Americký volební spektákl

26. října 2012, 12:01 - Tomáš Plhoň, euro
26. října 2012, 12:01

Tak jako celá řada dalších lidí, nesleduji prezidentské volby ve Spojených státech s nějak zvlášť velkým zapálením. Ta maska pompézního cirkusu se všemi vlaječkami, mávátky a balónky je mi ze srdce protivná, ať se snažím sebevíc. Jenže i přes přirozenou středoevropskou skepsi k jakýmkoli emočním projevům v otázce řízení státu je třeba říct, že Amerika se v pojetí demokracie dostala nejdál. Byť se nám nemusí zrovna dvakrát líbit, jak to vypadá.

Médii právě proběhla zpráva o tom, že prezident Barrack Obama dokázal na svou kampaň získat už více než miliardu dolarů. Jako první v historii tak překonal magický rekord, jeho protikandidát Mitt Romney má jen o pár desítek milionů méně. Celkově bude zvolení nejmocnějšího muže světa stát více než šest miliard, což je opět další historická hranice. Peníze, které by dokázaly uživit menší stát, téměř vymazat český deficit rozpočtu či zaplatit naše náklady na školský systém, mají přitom poměrně nejasný původ. Předpokládá se, že do republikánského vědra přilévají hlavně boháči z Wall Street, kdežto Obamovi přispívají spíše menší podnikatelé. Jestli jsou obrovské částky řádně zdaněné, legální, a jestli kandidáti za megalomanské kapesné komusi cosi slíbili, se nikdo nikdy nedozví.

O neprůhledném, a vlastně tak trochu děsivém pozadí financování americké kampaně se můžete dočíst například v článku z internetových stránek časopisu Businessweek .

Člověka u toho napadá řada myšlenek týkající se podstaty demokracie. Asi nejbanálnější z nich – když už musí stát tolik peněz, musí být vždycky podhoubím pro sítě lobbistických zájmů a netransparentních miliard? Do jaké míry se dá říct „to k tomu prostě patří“, a kdy už takový systém překračuje meze vlastní ospravedlnitelnosti?


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Ti nejlepší z nejvlivnějších

Svatý Brusele, oroduj za nás…


Mezitím se v Česku poprvé chystají přímé prezidentské volby a o původu financí jednotlivých kandidátů se zatím nikdo příliš nepídil (i když zákon o přímé volbě se o průhlednost financování stará poměrně dobře). A nejde jen o dostihy za nového pána Hradu, financování politických stran je dlouholetým českým nešvarem, k jehož řešení se vláda zatím dostává jen velmi pomalu. Když říkám, že americká demokracie by pro nás měla být inspirací, rozhodně myslím i varovné příklady jako je tento. Systém, který se nedokáže ospravedlnit, může velmi rychle zaniknout. Rudé kraje by měly být dostatečným varováním.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče