Arbitráž není házení kostek

18. listopadu 2009, 13:34 - Eva Jarešová
18. listopadu 2009, 13:34

Zásadní je důvěryhodnost rozhodců a předvídatelnost nálezů, říkají experti

Vnitrostátní arbitráže, jejich budoucnost, úskalí a podoba. Kolem těchto témat se točila debata při dalším ze série setkání, které vydavatelství Euronews uspořádalo v restauraci Mlýnec. Středem pozornosti byl především stálý Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, který je považován za nejvlivnější rozhodčí tribunál v České republice. V panelové diskusi své pohledy prezentovali advokát a rozhodce Radek Pokorný z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. nebo Zdeněk Somr, viceprezident Hospodářské komory České republiky a zároveň jeden z místopředsedů Rozhodčího soudu. Doplnili je Ján Lučan, rozhodce a ředitel právního oddělení ČSOB, spolu s advokátem a rozhodcem Františkem Honsou z kanceláře Brzobohatý Brož & Honsa. Otázkám z publika čelili také Petr Kužel, taktéž rozhodce a zároveň prezident Hospodářské komory ČR a rozhodce a advokát Alexandr Mareš z advokátní kanceláře Mareš Partners.

Klíčový je rozhodce Zdeněk Somr poukázal na rozdíly mezi stálými rozhodčími soudy, které jsou v Česku celkem tři, a ad hoc tribunály. Tyto ad hoc tribunály si zřizují takzvaná arbitrážní centra, která si někdy do názvu přidají slovo „soud“, což je dle Somra vůči stranám sporu nefér. „To slovo vzbuzuje jistá očekávání, minimálně nějak organizovaného procesu a zajištění úkonů. A to arbitrážní centrum ve většině případů slíbit nemůže.“ Somr je toho názoru, že ve fungování stálého rozhodčího soudu a ad hoc tribunálů existuje řada rozdílů. Výhodou prvně jmenovaného je dle Somra stabilita určování výše poplatků, které strany za vedení sporu zaplatí, i výběr z daleko většího počtu rozhodců. Těch jsou nyní u rozhodčího soudu v Dlouhé třídě v Praze více než dvě stovky. „Volba rozhodce je z mého pohledu klíčový okamžik rozhodčího řízení,“ tvrdí Somr. Jednoinstanční řízení, jakým arbitráž obvykle bývá, je podle některých názorů nebezpečné právě kvůli nemožnosti odvolání. S tím ale Somr nesouhlasí. „Je nebezpečné, když si špatně zvolíte rozhodce,“ říká rezolutně. Stálý rozhodčí soud má podle něj také výhody v jasně daných lhůtách pro přípravu na jednání nebo v rychlosti vydání nálezu. Za potvrzení toho, že má rozhodčí soud při HK a AK mezinárodní důvěryhodnost, považuje Zdeněk Somr jeho světový monopol na rozhodování sporů o domény .eu.

Judikaturu i pro arbitry Ján Lučan upozornil, že zatímco arbitráž jako taková existuje na území České republiky šedesát let, její vnitrostátní odnož je jev mnohem mladší. To, jak se rozmáhá, může být i známkou toho, že státní soudy nefungují tak, jak obchodní subjekty očekávají. Zároveň si je ale šéf právníků v ČSOB vědom toho, že se termín arbitráž stal do jisté míry synonymem podvodu či lumpárny. Důvodem jsou některé arbitráže, často zinscenované pochybnými subjekty. Klienti, kteří rozhodcům svůj svár svěří, ale podle Lučana očekávají hlavně jistotu, že na konci rozhodčího řízení dosáhnou spravedlivého výsledku. K tomu musí mít především důvěru v ty, kteří o jejich sporu budou rozhodovat. Druhou podmínkou je předvídatelnost. „Vzhledem k obvyklé jednoinstančnosti chci mít jistotu, že se arbitráž bude rozhodovat tak, jak jsem schopen předvídat,“ myslí si Lučan. Proto se mu nelíbí praxe některých rozhodců, kteří si myslí, že arbitráž leží mimo právní řád a ustálenou judikaturu a oni mohou rozhodovat v podstatě jakkoli. „Pokud nemám jistotu, že budou rozhodovat podle práva, nejde o řešení sporu spravedlivou cestou a já si klidně mohu hodit kostky,“ říká s nadsázkou. Právě to, že část arbitrů rozhoduje v rozporu s ustálenou judikaturou, je podle něj důvodem, že u velkých transakcí advokátní kanceláře rozhodčí doložku ne vždy doporučují.

Ambiciózní myšlení v Dlouhé František Honsa z kanceláře Brzobohatý Brož & Honsa konstatoval, že stálý rozhodčí soud v Dlouhé ulici řešil za posledních deset let 31 ryze mezinárodních sporů, tedy takových, při nichž byly oběma stranami sváru zahraniční společnosti. Celkový počet sporů, které rozhodci za uplynulou dekádu rozhodovali, se přitom pohybuje kolem osmi tisíc. „Je velmi významné, aby rozhodčí soud přitahoval zahraniční agendu. Být podobným sudištěm pro mezinárodní spory jako třeba Londýn, Paříž nebo Curych je velmi ambiciózní projekt,“ domnívá se Honsa. Zatím je ale třeba si přiznat, že rozhodčí soud při HK a AK dosud není se svými slavnějšími rivaly srovnatelný. „Není na tom ale nic nelogického ani znepokojivého,“ dodává. Aby se mohl nějaký stát pochlubit prestižním mezinárodním sudištěm, musí v dané zemi existovat kvalitní kulturní, politické a právní prostředí, arbitrům musí stálý rozhodčí soud poskytovat dokonalý servis a rozhodci musejí být odborní, nezávislí a nestranní. V neposlední řadě pak ve státě musí existovat „rozhodčí“ tradice. „My jsme ji bohužel měli na 50 nebo 60 let přerušenou a na tom, abychom vytvořili dokonalé místo pro pořádání mezinárodních arbitráží, budeme muset pracovat,“ myslí si Honsa. Jde podle něj o velmi obtížný a sebevědomý úkol, pro jehož dosažení ale vedení rozhodčího soudu udělalo více než maximum.

Ženy nemohou uzavřít smlouvu Arbitráž se v Česku stala podle advokáta Radka Pokorného významným fenoménem hned ze dvou důvodů. Jednak kvůli ne zcela funkční justici a také zásluhou činnosti vedení rozhodčího soudu v Dlouhé v čele s jeho předsedou Bohuslavem Kleinem. „V arbitrážích se rozhoduje o velkých majetcích a s tímto úspěchem přicházejí i problémy. Ať už ty, které si zasloužíme, nebo ty – a těch je většina – které nikoliv,“ myslí si Pokorný. Stálému rozhodčímu soudu jsou podle něj připisovány maléry týkající se spíše ad hoc tribunálů. Z mnoha aktuálních otázek se Pokorný při Euro setkání věnoval například problému přezkoumávání rozhodčích nálezů. Do jaké míry by měl stát kontrolovat a především vynucovat rozhodčí nálezy, jež jsou zjevně nekorektní? „Arbitři by hypoteticky vydali nález, podle něhož je určitá smlouva neplatná, jelikož ji podepsala žena. A oni by se usnesli, že ženy nemohou smlouvy uzavírat,“ demonstruje problém Pokorný. Lze takový nález při současné právní úpravě napadnout? A pokud ne, je to v pořádku? Současný zákon o rozhodčím řízení důvody, kdy lze soud o zrušení nálezu požádat, zná. Jsou jimi ale spíše procesní problémy, tedy nedodržení pravidel při samé arbitráži, a ani ne tak vlastní obsah nálezu. Kdyby soudy dostaly možnost přezkoumávat nálezy i kvůli hrubě vybočujícím závěrům, velmi by tím podle Pokorného utrpěla jedna z výhod rozhodčího řízení, kterou je rychlost. Druhá možnost, tedy očividně excesivní nálezy, by ale mohla důvěryhodnost arbitrů ohrozit, varuje advokát.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče