době pracuje méně než 100 tisíc,“ říká Jiří Kohoutek, viceprezident Asociace textilního oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK).

NEZVLÁDLI DEREGULACI Český, stejně jako celý evropský trh, není v současné době dostatečně chráněn proti dovozu levných oděvů z Asie. Do roku 2005 existovaly množstevní limity na dovozy z Číny. Ty však již padly a sílící expanzi z východu již téměř nic nebrání. Pro domácí textilky to znamená jediné: útlum výroby. „Obávám se, že v nejbližší budoucnosti se tento trend nezmění a česká vláda ani Brusel nemají dostatečnou vůli tento problém řešit,“ říká Milivoj Žák, obchodní náměstek společnosti OP Prostějov.

„Ochrana českého i evropského trhu je téměř nulová. Jediné, co můžeme využít, jsou klasické nástroje WTO, tedy antidumpingový zákon či zákon na ochranu proti subvencovaným dovozům. Jenže uplatnění těchto mechanismů je v praxi velmi složité. Výjimkou je Čína, která má na základě Dohody o porozumění deset kategorií, v nichž má množstevně omezený dovoz do zemí Unie,“ vysvětluje Kohoutek.

Zrušení všech množstevních omezení pro import textilu do Unie, mimo zmíněnou Čínu, platí od 1. ledna 2005. Dnes tak vstup na unijní trh regulují jen dovozní cla. Ovšem i ta postupně klesají. Přitom má Unie už teď v této oblasti jedny z nejnižších sazeb.

V UNII TO NENÍ ŠPATNÉ

V rámci jednotného trhu Evropské unie si české textilky stojí relativně dobře. Evropa je totiž pro ně dlouhodobě největší obchodní partner, a to jak v textilním, tak oděvním sektoru. Zatímco pro textilní obchod je situace již po dlouhou dobu více méně stabilní, u obchodu s oděvními výrobky je tomu jinak. Tady asijský dovoz neustále roste.

„Z hlediska výroby skutečně nevnímáme státy pětadvacítky jako konkurenty, naopak jsou mezi nimi naši hlavní zákazníci. S těmi stěžejními jsme spolupracovali i před členstvím v Unii a samotný vstup v jejich případě nehrál významnou roli. V současné době vyvážíme do Velké Británie, Německa, Francie, Španělska, Řecka, skandinávských zemí, Slovenska, Polska a do Litvy,“ vyjmenovává obchodní náměstek OP Prostějov. KVALITNÍ NEKVALITA PO ČÍNSKU

Kamenem úrazu na evropském trhu je tedy hlavně asijský dovoz, díky němuž se podmínky pro české textilní firmy stále zhoršují. „Navíc většina výrobců ze starých členských zemí přesouvá nebo již přesunula výrobu právě do Asie. Evropa se v tomto ohledu vlastně rozdělila na severní, kde již mnoho textilních a oděvních kapacit není, a jižní, kde naopak je snaha výrobní kapacity udržet. My patříme k jižní části. Obecně ale platí, že výrobci, tedy ti, kteří zaměstnávají evropské pracovní síly a provozují evropské kapacity, mají v rámci Unie podmínky stejné,“ vysvětluje Kohoutek.

Přestože asijská produkce oděvů nese v podvědomí lidí nálepku „velké množství levného a nekvalitního zboží“, realita je poněkud jiná. Rozhodně se nedá říct, že vše, co je vyrobeno v Asii, je nekvalitní. Vždyť dnes většina světových značek, Adidasem počínaje a Bennetonem konče, šije svoji produkci buď celou, nebo zčásti, v Asii.

EVROPSKÉ SILICON VALLEY

Němci přišli na obranu proti mimoevropské konkurenci s projektem Euroregion Textil. Ten má za cíl vytvořit po vzoru „Silicon Valley“ (světové centrum počítačového a technologického průmyslu) evropský textilní region na pomezí České republiky, Německa a Polska, kde bylo ve všech třech zemích historicky umístěno nejvíce textilních kapacit.

„Po dohodě s německými a polskými partnery jsme chtěli zúročit vše dobré, co v tomto regionu zbylo. ATOK jako jediný z partnerů však nebyl schopen získat pro projekt podporu příslušných míst. Projekt tedy prozatím pracuje na dva válce,“ popisuje situaci Kohoutek a dodává: „V Česku jsme neuspěli z důvodů, které bych nazval kompetenční. Ministerstvo pro místní rozvoj to pokládalo za věc sektorovou a odkazovalo nás na ministerstvo průmyslu a obchodu, a to nás odkázalo zpět na MMR, s tím, že se jedná o regionální záležitost. Poté jsme nápad zpracovali v rámci výzvy Evropské unie. O výsledku se rozhodne v Bruselu do konce léta, věříme, že bude kladný.“

TRH NABOURALI VIETNAMCI

Deformace tuzemského textilního a oděvního trhu začala již v první polovině 90. let. ATOK například v roce 1993 poprvé upozornil na nekorektní dovozy z Asie a nelegální tuzemskou výrobu, především vietnamskou.

„Bylo nám dlouho vysvětlováno, že se něco takového neděje. Až období těsně před vstupem naší republiky do Unie ukázalo, co všechno bylo možné. Jednalo se o tom, co budou naši celníci muset dělat, a v té době na sebe začali žalovat. A to si myslím, že nám na sebe zdaleka neprozradili všechno,“ říká Kohoutek.

CELNÍCI JSOU V KLIDU

Hojně využívaným fíglem je podle Kohoutka i takzvané poddeklarování zboží, tedy uvedení nižší celní hodnoty. „Tvrdili nám, že uvedení podezřele nižší ceny není důvod k nepropuštění zboží do oběhu. Námi navrhované postupy, upozorňující alespoň na technologicky nezdůvodnitelné ceny, trvale odmítali. Nakonec jsme zákonodárce přes tlak v Radě hospodářské a sociální komory (RHSD) přiměli ke zpracování příslušné vyhlášky, kterou jsme ovšem fakticky museli zpracovat my. Jak se posléze ukázalo, byla za rok platnosti použita v šesti případech,“ prohlašuje Kohoutek a dodává: „Fakt, že deklarovaná cena hotového výrobku je nižší než cena základního materiálu, ze kterého je vyroben, nechával naše celníky v klidu. Obávám se, že je tomu tak doposud.“

Dalším problémem jsou „černé výrobní kapacity“, které nejsou nikde vedeny a nepracuje se tam podle platných zákonů. Všechny tyto praktiky mají jeden smysl - co nejvíce se vyhnout placení daní. ATOK odhaduje, že dopady na státní rozpočet jen za textilní a oděvní průmysl činí řádově 10 miliard korun ročně.

TEXTIL NA SEVERU, ODĚVY NA OLOMOUCKU

Textilní průmysl není přitom pro českou ekonomiku zcela okrajovým oborem „Podle publikace Panoráma českého průmyslu, zpracovávané ministerstvem průmyslu a obchodu, odhaduji, že současný podíl textilního a oděvního průmyslu bude zhruba čtyři procenta na výkonech zpracovatelského průmyslu a přibližně devět procent v zaměstnanosti téhož sektoru. V porovnání s unijním průměrem je český textilní a oděvní průmysl silnější a jeho váha v české ekonomice je větší. Podobnou pozici má jen Francie,“ tvrdí Jiří Kohoutek.

Textilní a oděvní průmysl má v České republice silný regionální aspekt, spočívající v tom, že centra průmyslu jsou rozmístěna podél severní hranice. Často platí, že v daném regionu je tento průmysl dominantním zaměstnavatelem.

Nejsilnějším textilním regionem je Královéhradecký kraj, následován krajem Libereckým a Moravskoslezským. Centrem oděvního průmyslu je zejména kraj Olomoucký. Sídlí zde totiž největší česká firma v oboru OP Prostějov, která zaměstnává přibližně pět tisíc lidí.

NĚKTERÉ VŠAK UMÍ

V posledních deseti letech se postupně vytratily kdysi známé firmy jako třeba Vlněna Brno, Kras Brno, Bytex Liberec, Textilana Liberec, Tosta Aš, Krajka Kraslice, Karnola Krnov či Sukno Humpolec. I když podobný osud ještě čeká mnoho podniků, zdaleka ne všechny se řítí do záhuby.

Mezi ty úspěšné patří například Nová Mosilana Brno, která je dnes již největší domácí textilní firmou, nepočítáme-li výrobce technických textilií. Daří se i již zmiňovanému OP Prostějov, jehož schopnost stále dávat práci pěti tisícům lidí se vymyká evropským měřítkům oděvního průmyslu. Veba Broumov se zase úspěšně prosazuje na nejnáročnějších amerických trzích. Je třeba také zmínit společnosti jako Velveta Varnsdorf, Loana Rožnov, Slezan Frýdek-Místek, Vlnap Nejdek či STAP Vilémov. Jsou tady také společnosti, jejichž základem je část bývalých firem, které se po osamostatnění a privatizaci dokázaly prosadit, namátkou Svitap Svitavy, bývalý závod Technolenu, dnes jeden z lídrů sektoru technických textilií, Silk and Progress, bývalý závod Hedvy, Kolovrat Chýnov, dříve Bytex nebo Bartoň Náchod, původně závod Tepny, a je jich ještě mnohem víc. Poslední skupinou úspěšných jsou textilky, které vznikly „na zelené louce“ a někdy je dokonce založili lidé, kteří ani neměli textilácké vzdělání či zkušenosti, a přece dovedli vybudovat prosperující firmy. „Zde bych mezi nejznámější zařadil firmu Grund, dnes možná nejvýznamnějšího evropského výrobce koupelnových předložek, dále firmy 2G Lipov, Texr České Budějovice, Boneka Teplice, Janek Rožnov pod Radhoštěm a mnoho dalších,“ říká Kohoutek.

ROZHODUJE CENA I KVALITA

V návaznosti na problémy textilek čelí tvrdému konkurenčnímu prostředí také samotní prodejci oděvů. Češi nakupují oblečení ve stále větším počtu prodejen a vybírají si podle momentální nabídky. Stále větší podíl lidí nemá jednu oblíbenou či nejdůležitější prodejnu, ale skládá svůj šatník z nabídky velkého množství prodejců.

Rozhodování je odlišné podle toho, o jakou sociální skupinu se jedná. I pro Českou republiku platí, že skupina mladých dává přednost značkovým výrobkům, a je za ně ochotna i více utratit. Dále existuje skupina spotřebitelů sociálně slabých, a ti nakupují zejména podle ceny. To jsou ti praví zákazníci pro různé burzy a tržiště. A pak je tady velká skupina spotřebitelů, která hledá nejlepší poměr „cena/výkon“.

„Pro české výrobce je potěšitelné, že poměrně velká skupina spotřebitelů se vrací k českým výrobkům a cíleně je vyhledává. Myslím si, že je to důsledek poznání, že ne všechno, co je z dovozu, musí být lepší než naše produkce,“ říká Kohoutek.

Pravdou však je, že čeští spotřebitelé si často stěžují, že česká produkce se na pultech obtížně hledá.

„Je to důsledek státní politiky z oněch zmíněných let 1993 až 1998, kdy naši výrobci museli český trh opustit, chtěli-li přežít. ATOK se dnes opět zabývá otázkou, jak napomoci tuzemským výrobcům na český trh ve snaze vyhovět požadavkům českých zákazníků. Bude to však proces mnohem náročnější, než kdybychom tyto problémy řešili před 10 lety,“ dodává Jiří Kohoutek.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče