Alimenty musí platit i podnikatel ve ztrátě

13. března 2006, 00:00 - RICHARD W. FETTER
13. března 2006, 00:00

VYŽIVOVACÍ POVINNOST Úpravou svého účetnictví se podnikatel povinnosti platit alimenty jen tak nevyhne. Soud totiž musí zkoumat nejen oficiálně vykazované údaje, ale i další souvislosti a podezřelé transakce při podnikání.

VYŽIVOVACÍ POVINNOST Úpravou svého účetnictví se podnikatel povinnosti platit alimenty jen tak nevyhne. Soud totiž musí zkoumat nejen oficiálně vykazované údaje, ale i další souvislosti a podezřelé transakce při podnikání.

Soudní řízení o alimenty je obvykle zahajováno v souvislosti s rozvodovým řízením rodičů nebo za situace, kdy jeden z rodičů dobrovolně neplní svou vyživovací povinnost vůči dítěti. Místně příslušným soudem k podání žaloby je okresní (v Praze obvodní a v Brně městský) soud určený podle bydliště dítěte. Řízení je osvobozeno od soudních poplatků.

PŘÍSPĚVKY PODLE ŽIVOTNÍ ÚROVNĚ Soud může určit povinnost platit výživné nejen tehdy, když dochází k rozvodu manželství. Často tak činí i v případě, že rodiče žijí spolu, avšak jeden z nich neplní své povinnosti dobrovolně. Nebo tehdy, když spolu nežijí, protože vůbec nebyli manželé, nebo je soužití manželů rozvráceno, aniž by přitom bylo rozvedeno. Základem při určení výše výživného je princip, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba mají povinnost přispívat na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Přitom se přihlíží i ke skutečnosti, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje a jak se stará o společnou domácnost (žijí-li rodiče spolu). Při určení výše výživného vychází soud na straně jedné z odůvodněných potřeb oprávněné osoby (potomka jako příjemce alimentů) a na straně druhé ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů povinné osoby (rodiče jako plátce alimentů). TABULKY NEEXISTUJÍ V současné době neexistují žádné tabulky pro způsob výpočtu výživného. Není ani stanoveno žádné procento valorizace již určeného výživného (například v závislosti na inflaci), ani naopak neexistuje nějaké časové omezení, po které není možné žádat o zvýšení výživného. Konkrétní výše výživného záleží na mnoha okolnostech. Mezi jednotlivými případy nebo soudy se mohou tedy vyskytovat značné rozdíly. Každý případ se posuzuje individuálně, a nelze proto obecně stanovit minimální, nebo maximální výživné. Pokud je rodičem dítěte například manažer s vysokým příjmem kolem 200 tisíc měsíčně, může být „odpovídajícím výživným“ i částka ve výši zhruba 30 tisíc korun, ačkoliv zajistí základní potřeby nezletilého dítěte několikanásobně. Tam, kde to majetkové poměry rodičů dovolují, může soud rozhodnout nejen o pravidelných měsíčních splátkách, ale i o tvorbě úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání. BOHATÍ CHUDÁCI Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů rodiče, který je povinen platit výživné, soud zároveň zkoumá, zda se nepokouší zastírat své skutečné finanční možnosti. Soud tedy prověřuje, zda se rodič „bez důležitého důvodu“ nevzdal výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo jiného majetkového prospěchu (například jednorázového příjmu), nebo zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Pravdivé zjištění majetkových poměrů povinného rodiče samozřejmě činí soudům potíže hlavně tehdy, jedná-li se o osobu bez pravidelného příjmu ze zaměstnání - tedy typicky u osob samostatně výdělečně činných, majitelů firem a podobně. Zákon o rodině však děti chrání, aby podnikatelé se středními nebo vyššími příjmy neplatili nepřiměřeně nízké výživné. Proto rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů (tedy například soukromý podnikatel), je povinen soudu předložit podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a poskytnout další součinnost. To znamená ukázat nejen daňové přiznání či účetní knihy, ale také zpřístupnit bankovní informace o skutečném stavu účtů nebo informace o cenných papírech a o účasti na jiných podnikatelských aktivitách. Jestliže tak podnikatel neučiní, vychází se z fikce, že pobírá měsíční příjem ve výši patnáctinásobku částky životního minima potřebné k zajištění výživy a osobních potřeb konkrétního dítěte. Podle toho bude vyměřeno výživné. V současnosti se tedy vychází z příjmu 36 tisíc korun, takže odmítnutí spolupráce se soudem se může i prodražit (pokud je skutečný příjem nižší). CO DĚLAT PŘI ZTRÁTĚ Problém může ovšem nastat i tehdy, pokud rodič řádně předloží soudu doklady o svých příjmech z podnikání. Konkrétně v případě, že z těchto dokumentů vyplývají mimořádně nízké zisky či dokonce ukazují na záporný hospodářský výsledek, tedy ztrátu. V takové situaci soud musí zkoumat charakter jednotlivých podnikatelských výdajů, jež rodič uplatňuje v přiznání k dani z příjmů. Ne každý takový výdaj (i když ho daňové předpisy uznávají jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů a umožňují rodiči snížit si o něj základ daně) je totiž pro povinnou osobu z hlediska jejího podnikání opravdu nezbytný. Prvořadou povinností rodiče je totiž dostát zákonné vyživovací povinnosti k dětem, teprve zbývajících finančních prostředků je možno použít k rozvoji podnikatelské aktivity. Proto soud může v konkrétních případech připočíst k oficiálně vykazovaným příjmům určité částky, jež neuznal jako nutné a nezbytné investice, bez nichž by nebylo možno v podnikání pokračovat. NENÍ ÚNIKU?

Alimenty se platí v pravidelných opakujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. Do doby zletilosti takzvaný povinný rodič poukazuje výživné k rukám druhého rodiče, do jehož péče je dítě svěřeno. Po dosažení zletilosti pak peníze posílá přímo dítěti.

Soud ale může rozhodnout o povinnosti složit větší peněžní částku pro alimenty splatné v budoucnosti. Učiní tak „v případech hodných zvláštního zřetele“ (například když se povinný rodič zdržuje v zahraničí či nakládá neuváženě s majetkem). I v takovém případě však druhý rodič nebo dítě dostávají částky postupně každý měsíc, neobdrží je tedy jednorázově.

Výše alimentů se nestanovují jednou pro vždy. Při „změně poměrů“ mohou být na návrh jedné či druhé strany zvýšeny (či naopak sníženy). Rozhodující přitom je jak rozšíření potřeb dítěte (dospívající student má větší nároky než kojenec), tak i změna poměrů na straně povinného rodiče. Jeho finanční situace se může zhoršit (například z důvodu dlouhodobé nemoci), ale i zlepšit (když se mu začne dařit v podnikání).

PRAKTICKÉ RADY

  • Dárky, kapesné a jiná příležitostná plnění (například v průběhu styku povinného rodiče s dítětem) se do výživného nezapočítávají.
  • Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, nikoliv zpětně. Výjimkou je výživné pro nezletilé děti, kde lze je přiznat i za dobu nejdéle tří let zpátky ode dne zahájení řízení.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče