Alois Josef Landfras: tiskařský mág od Vajgaru

14. ledna 2010, 13:01 - Robert Šimek
14. ledna 2010, 13:01

Alois Josef Landfras patřil v 19. století k nejvýznamnějším tiskařům v českých zemích. V Jindřichově Hradci vedl rodinnou tiskárnu a čtenářům nabízel nejen lidové čtení, ale i moderní literaturu a časopisy.

Landfrasův rychlolis

Autor: Petr Šimek

První zmínky o knihtisku v Jindřichově Hradci pocházejí z roku 1613, kdy se zde připomíná Kryštof Haugenhoffer. Nepřetržitá tiskařská tradice ovšem začala ve městě až o sto let později. Roku 1713 vznikly nejstarší práce J. V. Svobody, na něhož navázali Jan Bedřich Jakeš, F. A. Schönstein a rodina Hilgartnerů, která vybudovala v Jindřichově Hradci i vlastní tiskařský podnik. Roku 1795 ale vymřela a její majetek přišel do dražby.

Zájem o tiskárnu projevili pražský nakladatel Jeřábek a místní knihař Josef Landfras. Ten jindřichohradecký podnik nakonec získal a do několika let z něj vybudoval jeden z nejvýznamnějších tiskařských závodů v Čechách.

Josef Landfras se narodil roku 1769 v Příbrami. Vyrůstal ale v Jindřichově Hradci, kde později pracoval jako knihař a roku 1796 vydal i první titul s názvem Malý zlatý nebeklíč.

Bývalou Hilgartnerovu tiskárnu převzal 14. března 1797 a rozjezd podnikání se mu vydařil. Roku 1801 ovšem závod zcela vyhořel a práce se musely zastavit. Landfras se ale nevzdal, začal shánět peníze a ještě do konce roku podnik znovu zprovoznil.

Báseň o ošklivém zvířeti

Vydával hlavně lidovou a modlitební literaturu, kterou kombinoval s kramářskými tisky a osvědčenými tituly, jako byla „Báseň o tak nazvané krásné a ošklivém zvířeti“ (dnešní Kráska a zvíře). Teprve s nástupem syna Aloise Josefa, který pracoval v tiskárně od roku 1818, se do popředí dostaly i nové tituly a odborné knihy. Roku 1821 vydala firma například první učebnici češtiny pro Němce a roku 1823 i publikaci o dějinách tiskařství v Jindřichově Hradci.

Hacafírek v rychlolisu

Roku 1826 převzal vedení podniku Alois Josef Landfras a nastala doba největšího rozmachu. Počátkem třicátých let 19. století byla přestavěna tiskárna, která dostala empírový vzhled, a vznikla i nová pobočka v Táboře.

Firma pokračovala ve vydávání zábavné i naučné literatury a dostávala také pravidelné zakázky od magistrátu. Výroba probíhala metodou kamenotisku (s použitím tiskové formy bez reliéfu) a původní tiskařské stroje byly roku 1844 nahrazeny třemi moderními rychlolisy.

V témže roce začal vycházet časopis Neuhauser Allgemeiner Anzeiger (Jindřichohradecký oznamovatel), na který později navázaly Neuhauser Wochenblatt a Neuhauser Wochenpost. Zajímavý byl také počin Václava Radomila Krameria, syna známého Václava Matěje (více zde), který začal u Landfrase roku 1848 vydávat humoristický list Hacafírek v kacabajce.

Ohlas od Viléma Roku 1858 předal Alois Josef Landfras tiskárnu synovi Vilému Antonínovi, v řemesle mu ale pomáhal až do své smrti v roce 1875. Podnik také nadále nesl název „A. J. Landfras a syn“ a později byl jen nepatrně změněn na „A. Landfras Syn“. Mladému Vilému Antonínovi se podařilo navázat spolupráci s příbramským nakladatelem Eugenem Petersonem, jehož specialitou byly především kramářské tisky. Nejvíc aktivit ale směřovalo do regionu. Roku 1871 vzniklo například první číslo týdeníku Ohlas od Nežárky, který vycházel dalších sedmdesát let. Osmdesátá léta 19. století nebyla pro firmu tak dobrá jako předchozí období. Tiskly se většinou výroční zprávy, stanovy a učebnice. Teprve oslavy stého výročí založení podniku vrátily do Jindřichova Hradce ztracenou prestiž. Tiskárna byla vyznamenána titulem „c. a k. dvorní“ a zakázek začalo opět přibývat. U dvou Marií**

Po smrti Viléma Antonína Landfrase roku 1902 převzal firmu syn Vilém Bohumil. Navázal kontakty s novými autory a dlouhá léta zastával i funkci předsedy jihočeského Gremia knihtiskařů. Roku 1931 ale náhle zemřel a tiskárnu dál vedly manželka Marie Antonie s dcerou Marií Annou.

V letech 1932 a 1934 závod drobně přebudovaly, v podnikání ale příliš úspěšné nebyly. Firmě se výrazně zvýšila konkurence a další rozvoj zbrzdila i druhá světová válka. Majitelky se snažily udržet tiskárnu v rodině, což se jim ovšem podařilo jen do roku 1940. Tehdy ji musely pronajmout Františku Pfauserovi a na její vedení ztratily vliv.

Po válce navíc začaly spory o majetek, protože Pfauser prohlásil vybavení tiskárny za své. Vše nakonec vyřešilo až znárodnění podniku roku 1948, po němž tiskařská výroba v Jindřichově Hradci definitivně zanikla.

Prameny: Tiskárny a tisky 19. století, Muzeum Jindřichohradecka, město Jindřichův Hradec

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče