Arizonské tlouštíky čeká pokuta

15. dubna 2011, 18:03 - Milan Vodička
15. dubna 2011, 18:03

Ve Spojených státech možná začala bitva s novodobým americkým prokletím – obezitou

Až dosud by asi jen málo lidí označilo konzervativní arizonskou guvernérku Jan Brewerovou za pokrokářku. O to je však její nápad, jak bojovat proti nadbytečné váze obyvatel jejího státu, pozoruhodnější. Myšlenka je vlastně celkem jednoduchá a nijak se nevymyká z republikánských ideových schémat: vytvoř závazné pravidlo a doprovoď ho trestem pro případ, že se ho někdo nebude držet. Tak je to prosté.
Takže pokud bydlíte v Arizoně a máte zdravotní pojištění Medicaid, jste v produktivním věku a velmi pravděpodobně zaměstnáni. Jestliže však k tomu máte nadváhu a lékař vám řekne, že nemáte kouřit nebo že musíte shodit pět kilo, a vy to neuděláte, dostanete pokutu. Platí se jednou za rok a trest je opravdu mírný. Padesát dolarů. To není moc.
Ale stačí to k tomu, aby se mluvilo o revoluci. A o tom, že v Arizoně padl první výstřel bitvy, kterou hodlá Amerika vybojovat s obezitou.

Posvátné svobody

Nadváha či obezita je nepřítel, který Ameriku ničí víc než kouření a stojí ji desítky miliard dolarů ročně. Dosud byla všechna opatření jen druhotného rázu – zakazoval se prodej fastfoodů a limonád ve školách a podobně. Nyní se konečně opravdu něco děje. Teď poprvé někdo říznul Američanům do jejich špeků.
V Česku by to prošlo, ale v Americe je to jiné. Berou jim jejich posvátnou svobodu se pořádně nacpat a třeba prasknout nebo zajít na ucpání tepen.
Kdo zná Ameriku, ví, co se asi spustí za pokřik. Doposud každý pokus pustit se do obezity tímto způsobem byl rychle a s demagogií vykreslen jako útok na ústavní svobody. Situaci, kdy nejdřív lidem upřou pořádnou porci a potom i svobodu pohybu, slova, či snad dokonce práva vlastnit zbraň. Na obranu se vždy zformovala ochotná koalice konzervativců a obchodních lobby, z nichž ti první hodně křičeli a ti druzí vytahovali peněženky na zaplacení televizních reklam na obranu posvátných svobod. Dejte mi hamburger, nebo smrt, mohli by parafrázovat heslo z bojů o nezávislost, v němž místo slova hamburger byla tehdy svoboda.
„Nepotřebujeme vládu, aby nám říkala, co máme jíst,“ uváděl jeden inzerát. „Jako svobodní a svéprávní lidé umíme dělat vlastní rozhodnutí.“
Určitě. Problém je, že v tomto případě to znamená nafukující se pneumatiku kolem pasu.
A strategické ohrožení budoucnosti po zdravotní, ekonomické i výkonnostní stránce. Znepokojeni jsou i vojáci. I bez ohledu na všechny ostatní zdravotní problémy, jimž USA nyní čelí, je obezita časovanou bombou, která nemá konkurenci.

Hrozivá čísla

Hollywood, podle něhož si většina světa dělá obrázek o Americe, vyvolává poněkud matoucí představy. Typický Američan nevypadá tolik jako mladý Clint Eastwood, nýbrž jako starý Marlon Brando. Je to k nevíře, ale celé dvě třetiny dospělých Američanů jsou obézní nebo mají nadváhu. A jedna třetina všech dětí k tomu.
Amerika je tlustá a tloustne nebývalým tempem. V roce 1997 bylo obézních asi deset procent, o pět let později 25 procent a o další dva roky později už skoro 27 procent.
Tohle se týká i armády. Celých šestnáct procent všech mužů a žen v aktivní vojenské službě je obézních a nadměrná váha vede v žebříčku důvodů předčasného propuštění do civilu. V roce 2005 bylo devět milionů mladých mužů ve věku od sedmnácti do čtyřiadvaceti, tedy celých sedmadvacet procent všech branců, tak tlustých, že byli vyřazeni ze seznamu potenciálních vojáků. Generálové varují, že pokud to tak půjde dál, vážně to naruší národní bezpečnost Ameriky.
Jenže Ameriku už začínají vyvádět z rovnováhy jiné věci.
Jen samotná obezita způsobuje ekonomice přímé ztráty 215 miliard dolarů ročně. To praví jedna studie, jiná se drží víc u země: škody způsobené ztrátou produktivity jsou podle ní jen třetinové. I kdyby, pak by za tuto částku mohlo být zaměstnáno dalších 1,8 milionu lidí s platem představujícím americký průměr. Dodatečné náklady na každou ženu, která váží o 45 kilo více, než je průměr, činí v přepočtu 298 000 korun. U mužů je to 273 000 korun.
A pak jsou tady samozřejmě zdravotní náklady. Obezita vyjde Ameriku na 117 miliard dolarů (ale udává se také číslo skoro 150 miliard) ročně. Tím převyšuje náklady, které jsou spojené s následky kouření či pití alkoholu. Celá tahle částka představuje šest až dvanáct procent výdajů amerického zdravotnického systému. Vlastně není divu, protože obezita v Americe způsobila prudký nárůst chorob, jako jsou cukrovka, kardiovaskulární nemoci, rakovina či mrtvice.
Obezita má za následek až 400 000 předčasných úmrtí ročně, a to je další ztráta pro ekonomiku země.
Věc hrozí zajít dokonce tak daleko, že v důsledku epidemie otylosti by poprvé za několik generací mohl průměrný věk Američanů začít klesat. Studie v odborné revue The New England Journal of Medicine uvádí, že pokud se nic nestane, zkrátí obezita během padesáti let průměrný věk v USA až o pět roků. To by znamenalo zvrat v doposud vzestupném trendu, který trval dvě stě let. A přineslo by to i významné sociální a ekonomické důsledky. Obezita tak může mít i politický rozměr, zejména v souvislosti s důchody.
A jen pro ilustraci, jak velký ekonomický dopad může mít tloustnutí Ameriky. Podívejme se třeba na letectví. Protože průměrný Američan přibral 4,5 kila, spočítala před časem společnost United Airlines, že ji bude letecký benzin stát o 1,2 miliardy dolarů víc než v předchozím roce. Na každé obsazené místo totiž bude muset kalkulovat o 4,5 kilogramu těžší náklad.

Konzervativní výhoda

Guvernérka Arizony se rozhodla do téhle rány říznout. Jistě, 50 dolarů neznamená nic.
Jako peníze ne. Ale jako princip ano.
Znamená to, že aspoň v Arizoně nyní zřejmě budou říkat svým otylým spoluobčanům: Vaše obezita už není jen vaše věc. Je to taky věc naší kapsy a my na vás nechceme doplácet. Zejména když neuvidíme, že se s tím snažíte něco dělat sami.
Uvidíme, jak se to celé bude vyvíjet. V poněkud zvláštní americké logice by teď do debaty měla vstoupit televize Fox News a další podobné konzervativní kanály a komentátoři s tím, že jde o nehorázný, nestydatý a donebevolající případ vládního socialismu. Že stát chce lidem předepisovat, jací mají být. Jenže tohle se nestane. Podobný pokřik by nepochybně zazněl, kdyby tato idea spatřila světlo světa kdesi v „levicových“ státech, jako jsou na východě New York či Massachusetts nebo Kalifornie na západě.
V takovém případě by myšlenka byla mrtvá už při zrození. Nehovořilo by se o žádné revoluci.
Ale když takový návrh přichází od konzervativní guvernérky konzervativního státu, je to jiná záležitost. Má mnohem větší šanci na přežití.
Navíc Amerika kromě toho, že vyjadřuje zděšení nad rychle se šířící obezitou, nedělá vlastně vůbec nic. Jakoukoli frustraci zalévá dalšími litry koly a zajídá dalšími bigburgery a XXL zmrzlinami. Je pravda, že se vyhlašují politické programy, zřizují zvláštní vládní výbory, hollywoodské hvězdy a sportovci vykládají, že by se mělo méně jíst a víc cvičit. Ale to je asi tak vše. Odborníci se přou, zda by se stejně jako z cigaret měly platit zvláštní daně i ze sladkých nealko nápojů. Ze škol občas mizí automaty na tenhle druh pití a sladkosti, občas se někde jako v kalifornském okrese Santa Clara utrhnou a zakážou prodávat v rychlém občerstvení hračky.
Ale celkově vládne, pokud jde o obezitu, politická paralýza, protože do tohoto klubka hadů se nikdo neodvážil zašťourat.
Guvernérka Brewerová teď chytla za ocas správného hada: soustřeďuje se na osobní odpovědnost jednotlivce. Jak to dopadne, se teprve uvidí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče