Ambice se cestou poztrácely

27. prosince 2007, 12:15 - Táňa Králová
27. prosince 2007, 12:15

Čeští vyjednavači i vinaři jsou spokojeni, začínají dohady o dělení peněz

V listopadu 2006 přijela evropská agrární komisařka Mariann Fischer Boelová na pozvání tehdejší české ministryně zemědělství Mileny Vicenové na jižní Moravu a vůbec poprvé ochutnala zdejší víno. A byla by velmi dobrou herečkou, kdyby příjemné překvapení z koštů u několika vinařů jen předstírala. Možná i tato vzpomínka ji obměkčila, když po roce při jednání s nástupcem Vicenové Petrem Gandalovičem (ODS) vyslyšela jeho požadavek na přisypání peněz do obálky pro tuzemské vinařství. Místo 1,6 milionu, které Česku ročně chtěla přidělit Evropská komise, dostaneme od příštího roku tři miliony a od roku 2015 více než pět milionů eur. „Je to jednoznačný úspěch, který dokazuje, že jsme předložili pádné argumenty. Nepochybně je také vítězstvím, že nebude navrhovaný zákaz doslazování vína řepným cukrem, proti němuž jsme bojovali od samého počátku,“ pochválil se Gandalovič. S vyzněním unijní reformy trhu s cukrem pro Českou republiku jsou spokojeni i vinaři. „Podmínky jsou dobře dohodnuté,“ oceňuje předseda Svazu vinařů ČR Jiří Sedlo.

Šetřit se nebude.

Členské země EU se na reformních principech dohodly těsně před Vánocemi, těžce se rodící kompromis se však značně vzdálil původnímu návrhu Evropské komise. Ta chtěla podstatně důrazněji říznout do vinařské dotační politiky, která utrácí příliš mnoho prostředků na odstraňování přebytečného vína, přestože jeho spotřeba v Evropě klesá a navíc stále větší podíl na trhu zabírají dynamičtí producenti z „nového světa“. O neudržitelnosti předotované společné zemědělské politiky se stále jen mluví. I Evropská komise se při představování reformní snahy v sektoru vína otevřeně přihlásila k tomu, že cílem není šetřit. Jde jí prý o to, aby dostupné prostředky byly využity inteligentnějším způsobem. A co z jejích plánů zbylo po „vyvážené dohodě“ členských států? Platby na destilaci přebytečného vína, na něž bruselská pokladna každý rok vydává v průměru přes 200 milionů eur, neskončí okamžitě, jak si komise přála. Budou pokračovat ještě čtyři roky při postupném snižování z dvaceti na pět procent prostředků z takzvané národní obálky, což je stanovený příděl peněz pro jednotlivé členské země. Pětinu peněz z národního balíčku měly země povinně věnovat na propagaci vína ve třetích zemích. Ani s tímto návrhem však komise nepochodila. Odkládá se i spuštění reformy - místo letošního srpna začne v příštím roce.

Klučit, či neklučit?

Očesaný je také záměr na likvidaci vinic. Místo 400 tisíc hektarů, jak si úplně původně představovala komise, se má v celé unii vyklučit 175 tisíc hektarů. Pro sezonu 2008/2009 Brusel vyčlení na definitivní zničení vinic 464 milionů, v dalším roce 334 milionů a v letech 2010 a 2011 pak 276 milionů eur. „V České republice nebudeme rušit vinice,“ uvedl na ČT24 ministr Gandalovič. Jeho náměstek Stanislav Kozák doplňuje: „Umožníme dobrovolné klučení, ale nebudeme je dotovat.“ Ovšem předseda svazu vinařů to nevidí tak jednoznačně. „Chceme, aby zdejší vinaři, kteří se rozhodnou skončit, dostali peníze jako v ostatních členských státech. Stát nebude mít šanci klučení zamezit, jedině snad nastavit taková pravidla, aby byla pro vinaře nevýhodná,“ uvažuje Sedlo. Pro starší vinaře, kteří nemají nástupce, nebo pro pěstitele bez vlastního zpracování, jimž se po poklesu výkupních cen produkce hroznů nevyplácí, by odstupné za likvidaci vinic mohlo být lákavé. „Rozhodně by to nebylo nic masového,“ tvrdí Sedlo. „Na Slovensku už spekulanti levně nakoupili půdu se špatnými vinicemi, aby vydělali na jejich vyklučení. Máme obavy, aby se to nedělo i u nás,“ říká předseda Vinařského fondu Jaroslav Machovec. Před vstupem do EU stát a Vinařský fond, do něhož jdou peníze daňových poplatníků, mohutně dotovaly výsadbu a obnovu vinic - během dvou let do nich nasypaly 550 milionů korun. Podle předvánoční dohody členských zemí se odkládá uvolnění zákazu nové výsadby, a to od roku 2015. Nejprve komise chtěla dát svobodu vinařům už mnohem dříve, později přišla s termínem od roku 2014. „Stát regulaci může prodloužit až do roku 2018,“ doplnil Sedlo.

Sever si vydupal cukr.

V boji o doslazování vína řepným cukrem, které chtěla komise zrušit a umožnit jen přídavek vinného moštu, Česko zabodovalo díky silným spojencům - Německu a Rakousku. Výsledkem ostré debaty je drobný ústupek. Asi o pětinu se sníží dosavadní hranice pro přidávání cukru, kterým se dohání procento alkoholu u vína z méně kvalitní suroviny. „I když chceme jít cestou kvality, kvantita tu do určité míry musí být. Nelze vše obrátit a veškerou produkci našich vín dodávat jako přívlastkovou,“ říká Machovec. „Cukr je především otázka autentičnosti tuzemských vín, proto je podstatné, aby nebyla výhradní možnost doslazovat jen moštem dováženým z Itálie,“ zdůrazňuje Miloš Michlovský, majitel firmy Vinselekt. Jako národní zájem chápou možnost doslazovat cukrem i vinaři, kteří se bez něj běžně obejdou. „Nás by se zákaz nedotkl, vyrábíme 95 procent přívlastkových vín, takže nedoslazujeme. Máme 35 hektarů a surovinu si na rozdíl od velkých vinařství můžeme pohlídat,“ porovnává Stanislav Novák, spolumajitel Rodinného vinařství Jedlička & Novák z Bořetic. Cukr nepoužívá ani společnost Lahofer ze Znojemska. „Pro naše vinařství není otázka doslazování důležitá, zaměřujeme se na přívlastková vína. Kdyby však přišel špatný rok, potřebují doslazovat všichni,“ dodal šéf firmy Stanislav Lancouch.

Povýšení stolních vín.

Rozdílné pohledy jsou na výslednou dohodu o značení vín. Gandalovič ji označil za kompromis a věří, že si spotřebitelé zvyknou na změnu - odrůda a ročník budou nově i na vinětě stolního vína. Předseda svazu vinařů se však obává, že takové značení stolních vín může znehodnotit jakostní vína. „Na jedné straně se snažíme, abychom postoupili v kvalitě, a tímto zákazníky jenom zmateme. Pro určitý segment trhu může být zbytečné věnovat se kvalitním vínům, jestliže spotřebitelé to na lahvi jednoduše nepoznají,“ připojuje se šéf Vinařského fondu Machovec.
S národní obálkou, do níž vloží peníze Brusel, mohou jednotliví členové naložit dle svého uvážení. O tom, jak se rozdělí český balíček, už začínají dohady. Gandalovič mluví o směřování dotací na obnovu vinic, do technologií a na propagaci vína. Náměstek Kozák chce veškeré finance nechat na restrukturalizaci vinic a změnit jejich skladbu, aby vína byla pitelnější. „Na propagaci máme Vinařský fond,“ dodává. Na rozdíl od profesního svazu Kozák nepočítá v obálce s prostředky na klučení vinic ani na modernizaci sklepních hospodářství. Vinaři považují za důležité i podpory na produkci biovína. „Je to trend a poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku,“ shodují se Michlovský a Lancouch. Naprostá shoda panuje v tom, že Česko nebude podporovat destilaci, protože tuzemská produkce vína stačí jen asi na čtyřicet procent spotřeby.

Jiří Novotný Doslazování není žádná výhra V poměru cena ku výkonu vítězí vína ze třetích zemí nad evropskými, říká jednoznačně Jiří Novotný, dovozce značkových vín a distributor většiny důležitých tuzemských vinařství, řadících se k vyšší třídě. Novotný je majitelem pražské velkoobchodní firmy Vicom, v centru hlavního města má dvě vinotéky Cellarius.

EURO: Byl boj o doslazování vín řepným cukrem pro tuzemské vinařství opravdu otázkou existence? NOVOTNÝ: Z pohledu člověka, který má rád víno, není žádné vítězství, že se doslazuje a bude i nadále. Pro naši zemi je směrodatná výroba kvalitních vín a u nich se cukr stejně používat nesmí. Vidím za tím tlak velkých firem, aby se vyráběla průměrná a podprůměrná vína, protože ta je živí. Nikdy si nebudou hrát s kvalitními přívlastkovými víny nebo jen okrajově kvůli imagi. Ale laciná tuzemská vína nemají pro vinaře perspektivu ve srovnání s víny vyráběnými ve světě.

EURO: Co jako prodejce říkáte změnám ve značení vín? NOVOTNÝ: Současné značení, které se u nás používá, je pro konzumenty velmi přehledné. U stolních vín je uvádění odrůdy a ročníku zbytečné, protože u nich se hledí na cenu, a informace musí být jasná. Velkým problémem je apelační systém značení například u francouzských vín. Myslím si, že jejich odbyt vázne i na tom, že značení je pro většinu lidí nesrozumitelné. Francouzi uvádějí na vinětách základní rozlišení kvality, ale běžný spotřebitel se už nedozví, z jakých odrůd je víno vyrobeno nebo sestaveno.

EURO: Jak se za patnáct let, co obchodujete s vínem, změnil podíl dováženého a tuzemského zboží? NOVOTNÝ: Podíl dovozu - a do něj počítám víno z jiných zemí, tedy i Evropské unie - každý rok zvyšujeme. Je to dané i tím, že tuzemská produkce zdaleka neodpovídá spotřebě. S odbytem kvalitních vín domácí vinaři problém určitě nemají, spíše narážíme na jejich nedostatek. Na celkovém obratu naší firmy, která se věnuje velkoobchodu s nápoji, se prodej vína podílí asi 65 procenty, z toho dovoz představuje zhruba třetinu.

EURO: Čím to je, že jihoamerická vína jsou velmi úspěšná? Může vůbec unijní reforma zastavit trend, kdy vytlačují evropskou produkci? NOVOTNÝ: Vína z Chile a Argentiny jsou velmi kvalitní a přitom levná, v tom je jejich kouzlo. Vinaři ve třetích zemích mohou dosáhnout dobrých výsledků při mnohem nižších nákladech ve srovnání s Evropou, kde je drahá pracovní síla a vinaři obecně jsou méně skromní. Sami sobě si připravili konkurenci i tím, že do Jižní Ameriky přinesli znalosti a kapitál, teď se jim to vrací. Chilané a Argentinci mají perfektní nejen víno, ale i design lahví, adjustáž, naprosto spolehlivé dodávky, což se leckdy nedá říct o evropském partnerovi. Vína z Jižní Ameriky se dobře prodávají díky tomu, že ve všem je profesionalita, což evropští vinaři podceňují. A pokud jde o unijní pravidla a takzvanou reformu, nevidím důvod, proč pořád něco svazovat, vymýšlet regule a dotovat, jestliže v ostatních státech světa se nic nedotuje. Maximálně bych chápal dotaci na hektar vinice, ale žádné další, protože to vždy vede ke zvýhodňování někoho na úkor jiného. Určitě by se u nás také mohly rozšířit plochy vinic, kdyby to EU nezakazovala. Historicky tu bývalo mnohem více vinohradů a produkci kvalitních vín napomáhají i změny klimatu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče