Antonín Perič: jedinečný závodník, konstruktér i výrobce kol

09. srpna 2009, 02:00 - Robert Šimek
09. srpna 2009, 02:00

Antonín Perič patřil po první světové válce k nejlepším českým cyklistům a několikrát získal i titul mistra republiky. Především se ale proslavil jako konstruktér a výrobce jízdních kol, jejichž řešení výrazně předběhlo dobu.

Autor: Flickr.com

Závod míru byl po dlouhá desetiletí nejvýznamnějším cyklistickým kláním východní Evropy. Poprvé se jel v květnu 1948 mezi Varšavou a Prahou, později se trasa rozšířila ještě o Berlín. Sloužil sice především socialistické propagandě, úspěch na něm ale byl velmi prestižní.

Českoslovenští jezdci ho vyhráli celkem šestkrát a sedmkrát ovládli soutěž družstev. První individuální úspěch zaznamenal hned roku 1949 legendární český cyklista Jan Veselý, který 1259 kilometrů dlouhou trať absolvoval na kole z karlínské dílny Antonína Periče.

Závodník a konstruktér

Antonín Perič se narodil roku 1896 v Praze v obchodnické rodině. Již od mládí se zajímal o cyklistiku a postupně se začal účastnit i různých závodů. První světová válka mu sice na čas ježdění znemožnila, po roce 1918 se ale vrátil a hned dosáhl mnoha úspěchů. Jako člen Sparty Praha vyhrál mistrovství Čech na jeden kilometr a v různých disciplínách uspěl i na mistrovství republiky. V letech 1920 až 1931 stál šestkrát na nejvyšším stupni a celkem získal neuvěřitelných šestnáct medailí. V letech 1924 a 1928 se zúčastnil olympijských her v Paříži a Amsterdamu a byl spoluzakladatelem známého závodu Praha – Karlovy Vary – Praha.

Po skončení aktivní kariéry pokračoval jako vedoucí československé reprezentace a roku 1933 si v karlínské Pernerově ulici otevřel i vlastní dílnu na výrobu bicyklů. Chtěl v ní zúročit bohaté jezdecké zkušenosti a jeho cílem bylo stavět kola pevná, lehká a spolehlivá.

Pokrokový inovátor

Striktně odmítal používat auto, na kole proto absolvoval i většinu obchodních cest. Navštívil řadu evropských zemí, kde navázal cenné kontakty. V italské Vicenze se například seznámil s Tulliem Campagnolem, majitelem známé firmy na výrobu cyklistických součástek. Vyjednal exkluzivní smlouvu a do Prahy si hned odvezl i několik nových výrobků.

V zavádění novinek byl velmi pokrokový. Jako jeden z prvních nahradil tehdejší balonové pneumatiky galuskami a na kola začal montovat francouzské přehazovačky Simplex. Ke stavbě rámu pro speciální závodní kola pak používal především anglické trubky Reynolds.

Koncem třicátých let začal v podniku pracovat i Peričův syn Milan, také vynikající cyklista a vítěz několika závodů. Věnoval se především výrobě doplňků a jeho dílem byly například nové spony, sedlovky či převodníky.

Kolo pro Veselého

ANTONÍN PERIČ (1896 - 1980)
Narodil se 30. září 1896 v Praze v rodině obchodníka. Již od mládí se věnoval cyklistice a ve 20. a 30. letech minulého století se celkem šestkrát stal mistrem republiky. Po skončení aktivní kariéry působil jako funkcionář a především konstruktér. Jeho karlínská firma vyráběla moderní bicykly na míru a získala dobré jméno doma i v zahraničí. Dílnu vedl až do znárodnění roku 1948. Poté v ní působil už jen jako řadový zaměstnanec a ukončit musel i působení u reprezentace. Zemřel roku 1980 ve věku čtyřiaosmdesáti let.

Perič si velmi zakládal na tom, že dokáže postavit stroj na míru pro každého závodníka. Kola s modrobílou metalízou a štítkem A. Perič Cycles Prague tak brzy ovládla přední místa v silničních i dráhových disciplínách.

Kolo značky Perič bylo pojmem a počátkem čtyřicátých let po něm zatoužil i tehdy začínající cyklista Jan Veselý. V pamětech líčí, jaká to byla troufalost, když ještě za okupace navštívil Peričovu dílnu a prosil úspěšného konstruktéra o nové kolo. „Mohl se mě klidně zeptat: Čípak jsi, chlapečku? On se ale jen usmál a řekl: To musíš ale trochu jezdit, hochu. Ve Spartě žádné padavky nepotřebujeme!“ vzpomíná. A hlavu si nemusel lámat ani s placením. „Zaplatíš, až budeš mít!“ řekl mu prý tehdy Perič.

Veselý si nový bicykl velmi oblíbil a nakonec na něm vyhrál i zmíněný Závod míru. Stroj ho zradil teprve roku 1952, kdy na něm praskla vidlice. Nebyla to ale Peričova vina, kolo totiž krátce předtím prošlo neodbornou opravou.

Trpký odchod do ústraní

Brzy po převratu roku 1948 byla firma Perič znárodněna a přestala existovat. Jezdci se ale oblíbených kol nechtěli vzdát a používali je i přes odpor svazu dál. Při prvních Závodech míru z nich dokonce raději odstranili všechna loga, než aby přešli na značku Favorit.

Antonín Perič už ale jejich úspěchy sledoval jen zpovzdálí. Roku 1951 byl odvolán z funkce vedoucího reprezentace, zatrpkl a stáhl se do ústraní. Ve své bývalé dílně pracoval až do pětasedmdesáti let jako řadový zaměstnanec za minimální mzdu, aby měl vůbec nárok na penzi. Kontakt udržoval jen se starými přáteli, kterým ještě občas postavil nějaké kolo. To zřejmě poslední bylo roku 1967 pro olympijského vítěze Jiřího Dalera.

Roku 1980 Perič zemřel, jeho kola ale dodnes zdobí nejednu cyklistickou sbírku. Majitelé na nich i po letech obdivují řemeslnou zručnost a kvalitní provedení.

Prameny: Kniha o Praze 8, Štěrba kola, Wikipedia.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče