Arabský průkopník tržního hospodářství

07. října 2008, 16:00 - Zora Hesová
07. října 2008, 16:00

Odhaduje se, že Čína v dohledné době nahradí Spojené státy...

Celý podtitul:
Odhaduje se, že Čína v dohledné době nahradí Spojené státy v pozici největšího obchodního partnera země

Nejliberálnější arabská země Egypt konstatuje v posledních dvou letech úspěch svých reforem, ale zároveň se potýká se zahraniční závislostí a chudnoucím obyvatelstvem. Po roce 2007, kdy tento osmdesátimilionový stát dosáhl rekordního růstu HDP (7,2 procenta), světová média zachytila záznamy nepokojů vyvolaných zdražujícím se chlebem. Přelidněný Egypt, zemi vtěsnanou mezi pouště do údolí a delty Nilu, ohrožují rostoucí světové ceny potravin. Bezpříkladná liberalizace a ekonomický růst zatím jeho problémy neřeší. Egypt dováží většinu svého obilí a je poznamenán velkou sociální nerovností. Egypt je nejlidnatější a nejvíce průmyslová země arabského Středního východu, druhá průmyslová země Afriky, která zůstává závislá na mnoha externích faktorech, a zároveň arabský průkopník tržního hospodářství. Egypt, stejně jako Sýrie a tím spíš Jordánsko, nevyváží ropu a je arabskou zemí s největším neropným rozpočtem. Relativní chudoba nerostného bohatství zde vede k nejaktivnější ekonomické politice, jakož i nejvíce diverzifikovanému hospodářství v regionu. Egyptský stát, který je z velké části ještě stále vlastníkem velkých podniků a bank, disponuje zásobami ropy, jež sotva pokrývají rostoucí vlastní spotřebu, ale i plynem, který Egypt bude v příštích letech stále více exportovat (mimo jiné do Izraele). Mezi důležité příjmy patří turistika a peníze zasílané domů velkou populací gastarbeiterů z ropných států Perského zálivu. Dále je to příjem z poplatků v Suezském kanálu – hlavní spojnice mezi Evropou a Asií, příjmy zajišťuje i intenzivní zemědělství na asi čtyřech procentech plochy země v záplavovém údolí Nilu, produkce bavlny a lehký průmysl. V neposlední řadě se Egypt spoléhá na zahraniční ekonomickou pomoc.

TŘICET LET LIBERALIZACE

Stejně jako sousední arabské země budoval Egypt po získání nezávislosti centralizované státní hospodářství, založené na industrializaci a protekcionismu, doprovázené i centralizací politickou. Egypt se jako první vydal na cestu politického a ekonomického pragmatismu. V letech 1974 až 1980 egyptská ekonomika začala reformovat státní socialismus v období takzvaného ekonomického otvírání světu „infitáh“, současně s ukončením panarabské politiky prezidenta Násira, uzavřením míru, uznáním Izraele a začleněním do plánů americké zahraniční politiky. Infitáh sloužila dlouho jako pojem, vzor, ale i varování pro okolní arabské státy, které si mnohem déle uchovaly státní socialistickou ekonomiku. Liberalizace se ukázala jako neudržitelná, způsobila sociální problémy a velké rozpočtové deficity a se zadlužením v první válce v zálivu zanechala Egypt ve vážné makroekonomické situaci. Od začátku devadesátých let Egypt přijal podmínky stabilizační politiky Mezinárodního měnového fondu a během několika let vytvořil relativně stabilní ekonomickou situaci a svobodný trh. Makroekonomická stabilizace, odepsání dluhů a zahraniční investice vedly k podstatnému zvýšení HDP na konci devadesátých let. Objevy několika těžišť ropy a plynu přidaly Egyptu na sebevědomí. V roce 2003 nastala druhá, mnohem intenzivnější fáze liberalizace, privatizace a deregulace trhu, kdy se povedlo zvýšit přímé zahraniční investice ze stovek milionů ročně na šest miliard dolarů v roce 2006. Reformy premiéra Ahmada Nazífa obsahovaly podstatné snížení daní z příjmů a dovozních poplatků a sjednocení bankovního systému. Světovou bankou byly označeny za nejrychlejší deregulaci v letech 2006 až 2007. Za úspěchem ovšem stála vedle reforem i příznivá světová situace a nepřímo také vysoké ceny ropy, když volné petrodolary ze zálivu byly hromadně investovány právě do Egypta. V posledních letech se plánují miliardové projekty v plynárenství, turismu a atomovém sektoru.
Těžký sociální dopad cen potravin ale ukazuje slabost a limity liberalizace. Egypt je jedním z největších dovozců pšenice na světě, skoro polovinu dováží ze Spojených států. Egyptská závislost činí z rostoucích globálních cen potravin politický problém: 40 procent obyvatel žije pod nebo těsně nad hranicí chudoby a přežívá doslova na chlebu z regulovaného trhu pšenice. V březnu začal být levného chleba nedostatek, protože rostoucí počet lidí i z původně středních vrstev požaduje levné dotované potraviny. Dlouhé fronty a nebezpečí nepokojů musela řešit armáda nasazená nejen v ulicích, ale i v pekárnách pro zvýšení výroby, aby předešla nepokojům podobným v roce 1977. Tehdy bylo několik lidí zastřeleno a tržní reformy byly zastaveny. Dotace potravin, které jsou základním kamenem kompenzace důsledků ekonomické liberalizace, stojí Egypt ročně miliardy dolarů a kvůli rostoucí chudobě a cenám obilí se ještě zvyšují. V roce 2008 dosáhnou až 2,6 miliardy dolarů. Vládnoucí režim jedné strany prezidenta Husního Mubaraka (hlavou státu od roku 1981) si musí masy egyptských chudých „kupovat“ přinejmenším dotacemi základních komodit. Prohlubuje se tak dvojí trh, stejně jako státní, regulovaná a dotovaná ekonomika stále stojí v protikladu k soukromému, efektivnějšímu deregulovanému hospodářství.

SPOJENECTVÍ S USA

Egyptská cesta za ekonomickou modernitou je poznamenána závislostí na dovozu a přelidněností země. Egypt – intelektuální centrum arabského světa – ale využívá také velkých výhod. Od sedmdesátých let je Egypt příjemcem kombinované podpory ze strany USA – vojenské a hospodářské. Od podepsání mírové smlouvy s Izraelem v roce 1979 do války v Iráku v roce 2003 obdržel Egypt asi 30 miliard dolarů vojenské pomoci. USA prakticky financuje 80 procent egyptského vojenského rozpočtu tím, že platí za nákupy, modernizaci a údržbu vojenské techniky, nakupované od osmdesátých let v USA. Egypt je klíčový prvek americké politiky na Středním východě, první arabská země, která uznala Izrael, a garant smírné politiky. Ročně dostává Egypt asi 1,3 miliardy dolarů vojenské pomoci, což je nejvíce po Izraeli (a v posledních letech i Iráku). Vojenská spolupráce s Egyptem, který mimo jiné poskytuje arabskou tvář americké politice třeba v Afghánistánu, se zkalila odmítavým egyptským postojem k válce v Iráku. Přesto byl nedávno vyjednán další plán vojenské pomoci Egyptu na příštích deset let v hodnotě třináct miliard dolarů, souběžně k 30 miliardám dolarů vojenské asistence určené pro Izrael. Uvolnění prostředků z tradičně velkých vojenských rozpočtů na Středním východě se samo o sobě rovná podstatné hospodářské pomoci. Kromě armády podporuje ale USA i egyptskou ekonomiku další skoro miliardou dolarů – přímými platbami a projekty americké rozvojové agentury USAID. USA tak pomáhá u moci udržovat umírněný politický režim, hlavně proti sociálním nepokojům, které nahrávají hlavní, i když ilegální opoziční síle, islamistickému Muslimskému bratrstvu. Od poloviny devadesátých let zaznívají hlasy, že pomoc je neefektivní a hlavně symbolická odměna za mír s Izraelem, vytváří závislost a že není vázaná na zlepšení ekonomické politiky Egypta a stavu lidských práv v zemi. Přímá pomoc byla nahrazena americko-egyptským partnerstvím na úrovni soukromých investic a obchodů, podporovaným americko-egyptskou radou. K očekávanému uzavření Smlouvy o volném obchodu však pro nedostatečné reformy nedošlo.

NOVÝ PARTNER

Za vlády prezidenta George Bushe byla celková zahraniční pomoc obhájena na úrovni dvou miliard dolarů. USA zůstávají nejdůležitějším ekonomickým a politickým partnerem Egypta, ale rýsuje se nový spojenec – Čína. Jako ostatně ve většině Afriky Čína zaplavuje trhy levným zbožím a hledá příležitosti pro investice zvlášť do energetického průmyslu a výroben exportního čínského zboží. Čína už je druhým největším dovozcem zboží do Egypta, plánuje se velká průmyslová zóna na základě čínských investic. Odhaduje se, že Čína v dohledné době nahradí USA jako největší obchodní partner Egypta.

SITUACE Hlavní příjmy Egypta - turistika
- peníze od gastarbeiterů z ropných států Perského zálivu - poplatky v Suezském kanálu
- zemědělství v záplavovém údolí Nilu
- bavlna - lehký průmysl
- zahraniční ekonomická pomoc

SOUVISLOSTI Od podepsání mírové smlouvy s Izraelem v roce 1979 do války v Iráku v roce 2003 obdržel Egypt od USA asi 30 miliard dolarů vojenské pomoci. Spojené státy prakticky financují 80 procent egyptského vojenského rozpočtu tím, že platí za nákupy, modernizaci a údržbu vojenské techniky, nakupované od osmdesátých let v USA. Ročně to ze strany Spojených států činí asi 1,3 miliardy dolarů.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE (k mapce) Rozloha: 1 002 450 km² Obyvatelstvo: 75,36 milionu (odhad červenec 2008)
Náboženství: islám
Hlavní město: Káhira
Úřední řeč: arabština
Měna: egyptská libra (1 USD = 5,5 EGP) Růst HDP: 7,2 procenta (2007)
Inflace: 8,8 procenta (2007)
Nezaměstnanost: 11,1 procenta (2007)

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče