Almužna pro šéfy

12. února 2010, 12:06 - Martin Shabu
12. února 2010, 12:06

Platy manažerů kulturních institucí neodpovídají míře jejich odpovědnosti

Dopátrat se výše platů ředitelů kulturních svatostánků, jako jsou Česká filharmonie nebo Národní galerie, není vůbec jednoduché. Ministerstvo kultury se na přímý dotaz, kolik jednotliví generální ředitelé berou, omezilo na stručné vyjádření: „Průměrný plat ředitelů příspěvkových organizací spadajících pod ministerstvo činí 53 tisíc korun měsíčně.“ Ministerstvo však odmítlo poskytnout bližší informace s odvoláním na ochranu osobních údajů. Přesto se týdeníku EURO podařilo vnést trochu světla do způsobu odměňování šéfů „příspěvkovek“. Z dotazování současných i bývalých ředitelů těchto organizací vyplynulo, že zatímco ředitel Národního divadla si v roce 2009 připsal na své konto necelý milion korun, jeho kolega z Národní knihovny se musel spokojit s 540 tisíci. Všichni oslovení se shodují, že jde o honoráře, které jsou mezi platy ve státní správě vyšší, s ohledem na míru odpovědnosti těchto lidí však jde o almužnu. Srovnáme-li tyto platy s příjmy ředitelů rakouských muzeí a galerií, působíme jako chudí příbuzní. Přitom kvalita sbírek a návštěvnost je v leckterých případech srovnatelná. „Mám možnost nyní srovnat, jak jsou odměňováni jiní kolegové v obdobných funkcích, a musím konstatovat, že v ředitelských platech přímo řízených příspěvkových organizací jsou rozdíly, dané ovšem i velikostí řízené instituce a složitostí jejich činností,“ uvedl ministr kultury Václav Riedlbauch, jenž řídil Českou filharmonii.

Ředitel tisíců metrů čtverečních

V žebříčku odměn, jejž sestavil rakouský týdeník Der Standard, vede ředitel Kunsthistorisches Museum ve Vídni, který si v roce 2008 vydělal 357 tisíc eur (9,3 milionu korun). „Příjmem rakouského kolegy Seipela jste mne celkem zaskočil, česká realita je skutečně poněkud jinde,“ zareagoval Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea v Praze. Ten za vedení muzea loni utržil 850 tisíc korun. Mladému řediteli se přitom podařilo na expozice v Národním muzeu nalákat širokou veřejnost. Jen Pražskou muzejní noc nebo výstavu Lovci mamutů zhlédlo přes půl milionu diváků. Lukeš se také pustil do rekonstrukce historické budovy a dominanty Václavského náměstí, která od svého zbudování v roce 1891 neprošla opravou. Do roku 2012 má navíc vzniknout podzemní tunel, jenž propojí historickou budovu s objektem bývalého Federálního shromáždění. O novém využití tohoto někdejšího sídla rádia Svobodná Evropa rozhodla vláda už v polovině roku 2006. Jde o investici v řádu několika miliard korun, jež umožní rozšířit výstavní plochu muzea až na osm tisíc metrů čtverečních.

Chybí taháky

Je s podivem, že ministerstvo kultury nesepisuje se šéfy kulturních organizací manažerské smlouvy, které by umožnily odměňování založené na výkonu, a ne na dosaženém počtu odpracovaných let, jak tomu je v tabulkových platech. Těmi se mzdy ředitelů příspěvkových organizací řídí. Lukešovi z Národního muzea chybí také motivační nástroje, které by mu pomohly přitáhnout do instituce perspektivní a vzdělané lidi. „Národní muzeum má zhruba 500 zaměstnanců, několik desítek budov, rozpočet v řádu stovek milionů. Ekonomickému náměstkovi přitom mohu nabídnout plat něco přes 30 tisíc hrubého. A odměny nic moc. Kolik potom asi bere mladý vedoucí oddělení se vzděláním zakončeným Ph.D.?“ vybízí k zamyšlení Lukeš. Jako generální ředitel nemá žádnou speciální smlouvu, do funkce byl jmenován ministrem kultury a plat mu stanovuje ministerstvo kultury. V současnosti je proto vzhledem ke svému věku zařazen do šestnácté platové třídy a sedmého platového stupně. Podle zákonných tabulek činí jeho základní příjem bez odměn a příplatků 23 150 korun hrubého měsíčně!

Peníze tu jsou

Bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák (ČSSD) se domnívá, že by se měly platy ředitelů příspěvkových organizací přiblížit honorářům ve veřejnoprávních médiích. Kupříkladu Jiří Janeček, generální ředitel České televize, měl v posledním čtvrtletí 2009 měsíční mzdu ve výši 231 tisíc korun. Ministr kultury Riedlbauch jmenovaný do úřednické vlády sociálními demokraty má za to, že oproti lidem z veřejnoprávních médií, a to i na nižších stupních, panuje příliš velký nepoměr v neprospěch ředitelů jeho resortu. Zároveň dodává, že sblížení se ovšem v nejbližší době nepodaří, „přesto by se to mělo stát cílem mzdové politiky v blízké budoucnosti“. Jako jednu z možných cest vidí vyvázání ředitelských platů z tabulkového systému a jejich náhradu ve formě individuálních manažerských odměn. Podle poslance Jandáka je jednou z překážek zlepšení platových podmínek také závist ministerských úředníků. Ti by nelibě nesli zvýšení platů svých funkčně podřízených kolegů v „příspěvkovkách“. Jandákovi by prý stačilo patnáct minut k tomu, aby v resortu ušetřil 50 milionů korun. Jako příklad dává informační centrum v Nostitzově paláci, jehož vybudování ministerstvo údajně vyšlo na 28 milionů korun. „Je to, jako kdybyste udělali na Karlštejně informační centrum propagující Karlštejn,“ dodává sociálnědemokratický poslanec.

Neřeknu a neřeknu

K Jandákově nápadu na sblížení platů s řediteli veřejnoprávních médií se přidal také Vlastimil Ježek, bývalý ředitel Národní knihovny. Ten v Klementinu dostával plat okolo 40 tisíc a roční odměny ve výši 60 tisíc korun. Finanční poměry a pracovní vytížení může Ježek porovnat, protože v letech 1993 až 1999 zastával post generálního ředitele Českého rozhlasu. „Nemyslím si, že by práce v příspěvkové organizaci byla méně náročná. Staráte se o velké rozpočty a máte pod sebou množství lidí. Jste přitom odměňován dvakrát tak hůře,“ říká Ježek. Neúspěšný lidovecký kandidát do Senátu je také přesvědčen o tom, že se jedná o funkci vyžadující člověka na plný úvazek, který se nesnaží přivydělat si stranou. Ze svého postu šéfa Národní knihovny musel Ježek odejít kvůli sporům o výstavbu nové budovy podle návrhu architekta Jana Kaplického. Loni v září ho odvolal ministr kultury Václav Jehlička (dříve KDU-ČSL, nyní TOP 09). Novým šéfem Národní knihovny se stal Pavel Hazuka. Ten byl jedním z lidí, kteří odmítli týdeníku EURO svou mzdu sdělit. Prostřednictvím svého zástupce Adolfa Knolla pouze vzkázal, že informace tohoto druhu, ať jde o jakékoli zaměstnance knihovny, Klementinum neposkytuje. Podobně zareagoval také generální ředitel Státní opery Praha Jaroslav Vocelka. Bývalá ředitelka opery Ingeborg Žádná nicméně týdeníku EURO potvrdila, že se její plat pohyboval v rozmezí 40 až 44 tisíc a roční odměny činily 50 tisíc korun.

Praha není Vídeň

Relativně klidnou kulturní sféru nedávno zvířila informace o odchodu Milana Knížáka, generálního ředitele Národní galerie, v roce 2011. Ministr kultury by ještě během mandátu úřednické vlády rád nalezl Knížákova nástupce. Riedlbauch prověřoval fungování několika příspěvkových organizací včetně Národní galerie. Za správné vedení této výstavní scény k překvapení znalců umění navrhl Knížákovi mimořádnou odměnu 195 tisíc korun. V uplynulém roce si tento svérázný ředitel vydělal 997 876 korun. „Specielně můj plat je směšný, poněvadž Národní galerie v Praze odpovídá za majetek v hodnotě několika set miliard korun,“ sdělil týdeníku EURO Knížák. Ve srovnání s kolegyní z Vídně Agnes Hussleinovou, která vede galerii Belveder za 231 600 eur (přes šest milionů korun) ročně, má pravdu. Podobně se vyslovuje i Marek Pokorný, generální ředitel Moravské galerie v Brně. Ten mimo jiné spravuje tři velké historické objekty v centru Brna a každoročně organizuje devět velkých a osmnáct menších výstav s rozpočtem 80 milionů korun bez investic. Za své snažení dostává hrubou měsíční mzdu 52 360 korun, což je podle Pokorného přesně o deset tisíc víc, než co dostával jako vedoucí kulturní rubriky v jednom českém týdeníku. Jednou ročně má Pokorný nárok na odměnu podle hospodářských výsledků a naplňování koncepce galerie v předchozím roce. Za rok 2009 získal odměnu 65 tisíc korun. „V poměru k výkonu, odpovědnosti, neomezené pracovní době a komplikacím v rodinném životě se samozřejmě nejedná o odpovídající částku, nicméně je to moje svobodné rozhodnutí, kterého jsem nikdy nelitoval,“ dodává šéf Moravské galerie.

Vzkaz z vleku

Mezi výše jmenované patří také generální ředitel Národního divadla. Ten dohlíží na činnost několika scén pro drama, balet a operu. Šéf divadla Ondřej Černý skončil v žebříčku honorářů na druhém místě. Jeho příjem loni dosáhl 963 tisíc korun. Se sdělením výše svého platu neměl potíže. „Probral jsem tuto delikátní věc s kolegy a usnesli jsme se na tom, že svůj plat zveřejním stejně jako Flimm a Bachler,“ napsal Černý. Ve vyjádření narážel na zveřejnění příjmů ředitelů Salzburger Festspiele Jürgena Flimma a vídeňského Burgtheateru Klause Bachlera, kteří si v roce 2008 vydělali v přepočtu 6,3 a 6,2 milionu korun.
V minulosti bylo pokusů o racionalizaci výdajů a reformu fungování příspěvkových organizací několik. Naposledy se k tomu odhodlal někdejší lidovecký ministr kultury Václav Jehlička. Ten uvažoval o propojení některých z 31 organizací, které pod ministerstvo spadaly. Snažil se dále převést některé z nich na kraje a obce. Nic z plánů se však nepodařilo dotáhnout do konce. Jeho ministrování skončilo předčasně, stejně jako celá vláda Mirka Topolánka v době českého předsednictví EU v květnu 2009. Na otázku, zda si myslí, že jsou ředitelé „příspěvkovek“ odměňováni spravedlivě, odpovídal z lyžařské dovolené. „Považuji průměrnou mzdu 53 tisíc korun za přiměřenou,“ vzkázal z Itálie Jehlička.

Mlžení místo mlčení

Většina oslovených ředitelů a kulturních manažerů své příjmy zveřejnila. Předcházelo tomu však ujištění, že tak učinili i další kolegové z branže, a příklad ze zahraničí. Minimální spolupráci nabídlo ministerstvo kultury, které využilo ochrany osobních údajů, aby nemuselo vysvětlovat rozdíly v příjmech ředitelů příspěvkových organizací. Jedním z těch, kteří odmítli prozradit své příjmy, byl Vladimír Darjanin, generální ředitel České filharmonie. Ten se přitom v televizi politoval, jak málo peněz bere. Vysvětloval tak, proč neopustil funkci intendanta hudebního festivalu Dvořákova Praha. V České televizi se hájil slovy: „Plat generálního ředitele České filharmonie za rok je ekvivalent výdělku šéfdirigenta za týden… Beru to jako čest být ředitelem České filharmonie, ale že vůbec existuje tak ubohý plat, to jsem netušil,“ stěžoval si Darjanin. Jeho předchůdce a současný ministr byl o něco sdílnější. V roce 2009, kdy z filharmonie odcházel, se jeho měsíční plat vyšplhal lehce přes 60 tisíc.

Tab.:
České odměňování (2009) Ředitel *Instituce*Roční příjem (v Kč)
Milan Knížák*Národní galerie*997 876
Ondřej Černý*Národní divadlo*963 000
Michal Lukeš*Národní muzeum*850 000
Marek Pokorný*Moravská galerie v Brně*693 320 Jaroslav Vocelka*Státní opera Praha*578 000 Pavel Hazuka*Národní knihovna*540 000 výpočty týdeníku EURO podle dostupných materiálů

Odměny šéfů v Rakousku (2008) Ředitel *Instituce*Roční příjem (v euru)
Wilfried Seipel*Kunsthistorisches Museum*357 900
Ioan Holender*Staatsoper*265 400
Jürgen Flimm*Salzburger Festspiele*245 000
Klaus Bachler*Burgtheater*240 000
Georg Springer*Bundestheater-Holding*239 000
Agnes Hussleinová*Österreichische Galerie*231 600
Gabriele Zuna-Kratky*Technisches Museum*228 600
Klaus A. Schröder*Albertina*217 700
Johanna Rachingerová*Österreichische Nationalbibliothek*209 400
Edelbert Köb*Museum Moderner Kunst*195 900
Pramen: Der Standard

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče