Analýza k 25. výročí: Doháníme Západ, ale tygrem nejsme

14. listopadu 2014, 08:27 - Vladan Gallistl
14. listopadu 2014, 08:27

Od listopadu 1989 prošla ekonomika dramatickým vývojem od centrálně plánované k tržní, která je součástí Evropské unie. Výsledkem je nejvyšší životní úroveň domácností v historii. Zároveň se nestojí fronty na banány a českou korunu lze vyměnit bez potíží za dolary či eura.

Na jednoho Čecha připadá hodnota vyrobeného zboží a služeb přes 27 tisíc dolarů (s přihlédnutím ke kupní síle), zatímco v roce 1995 to bylo pouze 12,9 tisíce. Přesto patří Češi mezi největší pesimisty v Evropě, co se týká budoucího vývoje. Skutečností je, že se nenaplnila očekávání lidí z přelomu let 1989 a 1990, že rychle doženeme západoevropské země.

Anketa

Jakou školní známkou byste ohodnotili polistopadový vývoj?

1   3% 2   36% 3   22% 4   19% 5   20%

V anketě hlasovalo 1005 čtenářů.
Hlasování bylo ukončeno.

Dohání nás Polsko a Slovensko

Skutečnost je po čtvrtstoletí střízlivější, ale rozhodně ne špatná. Česká republika dohání vyspělejší země, přestože pomaleji, než se dříve čekalo. Hrubý domácí produkt se od roku 1995 více než zdvojnásobil, zatímco německá ekonomika vzrostla o jednaosmdesát procent. Tuzemská ekonomika je pak výkonnější než portugalská, která byla v devadesátých letech výrazně před námi.

Na druhé straně nás dohání Polsko a Slovensko, jejichž hospodářství rostou výrazně rychleji. „Z našeho pohledu je největší a nepříznivý rozdíl ve vývoji v posledních letech. Zatímco polská a slovenská ekonomika rostou, my a Maďarsko v zásadě stagnujeme,“ upozorňuje europoslanec a bývalý člen vedení České národní banky Luděk Niedermayer. „A jen těsně si držíme pozici druhé nejbohatší ekonomiky regionu po Slovinsku.“ Z tygra střední Evropy z devadesátých let jsme tak spadli do průměru.

Transformační šok

Vývoj ve středoevropských ekonomikách byl přitom na začátku podobný. „Pro všechny země to byl obrovský přelom, kdy si musely najít cestu k tržní ekonomice,“ uvádí hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Česká a Slovenská Federativní Republika a po jejím rozdělení Česká republika tehdy zvolila cestu rychlých reforem, které naordinoval ministr financí a později premiér a prezident Václav Klaus. „Základní parametry reforem počátku devadesátých let byly nastaveny dobře,“ říká Niedermayer a dodává, že „největším problémem bylo otálení se zlepšením právního prostředí a bagatelizování tohoto problému.“

Galerie: 25 let změn

Transformační šok byl na dnešní poměry nepředstavitelný, když se ekonomika propadla v roce 1991 o obrovských 9,7 procenta a o rok později o 2,3 procenta. Jen pro srovnání: po finanční krizi se výkon tuzemského hospodářství snížil o 4,8 procenta.

V roce 1993, kdy se rozdělila federace, ovšem začíná období prudkého ekonomického růstu, který byl dán i tím, že státní banky podporovaly i neefektivní společnosti. Růžové snění skončilo probuzením v letech 1997 a 1998, kdy samostatné Česko zažilo svou první recesi. Tu odstartovaly události v květnu 1997, kdy prudce devalvovala koruna.

Galerie: Sametová revoluce: definitivní konec komunismu


Anketa: V čem spatřují největší přínos uplynulých 25 let významné osobnosti české ekonomiky a byznysu?


Klausovy balíčky

O měsíc dříve vláda přichází s „úspornými balíčky“. „Bylo nutné šlápnout na brzdu, protože extrémně narostly nerovnováhy a přestal fungovat bankovní sektor,“ konstatuje Sobíšek. Bankovní domy totiž pod tíhou stamiliard nesplácených úvěrů fakticky zmrazily poskytování půjček. „Tento nekontrolovatelný rozvoj úvěrů byl aktivně podporovaný politickou reprezentací,“ zdůrazňuje Sobíšek.

Bankovní socialismus vytvořený za Klausových vlád skončil finanční krizí, kdy největší banky musel před krachem zachránit stát z peněz daňových poplatníků. Nicméně selhal rovněž bankovní dohled České národní banky, protože zkrachovaly nejen velké banky, ale rovněž menší instituce.

Sázka na investice

Ekonomická recese pomohla do premiérského křesla v roce 1998 Miloši Zemanovi. Ten vsadí na lákání zahraničních investorů a privatizaci státních bank. V roce 1999 pak začíná období desetiletého růstu, který utne až finanční krize v roce 2008.

Po vstupu do Evropské unie v květnu 2004 se navíc růst prudce zrychluje. Důvodem je otevření západoevropského trhu pro české zboží v době, kdy už vyrábějí firmy postavené zahraničními investory.

Ekonomiku pak žhaví doběla rovněž vládní výdaje socialistických vlád za cenu obrovských schodků státních financí v době, kdy hospodářství prudce roste. „Z hlediska dynamiky růstu bylo nejlepší období 2005 až 2007,“ zmiňuje Sobíšek.

Dvě recese

Příchod světové finanční krize v roce 2008 ovšem srazí tuzemskou ekonomiku do nejhlubší recese od vzniku České republiky. K ní se v minulých dvou letech přidá hospodářský propad, který trvá šest čtvrtletí. Důvodem je tlak vlády premiéra Petra Nečase na úspory a zvyšování daní, což přimělo šetřit domácnosti i firmy.

Letos se však hospodářství opět vrátí k celoročnímu růstu. Přesto to není nic ohromujícího. „Naše ekonomika má na víc, než předvádí. Máme kvalitní a přijatelně drahou pracovní sílu, slušnou infrastrukturu a výbornou polohu,“ upozorňuje Luděk Niedermayer.

Data to dokazují: po ekonomické stránce se Čechům žije lépe než za socialismu


Čtěte také:

Při transformaci se improvizovalo, tvrdí Zeman. Šok to pro nás nebyl, říká Klaus

Singer zpochybňuje statistiky: Ekonomika rostla více, než se uvádí

Sobotka: Česká ekonomika by měla v příštím roce růst o 2,5 procenta

Klaus: Stagnace Evropy je důsledek evropské integrace

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče