Andrej Babiš: Agrofert budu rozšiřovat, dokud mě to bude bavit

16. června 2010, 14:03 - Alena Adámková
16. června 2010, 14:03

Jeden z nejbohatších Čechů Andrej Babiš dává rozhovory krajně nerad. V posledních dnech však udělal několik výjimek, a to hlavně kvůli tomu, aby pomohl zvrátit prezidentské veto k zákonu o zvýšení podílu biosložky v motorových palivech.

Autor: Martin Siebert

Nedávno totiž otevřel továrnu na výrobu metylesteru řepkového oleje, který se přidává do motorové nafty. Nás však zajímala především filozofie jeho podnikání a budování impéria jménem Agrofert.

Jste spokojen, že poslanci přehlasovali prezidentské veto k zákonu, který má zvýšit obsah biopaliv v benzinu a naftě?

Ano, jsem rád, že zvítězily konkrétní argumenty nad lží bez důkazů.

Nevadí vám, že nejnovější studie, kterou si nechala zpracovat Evropská unie, tvrdí, že při výrobě a používání biopaliv vzniká čtyřikrát více emisí CO2 než při používání klasických motorových paliv?

Je to lež. Při spotřebě biodieselu (MEŘO) dochází k úspoře 35 procent až 45 procent emisí CO2, podle metodiky EU schválené novou směrnicí v roce 2009. Čeští výrobci na základě této metodiky dosahují úspory 43 procent až 44 procent emisí CO2 proti použití běžné motorové nafty.

Podle rafinerií ale zdražují motorová paliva téměř o korunu…

Není to pravda, cena paliva je přece určována hlavně cenou ropy, výší spotřební daně a kurzem dolaru vůči koruně. Vliv biosložky je zanedbatelný. Navíc povinné míchání biosložky není dotované, takže nemá žádný vliv na státní rozpočet. Dotované je jen 100procentní MEŘO, ale to se projevuje pozitivně u spotřebitelů, jelikož litr stojí o 4,50 koruny méně než motorová nafta a proto 100procentní MEŘO je českými přepravci stále více používáno.

Vy jste ale nedávno kritizoval Evropskou unii, že je určena k záhubě právě proto, že uplatňuje příliš tvrdá ekoopatření. Není tedy právě směrnice o používání biopaliv příkladem takového nesmyslně tvrdého ekoopatření, která vedou Unii do záhuby?

Já si to nemyslím, je to nějaký alternativní zdroj a na rozdíl od solární a větrné energie je to zdroj, který ekonomice něco přináší. Iniciativa EU o náhradě biopaliv vznikla v době, kdy studie Goldman and Sachs tvrdila, že ropa bude stát 200 dolarů za barel.

Kromě toho Česká republika byla kdysi průkopníkem biopaliv, první v Evropě, která je zavedla v podstatně větším rozsahu než dnes, 30 procent ve směsné naftě. To prosadil ministr Josef Lux za vlády premiéra Klause už v roce 2001. Vláda chtěla do roku 1995 vybudovat výrobní kapacity na MEŘO. A dnes říkají spolupracovníci prezidenta, konkrétně pan Jakl, že řepka je hnusný žlutý benzin.

Nedávno jste ohlásil další velkou akvizici – koupi tří masokombinátů. Jaká je vaše filozofie při akvizicích? Někde jsem si přečetla, že kdo vás štve, toho koupíte…

To je nesmysl. Naše filozofie je jasná: kupujeme známé české potravinářské značky. Máme už Vodňanské kuře, Vodňanskou kachnu, Florián, Olmu, Kostelecké uzeniny, Maso Planá, Uzeniny-Vysočina, Krahulčí, Kmotr. Většinu z těch masokombinátů zakládal pan Satrapa už v roce 1915.

A k těm potravinářským podnikům chcete mít vždy i příslušnou zemědělskou prvovýrobu, tedy celý na sebe navazující řetězec? Ano, chceme mít i příslušnou prvovýrobu, ale pokud možno bez zvířat, preferujeme rostlinnou výrobu. Ale pokud v tom podniku, který akvírujeme, jsou kromě polí i krávy a drůbež, jsme schopni to převzít i s těmi zvířaty. Chcete podnikat ve všech potravinářských oborech? Už jste ovládli masokombináty, pekárenství, mlékárenství…

Nemáme výrobu bioetanolu, sladovnictví, pivovarnictví, do toho vstupovat nechceme. Máme i vinařství v Hustopečích na Moravě, celkem 300 hektarů, ale to prodáváme, není to náš byznys, tam nemáme návaznost na ty vstupy, nechceme podnikat ve všech potravinářských oborech. Cukrovarnictví zlikvidovala Evropská unie, takže už není perspektivní.

Spekulovalo se i o tom, že chcete koupit Setuzu a ovládnout tukový průmysl.

Chtěl jsem, ale nakonec jsme si postavili vlastní fabriku v Lovosicích, takže už o Setuzu zájem nemáme. Máme dost problémů s naší vlastní fabrikou v Lovosicích.

Na zemědělskou prvovýrobu pak navazuje i výroba hnojiv, kde jste údajně už druhý největší výrobce v Evropě… Jen ve výrobě dusíkatých hnojiv. A chemický průmysl? Jak je pro vás důležitý? Ten nijak nenavazuje na tu zemědělskou ani potravinářskou část, navíc byl vloni nejvíce zasažen krizí, protože je navázán na automobilový průmysl a stavebnictví. Letos se to ale trochu zlepšuje. Nicméně další akvizice v chemickém průmyslu neplánujeme. Agrofert stále roste, přikupuje nové firmy. Máte představu, kdy se ten růst zastaví, kdy už řeknete: už jsme velcí dost? Plánujete na letošek další akvizice nebo se naopak chcete něčeho zbavit?

ANDREJ BABIŠ (55)
Pochází z Bratislavy, jeho otec byl diplomat, mimo jiné také zástupce u GATT a OSN v Ženevě. Mladý Babiš proto studoval v Ženevě a Bratislavě. Jako komunista získal práci v podniku zahraničního obchodu Petrimex, působil například osm let v Maroku. Po revoluci upadl v Petrimexu v nemilost, přešel do Čech a ovládl české pobočky Petrimexu – tak vznikl Agrofert. Z malé firmy vybudoval chemicko-zemědělsko-potravinářský holding tří stovek firem s konsolidovaným ziskem v řádu miliard korun. Výtečné vztahy měl se Zemanovou i Grossovou vládou, výhodně privatizoval několik podniků, například chemický holding AliaChem, kam patří i Synthesia Pardubice. Podruhé se oženil a s manželkou Monikou má dvě děti (6 a 10 let), z předchozího manželství další dvě. Žije v Průhonicích u Prahy.

Zatím se bude pořád zvětšovat. A ten růst Agrofertu se nezastaví, dokud budeme vytvářet dostatek zdrojů a bude to mít smysl. A zdroje zatím máme, Agrofert dokázal navzdory krizi snížit své úvěrové zatížení z 27 na 20 miliard koncem roku 2009 a nastávajících 18 miliard. Zároveň každý rok 30 až 40 firem slučujeme, také něco občas prodáváme.

Nemáte cíl stát se největší firmou v Evropě? Sbíráte firmy jako jiní lidé sbírají třeba známky?

My nesbíráme firmy. My Agrofert systematicky budujeme. Vše to má logiku a na sebe navazuje. V krizi se ukázalo, že to není až tak špatný nápad mít více byznysů. Na některé byznysy dopadla krize méně, ne všechny byly postiženy. Naší filozofií je podnikat ve střední Evropě a mít široké portfolio v prvovýrobě, tedy v zemědělství, potravinářství plus výrobě hnojiv. Chemickou část už rozšiřovat nechceme, tam žádné akvizice nechystáme.

Údajně chcete budovat síť bioplynových stanic…

Ano, chtěli jsme jich vybudovat asi šest, ale protože nás nechtějí připojit do sítě, vystavíme jen asi dvě.

Boom fotovoltaických a větrných elektráren vás minul? V žádných supervýhodných státních kšeftech jsem nikdy nefiguroval. A kdybychom chtěli podnikat ve větrné nebo fotovoltaické energetice, tak už je pozdě, protože je to už všechno obsazeno. Proto nám taky nechtějí připojit ty bioplynky. I na velkou energetiku je už pozdě, všechno je rozděleno. V České republice už jsou karty vesměs rozdány. Jsou tu finanční skupiny, které kupují firmy, aby je prodaly se ziskem a pak jsou strategičtí partneři, kteří vybudovaly firmy, aby je dlouhodobě provozovali. A každé odvětví má své vyprofilované strategické hráče. Takže těžko lze očekávat přerozdělení podnikatelů mezi jednotlivými odvětvími. Vám se však daří občas si kupovat i velké hráče. Loni jste třeba koupil Agropol pana Malúše, to byl přece váš hlavní konkurent.

Ale kdo je to velký hráč? Vždyť Agrofert je v celoevropském měřítku malá firma a s globálními firmami je těžké soutěžit. Zažil jsem si to v souboji s ADM o bývalé Milo Olomouc. Navíc v potravinářství už je těch větších skupin jen pár. Třeba v pekárenství jsou už jen tři větší skupiny.

Čím se řídíte při výběru vhodných akvizic? Kupujeme firmy, které mají návaznost na skupinu Agrofert, často i intuicí. Zdá se mi, že toto bychom mohli koupit, že by nám to mohlo pomoci, že je to zajímavá firma, v něčem lepší než Agrofert, má dobré výrobky, dobré lidi, kteří nám pomůžou v řízení skupiny a realizaci synergických efektů. Jak často vám vaše intuice vycházejí? Které naopak nevyšly? Vůbec mi nevyšel Unipetrol a krůty, naopak koupě některých chemiček se mi snad povedla. Také investice v Číně byl omyl. Je to individuální, nedá se dopředu spočítat, co bude úspěšná akvizice a co ne. Takže Unipetrol považujete za svou dosud největší prohru? Ano, nevyšlo to, byla to má chyba. Měl jsem ho koupit už v roce 2001, tehdy se mi to ale zdálo drahé, naopak dnes se mi to zdá levné. Ale pak v roce 2002 přišly záplavy, některé firmy Unipetrolu byly blízké bankrotu, například Chemopetrol. Nepředpověděli to ani moji renomovaní poradci. Kdyby byl Unipetrol nyní na prodej, uvažoval byste znovu o jeho koupi? Určitě ne. Možná jen výrobnu čpavku a močoviny, ale je zastaralá a málo se do ní investuje. Arbitráž s PKN kvůli tomu, že vám poté, co získali Unipetrol, odmítli prodat jeho část, přestože jste s nimi o tom uzavřel předtím smlouvu, ještě probíhá. Jednu jste už vyhrál, další probíhají…

Ano, jednu arbitráž jsem vyhrál, dvě prohrál, probíhá ještě jedna arbitráž o náhradu škody za zmařenou investici, tam se jedná o 17 miliard. Ale nevím, kdy arbitrážní soud rozhodne.

Máte nějaké jiné kontakty s PKN Orlen krom toho, že se s nimi soudíte? Ne, my obchodujeme například s Benzinou, to se týká třeba karet Benzina, a Unipetrolem, ale PKN se postaral o to, abychom byli na černé listině v biopalivech, nemůžeme dodávat MEŘO do České rafinérské, protože si to PKN Orlen nepřeje. MEŘO proto částečně vyvážíme, částečně dodáváme i na tuzemský trh. Chcete vstoupit na burzu? Uvažoval jsem o tom, ale převážily argumenty, že bych ztratil svobodu a flexibilitu. My máme dostatek úvěrových zdrojů a kapitál z burzy zatím nepotřebujeme. Perspektivně uvažujeme o vydání našich dluhopisů. Čili chcete mít vše pod svou kontrolou. Co vše rozhodujete sám, jaké pravomoci přenášíte na jiné spolupracovníky?

Jak jste přišla na to, že vše řídím sám?

Vy jste přece pověstný tím, že si maximum věcí děláte sám… To jsou staré pověsti české, takhle už to dávno nefunguje. Já sám řídím přímo a pravidelně vlastně jen asi osm lidí, zato denně pošlu 100 až 200 SMS, když mám více času, tak i telefonuju. Ale já začínám posílat ty SMS už v pět ráno, když se probudím a něco mě napadne. Abych si to nemusel znamenat, protože ten seznam by byl strašně dlouhý. Mou hlavní náplní práce je shánět lidi. Já dělám v Agrofertu hlavního kádrováka, personalistu, hledám personální rezervy. Jsem i u akvizic a divestic. Také se starám o byznys, který moc nefunguje, má potíže, teď třeba o krávy, to bylo v posledním čase mé hlavní hobby. Teď jsem konečně našel člověka, který kravám rozumí a bude to řídit místo mě v celé skupině. Fungujete tedy jako krizový manažer… Ano, u mne se potkávají všechny krize Agrofertu – firemní, personální, boje mezi firmami, manažery. Odborně tomu nerozumím tak jako naši manažeři, ani práci s počítačem jsem se nenaučil. Používám selský rozum a intuici. A čím se řídíte , když někoho přijímáte do práce?

Třeba vysoká škola pro mě neznamená patent na rozum. A titul MBA je v naší skupině takřka diskvalifikační. Já se řídím hlavně lopatkovou teorií.

Co to je?

Věřím na genetiku. Když si tříleté děti hrají na pískovišti s lopatkou, tak ti budoucí lídři už to pískoviště řídí, kdežto ti uťáplí sedí v rohu. A tak tomu bude po celý život. To je moje personální teorie, určitě jsou i výjimky, které potvrzují pravidlo. Kvůli tomu děláme psychotesty, které definují pracovní a osobní vlastnosti.

Proto se mi nelíbí, že je tady taková averze vůči lidem, kteří byli za minulého režimu členy KSČ, ale určitě nebyli komunisti. Bylo jich údajně 1,6 milionu. Ne všichni byli tak stateční jako pan Havel, a tak ti lidé, kteří chtěli uspět a dělat kariéru, vstupovali účelově do KSČ. To členství bylo často předpokladem dostat šanci uspět v profesi.

Takže členství v KSČ je pro vás pozitivní signál, když sháníte nové lidi? To vůbec ne, ale já byl také kariérista, to přiznávám. Měl jsem jediný cíl, vycestovat z bývalého režimu. Čekal jsem na to osm let. Mluvil jsem dobře francouzsky, tak jsem se dostal do Maroka, kde jsem pracoval pět let a zastupoval 15 podniků zahraničního obchodu. Bydlíte nedaleko od sídla své firmy, v Průhonicích, a tam prý jste koupil místní sokolovnu…

Jedna z našich firem ji rekonstruuje. Považuji to skoro za charitativní projekt. Investujeme do rekonstrukce 130 milionů korun. Ty se nám budou dlouho vracet. Je to stará sokolovna, na kterou se občané Průhonic v roce 1928 složili a následně ji vybudovali. My jsme to koupili v dezolátním stavu, pomalu se to rozpadalo. Bude to skvělé sportovně kulturní centrum na bázi členství, které určitě Průhonice potřebují. Otvíráme 1. září 2010.

A co v ní bude?

Tři sály na cvičení, dětské koutky, fitness, malé SPA centrum, kosmetika La Prairie, manikúra, pedikúra, fyzioterapie, restaurace se zdravou výživou, klub pro členy.

Pak jste koupil v Průhonicích i domov důchodců.

Ten jsme koupili v dražbě, když předchozí majitel zbankrotoval. Pronajali jsme jej na 12 let společnosti, která se zabývá léčbou pacientů s Alzheimerem.

Máte ještě další aktivity, které nesouvisejí přímo s podnikáním?

Perspektivně bychom si chtěli vychovávat vlastní manažery. Buď ve vlastní škole, nebo spolupracovat se školami. Jednu zajímavou jsem objevil ve Středočeském kraji. My nemáme dost veterinářů, agronomů, zootechniků, dobře jazykově vybavené obchodníky zahraničního obchodu. Měla by to být střední škola se specializovanou nástavbou. Já si myslím, že vysoké školy potřebují hlavně praktickou výuku a je důležité, aby tam přednášeli lidi z praxe. Proto se domnívám, že většina našich manažerů by tam mohla přednášet.

Byl jste volit? Koho jste volil?**

Koho volím, je má soukromá věc, není to důležité. Na politiky si vzpomenu, když narazím na věc, která nefunguje a která má vliv na naše podnikání a každodenní život. Proč se neopravují silnice, proč nejsou dostavěny dálnice z Lovosic do Ústí nad Labem, z Prahy do Českých Budějovic, z Hradce Králové do Ostravy, z Brna do Vídně. Proč není už dávno hotov dálniční okruh kolem Prahy, proč nemáme rychlovlaky, proč nebyly od roku 1997 na Moravě a od roku 2002 v Čechách postaveny protipovodňové zábrany. Proč se na Václavském náměstí prodávají drogy, proč tam stojí veksláci a prostitutky a proč to tam všechno nevyčistí a neudělají restaurace jako na Champs Elysées, proč politici nelobují za české podnikatele…

Jsou to pro mě triviální věci a kvůli pár vyděračům, se kterými stát není schopen zatočit, tito jedinci otravují život celému národu. Myslím si, že politici by měli za sebou zanechat něco hmatatelného, tak jak vícero podnikatelů v naší zemi tím, že staví nové továrny nebo zachraňují některé před bankrotem. I navýšení biosložek v palivech je v každé evropské zemi absolutně normální věc, akorát my Češi jsme z toho udělali politikum. Ono je to asi tak, jak to občas slyším, že Češi nemají rádi Čechy, a to už od dob Bílé hory.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče