Aristokracie na státní půdě

30. června 2009, 15:47 - Táňa Králová
30. června 2009, 15:47

Cena polí v Česku stále hluboko zaostává za západní Evropou

Jak šikovně investovat do zemědělských pozemků by mohla poradit Zuzana Paroubková, bývalá manželka šéfa ČSSD. Louky a pastviny koupené od restituenta prodala po několika málo letech za šestinásobek původní ceny. Běžné to není. A běžný zřejmě nebyl ani obchod první Paroubkovy ženy. Peníze vložené do půdy, nepromění-li se záhy ve stavební parcely, se rychle a bohatě nezhodnotí. Nakupovat se však dá v tuzemsku stále výhodně. Ceny polí a luk sice pozvolna rostou, nadále jsou ale v průměru téměř dvacetkrát lacinější než v Nizozemsku, čtrnáctkrát levnější oproti Dánsku a pětkrát než v Německu, kde průměr stahují nové spolkové země. Zaplatíte-li za jeden hektar v Česku průměrných 50 tisíc, v Nizozemsku přijde na bezmála milion korun.

Bezpečně uložené peníze

Zvlášť v posledním půlroce se po zemědělské půdě poohlížejí movití jedinci z měst. Věří totiž, že jejich peníze v ní budou bezpečně uložené pro přečkání ekonomické krize. Pozemky se však neshánějí snadno. Vlastnictví je roztříštěné mezi dva až tři miliony vlastníků, mnohdy zmanipulovaných uživateli půdy s nekorektním chováním. Vlastníky, kteří nemají moc na výběr, si zavazují i desetiletými smlouvami se směšně nízkým nájemným. Už tak zdeformovaný trh ještě umrtvuje oficiální zákaz prodeje cizincům. Cesta prostřednictvím realitních kanceláří nebývá pro kupující nejlevnější. Kupříkladu travnatý kus země s úřední cenou necelých pět korun za metr čtvereční dohazují i za pětinásobek.
V největší míře a nejvýhodněji nabízí zemědělskou půdu stát. Ročně privatizuje 50 až 60 tisíc hektarů. Jenže půdu si od něj nemůže koupit jen tak někdo. Pozemky soustředěné především v pohraničí přednostně získávají zemědělci, kteří na ní hospodaří. Přednostní právo mají ale jen na část obdělávaných ploch. To by se mělo změnit. Bývalý ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) po naléhání agrární lobby protlačil Topolánkovou vládou změnu zákona, která ještě víc rozšiřuje výhody pro současné nájemce. Poslaneckou sněmovnou však novela neprochází úplně hladce. Je totiž o co hrát. Stát bude prostřednictvím Pozemkového fondu (PF) prodávat ještě něco málo přes 200 tisíc hektarů zemědělské půdy. Necelých 500 tisíc už zprivatizoval. „Bezmála 80 tisíc hektarů si stát ponechá pro své potřeby, tedy pro výstavbu silnic a dálnic, na pozemkové úpravy,“ upřesňuje mluvčí fondu Michal Bureš. Dalších zhruba 50 tisíc hektarů je blokovaných pro vypořádání s církvemi.

Výhodné nákupy

Nedovolit výprodej české půdy do cizích rukou volávala vždy oranžová a rudá levice. Právě její poslanci však nedávno ve sněmovně protlačili úpravu, která prodej cizincům usnadní. I když kdo se chtěl dostat k české hroudě, dávno už na ní je. Sociální demokraté a komunisté teď svým hlasováním nádherně nahrávají spekulacím s půdou. Nově totiž bude možné přepouštět privatizované pozemky firmám, přičemž dosud je mohla získat výhradně fyzická osoba. Nikde už není samozřejmě psáno, jaké vlastníky musí mít společnost nebo družstva. Finanční skupiny, které investují půdy, mohou levici děkovat.
Nákupy od PF bývají výhodné – cena za metr čtvereční je v průměru 4,50 koruny. Dá se však pořídit i za několik haléřů a splácet 30 let. Skupovat takzvané restituční nároky a jejich prostřednictvím se dostávat ke státní půdě se dnes už nevyplácí. Svůj účel pro mnohé obratné nabyvatele však ve své době víc než dobře splnily. Podmínky privatizace umožnily soustředit i desetitisíce hektarů do několika rukou – někdy při okatém balancování na hraně zákona. Jedním z nejúspěšnějších nabyvatelů zemědělské půdy od státu je Petr Krogman z Prahy, šéf představenstva Spojených farem, rozptýlených po pěti okresech na severu a západě Čech. Krogman a jeho lidé se rychle zorientovali v soutěžích Pozemkového fondu a stali se i důstojným soupeřem německých kupců, kteří se k půdě v pohraničí dostávají prostřednictvím českých osob.

Na horách jako na Hané

„Je paradoxem, že zrovna politika sociální demokracie způsobila, že se tu vytvořila nová aristokracie,“ poukazuje na efekt pokračující privatizace půdy Tomáš Svoboda, v devadesátých letech poslanec za Křesťanskodemokratickou stranu, po sloučení pak za ODS a později lobbista (s britským diplomatem Casimirem Knightem založil PR agenturu). Dnes Svoboda vlastní stovky hektarů, ke kterým ho v podstatě přivedla zvědavost. Na Šumpersku koupil chalupu a zajímal se, komu patří okolní pozemky. „Když jsem zjistil, jak se na jejich udržování dá vydělat, šel jsem do toho,“ vzpomíná Svoboda.
Hospodaření se pro něho pomalu stává hlavní aktivitou, kterou se dá slušně živit. „Koupíte třeba pozemky po 1,50 koruny za metr čtvereční. Na něj vychází dotace 1,40 koruny a náklady na obhospodařování jsou 30 haléřů. Po odečtení splátek půdy, rozložených na 30 let, vyděláte korunu ročně, a máte-li 500 hektarů, za rok si přijdete na pět milionů korun,“ propočítává kariérně mladý zemědělec. Státní zásahy do zemědělství, přinášející současně i bohaté podpory, považuje za nebezpečné. „Na půdě v horách nyní díky dotační politice vyděláte stejně jako na Hané. To není přirozené. Dotace jsou ovšem velmi nejisté a nikdo neví, jak to s nimi bude za pět let. Jestli půjdou na šťovíky, vrby nebo na dobytek,“ poznamenává.

Dlouhá výpověď kazí obchod

Na okleštěném trhu s půdou se přímo promítají pobídky státu k rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Pozemky shánějí především společnosti, které investují do solárních a větrných elektráren. Nebo si chtějí zajistit surovinu – kukuřici a obilí – pro vlastní lihovar k produkci biolihu do benzinu. Tímto odůvodňuje firma Ethanol Energy podnikatele Otakara Moťky, proč se před rokem vrhla na nákup polí v okruhu fabriky ve Vrdech u Čáslavi. Příchod dravé konkurence popudil zemědělské podniky, které úrodná pole užívají a často jejich majitelům platí bídné nájemné. A někdy také žádné.
„Budete potřebovat 70 let, než na nájemném dostanete stejnou částku, jakou vám zaplatím za jeden hektar,“ pobízí Moťka vlastníky k odprodeji. Slibuje jim najednou uhradit úřední cenu, pohybující se okolo 80 až 100 tisíc korun za hektar. „Pozemky stále vykupujeme, ale už si vybíráme. Zda pole koupíme, nebo nekoupíme, záleží na délce výpovědní lhůty z nájmu. Pokud někdo přistoupil na desetiletou smlouvu, bude se dál muset spokojit s minimálním nájmem, protože taková půda je neprodejná,“ říká majitel lihovaru, který však bioetanol kvůli ztrátové ekonomice dlouhodobě nevyrábí. Moťka nechce prozradit, jaká výměra, dohromady poskládaná v drtivé většině z malých parcel, v terénu nadále rozesetých, mu dnes patří. V dopise, který letos v únoru rozeslal některým vlastníkům, tvrdí, že „udělal šťastnými více než dva tisíce majitelů polí o celkové rozloze přes pět tisíc hektarů“. Ale někteří lidé z branže považují číslo za nadsazené.
Na trh se zemědělskou půdou předloni vstoupila také firma Fine Dream, během krize však investice do polí přibrzďuje. „Utlumili jsme objem obchodů a dojíždíme jen rozjednané. Peníze se nyní dají vhodněji vložit do jiných aktivit,“ vysvětluje Milan Krob, jednatel firmy, která doposud soustředila okolo 2700 hektarů. Pozoruje, že horší výsledky zemědělství odrazují od nákupu české půdy také zahraniční investory. A kdo prodává, říká si o vyšší cenu, když všude slyší, jak půda podraží a bude se srovnávat propastný rozdíl se západoevropskými zeměmi. Lidí v úzkých, donucených zbavit se kvůli finančním problémům rodinného majetku, zatím nikde nejsou zástupy. Někteří vlastníci se však dožadují solidnějšího nájemného, rostou-li každý rok agrární dotace. I pachtovné podobně jako cena půdy v Česku hluboko zaostává za vyspělou Evropou.

TABULKA:
Akční ceny v Česku Průměrné ceny půdy v některých evropských zemích (v eurech na hektar)

Země*2000*2003*2006*2007
Česko*1556*1522*1625*1867
Německo*9081*9184*8909*–
Dánsko*10 330*14 669*22 791*25 745
Španělsko*7292*8553*10 402*11 070
Nizozemsko*35 713*34 160*31 276*34 969
Velká Británie*11 620*10 178*13 382*–
Slovensko*895*912*1017*1121

Pramen: Eurostat

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče