Amnézie ambiciózního mogula

02. prosince 2011, 18:49 - Jan Hrbáček
02. prosince 2011, 18:49

Miliardář bagatelizuje své členství v komunistické straně a spolupráci se Státní bezpečností

Ctižádostivý, tvrdý a úspěšný manažer. S těmito atributy nyní vstupuje Andrej Babiš do politiky. Jako politik by měl mít jasnou vizi a být konzistentní ve svých názorech. To se mu ale zatím nedaří. Ba co víc, v časovém úseku dvou týdnů dokázal svoje názory zcela popřít. „Není to politická strana, je to hnutí. Já nejdu do politiky, říkám lidem, prosím vás, už to dál tady nejde. Jsem iniciátor, organizátor, člen týmu. Nemám žádné politické ambice,“ citovala česká média Babiše v půlce listopadu. O dva týdny později počastoval Babiš masy zcela odlišnými výroky: „Není už jiná varianta. Já jsem lídr. Je nesmysl, abych hledal někoho jiného. To hnutí postavím tak, aby vyhrálo příští volby.“ Svým potenciálním voličům se Babiš veřejně „odhalil“. Protože se o něm prý „píše mnoho polopravd, dokonce lží“, zveřejnil na svých stránkách svůj obsáhlý životopis. Týdeník Euro se zaměřil především na období, o kterém se sice hodně mluví, ale dosud nebylo podloženo historickými prameny či autentickými výroky aktérů. Andreje Babiše jsme přitom oslovili, aby se k inkriminovanému údobí v celé šíři vyjádřil.

Důvěrný Bureš

Asi nejcitlivější dobou pro agrobarona je ta, kdy se o něj jako o vedoucího pracovníka podniku zahraničního obchodu (PZO) Petrimex zajímala Státní bezpečnost (StB). Babiš ale neochvějně tvrdí, že s ní nespolupracoval.
Ovšem v Ústavu paměti národa v Bratislavě je dodnes archivován Babišův svazek pod krycím jménem Bureš. Do kategorie „Důvěrníka“, tedy spolupracovníka, který nemusel o své spolupráci s StB vědět, a kategorii, jež nepodléhá lustračnímu zákonu, si jej StB zavedla 12. listopadu 1980.
Babiš se ocitl v hledáčku sekce, která se zabývala kontrarozvědnou ochranou československého zahraničního obchodu. Věnovala tak pozornost zejména zastupitelským organizacím zahraničního obchodu v Bratislavě, průniku zahraničních rozvědek a monopolů do československé ekonomiky, ale i takzvaným černým obchodním zástupcům.
Nakolik byl Babiš dle metodiky StB skutečně „důvěrný“ se dnes už bohužel nedozvíme, protože podstatná část materiálů z jeho svazku byla 4. prosince 1989, v době hromadných skartací, kterou procházely zejména svazky představitelů komunistické elity, zničena.
Jak popisuje svůj kontakt s tajnou policií dnešní miliardář? Tvrdí, že ho její příslušníci oslovili kvůli dovozu nekvalitních nerostných surovin. „Myslím, že to bylo v roce 1980, kdy mě vyslýchala StB v záležitosti dovozu syrských fosfátů do Prechezy Přerov. StB mě v rámci této kauzy kontaktovala asi třikrát,“ vzpomíná Babiš. Na otázku, zda StB předal nějaké dokumenty, dodává: „StB jsem předal analýzu, proč by nebylo vhodné dovážet syrské fosfáty. Popsal jsem špatnou kvalitu této suroviny a zdůvodnil negativní dopady na životní prostředí při případném dovozu do Československa, a to kvůli velké prašnosti.“ Jenže v roce 1982 se vztah mezi StB a „Burešem“, jak stojí v historických pramenech, zásadně mění.

Agent z vinárny

Jedenáctého listopadu 1982 se v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka scházejí tři muži: kapitán Rastislav Mátray, poručík Július Šuman a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andrej Babiš. Z přísně tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že se z důvěrníka StB stal agent.
Podle tehdejšího hlášení tajné policie v době od 16.30 do 18 hodin podepsal takzvaný vázací akt, tedy závazek ke spolupráci. „Kandidát byl vytěžen (vyzpovídán) k ohlasům na úmrtí soudruha Brežněva (sovětský vůdce, který zemřel den před schůzkou – pozn. red.), o čemž je zpracován samostatný záznam. Poté byl kandidát vyzván, aby se vyjádřil, zda chce nadále spolupracovat s orgány kontrarozvědky, s čímž jmenovaný souhlasil. Po vyjádření souhlasu bylo jmenovanému oznámeno, že splňuje předpoklady kladené na spolupracovníka československé kontrarozvědky a byl mu předložen k podpisu písemný závazek, který byl zakamuflovaný v propagační brožuře. Kandidát závazek po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno Bureš,“ píše se doslova ve zprávě o získání ke spolupráci, kterou vyjma ve vinárně přítomných příslušníků Šumana, Mátraye, podepsal šéf ekonomické kontrarozvědky Milan Greguš i náčelník bratislavské správy tajné policie Jozef Vavro (viz fragmenty dokumentů, které týdeník Euro celé zveřejňuje na webu www.euro.cz).
Babišův svazek obsahoval mimo jiné vyhodnocení agenta či položky – vlastnoruční zprávy nebo finanční výdaje, na kterých tajní policisté dokladovali náklady za pohoštění při schůzkách se spolupracovníkem. Drtivá část záznamů však byla zničena.

Dobrovolná spolupráce?

Zachován ale zůstal například záznam k dočasnému přerušení spolupráce. „Agent Bureš byl získán k tajné spolupráci s československou kontrarozvědkou v roce 1982 na základě dobrovolnosti v problematice zahraničního obchodu ve vyčleněném objektu PZO Petrimex. Agent přistupoval k tajné spolupráci zodpovědně. V roce 1985 byl agent Bureš vyslán PZO Petrimex na dlouhodobý služební pobyt do Maroka. Na základě uvedené skutečnosti byla spolupráce přerušena do doby jeho návratu do ČSSR,“ napsal 9. prosince 1987 kapitán Andrej Kuĺha.
Bratislavská kontrarozvědka o necelý rok později prověřovala výkonnost tajných spolupracovníků a této prověrce se nevyhnul ani agent Bureš. „Nedostatky byly odstraněny 14. června 1988. Návrat TS Bureš z Maroka je předpokládán ke konci roku 1989,“ doplnil tentýž den Kuĺha.
Ze zachovaného evidenčního listu výdajů se dá vyčíst, že si příslušníci StB účtovali náklady za občerstvení z celkem 17 schůzek s agentem Burešem v průběhu let 1982 až 1985. Což je ale v rozporu s tím, co dnes Andrej Babiš tvrdí. „Můj vztah k StB je podrobně popsaný v mém životopise na www.ano2011.cz. Opakuji, nebyl jsem agentem StB a činím v této věci právní kroky. Právníci podají příslušnou žalobu proti Ústavu paměti národa Slovenské republiky na ochranu osobnosti,“ zareagoval na otázku ohledně možné vědomé spolupráce s komunistickou kontrašpionáží. Z historických pramenů vyplývá, že si StB Andreje Babiše jako tajného spolupracovníka Bureše vedla až do posledních dnů přežívání socialistické republiky a z evidence jej nevyřadila, ani když dlel v zahraničí.

Komunista na cestách

Ze svazku Andreje Babiše lze také vyčíst, že se velmi angažoval v různých hnutích a byl členem Komunistické strany Československa, respektive Slovenska.
Na svých webových stránkách Babiš svoje angažmá ve straně popisuje takto: „Moje matka byla motorem rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto dokonce za několik stovek korun zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že jsem vstoupil do KSS (Komunistické strany Slovenska).“ Na otázku, jak to tedy konkrétně bylo s členstvím ve straně, Babiš poznamenal: „Byl jsem členem KSS asi pět let. To je všeobecně známé. A proč? Protože mě navrhla základní organizace mého zaměstnavatele, a tím se zvýšila moje šance vycestovat do zahraničí jako delegát Podniku zahraničního obchodu.“ Angažovanost vytipovaného vedoucího pracovníka Petrimexu ale sledovala bedlivě i StB. „Je členem SSM od roku 1971, zastával různé svazácké funkce, byl také vedoucím odborového sdružení SSM/AIESEC, prostřednictvím kterého se zúčastnil zahraniční praxe ve Francii (1976 Machines Agricoles Lille, 1977 STEF Dijon a Kredietbank Brusel). Je členem společenských organizací. Podle dosavadních poznatků jmenovaný pracuje v těchto organizacích velmi aktivně. Od roku 1978 byl kandidátem na členství a od roku 1980 je členem Komunistické strany Československa,“ zaznamenal koncem října 1982 Babišův řídící důstojník Július Šuman do takzvaného memoranda. Pro kontakt s příslušníky StB stanovil Šuman heslo: „Nesu vám materiály od pana Bureše.“ Zda Babiš někdy od roku 1980 do roku 1989 z KSČ vystoupil, aby bylo možné ověřit jím uváděnou délku členství ve straně, bohužel neuvedl.

Jak to bylo s Agrofertem

Zajímavou kapitolou v Babišově životopise je rozhodně také vznik skupiny Agrofert v půlce devadesátých let. Firmu po rozpadu Československa založil Petrimex, kde Babiš šéfoval jedné obchodní skupině. Když se na jaře roku 1994 vrátila k moci Mečiarova HZDS, čekalo se na to, že tehdejší garnitura Petrimexu bude vyměněna. Na jaře roku 1995 bylo Andrejem Babišem navýšeno základní jmění Agrofertu, čímž se stal majoritním vlastníkem. Takto tuto operaci popsal slovenský novinář Dušan Valko ve své knize Případ I. – Počestný Andrej Babiš.
Jednání valné hromady Agrofertu Valko popisuje jako antedatované na únor a dokládá to faksimilií záznamu z jednání. Navíc se ho podle Valka z důvodu pracovní cesty nemohla zúčastnit členka dozorčí rady Elena Trenčianská, která je ale v zápise z jednání valné hromady podepsaná.
Ve Valkově knize hovoří o Babišovi hned několik jeho bývalých obchodních spojenců – a to nelichotivě. „Společně jsme za peníze z vlastních obchodů koupili domy v Praze a na naše náklady jsme je zrekonstruovali. Dnes je v nich jen on. Celý čas nás tahal za nos, že Agrofert staví v Čechách pro nás sedm a Petrimex zase, že ho buduje pro něj. Všechno si ale budoval jen pro sebe,“ říká v publikaci Ĺubomír Šidala.
Magnát se pokusil distribuci díla zabránit žalobami k trestnímu i civilnímu soudu. Ten trestní nakonec potrestal Valka pětadvacetitisícovou pokutou. „Co se týká pamfletu pana Valka, který byl sepsán na objednávku mého bývalého kolegy z práce, na základě mého trestního oznámení soud uznal dotyčného vinným z trestného činu pomluvy. Rozsudek je pravomocný. Na základě mé žaloby soud uložil panu Valkovi zdržet se zásahů do mého práva na ochranu osobnosti spočívající v rozšiřování, prodeji a dalším vydávání jeho knihy. Rozsudek je rovněž pravomocný,“ zareagoval na otázky ohledně zmiňované knihy Babiš. Autentické výroky jeho někdejších obchodních souputníků už ovšem byly do historie vepsány a kniha byla rozprodána předtím, než ji soud zakázal.
Pro srovnání uvádí týdeník Euro Babišovu verzi o vzniku Agrofertu. Podle něj byl impulzem rozpad Československa. „Napadlo mě založit obchodní společnost, která bude působit na území České republiky. Zakladatelem byl Petrimex, společnost jsem v Praze řídil. Obchod se nám celkem dařil, a tak jsme právní formu společnosti s ručením omezeným brzy změnili na akciovou společnost. To se stalo v roce 1994. Podnikání se rozvíjelo úspěšně, potřebovali jsme peníze a bankovní úvěr. Proto jsme se rozhodli navýšit základní kapitál. V květnu 1995 jsme zapsali navýšení základního kapitálu na čtyři miliony. Petrimex neměl zájem Agrofert podporovat, tím pádem kapitál navýšit nechtěl, a tak to udělala švýcarská společnost O. F. I. a neratovická Spolana. Já jsem první podíl odkoupil v roce 1999 a zbytek jsem dokoupil v dalších letech,“ tvrdí Babiš. Velkopodnikatel tak odkrývá další nesoulad ve svých tvrzeních. Dnes totiž napadá řadu obchodních transakcí, které jsou realizovány přes offshore firmy. Jenže přitom při budování impéria jménem Agrofert sehrály klíčovou roli právě ony.
„Je pravda, že jsem se s některými nerozešel v dobrém. Nehodlám to však komentovat prostřednictvím vašeho týdeníku. Jak jsem se stal jediným akcionářem Agrofertu, jsem už uvedl,“ dodává k příběhům z let minulých Andrej Babiš.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče