Arnault a Pinault

25. března 2010, 11:40 - Kateřina Menzelová
25. března 2010, 11:40

Světovému luxusu vládnou dvě francouzská jména

Ti dva se spolu moc nemusejí. Přesto loni v lednu díky svým manželkám prolomili ledy a sešli se na společném obědě - Bernard Arnault, prezident koncernu LVMH Möet Hennessy Louis Vuitton, a François-Henri Pinault, CEO skupiny PPR. Snímky ze setkání zaplnily první stránky francouzských deníků. Ke stolu totiž zasedli dva podnikatelé, kteří ovládají svět luxusu.

Arnault v každém detailu
Bernarda Arnaulta nazval časopis Forbes papežem módy. „Říká se, že Bůh je přítomen v každém detailu. U nás je v každém detailu detailu přítomen šéf,“ prohlásil v podobném duchu Sidney Toledano, CEO značky Dior a dlouholetý Arnaultův kamarád. Jednašedesátiletý Arnault pochází z francouzského města Roubaix. Vystudoval prestižní École Polytechnique a po jejím absolutoriu se postavil do čela rodinné stavební firmy. „Bylo mi 25, neměl jsem žádné zkušenosti a otec svěřil společnost do mých rukou,“ vzpomíná Arnault. Do prvních developerských projektů se pustil na francouzské Riviéře. Když se na začátku 80. let dostali k moci socialisté, odešel do Spojených států, kde stavěl kondominia na Floridě. V USA vydržel něco přes dva roky. Již v roce 1983 se vrátil do Francie a začal budovat luxusní impérium.
Francouzská vláda tehdy hledala investora pro bankrotující textilní společnost Boussac, součástí jejíhož portfolia byla i luxusní značka Christian Dior. Arnaultovi na transakci půjčila celá rodina. Šlo o výhodný obchod, firmu Boussac včetně Diora získal za patnáct milionů dolarů. Většinu toho, co pod Boussac spadalo, Arnault rozprodal, Dior si však ponechal. Obchody mu vynesly značný kapitál, za který pořídil čtvrtinový podíl ve skupině LVMH. Jeho vstup do koncernu je spojen s jednou z nejznámějších korporátních válek ve Francii. Arnault v roce 1988 vystupoval jako jeden ze společníků LVMH a spojenec Henryho Racamiera, kterému tehdy bylo 76 let, řídil značku Louis Vuitton a v koncernu LVMH zastával druhý nejdůležitější post. Racamier jen těžko vycházel s dalšími podílníky LVMH, konkrétně s klanem výrobců koňaku a šampaňského Möet Hennessy. Arnault pomohl Racamierovi, záhy však nakoupil další akcie, stal se největším akcionářem a po brutální, nicméně legální bitvě se Racamiera zbavil. Uhlazení francouzští byznysmeni přirovnávali Arnaulta k nájezdníkům. „Ve skutečnosti mě to netrápilo. Reprezentuji nový typ manažerského stylu – neomalený americký přístup,“ konstatoval Arnault pro francouzská média. Arnault skutečně vystupoval vždy velmi razantně. Pokud značka, která je součástí skupiny, vydělává, ponechává obchodníkům i designérům volnou ruku. Když tomu tak není, rozdává výpovědi. Každé značce slíbil, že bude profitovat z velké a silné skupiny, ať již jde o podporu při nákupu materiálu, při vyjednávání o reklamním prostoru v časopisech či o obchodních plochách v nákupních komplexech. I když Arnault věnuje pozornost všem značkám náležejícím do LVMH, vždy se zaměřoval na „hvězdy“, mezi něž patří hlavně Dior a Louis Vuitton. „Arnault má velké porozumění pro byznys,“ říká Domenico De Sole, bývalý šéf Gucci Group, což je pro LVMH největší konkurent. „Jak pečuje o jednotlivé značky, stále investuje do obchodů a do produktů, to je brilantní. Dělá správné věci.“

Upoutat pozornost Arnault prosazuje neměnnou strategii. Zaměstnává návrháře, kteří přitahují pozornost. Najal největší módní talenty, jakými jsou John Galliano, Alexander McQueen či Marc Jacobs. Dal jim dostatek prostoru pro sebevyjádření. Podporuje identitu značky, investuje do propagace a snaží se omezovat počet poskytnutých licencí, aby nesnižoval hodnotu značek. Každý den chodí do své kanceláře v centru Paříže na avenue Montagne, kde měl od roku 1947 sídlo Dior. „Je neuvěřitelně uvážlivý. Dobře si rozmýšlí svá rozhodnutí,“ říká o Arnaultovi Anna Wintourová, šéfredaktorka časopisu Vogue a hlavní postava filmu Ďábel nosí Pradu. „Má pochopení pro to, co návrháři dělají. Pokud je o něčem přesvědčen, sdělí to, ale nikdy jim neříká, dělejte to či ono,“ hodnotí „svého šéfa“ jeden z předních návrhářů Marc Jacobs, kreativní ředitel značky Louis Vuitton. „Jsem hlučný Newyorčan a neřídím se francouzskou formálností. Jsem velmi přímý a lidé jsou tím ze začátku šokováni. Pokud jsme úspěšní, je Arnault spokojený. Pokud nejsme, spokojený není. To není soutěž popularity,“ dodává Jacobs.
Bernard Arnault dobře ví, že designéři mají blíže k umělcům než k inženýrům. „Nejsou jako normální manažeři a je nutné vybalancovat jejich kreativitu a racionalitu. John, Karl, Marc – to jsou géniové. Nemůžete je postavit do racionálního prostředí. Někdy se opozdí a musíte to akceptovat, pokud s nimi pracujete, musíte jim rozumět,“ vysvětluje Arnault. Boss koncernu LVMH je podruhé ženatý a má pět dětí. Jeho současná žena je klavírní virtuoska. Arnault je prý sám výborným hráčem na klavír, miluje víno Chateau d’Yquem a čokoládové bonbony. „Je více než netrpělivý, je posedlý,“ říká o svém muži Kanaďanka Hélène Mercierová. „Vše musí být dokonalé. Někdy to ale znamená, že je posedlý maličkostmi. Například když obraz visí moc dole, desetkrát zopakuje, že je moc nízko. Nesnáší polovičatá řešení a nenávidí prohry.“
Tak se stalo, že samo jméno Bernard Arnault je dnes značkou. Podnikatel se stal jakýmsi ambasadorem všech produktů, které byly vyrobeny ve Francii. Když před letními olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 Číňané bojkotovali francouzské zboží kvůli narušení běhu s olympijským ohněm v Paříži, jel do Pekingu urovnat situaci spolu s prezidentem Sarkozym také Arnault.

Válka o kabelky Teroristické útoky v roce 2001 znamenaly pro producenty luxusního zboží katastrofu. Následná recese postihla vážně i LVMH a téměř vymazala zisky skupiny, která už měla za sebou drsný souboj na obchodním poli. Těsně před útoky skončila takzvaná válka o kabelky mezi Arnaultem a jeho největším rivalem skupinou PPR. Spor se týkal majoritního podílu v italské společnosti Gucci. PPR konflikt vyhrála, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Smlouva o zisku většinového podílu v Gucci byla podepsána 10. září 2001. Následovaly dva bídné roky. Vztahy mezi Arnaultem a rodinou Pinaultových se zlepšily až loni. Arnault a Pinault junior se sešli na společném obědě, předtím spolu nemluvili deset let. Proslýchá se, že dva rivaly daly dohromady jejich manželky. Anaultova žena tvrdí, že na výstavě potkala Pinaultovu ženu, herečku Salmu Hayekovou. Obě souhlasily s tím, že je čas na příměří. Dle organizátora oběda Alberta Fréreho, významného belgického bankéře a Arnaultova nejlepšího přítele, bylo setkání motivováno upřímnou snahou překonat dávné rozepře. Na tomto místě je nutné připomenout podnikatelský styl Pinaultových. Cesta této rodiny do světa luxusu se od Arnaultovy liší. Základ luxusního koncernu PPR položil François Pinault. Podnikatel, jenž nedokončil vysokou školu a peníze vydělal na mnohdy kontroverzních obchodech v různých oborech. Většinu času věnoval shánění nových akvizic, každodenním řízením se příliš nezabýval. Jeho syn François-Henri se snaží ukázat jiný styl. Nezajímá se jen o nákup firem, ale hodlá je také spravovat. Když se dostal do vedení PPR, nahradil téměř veškerý management, který dosadil jeho otec, a prodal též síť obchodních domů Printemps. Pinault mladší se snaží uřídit konglomerát, který kromě luxusních firem zahrnuje také značky, které jsou určeny pro masový trh – Fnac, což je obchodní řetězec s knihami a elektronikou, Conforama, řetězec se zařízením pro domácnost, katalogový prodejce Redcats a CFAO, společnost distribuující auta a farmaceutické zboží ve francouzsky mluvících zemích Afriky. Na „neluxusní“ část PPR připadá 80 procent tržeb skupiny, ale jen 57 procent operačního zisku.

Tři prsteny
Pinault junior maloobchodu dobře rozumí. Do této divize totiž nastoupil v roce 1987 hned po skončení vysoké školy. Dětství strávil François-Henri v Brittany. Zajímal se hlavně o tenis a fotbal, nikoliv o řízení luxusního impéria. Odpovědnost za ně převzal v roce 2003. Tehdy François Pinault pozval svého syna na večeři do pařížské restaurace L’Ami Louis. Přinesl mu tři zlaté prsteny. Na prvním bylo vyryto François 1962–2003 (v roce 1962 byla založena skupina PPR – pozn. red.), na druhém François-Henri 2003 a třetí, určený pro vnuka, byl bez rytu. „Řekl mi, že v pondělí odstoupí, z kanceláře si odnese všechny věci a všechno budu řídit já,“ vzpomíná Pinault junior. „Nemohl jsem tomu uvěřit, bylo mu jen 67 a byl plný života.“ Otec mu řekl, že kdyby byl v jeho pozici a bylo mu přes čtřicet, také by chtěl vést společnost a ne čekat, až otec zestárne nebo zemře. François-Henri Pinault ihned po nástupu do funkce šokoval svět luxusu. Odmítl podepsat s proslulým návrhářem Tomem Fordem, tehdy působícím v pozici kreativního ředitele Gucci, novou smlouvu, která by mu zaručovala absolutní uměleckou svobodu. Kritici očekávali, že Gucci brzy neslavně skončí. Jenže se tak nestalo. Už v roce následujícím po poklesu z roku 2005 tržby firmy vzrostly o šestnáct procent a dosáhly 2,7 miliardy dolarů. Značka, ostatně jako již v minulosti, vyvážila horší výsledky jiných firem z impéria PPR, hlavně Yves Sait Laurent. To Pinaulta utvrdilo v názoru, že návrhář-celebrita může být i zátěží. Proto jmenoval kreativním ředitelem značky Bottega Veneta Němce Tomase Maiera, jenž prý nemá zájem vytvářet okolo sebe mýtus. „Nikdy nemluví o sobě jako o středobodu světa. Vždy jsou to ostatní lidé, materiál,“ tvrdí Pinault. Pinaultovi podřízení říkají, že jejich šéf je denně nekontroluje. Pod větším dohledem je prý pouze značka YSL. Pro tu má „zvláštní místo ve svém srdci“. Ve Francii je YSL považována vedle značek Hermès, Chanel a Dior za národní poklad. Problémem je, že dle odborníků zaplatil Pinault senior na konci 90. let za YSL zhruba miliardu dolarů a značka je přitom v červených číslech.

Otec a syn
Pinault mladší, podobně jako otec, panství rozšiřuje. Na trhu se spekulovalo, co udělá s penězi za Printemps. Jedni tvrdili, že se zajímá o luxusní šperky Bulgari, druzí se domnívali, že má v hledáčku Hermès. Skutečnost ale byla jiná. V roce 2007 Pinault vyjednal akvizici značky Puma. V záloze měl ještě oděvní síť Esprit se sídlem v Hongkongu. Puma ve skupině PPR zastává pozici jakéhosi spojovacího můstku mezi luxusní částí a značkami určenými pro masovou klientelu. Obchod také pomohl uvolnit napětí mezi Pinaultem a Arnaultem. Módní editoři se totiž domnívají, že skupina PPR touto akvizicí dala jasně najevo, že se nechce zaměřit pouze na exkluzivní zboží. François-Henri Pinault prohlásil, že je připraven přenést se přes šarvátky s konkurencí, nikdy prý ale nezapomene na to, jak moc sváry poškodily jeho otce. „To, co skupina LVMH dělala, vlastně to, co dělal Arnault, to, že nás přivedl k soudu, že nás obvinil, to bylo skutečně hrozné,“ tvrdí Pinault.
Otec a syn Pinaultovi se scházejí nejméně jednou týdně. „Můj otec rád svrhává bomby, je provokatér,“ tvrdí Pinault junior. A testuje lidi, dodává. „Co se stane, když nikdo nebude kupovat luxusní zboží?,“ táže se Pinault senior. „Preferuji kooperativnější styl,“ dodává současný CEO skupiny PPR. Čas od času se vracejí kritiky na adresu zakladatele PPR Françoise Pinaulta. Prý v byznysu nehrál vždy podle pravidel a podnikal i dle méně civilizovaných kritérií. „Lidé se mě ptají, jestli s otcem soupeřím a zda je těžké být jeho synem. To je divná otázka. Jak s ním mohu soupeřit? Vybudoval skupinu z ničeho. Všechno, co můžete dělat, je dívat se a nalézt, co můžete vylepšit a v čem jste dobří. Pokud máte štěstí, máte otce, který vám toto umožní. Jsem šťastný.“ Pinault senior se vždy řídil heslem: mysli jako stratég, jednej jako zvíře. „François-Henri má více představivosti, je racionálnější a analytičtější,“ říká o současném šéfovi PPR Serge Weinberg, bývalý CEO skupiny PPR.
Pinaultovi se od ostatních rodinných klanů podstatně liší. Co se týká byznysu, který vybudovali, naprosto postrádají sentiment. „Nostalgie zabíjí štěstí,“ tvrdí Pinault senior. „Bylo by velmi nebezpečné lpět na aktivitách firmy,“ dodává. A syn s ním souhlasí: „Není filozofií skupiny, aby se neměnila. Jsme tu, abychom akcelerovali rozvoj sektoru a předkládali nové strategie.“

(boxy)
Impérium Bernarda Arnaulta
Odhadované jmění: 27,5 mld. USD, dle žebříčku Forbes 7. nejbohatší člověk na světě, 1. v Evropě
Portfolio mimo jiné zahrnuje:

  • 57 procent ve skupině LVMH, jejíž součástí je na šedesát značek včetně Louis Vuitton, Loewe, Kenzo, Givenchy, Fendi, Donna Karan, Marc Jacobs,
  • cestovního operátora Go Voyages,
  • firmu zabývající se výstavbou jachet Royal Van Lent;
  • podíl v maloobchodní síti Carrefour,
  • hotel Le Cheval Blanc v lyžařském rezortu Courchevel,
  • největších francouzské finanční noviny Les Échos.

Impérium rodiny Pinaultových
Odhadované jmění: 8,7 mld. USD, v žebříčku Forbes patří rodině 77. příčka na světě
Portfolio mimo jiné zahrnuje:

  • majoritní podíl v PPR, součástí portfolia je například Puma nebo Gucci Group, do které spadají značky Gucci, Bottega Veneta, Yves Saint Laurent, Balenciaga, Alexander McQueen, Stella McCartney, Boucheron či Sergio Rossi,
  • aukční dům Christie’s,
  • vinařství Chateau Latour,
  • podíl ve stavební společnosti Bouygues.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče