Architektonické kudrlinky

19. října 2010, 14:05 - Jefim Fištejn
19. října 2010, 14:05

Spolupráce na ose Paříž–Berlín–Moskva se obnovuje na pozadí zlomových proměn v Evropě

Ve francouzském Deauville proběhlo minulý týden setkání tří státníků: Nicolase Sarkozyho, Dmitrije Medveděva a Angely Merkelové. Měla to být jakási reanimace mocenského trojúhelníku, jenž vznikl v roce 2003, kdy Francie a Německo potřebovaly posílit o Rusko evropskou frontu odporu proti americkému tažení v Iráku. Irácká operace byla zdárně ukončena i přes jejich vzdor, avšak trojstranné summity pokračovaly a byly často označovány za základ nové architektury rozhodování o evropských záležitostech mimo formální instituce Evropské unie (EU). Menší národy, které mají pod kůží zkušenost s rozhodováním velkých států „o nich bez nich“, z toho měly pramalou radost. K dohodě o návratu trojstranného formátu vrcholných setkání došlo na chodbách loňského summitu G20 v Torontu.
Spolupráce na ose Paříž–Berlín–Moskva se obnovuje na pozadí zlomových proměn v Evropě. Zatímco se na začátku tisíciletí mělo za to, že třenice uvnitř Evropské unie a NATO jsou nevyhnutelnými komplikacemi růstu, dnes je zřejmé, že se jedná o konceptuální krizi. EU stále nemůže strávit vlastní zbytnění a Lisabonská smlouva, jež z ní měla učinit politicky stejnorodější a akceschopnější celek, způsobila prozatím, zdá se, pravý opak. Členské země se úporně snaží prosazovat vlastní mezinárodní ambice na vlastní pěst, a nikoli skrze instituce sjednocené Evropy. Obyvatelstvo sžírá rostoucí neklid spojený se ztrátou jistoty ohledně bezprostřední budoucnosti, čehož výrazem je rostoucí přitažlivost populistických stran. Afghánské tažení NATO uvízlo v bažině nudných technických podružností a bez jasně zacílené strategie rostoucí počty obětí působí dojmem zbytečnosti. Ať válka skončí jakkoli, její průběh na dlouhá léta zapudí u spojenců chuť na trestné výpravy za devatero hor. Na listopadovém summitu NATO v Lisabonu se odehraje slavnostní křest nové strategické koncepce Aliance. Již dnes je jasné, že novou definici alianční mise obsahovat nebude, ježto představy o ní uvnitř bloku se diametrálně rozbíhají. Koncepce bude zahrnovat všechny možné varianty: záruky územní nedotknutelnosti jednotlivých členů, odpovědi na nejnovější výzvy (cyberterorismus, pirátství, klimatické změny atd.), jakož i vytvoření ad hoc sborů pro zásahy mimo vlastní pásmo odpovědnosti NATO. Jak to všechno skloubit s potřebou radikálních škrtů ve výdajích na obranu, neví nikdo. Nikdo se ani neptá.
Pochopení nemilé skutečnosti, že Evropa ve svém současném politickém designu je nejspíše odsouzena k pozvolné marginalizaci, nutí stávající politickou garnituru k hledání nestandardních východisek. Ještě nedávno na ruské mantry o tom, že evropská bezpečnostní architektura vyžaduje radikální přestavbu, byla přichystána jednoznačná odpověď: Děkujeme, netřeba! Máme Severoatlantickou alianci, EU a pro strýčka příhodu i Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), co si můžeme více přát? Pak se tonalita popěvku změnila: problémy sice jsou, ale řešit je lze v rámci existujících institucí. Vznikl nápad vzkřísit OBSE – v prosinci se bude konat její první summit od roku 1999, příznačně v Kazachstánu.
V posledních měsících zazněly nové tóny: k problému je prý potřeba přistupovat tvůrčím způsobem. V červnu si Medveděv a Merkelová vymysleli Fórum Rusko–EU pro otázky bezpečnosti, jehož prvním pilotním projektem mělo být urovnání konfliktu v Podněstří. Od té doby, ouha, o osudu Podněstří v Evropě nepadlo ani slovo. Nyní Nicolas Sarkozy přichází se svěžím nápadem na vytvoření nových struktur spolupráce, které mají doplnit ty současné.
V pozicích stran je však patrný zásadní rozdíl. Rusko si přeje na starých základech ještě z dob studené války vystavět zcela nový čarokrásný chrám, neboť stará stavba obráží doby, kdy Kreml nemohl pravidla hry významně ovlivnit. Západní partneři by raději nastavovali na starou budovu nové věžičky a arkýře tak, aby byl podle možností uchován design z 90. let. Ten první přístup, zdánlivě mnohoslibný, je značně nebezpečný – zbourání staré budovy a výstavba nové v sobě skrývá četná rizika, pokušení a potenciální rozbroje. Druhý snadno může udělat ze stavby nefunkční „strašidelný zámek“, z definice neobyvatelný. Pochybný je i osud stavitelů: každý z nich má politicky na kahánku.
Změna geopolitických konstrukcí bývá většinou důsledkem vnějších šoků. Rozklíženost Starého světa je spojena s tušením jeho degradace a sílícího zaostávání za světovou dynamikou. Až se tušení promění v jistotu, bude zřejmé, že všechny současné spory o architektonických detailech jsou pouhou legrační pří o barvu průčelí v situaci, kdy střechou zatéká a zdivo je samá trhlina.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Zdraží v roce 2018 energie? A je dobré si cenu elektřiny nebo plynu fixovat?
Odstupné při odchodu z práce? 9 věcí, na které se každý ptá
Senátní výbor podpořil větší práva vlastníků bytů vůči neplatičům
Jak dlouho pracují Evropané na stát?
Auta
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá,…
Galerie na středu: Nejlevnější rychlá kombi s výkonem od 200 koní na českém trhu
Honda Civic dostane naftový motor 1.6 i-DTEC. Koupíte ho ale až na jaře 2018
Řidičské průkazy: Skupiny, podskupiny, druhy vozidel a minimální věk pro udělení
BMW zveřejnilo první fotku nové Z4. Oficiálně se představí zítra
Technologie
GeForce na bázi Volty letos nebudou. Masová výroba na 12nm procesu začne koncem roku
Elektromobilů a hybridů u nás přibývá. Je jich přes jedno procento
Synology uvádí základní čtyřdiskový NAS. Je rychlejší a úspornější
Samsung za týden uvede Gear Fit 2 Pro, svůj nejlepší sportovní náramek
Tři virtuálové si chtěli nadále účtovat roamingové poplatky v EU
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít