Alois Nikl: knihkupec s velkými plány

22. listopadu 2009, 09:00 - Robert Šimek
22. listopadu 2009, 09:00

Český podnikatel Alois Nikl měl velké plány, které se ovšem podařilo uskutečnit jen zčásti. Za první republiky vedl úspěšné knihkupectví v Lounech, vysněný Dům knihy z něj ale kvůli nacistům a komunistům nevybudoval.

První zmínka o severočeských Lounech pochází z roku 1115. Městem se staly v polovině 13. století za Přemysla Otakara II., a za husitských válek byly dokonce jedním z pěti vyvolených center (spolu s Plzní, Klatovy, Žatcem a Slaným), které měly přečkat i případný konec světa.

Husitství je skutečně výrazněji nepostihlo, zato třicetiletá válka v letech 1618 až 1648 znamenala katastrofu. Město bylo několikrát po sobě vydrancováno a jeho obnova trvala řadu let.

S počátkem průmyslové revoluce v 19. století se v jinak zemědělském regionu začal rozvíjet průmysl (především zpracovatelský) a vznikla řada drobných živností. Jejich největší rozmach ale nastal až za první republiky, kdy v Lounech začal podnikat i knihkupec Alois Nikl.

Ve jménu bratra Žižky

Narodil se roku 1906 v Čáslavi v rodině holiče a obchodníka Vincence Nikla. Ten patřil mezi čáslavské patrioty a sbíral všechno, co se města týkalo. Byl velkým znalcem husitství a v jeho knihovně nechyběla snad žádná kniha o Janu Žižkovi či Janu Husovi.

ALOIS NIKL (1906-1987)
Narodil se 21. 6. 1906 v Čáslavi v rodině holiče. Od mládí měl zájem o literaturu, po absolvování gymnázia se proto začal učit knihkupcem. Vystřídal několik podniků a roku 1933 se rozhodl osamostatnit. V Lounech koupil zanedbané knihkupectví nedaleko vlakového nádraží a do několika let z něj vybudoval moderní a dobře zařízený závod. Za druhé světové války musel podnikání přerušit a roku 1948 byl komunisty zbaven koncese. V podniku poté až do roku 1985 pracoval jako vedoucí. Zemřel 29. července 1987.

Literaturu si brzy oblíbil i mladý Alois, který po absolvování gymnázia nastoupil roku 1920 jako praktikant do knihkupectví Hynka Pfeifera v Mladé Boleslavi. Zároveň studoval na pokračovací škole a znalosti si doplňoval i v zaměstnání.

V letech 1924 až 1929 pracoval u Bohdana Melichara v Hradci Králové, jehož knihkupecký obchod navazoval na vydavatelství Jana Hostivíta Pospíšila (Profit o něm psal v čísle 30/2009). Poté byl sortimentářem u pražské firmy Topič a u Oldřicha Trávníčka v Žilině, brzy ale začal myslet na vlastní podnikání.

Podnik od Buřtové Definitivně se osamostatnil roku 1933, kdy koupil od Marie Buřtové bývalý knihkupecký závod Karla Pfeiffera v Lounech. Původní majitel jej založil roku 1929, brzy ale dostal nabídku stát se šéfem personálního oddělení továrny na letadla v Letňanech u Prahy a podnik prodal. Buřtová se však o chod obchodu příliš nestarala, Nikl proto musel celý provoz od základu přebudovat. Trvalo několik let, než se mu podařilo obnovit důvěru zákazníků a klientela začala znovu růst. V podnikání mu výrazně pomáhala manželka Růžena, rozená Goldschmidová. K literatuře měla kladný vztah a mluvila výborně německy a anglicky. Jen s minimem prostředků manželé do několika let vybudovali slušně zásobený podnik s dobrou pověstí, což se žádnému z jejich předchůdců nepodařilo. Manželka s hvězdou Závod na lounském předměstí nedaleko vlakového nádraží se úspěšně rozrůstal až do nacistické okupace roku 1939. Nikl dbal na úpravu výloh, rozšířil sortiment o hudebniny a vydával i vlastní pohlednice. Ke svým zákazníkům byl vždy zdvořilý a uměl komunikovat i s prostými lidmi, jimž ochotně radil a pomáhal. Po příchodu Němců se ale situace změnila. Niklova manželka musela jako Židovka nosit žlutou hvězdu a trnem v oku byla i pro kolaborantský časopis Vlajka, který o ní roku 1941 napsal: „Vesele se prochází po krámě s hvězdou na půvabných prsou a obsluhuje znechucené zákazníky.“ Od roku 1942 nesměla už Růžena Niklová v podniku pracovat, protože její přítomnost a činnost údajně vyvolávala nepříznivou odezvu u kupujícího árijského obyvatelstva. Nejtěžší chvíle ale přišla roku 1944, kdy byli manželé zatčeni a deportováni – Nikl do pracovního tábora v Tvoršovicích u Benešova, jeho manželka do koncentračního tábora v Terezíně. Osoba nespolehlivá**

Válku naštěstí oba přežili a hned roku 1945 se pustili do obnovy podniku. Poválečné nadšení ovšem netrvalo dlouho. Komunistům se nelíbila Niklova činorodost ani široký sortiment literatury, zdaleka nejen prosovětské. Roku 1948 proto podnikatele označili za osobu nespolehlivou a zbavili ho některých práv.

Nikl se marně bránil, že nedělá nic nezákonného. Musel se vzdát knihkupecké koncese a roku 1950 byl zařazen jako brigádník do Severočeských cihelen. Jeho zdravotní stav se ale rychle zhoršoval a úředníci se nad ním nakonec slitovali. Směl se vrátit do svého bývalého podniku, ovšem už jen jako příručí.

Později se sice stal znovu vedoucím, rozhodovat o důležitých věcech ale nemohl. Věnoval se proto hlavně výchově učňů a lehce provokoval jen razítkem „50 let knihkupcem“. Do penze odešel roku 1985 a o dva roky později zemřel.

Prameny: Regiz - Kulturně historická revue lounského regionu, Wikipedia.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče