Angel restaurant: mámivé vůně orientu

17. května 2009, 00:00 - Milan Ballík
17. května 2009, 00:00

Přestože doba restauracím vyšší třídy zatím stále příliš nepřeje, výjimky existují. Model k takovému úspěchu je stále stejný – působivý interiér, přívětivá, profesně zdatná obsluha a především kuchyně.

Autor: Martin Siebert

Angel Restaurant, který sídlí v centru Prahy, si velice brzy získal mezi daleko „profláknutějšími“ sousedy po čertech slušné renomé. Tamní mladý tým vyložil svým způsbem riskantní, o to však lákavější karty. Jak své kulinářské zaměření prezentují oni sami? Jedná se o „…moderní a kreativní interpretaci asijské kuchyně s důrazem na produkty a chutě jihovýchodní Asie…“. Což už samo o sobě je pořádný důvod k návštěvě.

Šálivá hra chutí Podnik je plný až po střechu, přesto jsem u vchodu ihned zaregistrován, uveden a usazen. Lístek, jímž jsem bryskně vybaven, nehýří množstvím jídel, zato však každé nabízené je lákající kombinací neznámých chuťových variant. Z opatrnosti, možná přehnané, jsem zvolil předkrm alespoň trochu známý, a to díky masu. Prsa z křepelky marinovaná v sójové omáčce a zázvoru podávaná s pomelem, earl grey křepelčím vajíčkem a omáčkou z červených chilli papriček mi totiž právě díky pernaté zvěřině přišla alespoň zčásti evropská. Uloženy na oválku, z jedné strany chráněny pahorkem salátových listů, vypadaly dílky prsíček hodně křehce a jaksi ztraceně. Rozpůlené vajíčko, oděné do tmavého škraloupu a loužička jásavě oranžové omáčky však obrázek na talíři přece jen oživily. To pro oko. Co se chuti týče, v té se sbíhala souhra tak pestrá, až bylo těžké se orientovat. Maso, křehké a jemné, bylo kořením ještě zvýrazněno, přesto však, obklopeno doširoka roztaženým vějířem příchutí, díky nahořklé kombinaci pomela a salátu a překvapivě jen „dětské“ dravosti omáčky, působilo trochu dietně. Přestože se zázvor i sója snažily „přerazit“ je svými stigmaty, drobná prsíčka odolala a svou chuť si přese všechny ataky uchovala. ANGEL RESTAURANT adresa: V Kolkovně 7, 110 00 Praha 1 otevírací doba: Po – So: 11.30 – 24.00 (oběd 11.30 – 14.30, večeře 18.30 – 22.00) důvod k návštěvě: – seznámit se s atraktivní novinkou pražského kulinářského dění – okusit citlivě upravené pokrmy asijského střihu – v přívětivém interiéru prožít romantický večer zaměření: restaurant s pronikavou elegancí a oslovující atmosférou kuchyně: kreativní, zaostřená na ty nejlepší asijské Mezitím se zaplnily i poslední volné židle, a pro pouze dvoučlennou obsluhu začal „saigon“. Protože patrně i kvůli spoustě souběžně s mou jdoucích objednávek byla prodleva před hlavním jídlem o pár minut delší, měl jsem čas sledovat, kterak si personál s davem poradí. Zatímco číšník občas zadrhnul a lehce si „zaplaval“, dívka pouze zrychlila tempo, přičemž nepozbyla nic ze své elegance. Šarmantně plula mezi stoly, „chytala“ vše, co bylo třeba a umně zkombinovanou porcí profesionality a ženskosti ovládala plac. Chvilka čekání mi při „šmírování“ lokálu nepřišla ani tak dlouhá. Ostatně nečekal jsem tak dlouho. Na horizontu horní hranice únosné doby přitančila slečna k mému stolu a předložila pomalu pečený vepřový bok na čínský způsob glazovaný aromatickým medem a sojovou omáčkou se sezamovými nudlemi, cukrovým hráškem a zázvorovou omáčkou s chilli. Zlatavá mřížka prostírání zahrála skrze sklo talíře hezkou ozdobu, pohledová skladba pokrmu byla opět decentní, přesto ale obmyslně působivá. Přes sebe překřížené plátky boku, zhnědlého jednak pečením, jednak tmavým, hustým a lesklým glacé, tvořily hlavní námět obrazu. Sekundovalo jen klubko divoce smotaných nudlí a temné jezírko opálové omáčky. Prorostlá sousta ryzího masa obohacená o hutnou, prazvláštně sladce nesladkou medovou příchuť, podléhala občas panovačným pokusům o převzetí vlády – tu zázvoru, po chvilce mámivě přesladkému hrášku, jindy zase sóje. Jako při divém dostihu se „hnaly“ za masem v souboji hlava na hlavě, aby cílem proběhly společně. Všechno se při odcházení chuti spojilo, urovnalo a pod nadvládou sládnoucího masa vytvořilo obdivuhodnou kytici chutí. Správně tvrdé nudle zjemnily důraz a obilným vstupem uhladily celý projev jídla do přívětivě neprovokující, dostatečně však patrné síly. Radost až do konce

Ani při občasných hlasitějších projevech některé ze společností neztratila restaurace nic ze své pohodové atmosféry. Navíc teď, po velepříjemných prožitcích z báječného jídla, mi přišla ještě útulnější. V dobrém rozmaru jsem se pustil do dezertu, pudingu z černé rýže s kokosovým semifreddem a palmovým sirupem. Ve sklence se černají zrnka neobvykle zabarvené rýže, korunovaná kouličkou světlého semifredda. Lepkavá, vazká rýže bez problému nechala prostor hladivému a chladivému, nijak zvlášť sladkému projevu mraženého kokosového krému. Neobvyklá chuť mne zaujala natolik, že jsem si až u poslední lžičky uvědomil jedno. Jde vlastně o jakýsi rýžový nákyp, a ten jsem doposud nikdy nepozřel!

V atmosféře, v níž pookřejete, s noblesní obsluhou a pokrmy, jejichž chutě jsou balancovány žensky něžně a přitom s patřičným důrazem, mi 2400 korun přišlo jako suma ne snad nízká, ale adekvátní. Navíc díky pěkné nabídce kvalitních rozlévaných vín. Za každou korunu zde host dostává stejnou, ne-li vyšší hodnotu. Což je jistě jeden z úhelných kamenů úspěchu restaurantu Angel.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče